Exekuce majetku: co vám exekutor nesmí zabavit

Ačkoli je smyslem exekučního řízení účinně a co nejrychleji uspokojit nároky věřitele, zákon poskytuje určitou ochranu i dlužníkovi.
Exekuce majetku: co vám exekutor nesmí zabavit
26.10.2006 0:00 |

Tomu tak nesmějí být zabaveny zejména věci, které jsou pro něj či jeho rodinu životně nezbytné. Podívejme se, o jaké předměty konkrétně jde.

Okruh věcí, které nejsou exekučně postižitelné, přestože náleží dlužníkovi a výtěžek jejich prodeje by mohl být použit na uspokojení vymáhané pohledávky, stanoví ust. § 321 („věci, jejichž prodej je podle zvláštních předpisů zakázán“) a § 322 občanského soudního řádu (OSŘ). V článku se zaměříme na věci nepodléhající exekuci podle § 322 OSŘ.

Věci nepodléhající exekuci
Věci ve vlastnictví povinného, které nepodléhají exekuci, jsou obecně vymezeny v prvním odstavci ust. § 322 OSŘ. Z exekuce jsou vyloučeny:

  • věci, které dlužník nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, 
  • věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.

Toto obecné vymezení blíže upřesňuje druhý odstavec téhož zákonného ustanovení, kde jsou uvedeny příklady věcí, které jsou takto vyloučeny z exekuce:

  • běžné oděvní součásti a obvyklé vybavení domácnosti, 
  • snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, 
  • zdravotnické potřeby a jiné věci, které dlužník potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě, 
  • hotové peníze do částky 1 000 Kč.

Je–li dlužník podnikatelem (viz definice podnikatele v ust. § 2 odst. 2 obchodního zákoníku), pak jsou podle ust. § 322 odst. 3 OSŘ z exekuce vyloučeny rovněž i věci, které dlužník nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti (o těch si více přečtete za týden). Má–li však být uspokojena pohledávka věřitele, v jehož prospěch vázne na těchto věcech zástavní právo, pak tyto věci exekučnímu postihu neuniknou.

Pokud by si někdo na základě výše uvedeného výčtu myslel, že kupř. barevný televizor nepodléhá exekuci, protože patří mezi „obvyklé vybavení domácnosti“, byl by na hrubém omylu. Soudní praxe totiž má tendenci vykládat pojem „obvyklé vybavení domácnosti“ velice přísně. Stejně striktně soudy posuzují i otázku, jaké věci dlužník nezbytně nutně potřebuje ke svému podnikání.

Podívejme se tedy, jak soudní praxe, zejm. Nejvyšší soud ČR, posuzuje, jaké dlužníkovy věci jsou exekučně nepostižitelné, přičemž dnes pozornost zaměříme na věci tvořící „obvyklé vybavení domácnosti“ a příště na věci sloužící povinnému k podnikání.

Exekuce a exekuční řízení

* Exekuce majetku a práva třetích osob: proč exekutor zabavuje i cizí věci?

|

Dlužníkovy věci, které tvoři obvyklé vybavení domácnosti
Především je třeba zdůraznit, že skutečnost, že určité věci tvoří – se zřetelem k aktuálním sociálním standardům - typické vybavení domácnosti (kupř. barevný televizor, přehrávací aparatura, sedací souprava apod.), ještě sama o sobě neznamená, že jsou tyto věci ve smyslu ustanovení § 322 OSŘ vyloučené z exekuce.

Exekuci totiž nepodléhají pouze takové věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, které jsou pro dlužníka či členy jeho rodiny nezbytně potřebné. I když jsou tedy dotyčné věci součástí tzv. obvyklého vybavení domácnosti, nejsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny, jestliže jsou současně věcmi (posuzováno především z objektivního hlediska) k uspokojování dlužníkových potřeb zbytnými.

Otázkou, zda lze věci, které tvoří obvyklé vybavení domácnosti a dlužník je běžně užívá, přesto posoudit jako věci, které dlužník nezbytně nepotřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny, se Nejvyšší soud ČR zabýval např. ve svém usnesení ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2133/2001. V dané věci soudy nižších instancí shodně zamítly návrh dlužnice na zastavení výkonu rozhodnutí postihující věci, které podle dlužnice nepodléhaly výkonu rozhodnutí, a sice sedací soupravu (pohovku a dvě křesla), barevný televizor Grundig, dřevěné nástěnné hodiny, prádelník, skříň a dva noční stolky. Oba soudy totiž tyto věci nepovažovaly za věci, které povinná či členové její rodiny nezbytně potřebují k uspokojování základních potřeb. Nejvyšší soud ČR dovolání dlužnice zamítl jako neopodstatněné, přičemž vyslovil tento právní názor:

„Základním hlediskem pro určení toho, zda věci zahrnuté do soupisu mohou být prodány v dražbě, je jejich 'nezbytnost' při uspokojování hmotných potřeb povinné a její rodiny; ve vztahu ke konkrétním poměrům povinné platí, že výkonem rozhodnutí nelze postihnout jen takový majetek, který slouží k uspokojování základních životních potřeb povinné a její rodiny. (…)

Okolnost, že povinná (spolu s členy své rodiny) věci postižené výkonem rozhodnutí 'každodenně' užívá k účelu, pro který jsou určeny, popřípadě k jiným účelům, není sama o sobě rozhodná a nevylučuje potřebnost při uspokojování hmotných potřeb ve smyslu § 322 odst. 1 o.s.ř. kvalifikovat jako nikoliv nezbytnou. Kritérium nezbytnosti se totiž neodvíjí pouze od četnosti a způsobu užívání věcí, nýbrž má základ (…) v úvaze, zda lze po povinné požadovat, aby při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny se bez uvedených věcí obešla.“

Tentýž právní názor vyslovil Nejvyšší soud také ve svém usnesení ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 20 Cdo 180/2003:

Obvyklé vybavení domácnosti tedy znamená nezbytné vybavení domácnosti
Okolnost, že tyto věci byly dosud povinným užívány „běžně“ a „přirozeně“ v sledovaných souvislostech, významná není. Měřítko nezbytnosti se totiž neodvíjí pouze od četnosti a způsobu užívání věcí, nýbrž má základ v úvaze, zda lze na povinném požadovat, aby se při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny bez uvedených věcí obešel, případně je uspokojoval na kvalitativně nižší úrovni, s nižšími náklady, dávaje přednost plnění svých zákonných povinností.

Z ustáleného rozhodování Nejvyššího soudu ČR tedy vyplývá jednoznačný závěr: z věcí tvořící „obvyklé vybavení domácnosti“ nelze postihnout jen takové věci, které jsou nezbytné k uspokojování těch životních potřeb dlužníka či jeho rodiny, které lze hodnotit jako základní. Soudní výklad tedy směřuje k tomu, že z exekuce jsou v tomto směru vyloučeny jen věci, na něž lze hledět jako na věci tvořící nezbytné vybavení domácnosti.

Jak na úvěry aneb život na splátky, které vás nepoloží
Na dluh žije čím dál tím víc českých domácností. Úvěry nepochybně mají svoje klady, dovolují nám pořídit si zboží či služby, na které je naše peněženka krátká. Pokud ale jejich kouzlu bezhlavě podlehneme, mohou nás zavést až na samé finanční dno. Následující série článků vám poradí, jak proplout úvěrovým mořem bez úhony a co dělat v případě, pokud už se snad vaše finanční loď potápí. Spoustu užitečných článků, rad a informací týkajících se úvěrových produktů a zadluženosti naleznete v našem novém seriálu Jak na úvěry aneb život na splátky, které vás nepoloží.

Výslovný výčet chybí
Z hlediska právní jistoty účastníků řízení a předvídatelnosti soudního rozhodování by ovšem patrně bylo vhodné, aby toto pravidlo, k němuž došla judikatura, bylo do zákona výslovně vtěleno, podobně jako je tomu na Slovensku. Podle ust. § 115 odst. 2 písm. b) zákona č. 233/95 Z., z. o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti totiž exekuci nepodléhá „nezbytné vybavení domácnosti“, přičemž zákon zároveň výslovně vypočítává okruh věcí, které jsou takto vyloučeny z exekuce“: „posteľ povinného a členov jeho rodiny, stôl, stoličky podľa počtu členov jeho rodiny, chladnička, sporák, varič, vykurovacie teleso, palivo, práčka, periny a posteľná bielizeň, bežný kuchynský riad, radiopřijímač.“

Domnívám se, že do budoucna by bylo žádoucí, aby podobný výslovný výčet věcí, které jsou exekučně nepostižitelné, neboť tvoří „nezbytné vybavení domácnosti“ povinného, byl vložen i do českého zákona. Takové řešení by mělo tu výhodu, že by pak šlo již v době provádění soupisu věcí vcelku jednoznačně určit, zda jde o exekučně nepostižitelné nezbytné vybavení domácnosti či nikoli. Snadněji by se tak posuzovala i zákonnost postupu exekutora, popř. soudního vykonavatele.

Co dělat, když exekutor zabaví věc, která nepodléhá exekuci?

Jestliže exekutor zabavil dlužníkovu věc, která ve smyslu § 322 OSŘ nepodléhá exekuci, pak se dlužník může bránit podáním návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. d) OSŘ („výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a 322 OSŘ vyloučeny“). Půjde typicky o zastavení exekuce částečné, tj. bude se týkat konkrétních věcí, které byly pojaty do soupisu, ačkoli jsou podle § 322 OSŘ exekučně nepostižitelné.

V návrhu na zastavení exekuce je třeba přesně specifikovat dotyčné věci, a to tak, aby nebyly zaměnitelné s jinými - např. i poukazem na pořadové číslo, pod nímž jsou uvedeny v soupisu zabavených věcí. Za návrh na zastavení exekuce se v tomto případě soudní poplatek nevybírá. Současně s návrhem na zastavení exekuce se zpravidla podává i návrh na odklad provedení exekuce podle § 266 odst. 2 OSŘ (jde o odklad provedení exekuce z důvodu, že lze očekávat zastavení exekuce).

Vedle toho podle § 56 odst. 5 vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy má i samotný exekutor, resp. soudní vykonavatel pravomoc vyloučit ze soupisu věc, která podle § 321 a 322 OSŘ nepodléhá exekuci, avšak jen tehdy, souhlasí-li s tím věřitel¬, v jehož prospěch je exekuce vedena.

Jak už jsme se zmínili výše, dlužníkovi nesmějí být zabaveny ani věci, které nezbytně potřebuje k výkonu své pracovní či podnikatelské činnosti. O jaké konkrétně jde, si přečtete příští pondělí.

Autor: Matěj Šuster
Uvedeno ve spolupráci se serverem Peníze.cz

Autor článku: Matěj Šuster
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Amka | 21.10.2007 16:34

dotaz na radu

Murena | 28.5.2007 17:38

exekuce

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění