Problémy s jeho bývalou ženou

Nevím, jestli pomohlo dupnout si, ale jistě to k tomu přispělo. Taky mám své "bývalé" a snažila jsem se mu vysvětlit, že nemám potřebu jim dokazovat, jak jsem v pohodě a šťastná, že nemám potřebu je kontaktovat, pokud miluji svého přítele. A jak by se líbilo jemu, kdybych se chovala stejně tak, jako on. Asi pochopil. Naštěstí. Také asi pochopil, že když bych byla se vztahem nespokojená, můžu mu ukázat dveře a on by musel znovu něco řešit. U mě má vše, jeho ex mu nedělala svačiny, nevařila, možná jsem na jednu stranu hloupá, ale když přijde z odpolední, čekám na něho s večeří, to on nezažil. A nedělám to proto, aby měl pocit jakéhosi závazku, dělám to protože ho mám ráda a myslím si, že tak by to mělo být. Nehádáme se, nejsem náladová, všechno je u nás v klidu a pohodě, to také neznal. Asi mu došlo, že mu nestojí za to tohle všechno riskovat, nevím.

Tyjo, tak to Ti přeju, že to tak dopadlo =)
"Dupnout si" evidentne pomohlo, to si budu pamatovat

Tak tedy pevné nervy a hodně štěstí

Děkuji všem za odpovědi a názory. Rozhodla jsem se počkat. Řekla jsem mu, co mi vadí a věřte nebo ne, nechal toho. Jejich komunikace se omezila pouze na děti, začal řešit rozvod, podal v prosinci žádost. Jeho bývalá ho zvala na svátky k nim, odmítl s tím, že má dávno novou rodinu, nás, a že je doma u mě. Moc mne to potěšilo.

Naopak, ví, ale nechce aby to věděli ostatní. Chce mít obě.
Skorobývalou, která o něj teď bude bojovat, i když ho předtím deptala, a k tomu novou ženu. S bývalou se už nemusí hádat, když spolu nežijí, ta nová je na něj hodná a nemá s ní konflikt. S rozvodem nespěchá, protože mu to vyhovuje. Ať se tedy vyjádří a koná. Když nebude konat, tak ať nekecá a kouká mazat. Bude jinej. Když nebude, nevadí. Pro svou potřebu ženatýho milence seženeš vždy. Ženatý milenec je lepší než tento, stavem to vyjde nastejno, ale o něj se nemusíš starat jako o tohoto a víš na čem jseš.
S

Vypadá to,že Tvůj miláček bude asi "dupáček",takže bych mu zbalila kufřík se spoďárama co si k Tobě přinesl a pápá s pořádným kopancem do zadku a jeho bývalá by měla udělat to samý. -to je můj názor-

Doufám, že to nebudeš brát špatně, ale podle mě již blbkou jsi, protože mu dovolíš takové chování.
Podle mě se tvůj přítel rozhoduje co dál. Myslím si, že to jejich manželství dostalo touto nevěrou jiný rozměr a možná jim oběma došlo, že se pořád podřebují a neumí bez sebe žít. U tebe hledal jen prozatímní útočiště a porozumění. Být tebou, tak po něm chci jasnou odpověď. Bud ona nebo ty. Pokud nedokáže aspon před tebou omezit kontakt s bejvalou, tak pro něj ještě bejvalá není. Bohužel jsi pořád ta druhá. A pokud si tohle necháváš líbit, tak si je určitě chlapec moc jistej, že nejsi schopna ho sama kopnout do zadku. Udělej to dřív, než tě odkopne on.
Nevím jestli jsem ti pomohla. Vím že o problému vím málo, z toho co píšeš mi je však jasné, že on není upřímný a vašemu vztahu nedává ze sebe vše, pokud nerespektuje to, že ti něco vadí a ještě se uráží. to je normální manipulace a ty si to nenech líbit.

Moc děkuju za Tvůj příspěvek. Potřebovala jsem slyšet názor nezaujaté osoby... A nejlépe opačného pohlaví, jelikož, jak už jsem zjistila, ženy a muži mají opravdu velice často jiný pohled na svět
Vím, že můj problém není žádné drama, jiní lidé mají daleko horší problémy... Jen mě to v poslední době dost trápilo a nevěděla jsem si rady co s tím, když přítel se mnou o tom odmítal mluvit a nechápal mě. Proč nechci bydlet společně s jeho maminkou,kterou mám ráda..... Včera už konečně k rozhovoru došlo a já vím, že on chce to samé jako já, jen teď prostě není ten nejlepší okamžik. Musím počkat, než na tom budeme oba o něco líp finančně. Pak snad seženeme mamince bydlení v garsonce či malém bytě poblíž a (alespoň zčásti) renovujeme přítelův byt pro nás. Přesně jsi vystihl to, po čem toužím. Mít svůj vlastní prostor. Po svém zařízený byt, o který se budu sama po svém starat. (Samozřejmě s přítelem ) Už se na to moc těším. A maminka může chodit na návštěvy často jak bude chtít a my k ní....
Jen doufám, že přechod na společné bydlení nebude trvat ještě několik let... U přítele je totiž všechno trošku na delší lokty... Ale nechce být tatínkem ve čtyřiceti tak snad se bude snažit
Ještě jednou díky, pomohls mi uvědomit si pár věcí a já už budu jen doufat a těšit se, že všechno bude FAJN...

M.

Buď spolu začnete žít ve svém, za své, podle svého i když třeba skromně, nebo se ten vztah, já tomu říkám přenosí a ten nejlepší okamžik pro scelení dvou osobností a jejich návyků do formy která dělá základ rodiny se propásne.
Jestliže ten tvůj nepochopí, že ženská nepovažuje za domov prostor, kde si nemůže rozestavit nábytek po svém, když už nemůže ten starý vyhodit a pořídit si svůj, kam si nemůže pověsit závěsy a záclony dle svého vkusu a výběru a kde neustále potkává někoho, komu je vidět ve tváři očekávání vděku, budeš to mít velice těžké. I KDYŽ, člověk si zvykne na všechno, i žít ve stínu šibenice. A když nejde o život, jde o prd. Taky si můžeš představit, že přijdeš do jiného stavu, se školou to nějak vyjde, že nebudeš muset přerušit a na nějaké šachování s bytem nezbude čas ani energie. Než se rozkoukáš, budete mít doma dítě, budete bydlet u maminky a budeš mít dodělanou školu a všechny ty třenice, které mezitím nastaly jste nějak překonali. A ty si řekneš: Uff, přežili jsme to, tchyně občas zvládne malé pohlídat, občas mě to tady pěkně s..e, šťastná tady úplně nikdy nebudu, ale jsou na tom lidi mnohem hůř. I to se může stát a bylo by to k přežití.
On tvůj nynější postoj nechápe. Jediné, co mě teď napadá jako rada je, dát mu přečíst můj příspěvek. A zdůraznit, že to psal chlap.
J

Ahoj,
hledám radu při řešení problému s přítelem... S přítelem jsme spolu 3 roky, máme krásný vztah, společné zájmy a všechno je prostě v naprostém pořádku. Poslední dobou je tu ale věc, která nám trošku komplikuje život. Hlavně mně. Ráda bych s přítelem začala společně bydlet. Plánujeme společnou budoucnost, máme se rádi, rozumíme si, tak proč ne? Ale přítel, který si mě chtěl brát už po roce známosti, a klidně by měl už teď děti, se do bydlení nijak nehrne. Proč? Problém je v tom, že žije ještě s maminkou (je mu 29 let). Maminka za něj všechno doma udělá, navaří. Já jsem studentka (je mi 23 let) a ještě mě čeká pár let studia... Bydlím doma s rodiči a sourozenci. Problémy doma nemám, jen si prostě myslím, že už je vhodný čas na to se osamostatnit. Přítel argumentuje tím, že jsem studentka a nemám peníze na vlastní bydlení. To ale chce, abych do 26 bydlela u rodičů?? :( Podle mého názoru je problém ten, že nechce odejít od maminky. Té bude 70 a byla by sama. Nabídl mi společné bydlení ve třech, to já ale odmítám. I když je jeho maminka hodná, prostě nechci. Nedělalo by to dobrotu. Mají celkem velký byt (4 plus 1), kde kdysi bydlela jejich celá rodina (dvě sestry již založily rodiny,tatínek zemřel),který je zařízený už skoro 30 let stejně. Necítila bych se tam doma.
Navrhovaala bych koupit dva malé byty - garsonku pro maminku a 2 plus 1 nebo 1 plus 1 pro nás dva. Přítel ale nechce z jejich bytu odejít.
Poradíte, co dělat? Nevím si s tím rady. S přítelem se na toto téma diskutovat nedá, ihned se urazí a nechce to prostě řešit.
Já to ale řešit chci! Pokud si ho mám jednou vzít a strávit s ním celý život, chci si zkusit žít společně. a to co nejdříve.
Co s tím?
Předem děkuji za jakékoli komentáře.
M.

Jezisi ,tak tohle je prezprilis,odepisuji ti ,protoze prozivam neco podobneho,azna to ze ten muj ma uz s jinou dite....ktere s polu nevychovavaji...takze jejich vecna zaminka je dite.....sice si neposilaji obrazky atd..ale uprime receno,on si styska za ditetem a ona ho ma tim padem na lane....ale jeste jsem tu ja...jeden cas me to hrozne trapilo,hrozne,byly jsems eze se k ni muze vratit,vis,ja sve bejvale nesnasim,takze mu to davam najevo,nesnasim je tak moc,ze je nemuzu ani cejtit,ale on kvuli diteti s ni musi vychazet dobre vis,???Proste si uvedom ,a rekni mu,at si vybere,bud jji,nebo tebe,nebo s tim chces zit pporad.....???rekni mu,ze ted jsi tady ty a ona je minulost,dej mu proste nuz na krk....at si vybere....nebo budes celej zivot zit s tim ze budes zarlit a byt se ,aby se k ni nevratil???jsou dve moznosti,bud ti frnkne,nebo s tebou zustane...jak mi poradila jedna moudra zena tady z zen.cz...muz kdyz chce ,tak to dokaze,kdyz nechce tak se jenom vymlouva a ze muzi to dokazi,ze,???
Takze tim ti chci napsat,ze neni jedinej....moje babicka sse zamilovala treba ted nedavno.....
Urcite jsi skvela zena ...a on si te timhle nevazi,proste te neuctiva...vsak ty jsi ta tedkon co mu vari,pere a stara se vubec ,aby vypadal jak clovek...
Mila zlata,ja mu dala nuz na krk....predstav si ,ze se kvuli me vzdal i sveho ditete,aby se s ni netykal......
ale stejne mam podeziravou chrobu...proste jsem takova

Teda tady je to nějaký mrtvý neeee??

Buď budeš bydlet se STÁLE ženatým chlapem,kterej se stejně k rozvodu nemá (protože kdyby se rozvést chtěl už by to udělal dávno - mimochodem podal někdo z nich vůbec žádost o rozvod?) nebo se postavíš sama na vlastní nohy a najdeš si svůj vztah!Mimochodem tvůj věk není vůbec žádná překážka ani ostuda,já osobně znám ve svém okolí spoustu lidí, kteří se rozvedli či rozešli v tvém věku a bez problémů našli nový vztah..Samozřejmě,že to nebude hned!Nová láska se neobjeví mávnutím kouzelné hůlky...

Jestli ti teda na něm fakt záleží tak mu dej ještě jednu šanci - dej mu ale jasně najevo, že moc dlouho čekat nebudeš. Přece neztratíš spoustu let života s mužem,kterej vlastně neví co chce,ne?

Ono se lehce řekne,abych si našla nového.Je mi 42,svobodní už snad neexistují a když,tak jsou v tomhle věku divní,a s rozvedeným můžu mít třeba to samé jako s tímto.Nechápu to, byli spolu sice 15 let, což je dlouhá doba a jistě tam je zvyk.Ale co mě říkal,hodně mu ubližovala,sobecká mrcha,která nebrala ohledy,zlá,zahýbala,dospělo to do stadia,kdy si každý dělal co chtěl,pak kvůli dětem chtěli začít znovu,v té době už jsme se znali,dala jsem mu prostor,protože jsem nechtěla ničit žádnou rodinu.Nevyšlo jim to,po týdnu se opět rozhádali,pak se nastěhoval ke mě.Choval se ke mě strašně hezky,opravdu jsem cítila,že mě miluje,ale poslední tři měsíce asi je tam prostě kontakt s ní,jak jsem psala.Jestli jde o zvyk nebo jestli je pravda že stará láska nerezaví,nevím.Když jsem se ho včera ještě jednou na vše ptala,řekl,že by se k ní nikdy v životě nevrátil,že je se mnou šťastný.Že mu jde jen o rychlý rozvod.Nechápu to.Ale už se aspoň rozkecal,odbručil.

Tenhle příběh je.. scary!

VYRAZIT!!!

Tohle nemá budoucnost. Budeš to tak mít celý život, pokud s ním zůstaneš. Nikdy nesmíš udělat chybu, musíš být neustále lepší, než jeho manželka, protože on se může kdykoli sbalit a vrátit se k ní. Vždy budeš v jejím stínu. Proč si raději nenajdeš rovnoprávný vztah se svobodným mužem? Víš, kolik spokojených tím uděláš? Ty budeš zamilovaná do nového muže (a on do Tebe), Tvůj expartner se vrátí k rodině a nebude mít výčitky svědomí a tím bude spokojená i jeho rodina... TAK DO TOHO .

Cituji: "Jestli se k ní chce vrátit,prosím,ať jde,ale ať ze mě nedělá blbku" Přesně sis odpověděla na danou situaci. Myslím,že jsi svůj stav znala dávno, napsala jsi,že tě měl jenom jako náhradu za jeho manželku.Pokud si s ní pořád píše a s tebou se dokonce nebaví,myslím,že není co řešit.Promluv si s ním o tom,řekni mu co ti vadí a pokud to bude ignorovat a dál se s tebou nebavit tak řešení je pak jasné.Jednoduše si sbal svoje věci a pryč od něj!

P.S.: Vím, že se mi to lehce mluví, když sama jsem tutan, kterej neumí udělat chlapovi přítrž. Ale jako člověk, kterej situaci vidí "bokem" ti můžu aspoň poradit líp,než sama sobě.

Hezký den všem. Náhodou jsem narazila na toto forum a protože jsem už zoufalá, dovolím si vás poprosit o radu. Jsme s přítelem již tři roky, z toho rok a půl spolu bydlíme. Když jsem ho poznala, byl ženatý, ale manželství bylo dle jeho slov v troskách. Nebyla to tak úplně pravda a zkoušel to s manželkou dávat znovu dohromady, ale mě si nechával pořád jako rezervu.Byla jsem z toho zoufalá,nechtěla jsem nikomu ničit rodinu,on sám musel vědět,co chce.Nakonec od ní odešel,ale dodnes nejsou rozvedeni.Bydlí u mě už takovou dobu,doteď ani jeden nepodali žádost o rozvod, jsou spolu víceméně v neustálém kontaktu nejen ohledně dětí,ale posílají si písničky,obrázky,píšou si skoro denně,ona mu několikrát napsala,že by ho chtěla zpátky - to mi ještě řekl,od určité doby ani neříká,že jsou spolu v kontaktu,ale občas,když je na pc, vidím její otevřené okno v ICQ.Nevím,co si píšou,ale jsou to jistě veselé věci,samý smajlík.Když jsem řekla,že mi to vadí,ohradil se a od té doby se se mnou nebaví.Rozvod neřeší ani jeden z nich a mě to deptá,nevím na čem jsem.Jestli se k ní chce vrátit,prosím,ať jde,ale ať ze mě nedělá blbku.Co mi poradíte,ignorovat nebo se s tím naučit žít?Vadí mi to,moc.