Miluji dva muže

Koukám, že hodně žen má tenhle problém. Mám přítele skoro dva roky, bydlíme spolu a plánovali jsme si budoucnost. Ale objevil se bývalí přítel, kterého jsem vždy moc milovala a strávili jsme spolu jeden jediný den a moje city se vrátili zpátky, ale miluji i současného přítele a nevím jak z toho ven. Nechci ublížit ani jednomu, ale rozhodnout se musím, jen nevím pro koho. Oba mi píšou moc hezké zprávy, s oběma je mi moc dobře, když se mazlíme nebo tak, ale nedokážu to dělat pořád, musím se rozhodnout jen nevím pro koho. Byla jsem u babičky, po přítelovi se mi nestýskalo, ale po bývalém ano, je to rozhodující znamení?

Pouč mě

nejsi až tak veliky sajrajt.Někdy si protiřečíš,všim sis toho

undefinedundefined

Asi bude rozdíl mezi stavem intenzivního zamilování;
udržováním milostného poměru, kdy si milenci vzájemně poskytují to, co jim v jejich
partnerstvích chybí; a mezi milováním zvoleného partnera jako člověka z masa
a kostí se vším všudy: s chybkami, chybami, osobitými rituály, způsoby,
tedy toho, co je naprosto nezaměnitelné… Někdy přemýšlím nad tím, co je na stavu
intenzivní zamilovanosti reálného ve vztahu k jiné osobě, a připouštím
možnost, že zamilovanost může být zčásti i zrcadlem cesty k sobě samému, objekt
zamilovanosti tuto iluzi - obraz poskytuje. Druhý člověk mi tím nějak zpřítomňuje
to, co mohu ve skutečnosti realizovat jen sám. Nechci tvrdit, že zamilovanost
je jen tohle, ale jen přemýšlím o jiném úhlu pohledu. Vede mne k tomu legenda
– mýtus o Tristanovi a Izoldě, kde Tristan myslí jen na Izoldu Zlatovlasou a
přitom má doma ke všemu svolnou Izoldu Tušímbělorukou (a není to jen legenda);
a také zkušenost. Párkrát se mi stalo (předletybohudík), že jsem se zamiloval
do ženy, která byla zadaná a zdála se šťastná – takže pokud jsem chtěl zůstat
poctivý, nebylo co řešit a nepřekračoval jsem určitou hranici. Nicméně citu
neporučíš, tak jsem si připadal tak trochu jako blázen (tj. nic jsem nepodnikl
a v prvním případě pár let, v druhém „jen“ rok vzdychal jako Petrarca
po Lauře…). V obou případech docházelo k pravidelným pracovním
setkáním a prostoru pro soukromé hovory bylo víc než dost. Určitě znáte ten
pocit neúplnosti, rozervanosti, pokud vám není dopřáno… Nicméně časem se ten
prázdný prostor zaplnil a tyto zkušenosti bych nedal za nic na světě. A
netroufám si odhadnout, jak by to dopadlo, kdybych začal tlačit na pilu.

ja si tu vase prispevky ctu, psala jsem tu, jak bych nedokazala byt neverna, ale cim vic vas ctu tak zacinam svuj radikalni nazor prehodnocovat na "nikdy nerikej nikdy". Holky nemate to jednoduchy, ale nejste samy co to tak ma..
Libi se mi veta z filmu *** ve meste, kdy jedna se jedna zenska rozchazi se svym pritelem se slovy:
"Jsem s Tebou už pet let, miluju Te, ale se sebou jsem uz 49 let a sebe miluju vic."

jedina rada, co se podle me Vam da nejak poradit je ta, aby to zustalo NAVZDYCKY v utajeni. Aneb co oci nevidi, srdce neboli. Moje matka napriklad zpusobila to, ze se se mnou otec nikdy nevidel, a taky ziju. Muzu ji to vycitat, ale taky ji mozna muzu dekovat, treba by to s nim bylo jeste horsi. Opravdu veci nejsou cernobile, tak se drzte....

Jenda mi mluví z duše a řekla to v jednom příspěvku stručně a jasně, než já v 10 příspěvích o kterých jsem si myslela, že ti trošku nastíní mojí situaci. Mě kromě vášně ve vztahu chybí ještě důvěra a to je myslím docela dost....
Ale jinak se mi líbí Sajrajtovi příspěvky, jak se rozčiluje, jen jestli se bude takhle rozčilovat za pár desítek let....

My dvě víme své a proto Tě chápu...


Sajrajte,z toho co tu čtu,mám dojem,že jediný kdo se tu rozčiluje jsi Ty.Beru Tě jako inteligentního chlapa a protože jsi podle mě hodně citlivý,pak tohle téma se Tě dotýká,ale taky jistě víš,že člověk není monogamní tvor a proto máme každý k nevěře nakročíno i Ty,ale jinak se opouští partner po roce a jinak po 20ti letech.Radyna své důvody objasnila v této diskuzi již několikrát..já jsem se jednoduše po téměř 30.letech věrnosti opět zamilovala což je přesně jak Ty říkáš moje vina,ale proč to říkat a trápit rodinu,která nic netuší a nebo snad pálit mosty jen proto,abych byla ve vztahu upřímná,ale to v dlouholetém manželství zas tak moc dobře nejde.Jsou tam city,zvyk,a spoustu jiných důvodů.proč to nebourat,ale vášeň jaksi vyšuměla.

Tohle opakuješ pořád, že nic není černobílé a že taky jednou zjistím že blablabla. Koho se snažíš přesvědčit? Připadá mi, že hlavně sebe!

Tyhle kecy už jsem slyšel v životě tolikrát.. a víš co? Můj názor se nikdy nezměnil. I kdybych měl začít klamat celý svět, chci zůstat upřímný alespoň k sobě. Nevěra je nevěra, výmluvy jsou výmluvy, lež je lež.
Můžete s tím nesouhlasit, můžete se dokonce i rozčilovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat..

A víš, že i já nedělala nikdy nic napůl? S manželem jsem 11 let a příežitost jako si měla ty jsem měla taky, taky jsem se včas zarazila, právě proto, že sem manžela milovala..
Byla jsem dobrá jako ty..až čas a problémy, které nejdou vyřešit hned a já se zamilovala, nikdy bych nešla do postele bez srdce...

Kdybych na děti nemyslela, tak jsem dávno pryč. Právě proto, že i já jsem dlouho nedokázala pochopit proč se naši rozvedli (bylo mi 8 let), a v tu dobu bych byla ráda, kdyby byli spolu, protože se rozešli v klidu a bez hádek, tak i možná proto mi to přišlo najednou divný, že tam táta není. Až s postupem doby jsem se dozvěděla to, že si nerozumněli apod. Takže taky hodně závisí na domácí atmosféře, u mých rodičů byl rozchod v klidu, tak mi to přišlo strašně smutný, že ze dne na den tam táta není, samozřejmě, když jsou někde hádky a řev, tak bych si jako dítě přála, aby byli oba od sebe co nejdřív.
A jinak málo kdo má nevěru jako hobby. Ne nezazlívám ti tvůj názor, ale není všechno bílé, nebo černé, je to černobílé, ale to ty kolikrát nerozlišuješ, možná postupem věku a času pochopíš. A hlavně něříkej mě se to nestane...

V tom s tebou, Sajrajte, souhlasím. Já lež od rodičů zažila, i když se týkala něčeho jiného. V 17 letech jsem se od otce dozvěděla, že už byl jednou ženatý a že mám nevlastní sestru. Velmi to nabouralo můj vztah k němu.
Chápu, že nevěděli, kdy mi to říct, kdy je správný čas...ale sakra byl kdykoliv dřív!! Vzbudilo to jen dojem, že to je věc, za kterou se stydí a že mi vlastně celých 17 let lhali a kvůli čemu?? Otřáslo to mou důvěrou a úctou k nim. Vážila bych si jich více za pravdu

Radyno, mě to až tak k smíchu nepřijde. Možná si říkáš: podle sebe, soudím tebe.... Ale já věřím, že mi tento můj názor vydrží a míním se ho držet nadále Možná jsi ty o věrnosti jako hodnotě nebyla tak přesvědčená jako já, ale já jsem. Je to něco, co mi vychází ze srdce a musím podle toho jednat

Dostala jsem se do situace, kdy byl malinký kousek k nevěře, ale já to nikdy neudělala, protože přítele prostě miluju a nemůžu to udělat..prostě i když tělo v tu chvíli chce, vnitřně se mi to hnusí - nevím, jak jinak výstižněji to napsat. ...

A přetvařovat se neumím, to už jsem bohužel mnohkrát zjistila, že před přítelem nic nezatajím Kdybych ho nedej bože podvedla, bylo by to proto, že bych se do toho druhého zamilovala, nejsem typ, co skočí do postele, bez citů A pokud bych milovala jiného, udělala bych s dosavadním vztahem krátký proces. Neumím dělat nic napůl a žít dva život je pro mě nemyslitelné
Toť možná moje mínus, jiný jedinci jsou k tomu možná vybaveni lépe, ale já jsem patrně stvořena k čistě monogamnímu soužití

A teď myslíš na sebe, nebo skutečně na děti? Jak říkám, pokud bych JÁ byl tvým synem a bylo mi aspoň 7, tak by sis tu šarádu mohla strčit za klobouk.. Jo, nenáviděl bych tě za to, že jsi zničila rodinu a ublížila tátovi, ale o lež vážně nestojím.

Jenže ty ty děti nemáš!

Dobře, tak proč sis svého muže brala? Proč s ním jsi, když vidíš, že je pro tebe nevhodný? Ani rány osudu, ani nespravedlnost světa. Jediný, kdo za to může, jsi ty. Dělala jsi ty rozhodnutí, dělala.. Že byly špatné, no, to už je druhá věc.

Manžel je nesnesitelný, fajn. Rozveď se s ním! Že máš dítě a tak to nejde? Aha! Takže se snažíš svoje manželství vylepšit a zachránit tím, že sis našla milence a manželovi s úsměvem bodáš dýku do zad? Prober se! Má problém se žárlivostí a ty mu dáš konečně důvod. Je to hřebíček do rakve tvému vztahu.

Tak jak to tedy je? Doufáš, že se budeš "muset" rozvést, až na to manžel přijde? Že odpovědnost nebude na tvých bedrech, protože tě pošle do háje on? Že za milence vlastně nemůžeš, protože "už se to nedalo vydržet"?

Já jsem věrný proto, že je to morální. Ale nejsem nevěrný proto, že nevěra je nesmyslná, nelogická a hloupá. Nevěrou si ještě nikdy nikdo nepomohl. Co by ti asi řekla ta holka, kterou jsi tehdy byla? Myslíš, že jsi teď lepší, než ona? Křičela by "Haló, vzbuď se! Nerezignuj na život a na svůj osud, nejsi ještě tak stará! Udělej s tím něco!" Byla jsi nevěrná proto, aby byl život snesitelný? No.. gratuluju, dokážeš teď žviot přežívat. Zeptej se ale sama sebe, je život skutečně od přežívání? Nebo jsi jedna z těch, pro kterou je aférka s milencem vrcholem dobrodružství a vzrušení? Ubohé..

Možná vám přijde, že reaguju ostře, ale vyloženě nesnáším, když někdo dělá loženou kravinu a ještě se snaží ostatní přesvědčit, že je to vlastně správná věc. Je zajímavé, že se v tomhle lid nepoučí.. z okolí, z historie.. ani z vlastních zkušeností. Já osobně bych z nefungujícího manželství odešel. BEZ VÁHÁNÍ !! Dítě nedítě. Přemýšlel jsem totiž o tom a kdybyby to dítě bylo po mě a bylo mu už aspoň 7, nechtělo by, abych ho s matkou obelhával. Už tehdy jsem chtěl znát pravdu a žít ve lži by mne ranilo víc, než skutečnost, že už máma a táta nežijou spolu. Navíc lež od vlastních rodičů bych zvládal dost těžko..

Pro Angel - musím se smát jak sis sebou jistá.., není v tom škodolibost, ale možná trošku i jo. Takhle jistá svými názory jsem kdysi byla taky, je to jenom moje volba jestli ho podvedu, nebo ne, nemohla bych se mu podívat do očí, protože já ani snad lhát neumím, vždycky to na mě každý poznal, nechápala jsem nevěru druhých a odsuzovala jsem je, jak to jen mohli dopustit apod. Je toho víc.. A teď? Doma normálně funguju, na manžela se směju a spím s ním. Je to hnus, co? Nikdy jsem nevěřila, že to dokážu. Já se svými morálními názory a vidíš jde to.
Ono je to u každého jinak, já i když jsem se snažila problémy řešit, tak to bylo prd platný, za nějaký čas to bylo stejné. A kolik já odpouštím věcí, sama vím jakého mám chlapa, a že některé jeho neřesti nepředělám, to samé by bylo za 12 let s milencem, ale manželova žárlivost se postupem let nezmenšuje, spíš naopak a to já opravdu ukočírovat nedokážu. Za posledních 6 let mě to hodně vysílelo, tak teď už má důvod žárlit. Já jen, že každý tady měl, nebo má nějaký důvod proč se do nevěry pustil, i přesto, že si byl sám sebou 100% jistý, že by takový hnus nikdy neudělal, zrovna jako já...

Když už jsem to tady založila, tak by asi bylo dobrý se ozvat, jak se to vyvíjí. Tuhle diskusi jsem založila ve stavu krajní nouze, kdy jsem opravdu neměla komu se se svým problémem svěřit a netušila jsem, jak ho řešit.
Řešení se myslím rýsuje samo. Není to sice snadné, ale skončí to rozchodem. Určitě. Zamilovala jsem se a nedivím se tomu.
Na příteli jsem začala vidět všechno, co jsem dřív vidět nechtěla. Pořád vidím, že mu na mně záleží, že mě má rád, ale teď už vidím i to, že pokud ho zrovna nepohání vidina ***u, raději jde s kamarády ven, než aby byl se mnou. Pokud neudělám přesně to, co chce, urazí se a čeká, že budu odprošovat. Je to spousta maličkostí, kdy upřednostňuje kde koho přede mnou... Samé drobnosti, které gradují v nepřekonatelný problém.
A díky tomuhle všemu jsem v posledních dnech neskutečně ochladla ve vztahu k němu i on ke mně. Dnes to skončilo hádkou, při které jsme se málem rozešli rovnou. Takže těžko říct...
A ten druhý? Kapitola sama pro sebe. Je jako největší poklad a zároveň neskutečný mizera. Stará se, zajímá se, pečuje... a pak se třeba týden neozve. Takže jich je obou dost... čert ví, jak to skončí...

Taky vím o čem mluvíš,krize v manželství mně dohnala až ke krásnému vztahu s jedním mužem,který mi byl oporou když mi bylo nejhůř a z přátelství se vyvinul vztah a dost hluboký,který trval tři roky.Dnes jsou to tři týdny co jsme se rozešli,našel si jinou,takže prožívám rozchod,ale nevěra mi zachránila manželství,akorát to zlomené srdíčko bude mít jizvu,protože přítel mi bude chybět a moc mi nakonec ublížil,ale stálo to za to,to šimrání v bříšku,každý den se na něj těšit,ale opravdu většinou ten druhý vztah nedopadne dobře,takže raději zůstaň u toho jak to je ať neztratíš přítele,protože já bych dnes neměla ani jeho ani manžela,tyhle pominutí jsou zrádné

Máš pravdu, netýká se mě to ve smyslu, že bych někoho podváděla, ale musela jsem si na tuhle věc udělat názor jako každý jiný a nějak se rozhodnout. A zajímají mě názory ostatních lidí na různé věci, proto si je zde čtu Je zajímavý jak názor těch, které tento problém zde řeší, stejně tak ten Sajrajtův - každý je k tématu.

A svým způsobem se mě to vlastně týká - třeba jsem nedávno zjistila, že moje nejlepší kamarádka podváděla přítele půl roku...přemýšlím, proč to dělala, co ji k tomu vedlo....a čím více se s ní o tom bavím a všímám si jiných případů v okolí, přicházím k tomu, že je to opravdu jen otázka volby každého člověka a nikdo nemůže říct - dohnaly mě k tomu okolnosti. To je zbabělé, každý máme na výběr.

A kromě toho - dokud neumřu, nikdy nemůžu říct nikdy. Jistě, mám na to svůj názor, svoje hodnoty, ale... Proto mě zajímá i podhoubí těch vztahů, kdy k něčemu takovému dojde - snad abych se mohla něčemu podobného vyvarovat nebo jednat včas, víš?

Chápu,že máš vůči nevěře a partnerství vůbec,morální zásady,ale víš co nechápu?Je tu tolik jiných diskuzních témat a já vím,že spousta z nich se mě netýká,tudíž mě ani neláká tam vstupovat,ale co tedy láká Tebe na dizkusi,která by Tě neměla vůbec zajímat,když jsi si sama sebou tolik jistá samozřejmě,že je tu vítán každý názor,ale já bych sem nelezla,kdyby se mě to netýkalo.

Sajrajte, fakt se mi líbí tvůj příspěvek (15.12.2010 11:11:43) Souhlasím s tím, je to všechno otázka volby a všechno máme jen ve svých rukou. Může říkat stokrát, můj chlap je takový a makový, ale rozhodnutí podvést nebo nepodvést nebo udělat cokoli jiného je vždycky jen a jen moje.
Mám hodně špatných vlatností - občas žárlím, jsem tvrdohlavá jako mezek, nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat, občas se zbytečně urážím...ale snažím se na tom pracovat
Ale alespoň v jednom mám zcela jasno a nic na tom měnit nechci - svého chlapa nepodvedu, protože v mém světě a mém hodnotovém žebříčku se prostě něco takového nedělá.

taky přeju všem!
A pro Jitušku, samozřejmě, že šťastná ženská nehledá štěstí jinde , Zkoušela jsem zapracovat na sobě i na manželovi, ale i tak jsem se nevěře nevyhnula, bohužel. Navíc myslím si, že málokterá z nás nevěru vyhledávala, já jsem si milence nehledala a přesto ho mám..

Přeji krásné prožití Vánoc v Novém roce, zdraví ,lásku a mnoho úspěchůJenda

nedivím se, takoví chlapi jdou nadračku

kterej splňuje tohle všechno. Ale není svobodnej...

Tajemství šťastných vztahů :
Je důležité najít muže, který chodí do práce, vydělává peníze a pomáhá v domácnosti, muže, se kterým Tě baví trávit svůj volný čas a který Ti vždy dokáže vykouzlit úsměv na tváři, muže, který Ti pomůže kdykoli vyřešit jakýkoli problém, muže, který je skvělý v posteli a miluje *** s Tebou.

Je ale velmi, VELMI důležité, aby se tito čtyři muži neznali!!!

hezký Vánoce!!!

jste krásným důkazem toho, že nevěra problémy neřeší, naopak je vytváří - něco vám doma chybělo, našli jste to u milence, jenže teď máte problém daleko větší. Být váma vykašlu se na milence a snažím se nějak "zapracovat" na manželovi, nevím jaký byl důvod vaší nevěry, ale tak nešel by ten důvod odstanit, aby jste neměli potřebu být nevěrné?

Přece když jsem spokojená ženská, tak nemám důvod hledat štěstí jinde...

nevera je podle me neskutecnej podraz a vim, ze ja bych tohle neumela. proste neumela, malem jsem jednou neverna byla, ale vyvolalo to ve me takovy hrozny pocity, ze krom dopisovani se nic nestalo, proste to dal neslo.
ted jde o to, co chcete - manzela nebo milence? chce si to dat rozumny argumenty na stul a rozhodnout se. pokud vas manzel neni ani alkoholik, ani nervak, neublizuje vam, netaha se po nocich apod., tak si podle me neveru nezaslouzi.
Rozhodnuti je na vas, ale pro neco jste se do svych manzelu zamilovaly, za neco jste je obdivovaly, takze bych zkusila rozdmychat ten ohen, aby zase plapolal.
ale tezko rict, nejsem ve vasi kuzi.