Žárlí na moji maminku

Tady je myslím odpověď velmi jednoduchá.
Příteli bych řekla, že mamku má každý jen jednu, je to člověk, který mě dal život a patřil, patří a bude patřit ke mě až do konce života. Také bych mu zdůraznila, že jsou věci, které si nemůže klást za podmínku lásky. Řekla bych příteli, že po tobě vlastně chce, abys ze svého života vymazala někoho, kdo tam byl dávno předtím, než jste se poznali, že nebýt mamky, vlastně bys tu ani nebyla. Podle mě, jsou věci, přez které vlak nejede. Nedovol to. Věř mi, začne to mamkou, pak se mu nebudou zamlouvat tvoji přátelé, nebo se mu znelíbí tvoje práce..., když ustoupíš teď, budeš ustupovat pořád. Věř mi, že by nezůstalo jen u mamky.

Trochu mi tam hapruje veta "o domacnost se staram"..nevim jakou to ma souvislost?

Jestli ty nejsi takova ta holka, co se priteli prizpusobi, protoze ho ma rada v kdecem. On si na to pak zvykne, prijde mu to normalni ze mu ve vsem vyhovis a kdyz pak najednou potrebujes aby se on prizpusobil tobe, tak se zacne chovat tak jak popisujes.

Dokonce si odvyknul k tvym rodicum jezdit, byl zvykly te mit o vikendu doma, ty ses starala, ale ted najednou je to jinak a jemu to vadi, chce te mit doma, "v kleci", v domacnosti.

Nemohlo by to byt treba takhle?

Protoze - aby mu vadilo, ze jezdis za svoji nemocnou maminkou je teda hodne divny, spis by te mel podporovat, jezdit k vasim s tebou. A ne ti rikat ze na tvoji maminku zarli, to je prece nesmysl.

ahoj ,
no tak to nevím co poradit.Dříve tam asi jezdil k vůli tobě a ted nechce aby jsi tam jezdila ani ty protože je to tak trošku sobec který už má pocit že mu patříš a jsi jeho " majetek" . Žárlí protože mu vadí že máš mamku ráda? no to by spíš mělo být naopak on by tě měl pobízet at mamce zavoláš a zajedeš za ní a né to nést s nelibostí.Nevím co říct nebo poradit - ale já bych se nedala a dál bych dělala to co chci já .V každém vztahu je něco , ale pro chlapa nezavrhnu rodiče!

Potřebovala bych poradit. Jsem s přítelem 6 let, 3 roky spolu bydlíme ve městě jeho rodičů.(cca 80km od mého trvalého bydliště). Za ty 3 roky jsem si zde moc nezvykla. Mám tady sice jednu kamarádku, ale jinak nikoho. K mým rodičům jezdím co 14 dní, přítel jezdil taky, ale poslední dobou čím dál méně. Problém je i v tom že před rokem mi vážně onemocněla moje mamka. Proto se snažím ji pomáhat a také pravidelně za ní jezdit, měly jsme spolu, vždycky pěkný vztah. A přítelovi to čím dál víc vadí. Řekla jsem mu jasně, že mám jedny rodiče a za něma budu jezdit, ať se mu to líbí nebo ne. Stěžuje si, že je tady o víkendu sám (přitom předtím jezdil k rodičům se mnou). Přitom jsem tolikrát sama v bytě, když je v práci a nenaříkám. Poslední dobou mu vadí, když mi zavolá mamča. Řekl mi že na ni žárlí, já nechápu proč. O domácnost se starám. Jen je rozdíl v tom, že ještě studuji poslední ročník VŠ. Připadám si jako slavík ve zlaté kleci. Nevím co dál. Připadám si že čím jsme spolu více, tím se projevuje naše odlišnost. Já jsem holka z vesnice, chtěla bych do budoucna barák pozemek mám. On typický měšták. Oba chceme rodinu.Nevím jestli má takový vztah budoucnost. a nechápu jak může žárlit na mamku, kterou měl dřív tak rád. poradˇte