Nečekaný rozchod, jak to zvládnout???

Dobrý den, mám takový problém. V pátek se semnou rozešel přítel,po třech měsících.Prý ke mě nic už necítí.Jsem z toho dost na dně,nejím,brečím,nespím Moc mi na něm i tak záleží , miluju ho!! a chtěla bych zpátky ale nevím jak na to :( jestli mu psát nebo ho nechat vychladnout , prosím poradte

nenapsala jsi to hnusně, jenom pravdivě. Já jsem prošla něčím podobným před skoro 25 lety.
Tedy ne tráva, ale žárlivost. Rozchod bolel a byl těžký a jsem šťastná, že jsme se náhodou nevrátili k sobě.
Náhodou jsem dotyčného potkala před rokem a bylo mi z něho na zblití. Vypadal jak bezdomovec, je bez práce. A já mám úžasného manžela, který se stará o mě, máme se dobře. A jak jsem mohla v zaslepenosti mých 20 let dopadnout.

Co ti dneska připadá jako konec tvého světa, za to budeš s odstupem času možná ještě vděčná. Ale musíš na to přijít sama - bohužel.
Chlap, který ve třiceti neví, co chce, hulí trávu a tím pádem na něj není spolehnutí, není perspektivní partie pro rodinný život. Vím, že to teď bolí, sama moc dobře vím jak ... ale přebolí to a jednoho dne si uvědomíš, že je ti bez něj vlastně líp. Možná máš teď strach, že zůstaneš sama, ale neboj, nezůstaneš. Zajdi s kamarádkama na kafe, vypovídej se, najdi si nějakou činnost nebo sport, co by tě naplňovalo.
Pak je tu samozřejmě ještě druhá možnost. Za pár dní si to rozmyslí, s čistou hlavou bude zvonit u tvých dveří, omlouvat se, slibovat hory doly a tvrdit, že jsi největší láska jeho života. A ty ho buď vezmeš zpátky a za pár týdnů / měsíců / let se bude situace opakovat - znovu tě opustí (akorát možná s tím rozdílem, že tentokrát budeš opravdu těhotná), nebo přehodnotíš všechny klady a zápory a uvědomíš si, že můžeš být šťastná také s někým jiným, resp. sama.
To, že něco končí, znamená, že může začít něco jiného. Nikdy neříkám nikdy, ale obecně nejsem přívrženkyní toho, vracet se k někomu po rozchodu. Ten rozchod měl vždycky nějakou příčinu (nedokázali jsme spolu bydlet, tráva, nevěra, hádky o peníze, o výchovu dětí atd., atd.) a ten problém se nevypaří. Ano, napřed se každý snaží, ale s postupem času to zase dojde do stejného stádia.
Ani nečekaný rozchod není nikdy úplně rána z nebes, vždycky se minimálně trochu zatahuje. Tobě možná připadají ty hádky ohledně trávy druhořadé, protože je jasné, kde je pravda. Tobě (a mně taky) připadá logicky správné, že by se přítel měl pro dobro své vlastní i pro dobro vašeho vztahu vzdát hulení. Jenomže pro něj je to bohužel něco nepředstavitelného, bez čeho nedokáže žít, proto raději obětuje vztah. Je to smutné a bolestivé, ale on už si vybral. Ty teď máš pár týdnů na to, aby ses vybrečela doma do polštáře, pořádně to zapila a šla také dál.
Možná jsem ti to napsala hnusně a necitlivě, ale já už to tak beru. Taky jsem se v lásce spálila, dostala od života facku a teď už to beru tak, že nejlepší je neohlížet se a jít dál...

se přidávám k holkám přede mnou. Mohl to být fain člověk, ale marihuana. Co to dělá s jeho psychikou vidíš už teď, co to bude dělat za nějaký čas, to si zatím nedokážeš představit.
Mladá maminka a dítě potřebují zodpovědného otce a ne, který se bez důvodu, natož, když důvody a problémy budou, zhulí.
To by nebyl život, ale očistec. Doufám, že nejsi těhotná a z tohoto vztahu se brzy otřepeš. Nechtěj něco, co pro tebe není dobré.

Podle mě, je to chlap co neví co chce, je mu 30 a kouří mariánku a není vůbec, ale vůbec zodpovědný. Ted ho strasne milujes a myslis si, ze je uzasny, ale opravdu veris tomu, ze by prestal hulit jen kvuli diteti? Ver tomu, neprestane a bude chodit k diteti zhuleny a jeste by mu ublizil. Mysli na to dite a ne jen na sebe - tobe je ti s nim dobre, ale dite potrebuje zodpovedneho muze a ne takoveho promin VOLA!!
Bud rada, ze ses ho zbavila, vim ze ted to tak necitis, ale opravdu potrebujes zodpovedneho MUZE!!

Chce to proste jen cas, musis se s tim smirit, nic neudelas!!!

Taky si myslím, že to chce čas.
Navíc bych řekla, že jste opravdu byli tak trochu na houpačce, společný život, poprvé rozchod, pak zas společný život, pak zas rozchod.. Tohle by nedělalo dobrotu. Co se jednou rozbije, už jen velmi těžce drží slepené, a ještě k tomu několikrát slepované.
Asi hodně kouří marihuanu, podle toho, co píšeš. Takoví lidi občas bývají mimo realitu, zapomínají, sami tomu ale nevěří.
On sám je na velké houpačce, těžce se rozhoduje, sám moc neví, co chce. Ani se nedokázal rozhodnout hned, jestli se s tebou rozejde nebo ne. Taky napřed Postinor, pak dítě.. A teď píšeš, že při rozchodu se na těhotenství ani nezeptal. Doufej, že nejsi. Takového otce bych dítěti moc nepřála. Stejně jako alkoholik slibuje, že přestane pít, on měl v plánu přestat s marjánkou - nebuď naivní, on s tím nepřestane. Kdybyste měli dítě a on se zkouřil, jak bys to mrněti vysvětlila? S děckem přichází mnoho odpovědnosti, povinností a taky trochu sebeobětování. Byla bys doma na mateřské a potřebovala chlapa na uživení a podporu rodiny. Je tohle člověk, o kterého by ses mohla opřít, až bude mít dítě horečky a ty nevyspalá a vyčerpaná a třeba taky nemocná? Postará se o vás? Uvaří, uklidí a zajde s mimčem k doktoru? Zažila jsi s ním nějaké krizové situace, abys mohla říci, jak se zachová? Dítě je záběr pro všechny. Když si dva vyjdou vstříc, je to radost. Ale když se jeden zhulí a nechá v tom toho druhého, je to průšvih.

Jenze je mi 26 let, myslela sem, ze s nim uz zustanu do konce zivota. A ted najednou sem sama, jen se svou bolesti...Jak dlouho muze trvat, nez to preboli? Rok, dva? A pak si hledat novyho chlapa do zivota??? Nechci nikoho, chci jeho...

Já zažila tři dost ošklivý rozchody a taky jsem se v těch lidech hodně zklamala. Člověk to musí přetrpět, ale časem všechno přebolí. Dneska si na to ani nevzpomenu, a když, tak už to ve mně nevzbuzuje žádné negativní emoce, je mi to už jedno.

Jediný recept na zklamání je čas...

...ani se me nezeptal, esi sem nebo nejsem tehotna, vubec ho to asi
nezajima. Nemuzu uverit tomu, ze vas takle zradi clovek, kteryho
milujete a ktery miluje vas...esi teda nelhal...

Ahoj, asi se hlavne potrebuju vypsat, ale pokud mi nekdo z Vas napise nejakou radu ci nazor, budu rada.

S pritelem sem spolu byli cca dva roky. Zkusili sme si spolecny bydleni, ktery bohuzel nedopadlo a tak po vzajemne dohode sme se rozesli. Byli sme bez sebe rok, kdy sme ani jeden nedokazali fungovat, vedeli sme, ze k sobe patrime. Za ten rok sme si kazdy uvedomili, kde byla chyba, zmenili sme se. Presne po silvestru sme se dali dohromady. Vse bylo nadherny, ja byla stastna. Pak pritel odjel na dve mesice na dovolenou, kterou mel zaplacenou uz v dobe, kdy sme spolu este nebyli. Porad sme byli v kontatktu, porad mi psal, v unoru sem mela narozeniny a i pres to, ze byl v zemi, kde nemel skoro signal to zorganizoval tak, ze mi nechal do prace poslat velikanskou kytici s pranim. Na konci brezna se vratil a od te doby sme se uzivali a bylo to krasny. Musim rict, ze sem tam sme se chytli, ale podle me to byly banality. Jediny, kvuli cemu sme se opravdu pohadali bylo jeho huleni marihuany. Nikdy sem mu to nezakazovala, jen sem ho prosila, aby nehulil, kdyz vi, ze budem spolu. Pred 14 dny me necekane vyhodili z prace, docela sok, mam svuj byt, kterej musim platit, takze sem z toho byla spatna. Pritel bydli v podnajmu s jednim parem. Pozval me k sobe, ze to spolu probereme, vi, ze sem byla uplakana z toho vyhazovu. Dojela sem k nemu a on byl zkoureny, jak delo. Otocila sem se a odjela s tim, ze az bude normalni, tak se uvidime. Hotovo, vyreseno, nemela sem potrebu to nejak resit nebo rozebirat. Ale on ano. Hodne sme se pohadali, ale nakonec se domluvili na kompromisu. Minuly vikend se nam stala nehoda - praskl nam kondom. Druhy den sme chteli jen pro postinor, ale nakonec se domuvili, ze nejsme nejmladsi a ze nechame osud, at se s tim popere jak chce - me je 26 mu bude 30 let. Porad sme to probirali, esi bude nebo nebude miminko, jak bychom to resili, porad mi psal sms typu dobrou noc, holky moje, planoval, jak mi zrekonstruuje kocarek, co maj na pude. Doufam, ze tehotna nejsem, ale byl smiren i s druhou moznosti. (Jednou mi totiz rekl, ze o tom vsem premyslel a ze by po prazdninach prestal s hulenim, aby byl cisty a do roka si mohli poridit miminko). V tydnu sme se videli skoro kazdy den, ve ctvrtek sme si udelali krasny vecer, planovali sme dovolenou a resili spolecny bydleni - asi mesic sme se bavili o tom, ze by se ke me prestehoval. V patek mi z niceho nic napsal, ze nevi, esi se mnou chce vubec zit a byt, ze mozek mu rika, utec, dokud je cas a srdce, ze sem ta prava a ze nevi, jak to resit. Byl to pro me sok, jako blesk z cistyho nebe. Cely vikend se mi neozval, az sem to v nedeli nevydrzela a napsala mu, zda uz zna odpovedi na sve otazky, nacez odpovedel, ze jeste ne. Tak sem mu zavolala, proc se mi cely vikend neozval a on, ze nemel chut se mi ozvyvat a ze by se druhy den rad sesel a promluvit si. Vedela sem, ze se se mnou chce rozejit, tak sem mu rekla, at prijede hned. Prijel a rozesel se se mnou a na otazku proc odpovedel, ze sme kazdy jiny a mame jine predstavy o zivote a ze sme jak na houpacce, ze potrebuje mit svuj klid a pohodu. Ze me ma rad nejvic na svete, ale takle se rozhodl. A ja se ptam, proc??? Nerozumim tomu, nerozumim, ze on sam planoval, co vsechno bude a pak z niceho nic se se mnou rozejde. Byla sem presvedcena, ze uz je to naporad, ze je to ten pravy. Nevim, jak se z toho vyhrabat, sem na dne