Jsou stavební spořitelny líné s lidmi stavět?

Je sílící kritika stavebních spořitelen za to, že poskytují málo úvěrů, oprávněná? Proč je podíl úvěrů na vkladech v ČR mnohem nižší, než třeba v Německu nebo v Rakousku? Mají vůbec stavební spořitelny důvod pouštět se do rizikového a náročného poskytování úvěrů?
Jsou stavební spořitelny líné s lidmi stavět?
21.4.2005 0:00 |

Tuzemské stavební spořitelny se často stávají terčem kritiky za

to, že svým klientům poskytují málo úvěrů, a tím pádem prý nenaplňují své

poslání. To znamená prostřednictvím relativně dostupných úvěrů pomáhat lidem při

zajišťování jedné ze základních životních potřeb, tedy bydlení. Podle statistiky

Hospodářských novin dosáhli nejvyššího podílu úvěrů na vkladech za rok 2004 ve

Stavební spořitelně Wüstenrot (profil, názory, koupit), a to 43 %. Ovšem celkové číslo za všechny

spořitelny je mnohem nižší, 29 %. Kritici často dávají za příklad Německo či

Rakousko, kde tento podíl údajně dosahuje až 80 %.

Asociace navrhuje změnu pravidel
Proměna

ekonomické situace v zemi, k níž došlo v průběhu let, přitom napovídá, že

poskytnout co nejvíce úvěrů by mělo být v nejvlastnějším zájmu spořitelen. Doby,

kdy bylo možné výhodně uložit peníze na mezibankovním trhu, už jsou totiž dávno

pryč. Mají tedy pravdu ti, kteří tvrdí, že stavební spořitelny vydělávají na

poplatcích, a poskytovat úvěry nemají zapotřebí? (O rostoucích poplatcích a

nestabilitě systému jste si mohli přečíst v článcích:

Drží stavební spořitelny své klienty pod krkem? a Poplatky stavebních spořitelen: platit, či neplatit?)

Asociace českých stavebních spořitelen (ACSS), jejímiž členy

jsou všechny naše stavební spořitelny, přitom podle slov Manfreda Kohlera člena

představenstva ČMSS (profil, názory, koupit) před časem předložila Ministerstvu financí

návrh, který měl zjednodušit zbytečně náročné podmínky pro poskytování úvěrů.

„Pravidla pro oblasti využití úvěrů jsou například v Německu mnohem volnější,“

řekl včera Kohler na tiskové konferenci.

Dokument se nám během včerejšího dne získat nepodařilo,

tajemník asociace nebyl k zastižení. Podle Kohlerových slov jsou nicméně jeho

obsahem návrhy na zjednodušení procesů zpracování úvěrů, dále změkčení podmínek

pro zajištění i vyplácení půjček a také rozšíření účelovosti. „Poskytování úvěrů

ze stavebního spoření na výstavbu chat či bazénů jde proti smyslu státní

podpory, která je tomuto produktu poskytována,“ lakonicky reaguje náměstek

ministra financí Tomáš Prouza, toto prý stavební spořitelny také navrhovaly.

Podle Prouzy vzalo Ministerstvo financí při vytváření analýzy stavebního

spoření - která vedla k návrhu na novelu zákona, psali jsme o tom v článku

Ledy stavebního spoření se (snad) pohnou - v úvahu

řadu připomínek, ovšem v materiálu asociace nebylo nic zásadního, co by výsledné

koncepci prospělo. „Navíc se jedná o prvky, které už jednou Ministerstvo financí

projednávalo a ani tehdy je neshledalo smysluplnými,“ doplňuje Prouza.

Reinhard Taborsky, bývalý člen představenstva Hypo stavební

spořitelny (profil, názory, koupit), říká, že by bylo vhodné rozšířit účelovost při

poskytování úvěrů. Konkrétní příklad? „Lidé často splácí 10 a více let formou

nájmu byt, který se po uplynutí této doby stane jejich majetkem, tady mi to

například připadá rozumné,“ říká Taborsky. (Toto údajně návrh ACSS také

obsahoval). Ani s tím však Prouza nesouhlasí. „Je tu příliš velká míra

nejistoty, že po tak dlouhé době bude byt skutečně patřit člověku, který na něj

získal úvěr ze stavebního spoření,“ vysvětluje svůj postoj.

Stavební spoření je „náročnější“
Při

posuzování toho, zda je stavební spořitelna při poskytování úvěrů úspěšná, je

podle Manfreda Kohlera důležitý „úhel pohledu“. Je třeba vzít v potaz to, že

stavební spoření se skládá ze dvou cyklů, přičemž úvěr se poskytuje až po

dokončení toho spořícího. „Například v loňském roce přijala ČMSS na vkladech od

klientů zhruba 20 mld. Kč a prakticky stejnou částku poskytla na úvěrech,“

zdůrazňuje Kohler.

Podle finančního analytika Petra Syrového může být důvodem

nízkého počtu poskytnutých úvěrů fakt, že stavební spoření má omezenou množinu

klientů. Ti totiž musí dostát určitým „omezujícím“ podmínkám. Jde například o

minimálně dvouletou lhůtu, kterou musí klient projít, než může získat úvěr,

upozorňuje Syrový. Existuje samozřejmě i jiné řešení, kterým je překlenovací

úvěr, ten ovšem bývá vesměs dražší než hypotéka. „Poměr spořících klientů oproti

úvěrovým se ale bude pomalu měnit,“ domnívá se Syrový. Důvodem je podle něj

fakt, že zatímco objem vkladů má svůj strop, protože v ČR už není potenciál

nových klientů, v úvěrovém portfoliu budou klienti zůstávat mnohem déle, než ve

spořícím cyklu.
Také Reinhard Taborsky si myslí, že jedním z hlavních důvodů

nižšího počtu poskytnutých úvěrů je existence dvou cyklů. Poukazuje přitom na

to, že pokud se klient rozhodne pro překlenovací úvěr, musí ho nejen splácet,

ale zároveň i dospořovat na účet stavebního spoření, což bezpochyby není

jednoduché. Podle Taborskeho přitom stojí za mnohem vyšším podílem poskytnutých

úvěrů v Německu také větší ekonomická síla tamního obyvatelstva.

Neumějí, ani nechtějí?
Jedním z největších

kritiků stavebních spořitelen je v poslední době i Ministerstvo financí.

Náměstek Tomáš Prouza se domnívá, že některé stavební spořitelny dosud úvěry

prodávat neumějí a ani nechtějí. „Velmi by mne překvapilo, kdyby agent stavební

spořitelny lákal klienty slovy ´mám pro vás úžasný úvěrový produkt´, mnohem lépe

si umím představit, že použije větu ´nabízím vám skvělý spořící produkt´,“ tvrdí

Prouza.

Podle finančního analytika Petra Šafránka je navíc pro stavební

spořitelny pořád jednodušší umístit peníze na finančním trhu, a na počínání

některých z nich je to vidět. Dnes už sice podmínky na trzích nejsou zdaleka tak

výhodné jako před lety, ovšem relativní výhodnost tu stále je, obzvlášť

uvědomíme-li si důležitou věc: je to mnohem méně rizikové i nákladné, než

poskytovat klientům úvěry. A v této souvislosti nelze zapomenout ani na tolik

kritizovanou poplatkovou politiku stavebních spořitelen.

„Stavební spoření je od svých počátků vnímáno jako produkt s

vysokým výnosem,“ připomíná Reinhard Taborsky, „lidé tedy nemají zvláštní zájem

smlouvy vypovídat.“ A navíc, stát nikdy na stavební spořitelny netlačil v tom

smyslu, aby co nejvíc poskytovaly úvěry, doplňuje Petr Šafránek. Podle

Tomáše Prouzy nevyplývá z nejnovějších čísel za rok 2004 zásadní změna k

lepšímu. Ministerstvo prý bude naplňování slibů stavebních spořitelen pečlivě

sledovat, některé totiž podle něj veřejně deklarovaly, že pro ně není problém

rychlé zdvojnásobení objemu poskytnutých úvěrů.

Autor: Martin Zika
Uvedeno ve spolupráci se serverem Peníze.cz

Autor článku: Martin Zika
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění