Bydlení s tchýní

Ahoj holky, potřebuji poradit, s přítelem jsem rok, milujem se, vše je úplně v pohode, az na jeho mámu, nějak se to urychlilo a zacla jsem po dvou měsících bydlet s nim jeho mámou a její dcerou. Příteli je 27 a me 20 let. Žijeme ve společně domácnosti a uz me to začíná stvat konkrétně jeho máma, my máme pokojíček jako malý děti, diktuje nám oboum život furt se ji neco nelíbí, uklizim tam jen ja, protoze jeho máma je neskutečna bordelarka, furt me on neco zadá, ja to udělám, ale nebaví me ze sebe delat furt blbce a uklízet tam jen ja, protoze ona je strašně unavená ze 4 hodinový práce. Porad příteli říkám at se konečně odstehujem platy máme oba tak nějak přístupný k jinému bydlení, jenže on mi na to řekne ze se stěhovat nebude, ze je to jeho dum a ze máma bydlí u nej a ne on u ni, tak teda nevim jak to vidí do budoucna dal!! Kdyz mu řeknu ze by ji odstěhoval z baráku do bytu tak mi řekne ze si vždycky prala zahradu, tak ze ji do bytu stěhovat nebude. Sam mi občas říká ze uz mu leze taky na nervy, ale nakonec druhy den je z maminky posranej udělá vsechno jak ona si pískne. Další věc co mi vadí ze platí režije a jídlo cely pritel a ona nepřispěje ani korunou, to je věc která me nejvíc štve. Hraje si tam jako kdyby ji to tam cely patřilo. Příteli ani nevadi ze si tam naštěvovala dříve uz dva chlapy, vše jakoby nic. Nevim si uz rady. Leze mi pekne na nervy, nemám žádné soukromí, porad si tam někoho vodí udělá bordel a pak je to zas na me, protoze me opět požádá, kdyz si příteli stěžuji ze to nechci zase uklízet ja, ze jeho máma si valí šunky na Gauci, tak mi řekne tak si to vyrid s ni a ne se mnou a nebo mi řekne ze jsem Lina to dělat. Poraďte prosim jak to vidíte vy. Díky moc

ne manžel dělá s tchánem ale veškeré finanční prostředky má právě tchán. a manžel se bojí o něco říct. A já nemám právo se dotohoto míchat , jsem ten co se přistěhoval a ještě za zvláštních podmínek,ale to je na dlouho. Myslím že mne tchán zrovna asi nemusí, ale zastání manžela nemám. Myslím,že to co jsem tenkrát udělala kvůli němu ,on by takouvou odvahu nikdy neměl......nic méně rady dobré ale další krok je na chlapovi já těch kroků udělala tolik, že mne nikde už nedožene.

Ty s mužem bydlíte na statku, resp. u tchána v domě v jednom pokojíčku. Ty bereš mateřskou a tvůj muž nedělá s tchánem na poli či okolo dobytka, že ho z té mateřské živíš? Aspoň tak jsi psala. To mi hlava nebere.
Udělej si řidičák na traktor a vyraž s tchánem na pole. Děti svěř manželovi a na tu přístavbu si vydělej sama. Nejdřív ale musíš své přání bydlet samostatně, tchánovi svěřit.
Kdoví, jestli to pochopí.
V blázinci je hezky, ale co děti?
T

To jsou pěkné rady a i některé odzkoušené, nezabírá nic. Měla bych jen dodat, bez peněz nejde dělat nic-a tchán si koupí raději další stroje do zemědělství, které mimochodem kupuje zásadně nové ne použité, než , aby koupil cihly. Takže holky dík, ale mne nepomůže nejspíš nic.
skončím někde v blázinci,tam budu mít své apartmá

fajn , dobrý ovšem nepomůže, no aspoń že jsi pobavil moje rada, odstěhovat se , nač živit z mateřské i chlapa ?? Řečnická otázka, raději podnájem a začít si vypomáhat prací na netu, zkusit si udělat prodej na aukru na ikupu, atd. Zkusit se rozhlédnout jestli někdo v okolí také něco neprodává, zeptat se na názor, ovšem pozor nic nevyzrazovat .
Všem které máte těžké pořízení s chlapi , nenechte si od nich nic líbit , co samy nechcete . Oni jsou spokojení, tudíž má rada sehnat si ubytování, v knihovnách najdete levné připojení na internet , můžete sebou vzít i děti . Najděte si ubytování, nemusíte se rozvádět , stačí se odstěhovat . Nenechat mu daňovou výhodu na dítě , pokud se s Vámi neodstěhuje . Už to je skoro 1000 kč na jedno dítě . Pokud si uděláte na prodej živnosťák , bude vše podle zákona . Nevím třeba nemám pravdu, ale já bych to tak udělala . Myslete na to, že mládí docela rychle uteče a najednou zjistíte, že Vám bude 40 a pořád jste na tom stejně

Aspoň k něčemu to bylo. Třeba se zasměje i dotyčná. Ale třeba to i zkusí. Ale to už se asi nedozvíme jak to zapůsobilo.
T

Ha ha ha ha já se neušklíbám , já se přímo řechtám!!! TATO rada je skutečně perla z krabičky " dobrá rada nad zlato" a ten obrat - cituji: moudrá žena ví...
tady asi někomu nedošlo ,že ona nechce nové lodičky na jaro že ?Moc dobré moc!!! Dlouho jsem se takhle nepobavila.!!

Máš můj obdiv, žes to vydržela se zdravým rozumem. Tím ale, že zanevřeš na mužské pokolení to nezlepšíš. Naopak, to je špatně. Pořád musíš počítat s tím, že budete spolu a spolu budete vychovávat svoje děti. Jsou na tom někteří lidé hůř. Jestli se s jeho rodiči snášíš, dá se to přežít.

Zkus manžela vydírat když nepomáhají prosby, ani naléhání. Začni jakoby od začátku. Hezky mu ho pod peřnou vykouříš až do konce a pak ho zkus k něčemu pohnout, jako že jak by to bylo hezké, když byste nemuseli kontrolovat každý vzdech a sten a nebáli se že vás někdo uslyší nebo uvidí. A za dva dny zase, a za dva zase. A pak mu to uděláš napůl a necháš ho s tvrdým být. Ať si pomůže sám. Že přesně takhle ty čekáš už pět let aspoň na náznak, zjevení se, jakési perspektivy na změnu. No a pak pořád jen napůl. Až do té doby, kdy žačne aspoň mluvit o tom, že přemýšlí nad nějakým řešením.
Někdo se nad mým návrhem možná ušklíbne, ale moudrá žena ví, že když nepohne chlapa touha po krásném orálním ***, tak nic. Pokud tedy nepatří mezi výjimky.
T

Ahoj, vidím že už je spousta mladých, kteří bydlí s rodiči. Ale řekněte mi názor. Vdávala jsem se v roce 2004 a to už jsem dva roky předtím bydlela s manželovými rodiči, to člověk překousne jenže v roce 2006 se nám narodilo první dítko a to už začíná vykřičník bydlení 3+1 a mi s dítětem v jedné místnosti, to mě začal manžel uklidňovat, že se na tom ''našem bydlení začne pracovat'', jenže v roce 2009 se nám narodilo druhé a hádejte, kde stále bydlíme v jednom pokojíčku. To už jsem na manžela začala být opravdu naprdnutá a hodně podrážděná, a za se přišlo to jeho slibování. A je rok 2011 stále v jednom pokojíčku a naše bydlení v nedohlednu a co mám teď do háje dělat. Když na manžela promluvím , hned se pohádáme, rozvést se ani nemůžu ,nemám kam jít. Když se dívám do zadu já jsem kvůli němu si rozhádala rodiče, že mi ani na svatbě nebyli a on není schopný o mne bojovat. Já nemohu nic jsem na mateřské a jsme navíc závislí na jeho rodičích. Dělají v zemědělství,kasu drží tchán a já živím děti a jeho z mateřské. Nervy mám nadranc, nejsem schopná nic moc sníst a brečím. Kdo vymyslel pohlaví můžské nechápu!!!! Jak tohle skončí............. máte někdo radu.

Ahoj, vidím že už je spousta mladých, kteří bydlí s rodiči. Ale řekněte mi názor. Vdávala jsem se v roce 2004 a to už jsem dva roky předtím bydlela s manželovými rodiči, to člověk překousne jenže v roce 2006 se nám narodilo první dítko a to už začíná vykřičník bydlení 3+1 a mi s dítětem v jedné místnosti, to mě začal manžel uklidňovat, že se na tom ''našem bydlení začne pracovat'', jenže v roce 2009 se nám narodilo druhé a hádejte, kde stále bydlíme v jednom pokojíčku. To už jsem na manžela začala být opravdu naprdnutá a hodně podrážděná, a za se přišlo to jeho slibování. A je rok 2011 stále v jednom pokojíčku a naše bydlení v nedohlednu a co mám teď do háje dělat. Když na manžela promluvím , hned se pohádáme, rozvést se ani nemůžu ,nemám kam jít. Když se dívám do zadu já jsem kvůli němu si rozhádala rodiče, že mi ani na svatbě nebyli a on není schopný o mne bojovat. Já nemohu nic jsem na mateřské a jsme navíc závislí na jeho rodičích. Dělají v zemědělství,kasu drží tchán a já živím děti a jeho z mateřské. Nervy mám nadranc, nejsem schopná nic moc sníst a brečím. Kdo vymyslel pohlaví můžské nechápu!!!! Jak tohle skončí............. máte někdo radu.

ahojky holčiny, čtením pozoruju, že to s těma chlapama máme podobné.
U nás to bylo ale trošku jinak.
V 18cti jsem se odstěhovala od našich ke klukovi, který našel podnájem. bylo to fajn asi rok do doby, než mě začal podvádět s jednou slípkou v naší posteli.(našla jsem její spodky).Tak jsem se od něho odstěhovala, protože si ji tam nastěhoval, doma mě už nechtěli, prý jsem jednou vylítla z hnízda, tak smůla, tak jsem se nastěhovala k babičce (mojí) a vše bylo v poho než jsem přišla o práci.cca asi po 3,5 letech. a jelikož je to starší generace, řekla mi, že za jejího mládí nezaměstnané zavírali atd, a že mě tam něchce. je mi 26 let a nikdo mě nezaměstná, vždy když jdu na pohovor se mě ptají kdy chci děti a že si mám první založit rodinu, no ale k tchýni.
když jsem se odstěhovala od babičky kde se mnou bydlel nový přítel, se kterým jsem chodila asi tři roky, nezbývalo nám nic jiného než se přestěhovat k jeho rodičům (neměli bychom na vlastní nájem), práci stále nemám, jeho matka je na předčasném důchodě, takže jsem s ni neustale doma.ze zacatku to bylo fajn do doby, kdy mi řekla že jsem tlusta, a jeji syn do mě musí investovat (vaha 69kg, vyska 168cm).od te doby mi děla same naschváli, když pere, tak jen moje veci nee, když děla obed tak jen pro mě nee, a když to reknu tomu mýmu tak řekne ze to musím přetrpět. jeho matka trosku pije a když se připije tak mě pomlouvá i po sousedech, atd. dokonce i v samošce.tomu se rika peklo.chtěla bych se zeptat na váš názor. díky
PS: svého miláčka ale miluju, už čtvrtým rokem. i on mě miluje a chce si mě vzít ale ja ho zatím odmítám.Bydlíme u jeho rodičů už rok a čtvrt v bytě 6+1.

Tak sem si spoměla na múj první odchod z domova rovnou k tchyni bylo mi 19let a můj přítel měl 25,bydlel v baráku tak sem si myslela že vlastně na tchyni a tchána nenarazím omyl!!Po týdnu sem špatně myla nádobí po dvou týdnech sem dávala špatný prášek na prádlo a po měsíci když nám vletěla tchýně do pokoje a ja dělala akrobatické kousky na partnerovi s otázkou jestli chceme do buchet mák nebo marmeládu sem si uvědomila že to nezvládnu,ale i přesto sem s ním bydlela u rodiču rok jelikož mi byla hanba se vrátit k mamce(a to nebudu rozebírat jaký rok sem přežila) a říct ji že měla pravdu,a samozřejmě nasledoval rozchod protože tchýně má vždy pravdu a synáčka naočkovala jak sem nevděčná atd...takže moje rada nikdy se nestěhovat k rodičům NIKDY,pěkně sami se postarat o to ať máte kde bydlet a od nuly si budovat hnízděčko pomůže to i vášmu vztahu.Tamara

Souhlasím s Bajenkou,jsem matka tří dětí ,už studují VŠ a začínám se vžívat do kůže starých lidí, kteří prožili život ve svém a pak příjde cizí mladá ženská a chce je odeslat do do Domova důchodců.Holky, vy byste šly?Žít tam bez soukromí s cizími lidmi na pokoji?Jen proto aby synáček měl pohodlíčko...Asi ne .nehleděna to , že by vám to partner pořád předhazoval jak jste sobecké.
Radila bych to samé co Baj.Za své, od nuly, ono by vás to i spojilo s partnery, když byste společně něco budovali.
A pokud oni(chlapi) nechtějí,tak nečekat a porozhlédnout se po jiném.Asi jim nestojíte za změnu...Můj muž je podobný mamánek,trvalo mi mnoho let, než jsem ho dokázala vytrhnout tchýni ze spárů, a dnes po dvaceti letech si občas říkám, že jsem jí ho měla nechat...

Ahoj holky - Quinny a Marionko....
no nevím jak to napsat , aby jste se neurazily.Tak asi takhle : Quinn - moc mě mrzí , že váš vztah utrpěl tím že jste začali bydlet spolu , ale moc se tomu ani nedivím.Určitě byli nějaké problémy a neustálé napětí at už z tvé nebo jiné strany a takové 100x nic umořilo slona!!!Pokud bydlet s partnerem tak jedině !! jedině sami!!Pro něj se změnilo jen to že dříve měl doma klid a ted musí pořád něco řešit - pro tebe se změnilo vše a navíc jsi zjistila že ti v tomhle nechce rozumět a nechápe proč jsi nespokojená a nedokážeš být vděčná za to že tam můžeš vůbec být!!A jeho závěr je takový , že si říká že dříve bylo líp.Ty jsi ted přesně okusila co to znamená když se řekne : za dobrotu na žebrotu anebo - každý dobrý skutek bude po zásluze odměněn!!( ironie)Radím : odstěhuj se - ihned , třeba na ubytovnu !!!Uvidíš jestli mu stojíš za to aby šel za tebou nebo prostě na to pohodlí a zvyk z domova nemáš.Pak zustane tam kde je a ty se podle toho zařid.
Marion - no vlastně to samé jen s tím rozdílem , že nechápu jak můžete uvažovat a kalkulovat s tím že mamka vymění byt za dva ( nebo prodá ..nevím jak to tam u vás je ) - to není její povinnost a naopak - pokud chcete být spolu a něco si vybudovat tak začněte od nuly! sami za sebe a za svoje .Tvému příteli je 29 let - to je dospělý chlap! ten by měl už dávno být samostatný a na svém.!Já mám syna - je mu 19 let a manželův kluk má 18 ...Ano oni si taky myslí že asi prodáme barák který jsme si spolu koupili a zrekonstruovali a zařídíme jim bydlení a my asi pujdem jako staří a zadarmo drazí důchodci do garsonky a budem štastni jak jsme jim pomohli!! NE - nedovolila bych aby tady bydlela někdy jejich partnerka !! a nic k vůli nim prodávat nebudu a pokud ano - náš dům a za něj dostanem naše peníze.A ty by jsme si užili a procestovali a utratili ...prostě at si na všechno kluci vydělají sami ! my jsme jim dali výchovu a umožnili studovat a dál at se postarají jak umějí!Nekalkuluj s výměnou bytu - řekni mu kategoricky - chci bydlet s tebou , ale v našem !! a vemte si např. podnájem a chvíli si to zkuste co ten život stojí a na co člověk musí pracovat aby zaplatil ty poplatky , pojistky atd. a když mamka uvidí že vám to jde a bude vám chtít pomoct tak s tím návrhem co dál přijde sama.Určitě nebude chtít bydlet sama ve 4+1 ...a rada na závěr : pokud chcete mít klid od matinky která najednou bude mít pocit prázdného hnízda - pořídit zvířatko!! pejska nebo kočičku at má někoho o koho se muže starat a ským si povídat a bude dobře uvidíš!! Tak napiš jak se podařilo u vás pokročit .

Quinn,

moc Ti děkuju za Tvojí odpověď.... Jaksi jsem si nevšimla, že rok napsání tvého příspěvku nebyl 2010, jak jsem myslela, ale 2008..... :o) O to víc díky :o)

Je mi moc líto, jak se to u vás nakonec vyvinulo... je pravda, že společné bydlení je takový mezník, který o vztahu rozhodne jestli vydrží anebo nevydrží.... A měl by se udělat co nejdříve....

Bojím se právě toho, co se stalo Tobě. Tchýně jsou prostě tchýně a své synáčky jentak nepustí, oni vědi nejlíp, jak se o ně starat atp.... Ikdyž má mamka mého přítele ještě dvě dcery, přítel s ní jezdí nakupovat, platí jí účty, vozí k doktorovi.... Je to sice jinak hodná babča, ale byt, ve kterém bydlí je prostě její teritorium - má tam vše po svém a já se tam cítím pokaždé jen jako host. Přítel tyhle moje pocity a pochybnosti nechápe. Ale ženská prostě potřebuje svůj vlastní prostor, kde si bude rozhodovat o všem sama (nebo s přítelem)...... že ano?
Já bych to taky jako ty asi dlouho nevydržela. Proto jsem rozhodnutá vytrvat, dokud přítel maminku neodstěhuje a byt nerekonstruujeme. Do tý doby tam prostě bydlet nechci. Chci s přítelem být celý život a nechci náš vztah zkazit. Proto doufám že změna nastane co nejdřív. I díky tomu, že se k nim hned nenastěhuju, doufám, že už proto to bude přítel chtít už taky konečně řešit. Jinak by to neudělal nikdy. NEchci jeho mamku vyhazovat, ale nechci s ní prostě bydlet.... To by nedělalo dobrotu.
No uvidíme jak to všechno dopadne..

Snad se vám ještě podaří váš vztah zachránit. Třeba kdyby pochopil, že k bydlení potřebuješ jiné prostředí.... Třeba by pomohlo přestěhovat se jinam, kde to bude pro vás oba nové. (O to usiluju já, ikdyž má přítel jiné představy). Není to jednoduché, já vím......
No, budu držet palečky ať to dobře dopadne! A ještě jednou díky! ;o)

M.

Ahoj Marionko Příspěvek jsem psala už dáááávno dááávno Každopádně po těch letech jsem stále s tím samým chlapem, teď už to bude 6 let a v srpnu jsem teprve svolila k nastěhování, takže s "tchýní" bydlím bez mála půl roku. Není den, kdy by mi to nevadilo, i když mě neprudí, tak mi to stále vadí, stále nejsem ve svém, stále tu není nic po mém, ale po jejím.Po půl roce přítel došel k závěru, že od té doby co tu bydlím, je pro něj vztah nuda a stereotyp, takže ani nevím, jak to s námi bude dál
Takže, co z toho plyne...pokud chceš vědět, jestli Vás vztah je silný, zapři se a nastěhuj se k nim. Alespoň uvidíš, co všechno unesete Dokud spolu nebydlíte, nevíš, jaký ten vztah je a čím dřív na to přijdeš, tím líp, takže to neoddaluj.A jak říká můj švagr - ku**a proti vodě, utáhne tři lodě Takže začni na přítelovi pracovat a doufej, že se z toho pekla brzo dostaneš.
Hodně štěstí.

Ahoj,

koukám, že nejsem sama, kdo má podobný problém. Jsem v podobné situaci jako ty.
S přítelem jsem 3 roky a ráda bych s ním začala bydlet. Já bydlím v rodinném domku s rodiči a sourozenci. Už dlouho se těším až domov opustím a půjdu do svého...
On ale bydlí v bytě pouze s maminkou a nynější situace mu vyhovuje tak jak je. Jsme ze stejného města, takže není problém přejíždět sem a tam, Jednou spíme u nás, jednou u něj, někdy každý sám.... Ale mě to už tak nebaví a chci to řešit. Přítel se vymlouvá na to, že si nevydělávám (studuji Vš). Přitom by mi rodiče jistě něco přispívali a dokázala bych se uskrovnit. Jenže přítel by mě nejradši viděl u nich s maminkou. Sice mají velký byt (4 plus 1), ale bydlet s tchýní opravdu nechci. Kort když je stále doma (je jí 70 let). Mně je 23 a přítelovi 29.... Ona chce mít svůj klid a my soukromí... Už takhle mi vadí, že ani jeden z nich nechce nic řešit a byla bych na oba akorát protivná.... Nechápu, že jeho mamka nepochopí, že spolu už chceme bydlet a nenavrhne nějaké řešení sama.... (Garsonka, DD....). S přítelem se vidíme každý den, společně se věnujeme soutežnímu sportu a jsme tedy velice často spolu...
Přítel už se dokonce těší až budeme mít miminko. Proč tedy už neřeší společné bydlení? doba už na to je a věk na to rozhodně má.... (žít do třiceti s maminkou už je podle mě napováženou...).
Je to prostě komplikovaný :( Chce to asi čas......

Jestli máte někdo nějaký nápad či radu, budeme za ně určitě obě moc vděčné
Myslíte že je lepší počkat až přítel něco vymyslí (ale aby to nebylo za deset let) nebo na nějak zkusit zatlačit? Chtělo by to nějaký ženský finty

Tak já se teda vůbec nedivím, že se někomu do něčeho takového nechce. Bydlet s rodiči ať už vlastními nebo partnera, tak to je teda fakt o zdraví. Nevylučuju, že to někdy může fungovat, ale pokud už předem někdo ví, že nechce, tak je to akorát trápení divé zvěře.. Maminka řekne, syn zajede, doveze, přiveze. To znám velmi důvěrně! A to nemusí být žádný maminčin mazánek..
Kór když syn dělá vše pro rodinu, ale je tam ještě dcera a její děti, tedy vnuci "starejch", sou samozřejmě lepší než děti syna. Ale to je zas trochu jiná kapitola.
Partner to ovšem bude těžko chápat, proč žena nechce.. to bude věčný téma toto..

No my jsme radi že nám tchán pujčuje auto bude my ho mít až tak v létě ale zkus to přece tam nechodí 5x denně pro mně taky tchán jezdí do města pač poslední bus z prace nestihám

No já bych teda raději s tchánem tchýně nemá auto a kdyby měla, nemá řidičák...sice má přítele, ale ten u ní nebydlí, takže když potřebuje nakupovat, hned jde za synáčkem, aby s ní jel, nebo pro ní pořád musí jezdit do práce, jelikož autobusy tam jezdí málo...a pořád po něm něco chce, děsně mi tím leze na nervy. Tak řeším, jestli až se tam nastěhuju, bude pořád takhle otravovat, tak to nevydržím

No nevidím na tom nic zas tak špatného já už víc jak rok bydlím s přitelem u jeho otce ještě s jehou sestrou...A není to nic hrozného I když zezačatku mi jeho tehdy 16tiletá sestra dělala peklo ale ted jsme my dve jak kamaradky. Já žijuv tom že jednou dostavíme baraček pro tatku na zahradě a že sestra se jednou odstehuje a pak budeme mit mimi

Ahoj holky,
potřebovala bych radu, povzbuzení, nebo já nevím co
Mám přítele, jsme spolu 3 roky, miluji ho, je to opravdu úžasný chlap a chci s ním zůstat a zestárnout
Jenže v našem vztahu je jeden velký problém. Já jsem od svých 17-ti samostatná, s rodiči nebydlím a od mého odchodu od mi nikdo nepomáhá, všechno leží na mých bedrech, tudíž mám problémy s autoritami
Ale on ne. Bydlí s matkou na předměstí v rodinném domku. Mě je 23 a jemu 22, studuje na vysoké škole, možná si říkáte, že jsme ještě mladí a není třeba todle řešit, ale já prostě vím, že to je ten pravý
S mámou si rozumíme, ale jako bydlet s ní opravdu nechci a přítel si pořád plánuje, jak se nastěhuji k němu a já tak nechci!!!!!
Je to dvougenerační domek, takže patra jsou od sebe oddělena, ale stejně...
Máte s tímto zkušenosti???