manželská krize

Tak až po dvou letech jsem našla diskusi, kde tě holky pěkně zdrchaly , ale musím říct, že já tomu celkem rozumím, chápu a děkuju! (Jen kdybys ještě dokázal vysvětlit i tomu mému, že i ženské to tak někdy můžou mít).

PS: A nevěř tomu, že ve čtyřiceti je to jiné než v osmnácti. není. Ani pak se faldíky a vrásky nestanou krásnými... prostě to tak není, a nic se s tím nedá dělat.

já si myslím,že v něčem má Sajrajt pravdu.Chlapi jsou vizuální to je prostě fakt!My jako ženy si musíme přiznat nepříjemnou pravdu,že chlapi opravdu přitahují krásné ženy.ALE POZOR!!! Mám na mysli,ženu která nemusí být modelka,ale nějakým způsobem o sebe pečuje.Nemusí vážit 40 kilo a mít dlouhé blond vlasy.Stačí když se snaží trochu přemýšlet nad svým vzhledem.Nesežrat všechno a vždy - No co už jsem vdaná!Vlasy jako rousy- no co raději za ty prachy koupím manželovi sekanou ,to jistě ocení!(sekanou se nají ,ale otočí se za upravenou ženou!)Doufám,že víte jak to myslím.Většinu z nás manželé milují,my to víme a jsme štastné.Ale pocit kdy vím,že mi to sekne a manžel to ocení a vím že ho fakt přitahuji je moc krásný.Miloval mě vždy i když jsem po dětech vážila víc.Zhubla jsem kvůli sobě ,kvůli pocitu,že se sama sobě líbím a hlavně ,že se pořád líbím jemu.
Holky doufám,že chápete jak to myslím.Prostě nad sebou nerezignovat jen proto,že si mě vzal.
Někdy když vidím nějakého hodně tlustého chlapa tak říkám manželovi,že by mě vadilo kdyby takhle vypadal.Jasně milovala bych ho,ale upřimně říkám,že by mě to vadilo v posteli a možná bych se trochu za něj styděla.Doufám,že to nebude znít povrchně,ale ke to upřímné.

ahoj holky, vim o super strance na darky... a pokec o pritelech...

www.darkyexpritele.cz

Já mám příspěvky od Sajrajta ráda. Z jednoduchého důvodu-je zajímavé se na věci podívat z jiné strany, čehož někdy my ženy někdy nejsme schopny..
Tím ale rozhodně nechci říct, že se všemi příspěvky od něj souhlasím...Nemám příliš v lásce lidi neschopné empatie a kapky taktu...ale to je druhá věc...
Ale ještě z jednoho důvodu čtu příspěvky od Sajrajta ráda..pokaždé mě to krásně utvrdí v tom, že není pravda, že "jsou všichni chlapi stejní" Díky Sajrajtovi si pokaždé uvědomím, jak jsem šťastná, že mám tak super chlapa, jakého mám Vždy to co píše, srovnávám s tím, jaký je můj přítel, jak se chová, co říká, jaké má názory a vždy si oddechnu, že jsem potkala právě jej...V zrcadle Sajrajtových příspěvků se mi jeví ještě víc než normálně jako naprosto úžasný a báječný chlap

Já bych s takovým člověkem nikdy nemohla být psychicky v pohodě..Vědět, že mu nestačím, že by si přál v posteli jiné ženské..
Myslím, že to cítíš podobně..úplně tě chápu..ale on se asi nezmění, víš..

Tak jsem si říkala, že se sem už zpátky nevrátim. od února chodím k psycholožce a jednou jsem nahoře, jednou dole. vždycky když si řeknu, že je to dobrý, přijde zase nějaká rána. s manželem jsme si to vyříkali a myslela jsem si, že je to v pořádku. po 4 měsících mu otrnulo a je na chatu zpátky. pořád mi tvrdí, jak mě miluje, jak jsem jeho všechno, které nechce nikdy ztratit a pro které to všechno dělá,ale na druhé straně na ten chat leze pořád a pořád má potřebu si psát s jinýma ženskýma o ***u, svých tajných představách a podobně. snažím se,abychom ten náš ***uální život měli pestřejší, což se mi i daří, ale prostě jeho největším přáním je trojka, nebo čtyřka a na to já nejsem a nikdy nebudu psychicky připravená. takže jeslti tohle rozebírá na tom chatu s jinýma, nevím. jediné co vím je, že mi to ubližuje, deptá mě to a psychicky ničí

Beru- těžká situace, já bych se nemohla trápit pohledem na něho. Prostě bych to nedokázala, řekla bych mu vše co vím o jeho problému, který jste nepojmenovali a chtěla vysvětlení. Představa , že třeba žije dvojí život je možná snesitelná do doby vlastního "zahnízdění" pak nevím, kolik žen je schopno vydržet manželovo nepochopitelné chování, které VŽDY další společný život narušuje. Vezmi si - máš děti, usmrkané nemocné, chceš je dát koupat a v tom zjistíš , že v koupelně je zamčený táta Tvých dětí a lká u telefonu ? Co si o tom budeš myslet?
Třeba to není o druhé ženě, co když má nějaký problém týkající se trestné činnosti? I to by mohlo být důvodem...

Sajrajt- IQ je jen jedním měřítkem inteligence , jinými slovy : Znám spoustu študovaných blbců.... Mmch, já si myslím, že hladina mého IQ je docela snesitelná a nemám pocit, že vše co píšu je Svaté slovo- je to prostě MŮJ názor. Prolítla jsem diskuzi zpět pro ujištění- Tebe tu nikdo nijak nenapadá , alespoň jsem si to nevšimla. To že nesouhlasíme a máme jiné ( možná že životem posbírané) názory a zkušenosti, přece neznamená , že si Tvůj názor nepřečtu a nemohu na něj reagovat.
Jen mi je cizí a podle toho na něj zareaguji.
Mým životem již prošlo kde co- chronický nevěrník, alkoholik, workoholik, závislák na mě, pánbíčkář v horším slova smyslu- věřící lidé mi nevadí. Každý měl svou pravdu. Tak jim ji nechám, jenom s nimi nemusím žít a souhlasit.
Tvrdíš v posledním příspěvku, že nejsi nihilista, ale vše co v něm píšeš odpovídá opaku.
Nehledě na to, že pokud Lucy tancuje na hraně psychické choroby(- což bulimie a s ní spojené psychické problémy jsou ) a ty tvrdíš, že jsi jí chtěl jen pomoci, myslíš, že když jí napíšeš tuhle SVOU pravdu, že jí tím pomáháš? Pak tedy dooost málo rozumíš ženské dušičce.....

Sajrajte to si měl říct rovnou, že si postižený vysokým IQ. Ty nejsi normální průměrný chlap. Lidé s takovým IQ jsou obrovsky vzácní (lidé, kteří získávají Nobelovy ceny mají obvykle o něco nižší). Protože si tak inteligentní, jistě víš, že lidé s takhle závratně vysokou inteligencí mají naopak velice nízkou sociální inteligenci. Mají problémy se vztahy s druhými, mají obrovský problém vcítit se do pocitů druhých. Einstein měl podle odhadů jen o dvacet bodů víc než ty a mrkni na jeho soukromý život. Docela katastrofa. Hold něco za něco. V tomto novém světle mi tvé příspěvky dávají smysl.

tvůj příběh je zajímavý. A trochu smutný. Bojíš se ho přímo zeptat, že se dozvíš to co nechceš slyšet, ale stajně tušíš? Nedivím se. Taky bych váhala. Takhle máš aspoň malou naději, že je to jinak...

Ty nejsi šťastný člověk.
V jednom máš pravdu, člověk s vysokým IQ to má těžké. Je jaksi sám. Pokud máš fakt 170 bodů, tak Tě docela lituji, žiješ v jiném světě, a těžko Ti někdo může rozumět. Ale platí to i obráceně. Nevíš, jak cítí a co si myslí většina průměrně inteligentních lidí. Ono komu je v jedné oblasti příliš dáno, jinde musí chybět. Zákon zachování rovnováhy. To ve vědeckých publikacích nenajdeš, to je zákon života.

Matriarchát? Dědění majetku a přenášení příjmení po ženě? Tohle prakticky nikde neexistuje, s vyjímkou nějakých divošských kmenů. Jak jsi dospěla k názoru, že obsah mozkovny tvého partnera by byl žumpa, kdyby tě srovnával s ***ma? Proč si všichni myslí, že inteligentní člověk musí vždy dojít k tomu "správnému" rozhodnutí. Víte, znám pár opravdu hodně chytrých lidí, sám mám IQ 170 ( důkladně otestováno a certifikováno ) a naopak docházím k závěru, že čim inteligentnější člověk, tím méně šťastný. Je mnohem víc věcí, s čím se člověk musí srovnat, protože vidí do pozadí. Vidí souvislosti. Nejsem nihilista, ale někdy taky dělám věci prostě proto, že je to stejně nanic jako cokoliv jiného - příkladem je psaní do téhle diskuze.

Povrchní, ubohé, nemyslitelné.. říkejte si tomu, milé dámy, jak chcete. Když jsem se do téhle debaty pustil, bylo mi jasné, jak to dopadne. Ale já mám svědomí čisté.

Je velký rozdíl mezi tím, jak ve vašich mozečkách máte nastaveo, jaký by svět měl být - a jaký doopravdy je. Říkáte, že jsem povrchní? Taky že jsem! Jenže já to o sobě vím, znám sám sebe a taky jsem se naučil, jak to v sobě neutralizovat. Co přichází z nevědomí, co dělat, když se mi základy světa otřesou pochybností. Balení hezkých holek kvuli egu ubohé, myslete si co chcete. Každopádně výsledek je ten, že zatím všechny mé vztahy byly plné citu a celkem dosti harmonické, nikdy v životě jsem nebyl nevěrný a všechna nasdílená tajemství si vezmu do hrobu - i když už jsme se třeba rozešli. To co dělám má význam, je to promyšlené a u mě to funguje. Navíc často spojujete dohromady věci, které spolu souvisí jen tušeně a ve skutečnosti to může být uplně jinak.

Vaše komentáře mě nezajímají. Chtěl jsem pomoci manželce v krizi a nabídnout jí moje interní pohledy na balení holek přes seznamky a nebo na fyzickou přitažlivost. Chtěl jsem ji nabídnout alternativu, že manželovo ***y seznamky nemusí vlastně nic důležitího znamenat a že pro něj její zhubnutí sice může mít význam, ale že určitě nebude tak důležité, jako její fyzické a psychické zdraví. Nemám náladu tady poslouchat, jak jsem špatnej nebo hroznej, vaše názory na mojí osobu jsou mi upřímě jedno a navíc se nic nezmění a utíká se od tématu.

Dále, nevím, proč bych měl být deviantní jen proto, že jsem na "dámské" diskuzi. Na fóru o hokeji, zbraních nebo pornu se taky vyskytují ženy a nikoho to nějak zvlášť nepohoršuje. Je to stejné jako s oblečením. Žena může běhat v maskáčích a chodit na kickbox, ale chlap v lodičkách na kurzu pletení je katastrofa. Neříkám, že chci nosit lodičky a učit se plést, ale články na téhle diskuzi mi přijdou zajímavé a rád si je čtu. Speciálně ženské problémy a pokud drbete muže.

Myslím, že obsah tvých myšlenek zcela odpovídá tvé přezdívce.

To, o čem tady mluví sajrajt je fakt povrchní...Dokazovat si, že "mám na to sbalit nějakou kočku přes internet " je malinko ubohé...Normální sebevědomý člověk si nic takového dokazovat nepotřebuje..Navíc si trochu protiřečíš : chceš se ujistit, že s tou skvělou ženskou nejsi proto, že na lepší nemáš.. ?

Můj přítel přibral a trochu mu vypadaly vlasy.A je pro mě stejně přitažlivý jako na začátku, protože si skvěle rozumíme, je to skvělý chlap, krásně se směje a voní, krásně mě líbá, je to osobnost a má sebevědomí.
Čím dýl jsme spolu, tím víc vnímám spíše to, jaký je, než to, jak vypadá..Myslím, že v každodenním životě se vzhled staví trošku do pozadí a pokud vám partner není vyloženě odporný, nepřibral dvacet kilo a má se rád, tak si prostě nedovedu představit, že by přestal přitahovat..

Lidi stárnou a mění se, pokud se mají rádi, tak se přece přitahují i přes přibývající vrásky nebo pár kil..Myslím, že je to prostě o lidech, o tom, jak toho druhého chtějí vidět...Jestli toho druhého opravdu milujou a chovají se k sobě hezky.. tak se přece musí i přitahovat..

Nemyslím tím nějakou živočišnost, že jste vzrušením bez sebe když zahlédnete svůj protějšek bez oblečení, to je jasné, že tohle netvrá věčně a s přibývajícími lety to je skoro nemožné..

Ale prostě umět se vzájemně dotýkat s láskou, něhou a pozorností, vzrušení přijde..Uvědomit si, že ani my nejsme dokonalí a nedívat se na toho druhého tak kriticky.vychutnat si milování, prostě nežít na povrchu..

Spousta lidí tak ale žije a proto jim jejich partneři časem přijdou oškliví, jako správní konzumenti koukají po lepším zboží..

Chápu, že krásné svůdné tělo je vzrušující, ale určitě není podmínkou pro plnohodnotný ***uální život..Záleží na tom, jakou důležitost tomu přikládáte..

Nedavno mi naplno doslo, ze ma pritel jinou. i kdyz si to myslim uz delsi dobu. Jsem nim rok a pul a myslim, ze ji ma po celou dobu naseho vztahu. Kdyz jsme spolu chodili dva mesice, bylo mi jeho chovani divne, tak jsem se ho zeptala (je o vikendech vzdy mimo mesto) a on se hned priznal. Strasne jsem se rozzurila - bylo to na den mych narozenin - , ale zachovala jsem hrdost a odesla pryc. zacal mi psat sms, litat kolem me, po trech mesicich me premluvil, ze spolu budeme chodit... myslela jsem, ze se sni rozesel, brala jsem to za vyrizenou vec. To je ted rok. tahle doba pro me byla strasne krasna, ale i plna pochybnosti. Chova se ke mne uzasne, je podnikavy, kazdy den po praci neco podnikame, sportujeme spolu, chodime na vecere, je se mnou rad, povidame si, *** uzasny, rika mi, ze jsem jeho osudova zena, je inteligenti a vetsinou zajimavy. Neco me i stve, ale vse v mezich. jenze: o vikendech se nevidame, jezdi pryc na motorce a navstevuje rodinu.... Tu a tam se u me zavre do koupeny a tise telefonuje, a mysli si, ze nic nevim. Tu a tam mu vecer vibruje telefon a on me vzdy zacne hlasite libat na usi a mluvit o nejake blbine a telefon nezveda...

Hruza, delam ze sebe hluchou babku.. jaka ironie...

ze ma jinou, je mi jasny. Premyslim, jestli se rozhoduje (tu a tam ho v noci pristihnu, jak tajne breci do polstare a nekdy, kdyz se neceho napijem, z nej treba vypadne, ze je strasny hajzl...), stat se to muze kazdemu, ale jestli se rozhoduje, tak uz dost dlouho.

Ja premyslim, co chci od zivota ja, jsem optimista, takze jsem vlastne v pohode, jenze tu a tam (hlavne po tech telefonatech z koupelny) na me pada strasny smuteka tiha toho vseho. Pak jsem treba zase tyden v pohode, protoze ty dny s nim jsou vlastne bez chyby a skvele...

ja jsem - videno ocima ostanich - takovy ten hodne zivy, energicky, atraktivni typ, pro chlapy hodne pritazlivy, ale problem je muj vnitrek: tam jsem introvert a hlavne jsem se ve svych triceti letech zamilovala v zivote jenom dvakrat, chlapi mi pripadaji naprosto nepritazlivi a z velke casti i nudni. kamaradu mam hodne, nabidek taky, ale kdyz uz se zamiluju, trva to hrozne dlouho a neumim se odmilovat a hned zase zamilovat.

vim, jaky to je, nebyt si necim jisty, vahat mezi partnery, proste nemit to v zivote nalinkovane a takhle se zkousim divat na dilema svyho pritele a rikam si, ze stat se to muze kazdemu.

jenze to trva dlouho. ani envim, jestli chci nejakou radu, jen jsem se potrebovala vypsat, protoze jsem o tomhle nikomu nerekla. strasne se stydim, prede vsema delam, ze je vse super. jedina ma nejlepsi kamoska mi rika to typicke: proc to snasis? talkova krasna holka, vyuzij jiny nabidky, dokud te chlapi chteji...

nejak ta rada jde mimo me. nekdy si myslim, ze by mi bylo lepe uplne samotne, mam hodne konicku a honicku pri podnikani, a nejsem ten typ, co chlapa denne potrebuje, a nevim, jestli chci deti, ale na druhe strane si nejsem jista, jestli se mam vzdat uplne myslenky na rodinny zivot a tenhle druh budoucnosti, mozna by mi bylo casem smutno..

ted zrovna tak mile zavolal.. jak ten nejzamilovanejsi muz na svete.. zda se mi, ze svet je nekdy fakt krutej...

V matriarchátech je to i naopak. Množství prostitutek tady v Evropě považuji za důsledek vývoje naší (víceméně té západní)civilizace. Je mnohem více žen, než mužů, kteří tímto způsobem provozují vlastní obživu. Muž si přece jen snadněji shání zaměstnání..Prostitutem se z mého pohledu stává i ten nevěrný chlap , který během pár týdnů prostřídá houf náhodnýchpartnerek. Svoje fyzické přednosti prodává za trochu požitku..... Holky si holt raději nechávají platit penězi, ne prožitky...
Ale nechápu, co sleduješ počítáním prostitutek? Ty sis je neprohlížel? To chceš říci, že nejsou tlusté , křiklavě zmalované, občas páchnou jak vyschlý rybník( bohužel vím o čem mluvím, spoustu těch chudinek jsem měla možnost vidět hodně zblízka). Ani ty z lepších salonů nejsou přece všechny krásné jak panenky. V hlavě má dost velké procento z nich vakuum proložené perníkem. A už jen to, že si ten chlap uvědomuje( anebo by měl) , že ***ují jen kvůli jeho nadité peněžence by mělo spíš tlumit erekci, než ji podporovat! Kde je pak to Tvé proklamované hledání krásy ? Kde je to tvé mužské - dokazuji si, že mám na víc? Pokud je prodejná holka s uměním orálu díky absenci zubů a nacvičeným ooch víc, než máma jeho dětí.....Děkuji pěkně, pokud by mě můj drahý měl srovnávat se štětičkami z Dubí nebo i z holkami z VŠ, které si takhle doplňují průvan v peněžence, tak je mi jasné, za co obsah jeho mozkovny stojí.. Ale doufám, že jsi asi svou otázku myslel jinak?

Sajrajt, nedokážu si představit možnost, že by mě partner nepřitahoval. To je konec. Nic nepomůže, to je na rozchod. Ono totiž pro mě ani tak nezáleží na tělesné konstituci, ale na úplně jiných věcech, jako je charisma a sebevědomí, vynalézavost v ***u a podobně. Rozhodně mě nepřestane přitahovat chlap jen proto, že přibere šest kilo. To by jich muselo být dvacet třicet, abych se nad tím začala pozastavovat. V tom je asi zásadní rozdíl mezi námi dvěma. Hele jen tak na okraj, kolik ti je let?

Gumová panna... Inkubátor na děti a láska co nikdy neexistoval, zajímavé. Tím spíš, že to všechno může způsobit třeba těch dvacet kilo navíc. Myslím něco jako "Milá Zuzi, mám tě sice vážně hrozně rád, ale už s tebou nechci ***, protože my chlapi máme duc*** a fyzično docela dost rozdělené, víš?" Zamýšlely jste se někdy, proč je tu tolik prostitutek a skoro žádní prostituti?

Pokud je to můj partner, jak by se mohlo stát , že už mě nepřitahuje? To jako myslíš , že když mi chlap ztloustne, nebo přijde o oko, nebo mu bude páchnout z úst po prodělané nemoci, tak mě přestane přitahovat celkově??? Mám mu říct , hele lásko, smrdíš mi, nechci Tě, chci vyvoněnýho manekýna v saku? O tom přece skutečný vztah není! Když mi na něm něco bude vadit, tak se budu snažit mu pomoct to eliminovat, pokud to nepůjde( třeba to oko...), tak ho přece mám ráda dál??? Najdu si na něm ty věci, které mám ráda a ty si budu hýčkat...
Pokud bych se dostala do situace opačné , budu brečet, to přiznávám. Znamenalo by to pro mě, že pro mého muže jsem jen objektem rovnajícím se použitému inkubátoru na děti a gumovou panou na ***.... Že pro něj mám pouze tuto "užitnou hodnotu", a když ji ztrácím, ztrácím i jeho "lásku" a ta že láskou tedy nebyla...

No to jsme ale zpátky na začátku.

"*** s někým, o kom víš, že ho nepřitahuješ" X "*** s někým, kdo tě nepřitahuje"

Co z toho je horší? Nebo je to stejně blbé? A jak bys to celé řešila ty? A proč tam vůbec dávat to "bys", zeptám se přímo - jak to řešíš ty?

Sajrajte, není pravda, že si chceme postěžovat na chlapy, my se tu jen podivujeme, že přemýšlí jinak než my. Ostatně o tom je většina podobných serverů. Znám chlapíky jako ty, co své slečny více či méně tlačili do podoby, která se jim líbila. Jeden pravidelně řeší problém, že holčiny s ním po čase přestanou chtít spát, protože se s ním v posteli cítí trapně, je jim *** nepříjemný, protože vědí, že se mu nelíbí a místo na *** myslí na své nedostatky. Druhého slečny opuštějí. To je zas ženský pohled. Žena ti neřekne s úsměvem: fakt ti připadám tlustá? to je mi líto, tak já se napravím. Když řekneš ženě, že je tlustá, VŽDYCKY jí ublížíš, i když se to před tebou bude snažit utajit. Chlapy mohou stokrát chtít pomoc, mohou to myslet i dobře, ale žensky zase přemýšlejí jinak (což zase ve vší úctě odmítáš pochopit ty).

Diskuzi jsem četla právě proto, že mě argumenty a názory zajímaly.V žádném případě Ti Tvé argumenty neberu ani nevyvracím. Jen mi to přijde trochu povrchní náhled, maskovaný " normálností" takového "chlapského pohledu" . Navíc se bojím, že jako Ty opravdu může myslet velká část XY popuplace. Vymlouvající se na : archetypální náležitosti, pozůstaky animality v nás ( resp. v mužích), normálnosti nevěry, jednání typu - žijeme teď a tady, co urvu to mi nikdo nevezme.. atp.
Jsem v podstatě ráda, že takhle píšeš. Jen se snažím hledat logiku v nenormálnosti takových vztahů jako měli třeba mí rodiče : 40 let spolu, bez avantýr kohokoliv z nich- dokud je smrt nerozdělila, tak jak si slíbili. Z toho vyplýá i moje narušenost - ráda jsem ve vztahu založeném na hlubším souznění , než většina v současné době vyhledává. Vzpomínky na mé bezvadné dětství mi kalí představa dorůstání generací dětí z tolika manželství ( či volných vztahů) pokažených krizemi, které ti dva vyřešili útěkem k někomu jinému, místo společné práce na krizovém bodu... Děti, které budou dle mého názoru hledat návrat k morálce ( či něčemu jinému jinak nazývanému)právě proto, že jim v té naší době chybí zázemí pevné rodinné záchytné sítě....
Celé tohle téma bylo založeno na námět " manželská krize" Mám za to, že manželská krize v dnešní době se rovná automaticky - nevěra, rozvod, domácí násilí. Já bych si přála krize typu- momentálně mi na Tobě něco vadí, budeme to spolu řešit. a pokud to vyřešit nepůjde , tak se s tím naučíme žít.....
Zde a v podobných diskuzích se objevují stejně "potrefení lidé" Snad ( to je moje přání) to zkresluje stav ve společnosti jako takové, ve prospěch negativních jevů. Možná kdyby sem psali i ti , kterých se to díky bohu netýká, nevypadalo by to tak depresivně.
Jen mi je trochu záhadou , co zde hledají chlapi - na ženských diskuzích?? Možná tedy i Tvé názory Sajrajte nebudou "globálním pohledem mužů", ale jen názorem jednoho, nějakým způsobem také "ulítlého" mužského jedince....

Odpovídám a dotaz: S poslední partnerkou jsem se rozešel proto, že se ona i celá její rodina odstěhovala na druhý konec republiky do místa, kde není ani pořádně signál, natož internet. Cesta pomocí vlaků trvá tak 6-8 hodin, nebylo možné se vídat často ani občas. Když jsem jí chtěl zavolat, musela vyjít na kopec, aby šlo vůbec mluvit. Hodně věcí, na které jsme se oba těšili, jako společná dovolená, nevycházelo.. Každá zrušená akce nás hodně bolela - až jsme se rozhodli vztah ukončit a netrápit se.

Pochybuju ale, že z toho odvodíš něco relevantního - zrovnatak pochybuju, že moje občasné touhy sbalit nějakou hezkou slečnu svědčí o něčem relevantním, jak tvrdíš. Pokud máš jiný názor, docela rád si poslechnu, o čem že to tedy vlastně svědčí.

Dej se klidně na ženské, tvoje kolegyně si může pořídit psa, mě je to skutečnš jedno. Nepřišly jste sem poslouchat argumenty. Přišly jste si sem postěžovat, jak je to hrozné, jak jsou chlapi povrchní. A chtěly jste slyšet, že na vzhledu přece vůbec nezáleží, že jediné podstatné je to uvnitř člověka a jestliže to ten váš nechápe, je to jeho chyba a že vy valstně vůbec za nic nemůžete Jenže proč křičet a hulákat, jaký by svět měl být, proč raději nezkoumat, jaký doopravdy je?

Já už jsem všechno napsal. Nechci se opakovat. Zmínil jsem jak stáří, tak (ne)důležitost toho zhubnutí. Psal jsem hlavně, že mě osobně to trápí zejména tehdy, když chybí málo k úspěchu. A zdůraznil jsem to. Prostě pokud je slečně řekněme 18 a navíc je na ní vyloženě vidět, o kolik by byla hezčí, kdyby zhubla.. je to něco uplně jiného, než 40ti letá žena po dětech, jejíž každá vráska zrdcadlí společně prožitou a překonanou starost a je krásnější, než plastiková tvář z televize.

Ač vás to možná šokuje, dovedu o věcech přemýšlet a nikdy bych nechtěl po partnerce nemožné. Té slečně jsem jídleníček samozřejmě zmonitoroval, psychický stav taky, nakonec jsem stejně dospěl k výsledku, že má málo pohybu. A proč mám touhu řešit problémy? Protože s ní chci zůstat, mám ji rád a chci s ní být napořád. Ale na druhou stranu se znám a tak se snažím vytvořit takové podmínky, aby náš vztah mohl co nejlépe existovat.

Věřte mi, že jednodušší cesta je najít si jinou. Pokud váš partner má touhu s váma řešit problémy, znamená to, že mu na vás záleží - a nebo si jinou najít nedokáže. A proto mám někdy touhu jen tak sbalit krásnou ženu, abych se ujistil, že v mých činech je smysl.

Pokud ona má nějaký problém, s břichem, s kouřením, s koncertama.. jsem rád, když o něm vím. Nemusí se to pořád omílat, ale chci to vědět. S něčím se prostě ten druhý musí smířit, ale někdy se věci dají změnit. A to je to, co tady řešíme. Že vám to partner řekl. Proto se jich zastávám, chápete?

Nevím, ale z Tvých definic mě běhá mráz po zádech!
Pokud skutečně popisuješ přístup chlapů k partnerce tak, jak ho vy chlapi ve skutečnosti máte, tak jsem se narodila do blbé doby a v blbém živočišném druhu... Možná, že to tak chlapi skutečně cítí- chci jen to prvotřídní masíčko, žádný špek.. Ale v tom pádě mi je také jasnější tolik nevěr, tolik rozpadlých vztahů právě na popud hledání "lepšího zboží"

Musím mluvit jen za sebe, vím , že i mezi ženami je spousta "lovkyň" - toho NEJ ( -bohatšího, -úspěšnějšího, - vlivnějšího), ale takové vztahy jsou pro mě nepochopitelné. Když mám ráda ( úmyslně píši toto a ne honosné MILUJI- to pokládám za nadstavbu poplatnou pouze šťastlivcům), mám ráda i chlapa roztřískaného po bouračce, zchromlého chorobou, zestárlého ... Nechci nic jiné, než totéž od něho. Přitom tedy podle tebe ON musí život vedle stárnoucí baculaté ženy protrpět? Nebo si "dokazovat" jaký je borec lovem mladších a hezčích? Která z těch opravdu milujících stárnoucích na tom svém borci nepozná intuitivně, že je odsunuta na druhou kolej? Málokterá.. Většina to vytuší a po letech společného života tedy trpce zjistí velkou pravdu : "chlap potřebuje HEZKOU, MLADOU, OBDIVUJÍCÍ, SVŮDNOU! " Hernajs, zajímalo by mě, jestli mezi chlapy někde existuje takový, který je smířen se stárnutím, kily navíc nejen u sebe, ale i u partnerky.
Proč proboha nejde hledat to hezké ve vlastním vztahu? Budovat si ho, vylepšovat, mít úctu k druhému, čisté svědomí, třeba i legraci z faldíků navíc? Když vidím, jak si my ženské chromíme nohy na jehlách, jen abychom pro ty trubce vypadaly , že je máme štíhlejší a delší , patláme se anti age, anti celulitidově, ani kdeco.... Je mi z toho smutno.
Stárnutí stejně neuteču a tak abych se jen připravovala na to , kdy mě ten můj vymění za neokoukaný model bez faldů po třech dětech.....

Sarjate, tohle mi fakt hlava nebere. Jestli takhle přemýšlejí všichni chlapy, tak to se raději dám na ženské. Pokud chlap nezvládne u své ženské pár kilo navíc nebo nezpevněné svaly (což z mého pohledu je sice problém, ale dost malý) tak jak proboha zvládne stárnutí?! Jak zvládne těhotenství a hlavně následné měsíce někdy i roky než se ženě podaří shodit, co nabrala? Nebo prostě vždy když se ženská změní (zestárne) vymění ji za mladší model, protože si prostě nemůže pomoc? Docela by mě zajímalo, jestli si to někdy zažil. Řekla ti někdy nějaká, si tlustý/hubený už mě nepřitahuješ? A jakej byl potom ***? Pokud si to nezažil, vážně myslíš, že vypadáš stále stejně jako na začátku vztahu? Všechny vlasy na svém místě? Každičký sval vyrýsovaný? Žádné bříško neroste?
Závěrem ještě jedna věc - tvé vidění tloušťky je hrozně zjednodušené. Ze své zkušenosti vím, že takhle tloušťku vnímají ti, kdo nikdy tlustí nebyli a nevědí jaké to je. Hodnotí něco, co nikdy nezažili. Pokud má tvá přítelkyně kila navíc není to tím, že moc jí (tedy ve své podstatě ano, ale je to hlubší). Pokud tvá přítelkyně přibírá, první otázku, na kterou si musí ona (potažmo s tvojí pomocí) odpovědět - proč tolik jím, proč se přežírám? Nadváha má v 95% případů základ v psychice. Tím, že donutíš slečnu běhat okolo domu (a holka je z toho vystresovaná, protože se ti nelíbí) tak sice shodí, ale ne natvrvalo. Neodstranili jste totiž příčinu, ale pouze důsledek.

Nemyslím si, že bych vedla věci do extrémů. Prostě tahle diskuse začala tím, že ztloustla o 6 kilo a už se manželovi nelíbí. Druhá zase psala, že vůbec neztloustla a už se mu nelíbí. Takže o tomhle se bavím...
Navíc, vždycky jsem si myslel, že tohle je výsada spíš žen. Vždycky chtějí toho nejdokonalejšího a vůbec si neuvědomují, že ony samy třeba dokonalé vůbec nejsou. A přesně tohle vidím teď u Tebe. Myslíš si, že máš právo na to mít dokonalou ženu a je to, co Ty nabízíš právě tak dokonalé, abys tohle mohl žádat. Navíc, promiň, ale pokud si potřebuješ dokazovat, že dokážeš sbalit hezčí holku (což vůbec nemusí znamenat lepší), taky to o něčem svědčí....
Můžu mít jednu otázku? Proč ses tedy nakonec rozešel se svou přítelkyní, pokud to nebylo kvůli váze? Jestli je to moc osobní, nemusíš odpovídat.

Nemyslím, že je třeba brát věci takhle do extrémů, jak to píšeš ty, smiely. Dva lidi se potkají, mají na sebe správně nastavené klíče a zámky, stane se z nich pár. Některé zámky se po čase změní a když klíče zůstanou stejné, je to problém. Nemusí to být nijak zásadní problém, ale prostě přijde mi škoda nepokusit se to vyřešit. Třeba se skutečně ukáže, že žena za to nemůže, ale že partnera už prostě omrzela, že se nezměnily zámky, ale klíče. A nebo je to jen hromosvod pro jiné problémy.

Proto jsem vás prosil, aby jste to brali jako muj názor. Byl jsme se svou přítelkyní, miloval jsem ji, ale nelíbila se mi její postava. Určitě bych ji kvuli tomu neopustil, ale bylo mi to líto. Oba jsme mladí, není důvod vymlouvat se na pokročilý věk - navíc vážila víc, než její maminka. Náš vztah byl dobrý, akorád by prostě snadno mohl být ještě lepší a o to jsem usiloval.

To já nevím, jak přesně to bylo. Ale řekni mi, u koho má teda hledat chybu? U sebe? To klidně může, ale i když ji u sebe najde, "opravit" si vkus prostě nemůže.

Nebo ty jsi se stavem, že manžela nepřitahuješ, spokojená? Ono je celkem jedno, kolik vážíš, jde o to, jestli ho vzrušuješ, nebo ne - buď spouštíš jeho rozmnožovací instinkty, nebo ne.

Pak píšeš, že se rozvádíš - zajímalo by mě, kvuli čemu. Kvuli tomuhle? Nebo protože si našel milenku? Nebo si už prostě nerozumíte? Protože já osobně si nemyslim, že tohle je přímo důvod k rozvodu. Akorád ze zkušenosti vím, že někdy se partnerka trochu "pokazí" a přitom by stačilo málo a byla by zase super - a to partnera samozřejmě mrzí. Dá se to řešit různě, já třeba s partnerkou chodíval běhat, aby v tom nebyla sama.

Buď jsem naivní nebo úplně blbá. Ale vždycky jsem si tak nějak myslela, že vztah není o tom jestli má někdo o pět kilo víc nebo míň. V životě přece člověk nemůže pořád vypadat dokonale. Když má někdo nějaké problémy, tak jde většinou vzhled trochu stranou. Člověk většinou přemýšlí o jiných věcech než o tom, jestli má kruhy pod očima a tloustne nebo hubne,ne?
Neříkám, když někdo ztloustne o dvacet kilo a sedí jenom doma a cpe se a nic s tím nedělá. To potom chápu, že to tomu druhému vadí. Ale ztloustnout o pět kilo nebo mít trochu povolené svaly?
Tak nevím, asi si vážně koupím toho psa a zůstanu u něho.

Přestala jsem manžela přitahovat, protože mi trochu povolily svaly? Váhově jsem měla pořád stejně!!!! Nebo to je tak, že jsem ho přestala přitahovat, protože to tak prostě ve vztahu občas chodí a protože si to nechtěl přiznat, tak musel najít chybu ve mně? Navíc po tom, co si napsal v posledním odstavci, bude mít teď každá ženská strach sem cokoli napsat, aby si ji neobvinil, že tě špatně pochopila.