Alimenty se týkají rodičů, dětí, předků i potomků

Na výživné, laicky alimenty, tedy částku, kterou platíme v rámci vyživovací povinnosti, často žehrají obě strany.
Alimenty se týkají rodičů, dětí, předků i potomků
23.3.2006 0:00 |

Pro příjemce je moc malá, pro plátce naopak vysoká, fakt je, že průměrně činí 1 577 Kč. Co vlastně stanoví zákon o rodině a kdo komu je povinen výživné platit? Problematika se zdaleka netýká jen rozvedených rodin, vyživovací povinnost mají i děti k rodičům či vnuci a prarodiče ke svým příbuzným v řadě přímé.

Začneme tou nejčastěji uplatňovanou vyživovací povinností, a to k dítěti, která se zdaleka netýká jen rozvádějících se manželských párů. Tato problematika je aktuální i pro stále větší počet dětí rodících se mimo manželství.

Vyživovací povinnost k dítěti začíná samozřejmě narozením dítěte. Podle zákona o rodině pak trvá až do doby, dokud se dítě není schopno samo živit. Není tedy ohraničena žádnou věkovou hranicí, ale závisí na dosažení způsobilosti dítěte živit se vlastní prací. V praxi se soudy zpravidla řídí hranicí 26 let věku u studujících dětí. Pokud se dítě přestane na budoucí povolání připravovat dříve a nastoupí do zaměstnání nebo např. na úřad práce, vyživovací povinnost zanikne. Může však znovu vzniknout, pokud se dítě začne znovu připravovat na budoucí povolání.

Výše výživného
Co se týče samotné výše výživného, zákon stanoví, že děti mají právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Oba rodiče mají přispívat na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů a přihlíží se přitom k odůvodněným potřebám dítěte. V některých případech (pokud to majetkové poměry rodiče dovolují) lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat dokonce i vytváření úspor do budoucna.

Je však třeba si uvědomit, že zákon nestanoví žádný algoritmus či vzorec, ze kterého by šlo výživné jednoduše zjistit. Vše závisí buď na dohodě rodičů – pokud se na výživném jsou schopni se domluvit, nebo pokud se obrátí na soud, stanoví výživné soud podle svého uvážení. Stanovená výše výživného je tak velmi individuální, předem nelze odhadnout, jak vysoké výživné bude v tom daném konkrétním případě stanoveno.

Při vlastním stanovování výživného soud přihlédne k potřebám dítěte – zohlední také výdaje na školní docházku, kroužky, zvýšené náklady na zdravotní péči apod. a přihlíží také ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům rodiče. V rámci soudního řízení jsou obesíláni zaměstnavatelé obou rodičů a soud zjišťuje nejen jejich aktuální příjem, ale zda se rodič nevzdal bez vážného důvodu výhodnějšího zaměstnání či majetkového prospěchu.
U podnikatelů je sice příjem hůře zjistitelný, ale zákon jim ukládá se soudem plně spolupracovat a odpovídajícím způsobem doložit veškeré své příjmy. Pokud by se podnikatel této své povinnost vyhýbal, může soud stanovit výživné z fiktivního příjmu, který činí 15násobek jeho životního minima, tj. v současné době 66 300 Kč.

Podle statistického úřadu činí průměrná výše výživného 1 577 Kč na jedno dítě měsíčně, což zajisté není mnoho. Výjimkou ovšem nejsou i výživné stanovená v řádu několika tisíc, pokud to odpovídá příjmu povinného. Výživné totiž v drtivé většině případů platí muži, protože naše soudy stále svěřují děti více do péče matky než otce.

Jakou formou lze výživné stanovit a jak se mění?
Ideální formou je dohoda mezi rodiči, tu je zajisté lépe uzavřít písemně a dokonce ji lze nechat schválit i soudem. Pokud se rodiče rozvádí, musí být před zahájením soudního jednání o rozvodu nejprve upraveny práva a povinnosti k dětem, tj. musí být stanoveno, komu budou děti pro dobu po rozvodu svěřeny do péče a jaké výživné bude druhý rodič na dítě platit. To lze učinit formou dohody uzavřené před notářem nebo nejprve proběhne samostatné soudní jednání.

Návrh na soudní stanovení výživného k dítěti se podává bezplatně a kromě právníků jej sepíší i úředníci na sociálních odborem oddělení péči o rodinu a děti na městských úřadech s rozšířenou působností (nástupci bývalých okresních úřadů).

Stanovené výživné může být kdykoliv na návrh zákonného zástupce dítěte nebo samotného dítěte (pokud již je plnoleté) zvýšeno. Plátce výživného se naopak může domáhat jeho snížení či zrušení, má-li za to, že dítě již výživné nepotřebuje.

Komu se výživné poukazuje?
V případě výživného na nezletilé dítě se výživné poukazuje k rukám rodiče, který má dítě ve své péči. Pokud jde o zletilé dítě, je výživné poukazováno přímo jemu. Zletilé dítě také samo podává žádost na stanovení výživného a je účastníkem soudního jednání.

Ve výjimečných případech může soud stanovit povinnost složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti (např. na bankovní účet) a zajistit pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících stanovenému výživnému.

Vyživovací povinnost dětí k rodičům a mezi ostatními příbuznými v řadě přímé
Aby byl zákon o rodině spravedlivý, stanoví také za určitých okolností povinnost dětem vyživovat své rodiče, kteří to potřebují, zejména s ohledem na jejich věk a zdravotní stav. Děti jsou povinny zajistit rodičům slušnou výživu (tím chce zákon říci, že se výživné zpravidla nestanoví až v takové výši jako výživné pro děti). Zároveň musí být dítě již schopno se samo živit, aby mu tato povinnost vznikla. Jestliže mají rodiče více dětí, rozdělí se mezi ně vyživovací povinnost v závislosti na jejich na jejich možnostech, schopnostech a majetkových poměrech.

Vyživovací povinnost mají i příbuzní v řadě přímé, kromě rodičů a dětí tedy také prarodiče a vnuci atd. Při uplatnění této vyživovací povinnosti je třeba mít na paměti pravidlo, že vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost pouze v případě, nemohou-li tuto povinnost vzhledem ke svým možnostem plnit příbuzní bližší (např. prarodiče místo rodiče apod.). Také zde platí zásada priority vyživovací povinnosti potomků, tj. nejprve se výživné požaduje po potomcích a až v případě, že tito nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází vyživovací povinnost na předky.

Zde by mělo výživné zajistit pouze nutnou výživu, z tohoto kontextu vyplývá, že z těchto třech vyjmenovaných vyživovacích povinností bývá zpravidla stanovováno v nejnižší částce.

Autor: Ludmila Řezníčková
Uvedeno ve spolupráci se serverem Peníze.cz

Autor článku: Ludmila Řezníčková
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

lenys | 2.2.2007 01:23

alimenty

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění