Jak hodit minulost za hlavu a jít dál?

pro tebe přece nekončí, tak na to tak přestaň pohlížet, já si zažila v životě své a kdo mě zná, ví o čem hovořím, jde o to, že skutečně, co tě nezabije, to tě posílí a je skutečně dobré se koukat okolo sebe, protože se stále jen díváš na zavřená vrata a možná sis nevšimla, že se ti právě teď někde otevírá okénko. Lidé mívají velmi často pocit, že jsou marní v životě, ale jistě máš přátele, máš rodinu, máš své záliby, něčeho jsi dosáhla, vystudovala jsi, jsi zdravá a jsi jistě i krásná, měj se ráda a začni žít, život ti utíká a ty se trápíš, proč?? Kolik dní jsi už promarnila z těch dvou let trápení, tak už další nepromarni, litovala bys. Když ti někdo ublíží je to těžké, ale jsou i horší věci, mohla bys přijít o nohy, mohla bys ztratit rodinu, mohla bys mít smrtelnou nemoc, možná zním morbidně, ale není ti i bez něj vlastně ještě krásně? PROSTĚ SE NA TY CHMURY, CO TI KAZÍ ZDRAVÍ VYKAŠLI A JDI DÁL, ČEKÁ TĚ SLIBNÁ BUDOUCNOST, VYSTUDOVALA JSI, BRÁNY ŽIVOTA MÁŠ OTEVŘENÉ, TAK DO TOHO!!!! BUĎ VDĚČNÁ ZA TO, CO MÁŠ, MÁŠ TOHO OPRAVDU HODNĚ A MOŽNÁ TO NEVIDÍŠ. DRŽÍM PALCE.

Ahoj.Potkalo mě v životě také několik patálií.Nemohla jsem mít děti,teď mám 3rošťáky.Manžel měl auto nehodu při ní zemřel člověk.Vteřina,která se měla opozdit.Byla to nepozornost,za kterou je třeba platit!Soudy,vězení,samota do dnes není den,aby jsme o tom nemluvili.Kolikrát jsem si říkala,že už nemůžu!!!!Proč jáááááááá!?Zaco???????Proč musím nést do konce života tento balvan!!!Pak jsem dostala spásnou myšlenku.Už to vím!!Protože já mám tu sílu to překonat!!!Mám to za to,že někde mám tu sílu ty překážky přelézat!Postavte se k tomu také tak!!!!Vyhrabte z nitra toho siláka co ve vás leží!!A dotoho určitě je tam.Je třeba se nelitovat!!!Ten kluk co se s tebou rozešel,ti vlastně pomohl!!!Musíš to tak vzít!!!Pomohl ti k jiným zážitkům nehledej to špatné.Vždycky je někde skryto kousek pozitiva.Je třeba ho vzít a rozmnožit a ono naroste a vše přeroste.Fakt funguje to.Taky občes mám splín,že bych nejradši utekla od všeho.Ale musím si najít to plus!!!!Fakt popřemýšlej a neutápěj se v naříkání.Ta naděje je fakt dobrá!!!

Jestli ti stůně duše, jdi k psychiatrovi, na to ti radu nedáme, protože na to nemáme školy, ani recepis nemůžeme napsat. A jestli ne, tak jde o nic. Máš zkrátka pocit, že ten minulý vztah je nějak neukončený a od toho se odvíjí všechny překážky vztahů dalších. Třeba nemůžeš strávit to, že se s tebou rozešel on, žes to nebyla ty, kdo to ukončil. Jseš na něj naštvaná, že ti nedal čas na to, abys ho začala nenávidět. Chtěla bys mu to tedy ještě dát sežrat. Za to, že tě z lásky, kterou jsi k němu cítila hodil rovnou do nikam. Ale pozor, nikde není psáno, že by si tě nevážil, jak mu tady někdo podsouvá. Zkrátka potkal jinou ženu, něco se mu přesypalo v hlavě a bez sentimentu a soucitu, ten je mimochodem potupnej, se s tebou rozešel. Nech to už být. Uspořádej svému minulému vztahu pohřeb. Natiskni parte a rozešli známým, které tím rovnou pozveš na hostinu. Nakup chlebíčky a chlast, přivítej hosty, prones smuteční proslov a pak se zlej jako carskej důstojník. Budeš mít druhý den kocovinu, ale získáš tím koncem nový začátek od kterého se můžeš odpíchnout do dalšího života. A jestli se v tom budeš dál babrat, tak se dojdi podívat třeba na dětskou onkologii do Motola a nech si dát pár facek od první sestry, která bude nablízku. Až jí vyložíš svůj problém, mileráda ti každá poslouží. Pomáhat trpícím mají totiž v popisu práce. Ale opakuji, to všechno až potom, kdy ti psychiatr řekne, že pro něj na tobě není práce. Držím ti palce.
T

Můj text enní myšlen nijak

Na tvém místě bych začala s vděčností. Je hodně lidí, kteří se nemají tak dobře jako ty. Jsi mladá, zdravá, vzdělaná, bez závazků, máš rodinu, která o tebe má zájem ...vlastně máš strašně moc co ztratit.

Popisuješ to jako když tvoje štěstí je na tobě nezávislé. Je to něco, co se ti přihodí. Pro tebe jsou to externí podmínky, ale za svůj pocit štěstí jsme všichni zodpovědní sami. Je těžké to přijmout, ale dokud se budeš považovat za oběť, tak se stejně nebudeš cítit lépe.

Moje zkušenost je, že lidi, kteří se snaží maximalizovat svoje štěstí ho v podstatě minimalizují. Už jsme moc staří na to, abychom jen přijímali. Platí, že čím víc toho dáš, tím víc dostaneš, ale ten cyklus musí začít od tebe.

Asi máš subjektivně jiný pocit, ale nic hrozného se ti vlastně nestalo. Teď to chce najít nový směr, novou motivaci a jak sama správně cítíš hodit minulost za hlavu. Na trhu je spousta knih a tak, kterou tady někdo doporučoval může být skvělý začátek. Já jsem měla dobrou zkušenost s rodinnými konstelacemi, po kterých se mi hodně ulevilo. Můžeš si o tom třeba něco přečíst.

Určitě to překonáš přeju hodně štěstí a optimismu

a mas treba nejaku dobrou kamaradku se kterou byste to podrobne rozebraly??Myslim si ze bys to treba mela s nekym rozebrat aby ti na to rekl i svuj nazor co si o tom mysli atd...proste to s nekym podrobne rozebrat, musis si rikat je to d.... byl a bude, nebyl pro tebe ten pravy, chlapu je mnoho, nikdo nerika ze si musis nejakeho hned brat, jen zkus si nekam vyjit, kina, prochazky atd...

ráda bych měla někoho, kdo si mně bude vážit a milovat, ale já si k sobě jaksi nikoho nepustím.. Od rozchodu před těmi 2 roky jsem potkala spoustu zajímavých kluků, kteří i třeba měli zájem být se mnou, ale já jsem je všechny poslala pryč.. Pořád v tom hraje roli ta minulost, od které se nemůžu odpoutat. S tím rozchodem to bylo takové složitější a spousta věcí zůstala jaksi nedořešená a mě to vnitřně hrozně užírá. Bývalý si myslí, že je vše v pořádku.. Nejhorší je když o tom člověk pořád přemýšlí... Jsem za to na sebe naštvaná, protože mě moc bolí, že svým chováním trápím své nejbližší. Pak jsem ještě víc smutnější. Je to takový začarovaný kruh..

Také si myslím že nová láska je nejlepší, nemá cenu ani smysl trápit se pro někoho kdo si tě neváží....:)

Podle mě - to chce novou lásku.
Jsi ještě mladá, uvidíš láska všechno převálcuje....

Ahoj Vlasta.....

zkus najít něco nového, co by tě mohlo bavit (třeba tanec, běhání, zpívání, malování...cokoliv) , to ti určitě přinese novou radost do života.

Děkuji za rady, po knížce se podívám a uvidíme..

Zkus si přečíst knížku Cesta ke štěstí, napsal ji jeden psycholog - Howard C. Cutler - podle jeho rozhovorů s dalajlámou. Je to kombinace psychologie, buddhismu a vědeckých závěrů. Ale určitě nemusíš být praktikující buddhistka, abys to pochopila. Je fakt zajímavá a třeba ti v něčem pomůže.
Taky jsem jednou četla hrozně zajímavý článek o průzkumu lidí, kteří byli v dětství týráni. Vyplývalo z něho to, že pokud minulost hodili za hlavu a rozhodli se prostě žít jinak, tak většinou měli fungující vztah atd. Kdežto ti, co pořád přemýšleli, co se jim dělo a jak jsou všichni okolo zlí, tak pořád opakovali stejné chyby (agresivní manželé atd.). Tak možná pomůže i vědomě nemyslet a prostě se snažit být optimista a jít dál. Chápu, že je to hrozně těžké.
Přeju hodně štěstí.

to znám. Před dvěma lety jsem začala rok zlomeninou kotníku a půl ročním omezením, do toho velké problémy s manželovou rodinou, se kterou bydlíme, moje mamka onemocněla zhoubkou nemocí a navíc jěště velké finanční starosti.Prostě jsem měla pocit, že během půl roku se proti mě všechno spiklo ( manžel i syn jsou pracovně v zahraničí).Pomohli mi tenkrát nejbližší rodina a přátele. Pomáhalo mi vědomí, že můžu vždycky někomu zavolat o pomoc - nikdo z mé rodiny ani z přátel mi neřekl, ne nemám čas a pomož si sama. A asi mi pomohlo i to, že jsem musela překonávat spoustu překážek a přesto, že jsem se hodně nabrečela a často neměla daleko k nervovému kolapsu, musela jsem se držet kvůli mamce, která pomohla moc mě a já chtěla v době její léčby být i užitečná pro ni. žádné rady nefungují, protože každý žijeme jinak. Mě paradoxně ty překážky pomohly, ale vidím to až teď. Jenom jsem to měla jednodušší v tom, že mám rodinu.

Jestli na to fakt přijdeš, určitě mi dej vědět. Mě poradili lidi hromadu zažitých klišé, ale výledek se bohužel nedostavil (-:

Ahoj, ráda bych se s vámi poradila.. Před 2 lety mě partner poslal pryč, ze dne na den mi sdělil, že už se mnou nechce být. Vůbec jsem tomu nerozuměla a hrozně to bolelo, byla v tom jiná žena. Ve zkratce. Do půl roku mi umřel milovaný člen rodiny, skončila jsem školu a vše pro mě skončilo. Život, který jsem milovala, byl ten tam. Snažila jsem se s tím bojovat, nastoupila jsem na doktorské studium, chodila mezi lidi, sportovala, ale nic mě nenaplňovalo.. Všechno se to jaksi stupňovalo, až mě přestalo bavit úplně vše, do práce se musím nutit, až je mi do pláče, mezi lidi nechodím a pořád se mi jen vybavuje, jaké to bylo tehdy fajn. Jsem nepříjemná na rodinu a všechno je pro mě problém. Jen u sportu jsem zůstala, protože mám zaplacené členství v drahém klubu a je mi líto peněz, takže pořád a pořád sportuji a už jsem úplně vyčerpaná,ale nic jiného nemám. Zase bych se chtěla radovat ze života, ale nevím jak...