Kariéra a děti

Jsou nato i testy jakoby na to jake ma vlohy, naco je dobry, jake jsou jeho silne a slabe stranky, scio testy...

Zdravim, mame doma trochu maleho genia, chtela bych pro nej opravdu dobrou střední školu a nejlepe aby mel i navaznost na vš, podle ceho vybirate nejvhodnejsi skoly, je nato nejaky figl? diky

je fakt, ze cas pro sebe si musis "vybojovat". Holt kdo si partnera rozmazli a nic po nem nechce, tak at se pak nedivi ze nic nedela...

a holky, vychovavejte sve syny k domacim pracem, at nase budouci snachy to maji lehci

Ahoj holky, i já měla problém s tím, že manžel dle mého názoru málo doma pomáhal. Měl dojem, že když chodí do práce, živí dobře rodinu, tak pak doma nemusí nic moc dělat. Já jsem přeci na té mateřské "dovolené", takže během dne mám vše zvládnout... U nás se i hodně dlouho kojilo (22 měsíců), takže malá byla takový mamánek (také se mnou trávila skoro celý den sama) a manžel se cítil tak trošku odstrčený... Vše se změnilo, když jsem se plně zapojila u nás v mateřském centru. Najednou jsem nebyla ta žena, která je celý den doma a musí mít tudíž vše hotové, navařené... Teď jsem i já byla zapojená do pracovní činnosti, měly jsme s holkama večerní schůze... Od té doby nastal u nás doma určitý zlom, manžel, aniž bych ho prosila, začal víc pomáhat. Od té doby je jeho večerním rituálem to, že malou sám vykoupe, obleče do pyžámka a hraje si s ní. Ona ho od té doby více bere a já mám čas víc pro sebe. Jdu se psem na procházku, pročistím si hlavu... Asi je potřeba, aby měla ženská své koníčky, svou práci a aby jí muž uměl zastoupit... No a od té doby, co nekojíme, tak je to vše ještě lepší .

si musíme vybojovat. Nikdo to za nás neudělá. Je fakt, že v určitém časovém období (věk dítěte) je matka tou hlavní a často jedinou a téměř nezastupitelnou. Ale pouta se postupně uvolňují, náruč matky se pomalu otevírá a dítě poznává, že není jen máma, ale i táta, bybička, děda, teta...
Maminka nastoupí do práce, a tím by se měly povinnosti v rodině vyrovnat.
Hezká teorie. Ani u nás nefungovala.
Když je to hodně zné, je nutno to opravdu ŘÍCT, promluvit si s mužem. Obávám se, že náznaky on nepozná. Muži reagují na jasná sdělení. Věty, které jim řeknou TAK a TAK se cítím, chci po Tobě TO a TO.
Když to neuděláš, nebudu stíhat teplou večeři, budu večer na *** příliš unavená, a náš vztah půjde do háje. To nejsou výhrůžky, to jsou přirozené důsledky chování partnera.
Na jeho obhajobu nutno říci, že on si to mnohdy fakt neuvědomuje. Když to funguje, nemá důvod o tom vůbec přemýšlet!
Není to jeho vina. Dokud mu nic neřekneš, nic neví.
Pokud mu to řekneš, a přesto se nic nezmění, dojde na ty "přirozené důsledky", a jedině tak si všimne, jak to (ne)funguje, že žena není stroj, ale lidská bytost se svými potřebami.
Jo jo, dítě první velká zkouška ve vztahu. Ale přijdou těžší.
Držím pěsti!

Manžel nechce pomáhat....jenže on prostě musí, protože ty děti jsou i jeho, tak proč by se o ně měla žena starat sama? To miluju -takové chlapy...a pak si ještě stěžují, že manželka je unavëná, nechce ***, už na sebe nedbá a podobně...a místo toho, aby ji pomohli, aby měla čas i pro sebe, tak to řeší milenkou .

Já bych spíš potřebovala poradit, kde vzít čas na sebe, když po práci vyzvednu dítě ze školky, pak domů, navařit večeři, uklidit, nakrmit, uspat, spát samozřejmě nechce, takže to dá práci atd., však to mnohé znáte...Jak vyšetřit nějaký čas jen pro sebe, když manžel moc pomáhat nechce?

No to jde asi těžko nějak obecně říct, je to asi případ od případu. S miminkem to jde asi hůř, ale když pak chodí do školky a školy, tak je to pro kariéru snadnější. U miminka se zase třeba dá se trochu dovzdělávat, procvičovat si doma cizí jazyk, naučit se s počítačem a tak podobně, aby žena úplně nevypadla ze cviku. Ale když je podpora v rodině, tak jde všechno, ne?

Dá se zvládnout obojí nebo vždy bude jedna věc trpět na úkor té druhé?