Patří panelová sídliště do šrotu?

Přinese nedobrý stav panelových domů postupný zánik sídlišť? Nebo se z nich kvůli odlivu bohatších časem stanou jakási ghetta chudších? Co si o panelu a jeho budoucnosti myslí česká vláda a bude i nadále směřovat podporu ke zlepšení tohoto způsobu bydlení?
Patří panelová sídliště do šrotu?
14.7.2005 0:00 |

Desítky panelových domů, sice těsně blízko sebe, ale přesto

zabírajících slušnou plochu. Některé mají nová, nejčastěji plastová, okna,

některé mají novou fasádu včetně polystyrénového zateplení, jiné jsou stále

betonově šedé. Dohromady pak tvoří fenomén československého bydlení druhé

poloviny 20. století, panelová sídliště. Pochopitelně, že přinášejí řadu

komplikací, že je potřeba každý dům rekonstruovat a rozhodně zateplit. Podle

Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) jen rekonstrukce panelových domů vyžaduje

nejméně 350 miliard Kč. Jak se k tomu staví stát?

Panely v číslech
Srovnáme-li panelový dům a

klasickou starší cihlovou zástavbu, shodneme se, že panelové domy jsou sice

novější, ale velmi často jsou v horším stavu než jejich cihloví předkové.

„Zateplit,“ odpovídá drtivá většina odborníků na otázku, co by se mělo s

panelovými domu provést. „Kvalitně provedeným zateplením je možné ušetřit až 40

% nákladů na vytápění bytů v domě,“ kvantifikuje MMR a některé ekologické

organizace jsou ještě optimističtější, když hovoří o možnosti ušetřit kvalitním

zateplením celou polovinu energetických nákladů na celou stavbu.

Zanedbaný je však i starší bytový fond, jehož správa není o nic

levnější. „Výměna stoupaček v paneláku přijde podle mých odhadů přibližně na

třetinu toho, co stojí obdobná rekonstrukce v cihlovém domě s trámovými stropy,“

odhaduje Jiří Pácal . Tak by se dalo pokračovat ohledně dalších konstrukčních

prvků ve staletých domech, které zpravidla spoluvytvářejí jádra a charakter

městských sídel. Navíc se dá diskutovat i o tom, zda je bydlení na sídlištích

horší než v centru města. „Oproti vnitřní Praze mohou rodiče na sídlištích

pustit své děti ven na nejrůznější hřiště či trávníky,“ vysvětluje svůj postoj k

panelákům Jiří Pácal a dodává „na sídlišti je také mnohem jednodušší

zaparkovat.“ Stát ovšem vidí svůj dluh zejména vůči panelovému bytovému fondu.

Zmíněných 350 miliard potřebných pro panelové domy totiž představuje 70 % toho,

co MMR odhaduje jako potřebu investovat do údržby a rekonstrukce celkového

bytového fondu, celkem jde tedy o 500 miliard Kč. V panelácích však žije

přibližně třetina nájemníků celé republiky. K tomu je třeba připočítat byty v

osobním vlastnictví a dojdeme k počtu obyvatel bydlících v panelovém domě: přes

1,5 miliónu. To není malicherná záležitost.

Dočkají se i cihly?

Podpora zaměřená na zkvalitnění bytového fondu bude postupně
rozšířena na celý bytový fond bez ohledu na technologii a materiál, které byly
použity pří výstavbě, avšak důraz na řešení problémů spojených s panelovými
objekty a monofunkčními panelovými sídlišti zůstane zachován.

Panel jako PANEL
Zanedbanost panelových

domů je podle MMR dána, a v tom není sporu, podhodnocováním pravidelné údržby.

Domy jsou tak obvykle nejen ve špatném stavu, zpravidla u nich dochází ke

značným únikům tepla, ale stále častěji jsou i přímo nebezpečné uživatelům.

Vláda vnímá svou odpovědnost za to, že domy nejsou v dobrém

stavu, a proto vytvořila program Panel. „Cílem programu je usnadnit financování

celkových oprav bytových domů postavených panelovou technologií zahrnující též

zlepšení jejich tepelně technických vlastností,“ vysvětluje svou koncepci MMR.

Program Panel obsahuje tři základní nástroje podpory:

  1. státní úroková dotace (3 – 5 %),
  2. bankovní záruku za úvěr (až do 70 %),
  3. odborně technická pomoc (poradenská a informační střediska).
Chtějí Češi bydlet v panelácích?
Vezmeme-li dva stejně velké a stejně lokalizované byty, z nichž jeden je
nový a jeden je v panelovém domě typicky z 60. – 70. let, pak podle statistik
MMR bude rozdíl v jejich tržním nájemném až 30 %.

Panel lidských rozměrů
Neblahý stav českých

sídlišť znamená ze sociálního hlediska zatím spíše okrajový ale postupně sílící

problém. Stav, kdy kolem nás rostou nové a pro oko příjemnější stavby, než byla

jednotná panelová sídliště, je na jednu stranu kladem. Modernizace a rozšiřování

celkového bytového fondu je žádoucí a musí se pouze dělat s respektováním

ekologických dopadů výstavby.

Byty, které přestávají náročnějším a bohatším vrstvám

vyhovovat, jejich dosavadní obyvatelé opouštějí a stěhují se do nových a

bezpochyby luxusnějších bytů většinou v novostavbách. Pořízení nového bytu si

však prozatím mohou zcela logicky dovolit spíše bohatší. A přeroste-li jev

postupného opouštění sídlišť lépe situovanými domácnostmi do stavu výrazného

odlivu, nastane sociálně i ekonomicky velmi nebezpečný stav. Starší sídliště

budou stále chudší. Tento trend však není ničím novým. Sociální členění

společnosti v rámci bydlení je stejně staré jako kapitalistické poměry a

odměňování na základě výkonnosti. Kdo více vydělává, bydlí zkrátka lépe.

Vytlačování příjmově nejslabších domácností do standardu

bydlení nižší úrovně započalo samočinně již v 70. letech zejména z důvodu nízké

kvality nových panelových bytů, které mají z dnešního pohledu charakter

sociálního bydlení, a byrokratického přidělování bytového fondu.

Důsledkem dovedeným ad absurdum je postupné sjednocení sociální

úrovně obyvatelstva sídlišť na podprůměrné úrovni. Ze sociologického hlediska

jde o velmi nežádoucí stav. Případná nižší ekonomická úroveň se odrazí i ve

společenské úrovní s řadou konkrétních dopadů, se kterými bychom se v budoucnu

na sídlištích setkávali mnohem častěji než dnes. Jmenujme například rostoucí

kriminalitu, vandalismus, nejistotu a lhostejnost. A důsledek? Další lidé,

kterým by vadil neutěšený stav, budou hledat možnost, jak se dostat do lepších

podmínek a sídliště by se stávalo stále zřetelněji ghettem chudších a chudších

vrstev. Snad i proto se stát rozhodl podpořit masivní investice do zkvalitnění

chátrajícího panelového bydlení.

Jak to vidí vláda
Při poskytování podpory na údržbu a zlepšení existujícího bytového fondu
bude vláda vycházet ze zásady, že běžné opravy mají být financovány z prostředků
vlastníků domů a bytů, zatímco zkvalitňování existujícího bytového fondu (velké
opravy, modernizace, zateplení) si „zaslouží“ podporu státu.

Investice se vyplatí
Cílem je krom

základního udržení bytového fondu v provozuschopném stavu také posílit zmíněnou

sociální funkci panelových sídlišť, kde je reálná hrozba sociálního vyloučení.

Regenerací sídlišť je možno předcházet vzniku kumulace problémových skupin obyvatel, a tím i následným vysokým nárokům na podporu v

sociální i bezpečnostní oblasti. Cílem vlády je vytvořit podmínky pro postupnou

přeměnu stávajících monofunkčních sídlištních celků na atraktivní polyfunkční

městské části. Další podpora tak bude směřovat nejen do jednotlivých domů, ale i

na výstavbu dopravní a technické infrastruktury včetně pěších komunikací,

veřejných prostranství a cyklistických stezek, vybudování protihlukových stěn,

odstavných a parkovacích stání, úpravy a budování veřejných rekreačních ploch

apod.
Vládě se však podpora v praxi daří jen zčásti. „Zvýšení celkové účinnosti podpůrných nástrojů se však nepodařilo dosáhnout,“ přiznává

samo MMR.

Autor: Jiří Šedivý
Uvedeno ve spolupráci se serverem Peníze.cz

Autor článku: Jiří Šedivý
Zdroj: Ženy.cz

Komentáře

Nebyl vložen žádný komentář.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění