terapie tmou

Tak jsem měla možnost vyzkoušet mírnější variantu pobytu ve tmě. Píšu mírnější, protože jsem nebyla úplně tak sama a temnou místnost nahrazoval šátek na očích. Zúčastnila jsem se takto zaměřeného víkendu Tantrajógy pro ženy. V pátek večer jsme se připravily ***lini meditací, pak nám byla vysvětlena pravidla (tma, ticho, meditace) a od sobotního rána to propuklo. Byly to zvláštní pocity, když jsem se pohybovala po budově a šmátrala po stěnách. Vše se mi najednou zdálo kratší a menší. Chodby, meditárna, jídelna ... A obklopovalo mě zvláštní ticho. Vnímala jsem stejně se ploužící a šmátrající ženy (bylo nás asi 30), ale vůbec mě nelákalo je pozdravit. Jakoby se těma zavázanýma očima okolní svět vytratil. Naše lektorka pro nás měla připravené moc krásné meditace, které stupňovaly vnímání našeho těla. Každoranním koloritem tantrického pobytu je Oshova Dynamická meditace. Tentokrát jsme ji pojaly trochu něžněji, než obvykle. Po ní následuje sprcha a snídaně. Zprvu jsem se rozhodla, že pro sobotu vynechám jídlo a budu se postit. Myslela jsem si, že tak podpořím tuto zkušenost. Ale sotva jsem ulehla na postel, začalo ve mně cosi rozmlouvat: "No, ale když nepůjdeš na snídani, ochudíš se o zajímavý zážitek. Naložit jídlo na talíř, najít místo k sezení, zjistit, co jím, jak chutná ovoce..." A tak jsem se nakonec zvedla a zamířila do jídelny. Bylo tam nezvyklé ticho, ostatně jako v celé budově. Nalila jsem si čaj (špatný odhad, jen jsem srkla) a šla nabrat ovesnou kaši. "Hmm, talíř už ztěžkl, takže jsem se asi trefila , teď ještě najít místo k sezení... " Umatlanou rukou od kaše jsem oťapkala pár hlav, až jsem konečně našla volné místečko. Myslela jsem si, kdo ví jaký to není zážitek zkoumat, co je na talíři, jenže ono to tak nebylo. Byla to celkem nuda a honění na talíři čehosi tak dlouho, dokud lžíce neztěžkla. Tak kaši jsem už do sebe nasoukala. Teď ještě najít tác s ovocem, který bývá vždy na stolech. Zleva jsem slyšela chroustání jablka, takže určitě tam někde byl. Šmátrám, šmátrám... a nic. Vůbec jsem ho nemohla najít. Celkem mě vzalo, když se ozvalo další chroustání. už jsem to málem vzdala, když v tom mě kdosi pohladil po ruce, uchopil ji a položil na přisunutý tác a současně mi vložil kousek jablka do úst. Bylo to moc milé. A tak jsem toho milého ochránce také z vděčnosti oťapkala umatlanou rukou . Po snídani byla chvilka odpočinku, jenže netuším, jak dlouho, protože čas se pro mě ztratil. Pak začal program s krásnými meditacemi na rozvibrování a léčení čaker. Ačkoliv byl program úžasný, pro mě byly důležité momenty mimo. Občas se mi stalo, že se ke mně vrhla nějaká žena a my chvíli stály v obětí, občas jsem se jen tak letmo dotkly. V jídelně mě můj anděl strážný zachránil i u oběda, kdy mě cinkáním zvonečku navedl na volné místo a u večeře (když jsem 2x obešla jídelnu a nemohla najít volnou židli) mi vrazil chleba rovnou do pusy. V tom momentě mi došlo poselství toho celého dne. Šátky jsme sundaly až druhý den po Dynamické meditaci a to byl teprve zážitek, když jsme se mohly asi po 30 hodinách znovu vidět! Byly jsme šťastné . A jaké bylo ono poselství? Uvědomila jsem si, že i když nemám v normálním životě fyzicky šátek na očích, jsem v mnoha situacích nevidomá. Je důležité se v těch momentech zastavit a s důvěrou se odevzdat. Vždy se najde někdo, kdo mi pomůže!

Mě to neláká protože se bojím tmy:D

Mě to právě taky láká

Osobní zkušenost nemám, ale láká mě to. Jen na to ještě nedokážu obětovat týden dovolené.

Ahoj,
nedávno jsem četla článek o tzv. terapii tmou a docela mě to zaujalo. Jen ve zkratce: jste po dobu min. 7 dní zavření v tmavé místnosti, dostáváte vegetariánskou stravu, provádíte různá cvičení a pozorujete sami sebe. Zajímalo by mě, jestli jste někdo o tom slyšel nebo máte dokonce sami nějaké zkušenosti Díky moc.