Přítelkyně mě opustila, prý to možná dáme do pořádku, chce čas

myslim ze Beata potrebuje v prvni rade podporit a poznat kamarada nebo kamaradku nebo nekoho ktdo ji bude chapat a do niceho ji nebude tlacit. nechce byt sama. verim ze jestli ma ***ualni problem ona sama bude pak chtit ho resit a mozna ho bude resit i s tim druhym. obecne rikat ze potrebuje pomoc protoze je u ni neco pro me nebezny jev nebo snad jediny sveho druhu je totez jako rikat ze kazdy kdo se viditelne odlisuje od masy potrebuje odbornou pomoc. je otazka jestli opravdu potrebuje pomoc ke ktery zatim sama nedospela a nebo je proste jen jinak nastavena i to je moznost (a pripoustet by se mely vsechny moznosti ne jen jedna to by bylo omezene) proto myslim ze by se nemela do niceho tlacit kdyz citi ze takhle chce zit a hledat si sobe podobne. pokud takhle zit nechce pak je samozrejmost aby to resila a jestli na to reseni jenom nechce byt sama muze si najit nekoho kdo by to treba rad resit s ni. ale protoze je takovych docela malo mela by se o tom pri tom hledani zminit aby zase nebyla tam kde predtim..


:)

Panebože Mau zkus se zamyslet co píšeš. Beata pokud sem ještě někdy přijde potřebuje pomoc a odbornou, není to její chyba.
Ale přesvědčovat ji že si má najít někoho kdo to vnímá podobně tzn má si najít někoho kdo má taky problém v ***uální oblasti ? ( Beata a***uální není viz minulé příspěvky)

kdyz vis ze mas neco jinak nez tech ostatnich 100% tezko muzes cekat ze kdyz budes vyhledavat typy kterym zalezi na uplne jinych hodnotach nez tobe ze to pro tebe i bude vyhovujici. pretvarovanim tohle nevyresis.. prehlizenim tyhle neslucitelnosti se budes dostavat do stejnych neprijemnych situaci dulezity je vedet co chces ty a jestli to neni uplne odlisny od toho co po tobe chce nekdo jiny.to ze se ti nechce samotny moc neco resit by mohlo znamenat ze se ti to nebude chtit opravdu resit ani s nikym dalsim a i kdyby tezko muzes rict ze pak by to bylo vyreseny a uplne by se to zmenilo.proto by sis mela hledat nekoho kdo to vnima podobne a kdo to pochopi treba pak uz ani to reseni hledat nebude treba..

Nezdá se mi to tak ani zdaleka...Každý máme jiný názor a jiný pohled na svět. V tobě se ale nevyznám

Dětství jsem měla normální, šťastný. Lásku dávám najevo tím, že partnera podporuju, starám se o jeho/její spokojenost (kromě toho ***u teda), naslouchám.. já nevím, nezdá se ti to trochu omezený zužovat pojem láska jen na "milování"? Mně teda jo.

Dětství jsem měla normální, šťastný. Lásku dávám najevo tím, že partnera podporuju, starám se o jeho/její spokojenost (kromě toho ***u teda), naslouchám.. já nevím, nezdá se ti to trochu omezený zužovat pojem láska jen na "milování"? Mně teda jo.

Jo? A jak jinak chceš dokázat lásku jinému člověku? Nepsala jsem *** ale MILOVÁNÍ v tom je velikánský rozdíl...*** můžeš mít s klukem (holkou) na jednu noc, milování je dávat najevo lásku k člověku, bez kterýho nemůžeš žít, důkaz toho, že ho opravdu bereš sevším všudy ať má plno chyb nebo ne....Zdá se mi, že máš v sobě málo lásky ty sama a proto ji nedáváš ostatním ani tehdy, když jí od tebe potřebují. Jaké jsi měla dětství? Byla jsi šťastný dítě, nebo jsi vyrůstala v prostředí kde ta láska nebyla? Omlouvám se, jestli je ta otázka moc dotěrná ale možná bude chyba ve tvé výchově

já si nemyslím, že je to partnerský problém , ale tvůj, který se partnerského vztahu přenáší, proto si myslím, že to musíš řešit sama.

Vnímám to jako problém proto, že mi to kazí vztahy, ne proto, že by mi to samotné vadilo. V každé poradně Vám řeknou, že když se řeší partnerský problém, je lepší, pokud přijdou oba. A pokud s někým jsem, jsem zodpovědná za řešení společných problémů, to je prostě můj názor. Ovšem to neznamená, že se to teď nepokusím řešit sama, pokusím, ať mám alespoň čisté svědomí, že jsem to vyzkoušela. Třeba se mi ještě *** zalíbí, co já vím, teď mi to přijde jako něco nereálného a popravdě to opravdu dělám jen proto, aby mě už kvůli tomu nikdo neopustil (když už, tak ať je to kvůli něčemu jinýmu). Jen nevím, na kom budu ty pokroky zkoušet:(

že pokud to vnímáš jako problém, musíš to řešit sama! To, že všechny tvé vztahy dopadly stejně, by ti mělo dát určitý signál. A myslím, že tím, že chceš aby to s tebou řešil tvůj partner nebo partnerka, činíš ho částečně odpovědným za tvůj problém. Málo lidí se smíří s tím, že ten kdo je miluje s nimi nesdílí a neprožívá ***.A pokud to řešit nechceš, měla by sis cíleně hledat někoho, kdo to má jako ty. I když to hledání bude zěžké.

Teď se mi neodeslala odpověď, takže zkouším ještě jednou. Díky za názor, ale pro mě *** není důkazem lásky. Když s někým budu mít super *** třikrát denně a jinak to bude stát za houby tak to pošlu do háje stejně. Důkazy lásky jsou pro mě úplně jiné věci (činy).

Jestli je tvůj dotaz i na diskuzích v ***íku, tak se opravdu nedivím že se stebou přítelkyně rozešla... Neměj mi to za zlé ale Láska+Milování, prostě do vztahu patří!! Jak chceš dokázat svoji drahý polovičce, že ji miluješ? Slovy? Ano, to jde taky ale činy jsou nejlepší, prostě dokázat jí to sladkým milováním, to prostě nejde nahradit a pokud máš takový blok, že tě *** nebaví, tak je problém v tobě a veliký, musíš ho začít řešit, protože každý chce nějak dokázat Lásku, bez toho se nedá přeci žít Ivet.

Ahoj! V sobotu se se mnou rozešla přítelkyně (oběma je nám 27), jako důvod udala, že se mnou není šťastná. Na můj dotaz, jestli mě už nemiluje odvětila, že už asi ne, následoval velký pláč. Bylo to náhlé, ještě den předtím mi psala, jak mě miluje, jak se na mě těší a druhý den odpoledne už, že si musíme promluvit. Ještě ten den přijela, obě jsme to obrečely a já rozchod akceptovala. Přítelkyně odjela s tím, že její věci jí pošlu a časem třeba budeme v kontaktu. Doma mě napadlo, jestli bych za ten vztah neměla ještě bojovat (byly jsme spolu skoro dva roky, plánovaly společné bydlení). Napsala jsem jí to, a z ní najedou vypadlo, co jí vadilo. Jako hlavní důvod se ukázal můj ***uální blok (a tím pádem téměř neexistující ***. život), o kterém jsme se milionkrát bavily, plánovaly jsme návštěvu odborníka, na kterou nikdy nedošlo. Když jsem se ptala, proč tedy návštěvu neiniciovala, řekla, že už rezignovala. Zeptala jsem se, jestli je ochotná k ***uologovi se mnou zajít a řešit to, že to třeba bude možné vyřešit (i když si myslím, že ne, ale chtěla bych se pokusit) a ona odpověděla, že snad ano, ale že potřebuje teď čas a klid. Když jsem se ptala, kolik času, řekla, že prý několik týdnů, což je podle mě opravdu dlouhá doba a je to jen odkládání problému. Kdybychom měly nějaké spory, které by se vlekly, tak neřeknu, ale poslední dobou jsme se nehádaly, všechno se mi zdálo celkem v pořádku. Ani mi nepřišlo, že by to řešila v sobě, připadala mi spokojená (i ten *** min. týden byl, nedávno jsme se domluvily na rozumném kompromisu, který jsem hodlala dodržet), ale ona tvrdí, že to řešila asi dva týdny a pak jí to všechno došlo najednou. Ptala jsem se jí, jestli myslela vážně, že mě nemiluje a ona na to, že to možná není tak fatální. Trochu mi připadá, že ode mě chce mít jen klid tak naslibovala nějakou snahu o návrat, ale nakonec to vyšumí a nic z toho nebude. Sice tvrdí, že by to chtěla dát nějak dohromady a ne jen kvůli mně, ale navrhnout jsem to musela já, ona by to neudělala. Kdo ví, možná chce hledat i jinde, i když myslím, že zatím ne. Nevím, co dělá, neozývá se, dřív byla na ICQ a Facebooku stále, teď ani jednou, takže předpokládám, že má nějakou jinou zábavu, i když dřív se moc s kamarády nestýkala a nikam nechodila (nechtělo se jí, já bych byla ráda, kdyby ano). Co byste dělali? Čekali byste? Dali byste partnerce nebo partnerovi čas? A pokud bychom se k sobě vrátily a problém řešily, má ten vztah ještě nějakou šanci? Začali byste znovu nebo navázali tam kde jste skončili? Trochu moc otázek..Mně na ní taky plno věcí vadilo, ale pořád jsem si říkala, že když se máme rády tak všechno překonáme. Mrzí mě, že to hned takhle vzdala a neprojevila jedinou snahu něco řešit, hned utekla. Říkám si, že kdyby mě milovala, snažila by se to se mnou probrat, ale v tom ona nikdy dobrá nebyla, komunikce ohledně problémů vázla z její strany vždy. Zajímaly by mě Vaše názory!