strach a deprese z nevlastního otce

Dobrý den je mi 13 let a mám rozvedené rodiče. Bydlím s mamkou a jejím přítelem. K tátovi jezdím 2× za 14 dní. Problém je ale v tom že doma cítím takovou úzkost a to z jejího partnera,ten mě jak mé mamce nadává př. Kurvo, *** vymletá a td. Jelikož mám mladšího bráchu a to je mého otčíma syn dělá velké rozdíly. Už se několikrát stalo že nás chtěl vypakovat z bytu. Maminku mám super, v každé situaci se mě zastává a tak sama ví že dobrý vztah s ním nemám. Párkrát si popovídáme ale já cítím vinu jen a jen v sobě. Momentálně jsme se pohádali díky tomu že jsem celý den když byl otčím v práci pomáhala mamce vařit a mezitím mi hodila vyprané prádlo na postel. Jakmile z té práce přišel byl děsně naštvaný že si po sobě neuklízím že jsem špína a td. Začal také nadávat mamce která se mě v té chvíli zastávala. Mamča přestala chodit do práce kvůli nevlastnímu otcovi , jelikož dělala 12 tky měla moc práce a nestíhala spoustu věcí . Já jsem se snažila pomáhat ale měla jsem hodně věcí do školy a také dělám sport takže jsem dělala co jsem mohla. Mamka tedy přišla s nápadem že tedy odejdeme ale jak už to jednou udělala s mým otcem chtěla ke své mamce a to je zas úplně na druhé straně ČR. Takže měnit školu, nové kamarádi a spoustu nových věcí je už moc když zbývá jen rok na dodělání základky. Také je to městis takže nějakou dobrou vysokou bych mohla zapomenout :/ tím si asi říkáte proč nejdu k mému tátovi ? Mezi tátou mám vybudováný dobrý vztah ale nechat v tom mamču samotnou nechci... Také se chci věnovat studiu tudíž hodinu a půl přes celé město jezdit nechci ... Ale spíše mi jde o mamču bereme se navzájem jako kamarádky ale nechci jí v tom nechat. Mám pocit viny. Každý den přemýšlím že kdybych tu nebyla bylo by vše ok ale zas by měla pocit viny mamča . Jediná dobrá zpráva na tom všem je že teda fyzické násilí se neobjevilo dobré 2 roky. Ano bylo tu také ale jen na mě, mám vzpomínky na celý život a to dvě jizvy na obličeji, které jsem všem tajila že jsem zakopla :/ potřebuju pomoct

Ahoj,jmenuju se katka je mi 12 moji rodiče se rozešli a otec po několika letech začíná být strašný mamka ho doma nechce je to alkoholik ...
A vždy přijde ale nemohu ho vihodit a mamka se taky bojí,vždy když přijde tak je v poho ale potom když je tu díl tak začne bejt nerudnej .
Dnes 2.1.2020 tak na nás začal řvát že jsme akorát zlatokopky a krávy na mamku řval drž hubu a na mě že on kdyby skočil ve 12 letech rodičům do řeči tak dostane a když jsem řekla že souhlasím tak zase pak jsem se rozbrecela a začala jsem se klepat mám z toho záchvaty breceni a hněvu už nevím co delat trvá to už asi 5let ...
A není spolehlivý jednou jsme jeli na dovolenou ,měli jsme zabalený kufry a najednou zavolal že se nikam nejede vždy jsem byla smutná měli jsme jet kamionem ,a když už jsme někdy jeli tak začal mamce i mě nadávat to samy jako vždy už nevím co mám dělat nenávidím ho chci aby mě a mamku nechal.(doktor nepomůže mamka mu řekla ať se jde léčit ale on začne na ni zase rvát že není nemocnej )skazil mi i vánoce vždy vše skazí😭😭😭

DOBRÝ DEN,potřebuji už pomoc jsem úplně zoufalá nikdo s rodiny se semnou nebaví a táta mě už dvakrát uhodil a háže po mě věci a máma je na jeho straně,bojím se chodit domu,jelikož na mě pořad tvou a nadávají mi a je mi to strašně líto a fakt nevím co mám dělat!

Ahoj, doma mám něco podobného Před asi deseti lety si mamka našla přítele. V tu dobu mi byly asi 3 roky. byl na mě strašně hodnej... furt mi nosil různé dárky a hrozně mě rozmazloval... Ale jak jsem nastoupila do školy vše se změnilo. Možná ještě první, druhou třídu to bylo ok. No... ale ted... je to hroznej debil... fakt nevim co mu ruplo v palici, ale neustále mě bije... Jako... ok... chápu nechovám se zrovna nejlíp (co by taky čekal od 13ti letý holky) ale on to už fakt přehání... Dneska mě vzbudil stylem, že mě 3krát praštil... A proč? Neměla jsem uklizenej pokoj... Ale ok pochopim... tak at mi dá na ***... no problem, ale von mě bije do hlavy, nezapomene mě občas schodit ze schodů... Fakt idiot. Mamka je skoro vzdy svedkem a vetsinou na toho debila rve at me necha, ale pak se vetsinou prida... Ja uz z toho mam psychycke problemy... Vzdycky kdyz ten debil promluvi mam chut neco znicit (coz vetsinou taky udelam) a o sebeposkozovani nemluve... zabijte ho nekdo prosiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiim!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ahoj, mám takový velký problém.
Mamka si před šesti lety(teď mi je 12) našla přítele, ze začátku se mi zdál hodný a super táta do rodiny. Ale mamka po dvou rocích mamka otěhotněla... a to se změnil ve zrůdu. Začal mě nejdříve odevšať odhazovat.
A když se narodil brácha, tak to začalo... začal po mě řvát, vyhrožovat, nemůžu ani obejmout vlastní mamku, protože se mu to nelíbí . Když jsem měla 10 narozeniny mamka mi uspořádala oslavu, ale když přišel všechny vyhnal, strhal výzdobu a seřval mě i mamku.
Momentálně mám 2 bratry-a jen kvůli nim je s ním mamka je. Sama říkala že už ho nemiluje, nenávidí naše dva psi a moje ostatní zvířátka(2 králíky, 2 křečky).
Má hrozný záchvaty vzteku? Vždy rozbije několik věcí
Mám z něho hrozný strach, proto většinu času trávím ve svém pokoji, to není život

Ahoj mamka má přítele který nechodí do placené práce a mamka ho živí spolu se mnou. Ale on na ní i na mě často křičí a nadává nám. Mám z toho už trochu narušenou psychiku a jsem megacitlivá na všechno. Bojím se o mamku aby jí někdy něco neudělal a pořád brečím nevíte co s tím?

Dobrý den, je mi 15 a moje máma si našla přítele (tedy před šesti lety). Ted jsou manžele a mají malého kluka. Jejímu manželovi nikdy neřeknu tati a takyje mi ddivnýmluvit o nem jako o nnevlastním otci. Je mi zle z toho Jak se ke mně chová. Nadal mi do Krávy, pe a debila (to už mu asi došli nápady ). Ted sedi vedle me a Já jen doufám že toten ppsychopat vypatlany neuvidí. Když jsem řekla to řekla mamce tak se mi málem vysmala asi jako kdyby si říkala : On by na tu holku nikdy zly nebyl . Ale ona slyšela jak mi řekl po a nic nedělala . Když jsem si sedla na sedačku tak me vysoupl a sedl si tam (Já jsem se kvůli němu odrela o roh stolu . To mi udělal už po několikátý .je to trefeny magor. Bojim se ho nevím co mám dělat a je mi fakt lito že si to mamka neuvědomuje

Ahoj, mám takový problém.
Máma si našla asi před rokem nového přítele. Ze začátku byl hodný a vycházel se mnou úpllně normálně, ale teď? Chová se jako naprostej idiot! Úplně se změnil, nedokážu s ním být v jený místnosti. Radši bych si strčila ruku do zapnutýho mixéru, než abych byla s ním. Když o tom začnu s mamkou jen mluvit, hned se na mě osočí, že se mám chovat jinak, nebo že si mám s ním o otm promluvit. Jenže když jdu něco říct jemu, řekne mi že ho to nezajímá. Že jsem jen rozmazlenej 13-ti letej fracek. A to nejhorší na všem je, že začíná hledat s mamkou novej dům, ve kterým máme dohromady bydlet. A JÁ NECHCI!!! Radši umřu než jít bydlet s někým, kdo mě nijak netoleruje, neposlouchá mé názory a jen se ke mě chová chladně a arogantně. Nejraději bych šla bydlet ke svýmu vlastnímu tátovi, jenže ten žije v otřesných podmínkach. No soud by mu prostě nedovolil se starat o dítě tam, kde žije. Kdykoliv jdu kolem otčíma, jen se na mě odporně podívá a řekne mi ať vypadnu do pokoje starat se svý věci. Další den mi nadává že jsem furt jen v pokoji a jsem uzavřená do sebe. Mám z něho depku. Poradí mi někdo? ....

Ahoj moje máma nebydli s mym tátou ale našla si přítele on mamu bije a psychicky týrá a me to vadi protoze rve i na me memu bratrovi to nevadí a moje mala sestra to nevnímá ale ja ano nechci aby ji bil ale je to psychopat bere na to i prášky co mam delat když jsem jeste dite a nemam žádné práva??!

Mam strach z mého táty. Moje rosiče jsou rozvedený. Tata ma přitelkyni. Hrozně se s nim hádam kuli kravinam. Nadava mi. Porad na me krici. Nechci k nemu jezdit ale musim. Kdykoliv sem u nej mam strach si sednou cokoliv rict ze to buse zase spatne. Ze me serve za to ze sem neudelal todle a tamto. Taky kuli znamkam. Vzdy kdyz k nemu mam jet je mi spatne. Vazne se ho bojim. Rekl mi par nehezkych slov. Porad na me jen krici. Bojim se nevo idelat sednou si. Najist se. Neco rict. Bojim se ze me zase serve a ja budu ta spatna.. Nevim co mam delat. Tata je tvrodohlavej kdykoliv mu hci neco rict ke to spatne a hned sem drza. Serve me ja mlcim pak brecim v pokoji a bojim se cokoliv delat. Kdyz mi vola rozbusi se mi srdce stahne zaludek a pomalu nemuzu mluvit jen cekam az me zase serve a to sami i kdyz ho vidim nebo sem u nej. Prosim poradte co mam delat. :(

pokud se tvoje mamka chovala takhle k tvýmu tátovi a vyhledává pak nějaký nenormální mužský, s kterýma chce velice zůstat a pak se ti nevěnuje, tak s ní přeruš kontakt. Sama vidíš, že nic nepomáhá - ani dopisy, ani rozhovory, nic...

Vím, že to není jednoduchý, ať už je jaká je, pořád je to tvoje matka. Ale znám hodně případů, kdy bylo lepší se nestýkat, i když jde o vlastního rodiče. Nejeví zájem? Ne. Nemíní se rozejít s chlapem, kterej vyhnal z domu její vlastní dceru a poslouchá ho i tak na slovo? Ano.

Zkus co nejvíc podporovat tvýho tátu, podle toho co píšeš to nemá jednoduché (přijde utahaný z práce a ještě musí řešit problémy se svojí nemocnou přítelkyní), nenarážej na něj a snaž s ním mít hezký vztah. Pokud to všechno dobře půjde, zůstaň u něho bydlet a hlavně mu se vším pomáhej, on to určitě potřebuje. Postupem času si na všechno zvykneš a nezájem tvojí matky budeš brát jako fakt. Ona sama toho časem bude hodně litovat a uvědomí si, jak moc ti ublížila. Až bude na všechno pozdě, může si klidně vytáhnout tvoje dopisy a znova si je pořádně přečíst, ale ty už pak určitě nebudeš mít zájem s ní jakkoliv komunikovat (můj názor).

Držím ti palce, snad jsou moje rady aspoň k něčemu užitečné. Kdyby něco klidně zase napiš .Miki0405

Ahoj:)


Moje máma se rozvedla s mým tátou,že se nám udajně nevěnoval,protože trávil mnoho času v práci. Ano je to pravda,trávil a stále tráví,ale já si stojím za svým,že jen chtěl aby jsme se měli dobře.. Každý rok už od mala,jsme si dopřávali dovolené u moře,což si né každy mohl dovolit apod.A mamě to nestačilo,tak začla tátu podvádět.. A pak se s ním ještě rozvedla,že asi pro ní nebyl dost dobrý.. Sama tohle nechápu.. Mamky jsem se ptala,proč to udělala,ale řekla mi,že to tak není,že to musím pochopit..


Jinak co se týka mé hádky s tátou,tak to bylo z toho důvodu,že má přítelkyni,které bude už 50 a je nemocná ( roztroušená skleroza a nějaky nádory na játrech,které nejdou odoperovat) a oni se pohadali,že právě táta trávi hodně času v práci,je tam kazdy den od 9 do 9 večer,o víkendech tam taky býva a jeho přítelkyni to vadilo,tak se pohadali a já jsem se jí zastala a řekla tátovi ať to zkusí pochopit apod.Jenže táta byl vytočenej a začal do toho zase tahat mámu,minulost apod. Tak to se nelíbilo mně,sice se máma chovala k tátovi ošklivě,ale nemám ráda,když on o ní předemnou mluví že je krá... že se o mně v dětství udajně nestala a pak se na mě vykašlala.. Tak potom to takhle dopadlo,ale omluvil se mi a máme dobry vztah..


Jak píšeš o dopisech,napsala jsem už asi 3. Každý měl tak 2-3 stránky,ale příjde mi,že je to jako kdybych poslala prazdny papír,když jsem se zeptala jestli by se k tomu nemohla nějak vyjádřit nebo tak,slyšela jsem jen: ,,Pěkny" To bylo vše:(

No,jak reagovat na to vše co jsi napsala..

Jako první věc můžu říct, že se s tebou život vůbec nemazlil. Po rozvodu rodičů jsi se upnula na maminku a kamkoliv šla ona, následovala jsi ji i ty. Nechci na tvou mámu psát žádné narážky, ale šokovala mě jedna věc - její výběr partnerů. S tvým pravým tátou se rozvedla a neuvedla jsi důvod proč, o tom jsi nic nenapsala. Její první přítel byl šílenec, který tě ***uálně využíval a pak tebe i maminku psychicky týral. Strašné. Je jedině dobře, že tato fáze skončila. Pak si našla současného otčíma a zase to nebyl nejlepší výběr - píšeš, že nesnesl, když se ti maminka věnovala a pak se kvůli němu na tebe vykašlala.. Zeptala ses někdy proč to udělala? Kvůli čemu dala přednost jemu než svojí vlastní dceři?

Na tvém dlouhatánském příspěvku mě zaráží spoustu věcí. Samozřejmě, že s tebou soucítím, ale pokud by to šlo napiš, proč ses s tvým vlastním tátou pohádala, když jsi u něj musela bydlet? Nevytváříš některé konflikty ty sama nebo za to opravdu můžou všichni ostatní?

Ohledně tvojí maminky bych ti chtěla poradit jedno - ať si dělá co chce. Vím, že to není jednoduché, ale pokud dává přednost chlapovi, který tě vyhnal z domu a ona s tím NIC neudělala, pak není co řešit. Je to dávno dospělý člověk a ona by měla vědět líp než ty, co je správné a co není. Pokud to je chlap, kterej na ni křičí a žárlí na její VLASTNÍ dceru, tak prosím. Je to její problém.

Být tebou, zkusila bych jí napsat dopis. Vyjádři v něm svojí mamince všechny myšlenky a bolístky, zmiň se tam jak ti ublížila a hlavně se jí zeptej, proč má pro ni přednost otčím a ne ty.. Uleví se ti a možná aspoň na chvíli nebudeš mít chuť se kdekoliv na těle řezat..

Pokud budeš mít náladu zkus odpovědět na moje otázky a můžeme to probrat více do hloubky .

Měj se zatím krásně, miki0405

Dobrý den,chtěla bych vás touto cestou poprosit o rady jak zvladat tyto situace,třeba z vlastních zkušeností,ale především znát váš názor.


Do mých 12ti let,jsem si žila v Praze poklidný život s mamkou a myslela jsem si,že mi ho nic a nikdo nezkazí.Moji rodiče se rozvedli,když mi bylo 6 a já zůstala s mámou sama a k tátovi jsem chodila na víkendy apod. V mých osmi letech si máma našla přítele,který se zdál,ze začátku strašně fajn a já ho začínala mít ráda. Jenže jak ten čas šel dál,jednou když jsem byla sama doma,chtěla jsem udělat mamce radost a uklidit byt,když jsem ale uklízela tak za skříni jsem našla tři flašky vodky. V mém věku jsem veděla,jen to,že to smí pít až dospělí lidé a to bylo asi tak vše. Ale mamce jsem hned vše řekla,chtěla ho vyhodit,ale on ne a ne odejit. Největší má chyba,byla asi ta,že jsem mámě neřekla,co se dělo když máma byla v práci a on mě hlídal,že po mně chtěl abych se svlíkala a tancovala před ním apod. (Stydím se za to,dusila jsem to v sobě do mých 14ti let..) Vždycky večer si volal k sobě mámu do obývaku a zamkli se tam a byli tam spolu a slyšela jsem mamu jak brečí,do teď nevím,co se tam každý večer dělo a nechci nad tím raději ani uvažovat. Bylo to peklo,každy večer nám zvonil na zvonek,protože máma vyměnila veškeré zámky,volal mámě na pevnou linku a já to brala a lhala jsem mu,že neni doma apod.I když on sám veděl,že máma sedí vedle mě a našeptává mi,co mu mám říkat.Psal máme nechutné a sprosté sms apod. Jednou k nám ale vtrhl zamkl nás v obyvaku a na stůl položil nůž a řekl,že jestli něco uděláme je to náš konec. Ale jak si si neuvědomil,že tam máme pevnou linku a mamka zavolala policii a ta k nám vtrhla a odvedli si ho.. Do teď vidím,jak stojím mezi dveřmi jen v košilce a koukám jak toho "hodného" máminého přítele odvádí.. A byl klid,já jsem ho už nikdy neviděla a byla jsem za to ráda..


Čas utíkal dál a 11ti mi máma oznámila,že se budeme stěhovat,protože si máma našla nového přítele. Byl to vdovec,bylo mu okolo 35ti let a žil se svými dvěmi dětmi. Vypadal dost sympaticky a vypadalo to,že dělá mámu po několika letech opět šťastnou a to jsem byla velice ráda,i když se mi nechtělo stěhovat se z Prahy 100km pryč,měla jsem tam kamarady apod.Ale co bych pro svojí mamku neudělala. Takže jsme se k němu nastěhovali a začali sdílet společnou domacnost,teď bych řekla,že jak to bylo ze začátku vše v klídu tak to bylo spíše "ticho před bouří".. Musela jsem měnit školu,z toho jsem nebyla nadšená,protože jsem byla v 6té třídě a nechtěla jsem měnit své kamarády apod. Ale musela jsem to nějak zvládnout. Ve škole to celkem šlo,až po nějaké době mě začala šikanovat partička mých spolužáků. Můj nevlastní otec se do toho vložil a snažil se to vyřešit a já byla za to velice ráda. Ale postupem času se nemohl smířit s tím,že mamka chtěla jít někdy semnou na procházku,nebo šla ke mně do pokoje zeptat se mě jak se mám apod. A začal tak nějak asi žárlit. Vztah mezi nim a jeho dětmi byl skvělý a já se s nima snášela celkem taky v pohodě,protože byly skoro stejně starý jako já.. Dříve pracoval jako "bachař" ve vězení (ve Valdicích) nevím,jestli proto se tak cholericky choval nebo tak. Ale začal na mě narážet,říkat,že jsem nevychovaná,drzej hajzl apod. (I kdyz já sama si myslím,že vychovana jsem dobře a nikdo neni nikdy bez chyby. ) Nevim,že se najednou jeho chování tolik změnilo.Začal se chovat jako blázen. Řval na mě,na své děti,ale ne. Protože ty z něho už měli strach,ale já jsem taková,že když mě někdo ponižuje nebo uráží,tak na to reaguju (slušně),ale on na to nebyl asi zvyklí od svych dětí,tudíž si asi myslel,že si může dovolit říci vše. Mama si všimla,že jí to vadí,ale "poslechla ho" a přestala semnou kamkoliv chodit,nezajímala se o moje pocity,nálady atd. A mně to začalo celkem dost vadit,když toho bylo na mě uz hodně to jsem byla asi v 8mé třídě,kamarádka mi ukazala ten "skvělý" modní hit,který tolik frčel.. A bylo to šebepoškozování. Že prej je Vám potom líp apod. Když jsme měli doma jaký koliv problém,zavřela jsem se do pokoje a řízla se.


Ale problémy se stupnovali a já začínala z mého nevlastního táty mít strach,když už to vyvrcholilo tak,že jsem se řezala na zápěstí,měla jsem pořezané ruce,nohy,břicho. Objednala mě paní doktorka na dětskou psychiatrii a tam mě poslali do psychiatrické lečebny v Havlíčkově Brodě,řekla jsem,že tam chci jít. Všichni si mysleli,že je to z toho duvodu,že chci aby mi pomohli,ale ve skutečnosti to bylo tak,že jsem tam šla,protože jsem žila v domnění,že se máma "sebere" a začne si mě znovu více všimat. Ale nic,i když je pravda,že když odjížděla,ukaplo jí pár slz. Bylo to tam do slova a do písmene příšerny,byly tam děti,které měli poruchy chování apod. Vydržela jsem tam 2 týdny a poté šla domu na revers,o který zažádala kupodivu máma a muj nevlastní otec,muj vlastní tátá chtěl,abych tam zůstala a aby mi pomohli. (I když já sama si myslím,že s tím přístupem jaký tam byl,nepomůžou nikomu..) Doktoři jim říkali:,,Ale až budete doma,všímejte si jí a snažte se jí POMÁHAT.".. Když jsme ale přijeli domu první věta mého nevlastního otce byla:,,Ted mi muzes byt do konce života vděčná,že jsme tě tam nenechali a vzali Tě zpátky domů.Ale ted uz si musíš pomoct sama.".. Myslela jsem si že to zvladnu,ale ne. Řezala jsem se dal a dal,ale na místech aby si toho z rodiny nikdo nevšiml. Oni měli harmonický vztah,taková štastná rodinka. Vzali se a bylo všek OK. Ale já jsem se tam necítila jako doma,veděla jsem,že mámin manžel na mě kouká přes prsty i když já jsem mu nic špatného neudělala,ale přiznám,že třeba jsem byla drzá apod. (Ale které dítě v pubertě není?..)


Ale jednou,když máma si dovolila jemu říct,že to chování ke mně už trochu přehání. Nestačila se divit jaká byla jeho reakce,začal na ní řvát a křičet,že jsme obědvě stejné,neumíme se chovat a vážit si lidí apod. A začal na ní byt nepřejemný. Seřval jí jako male dítě,že se máma nestačila divit. Svoje děti do toho netahal a dělal jakože nic. Už se to tahne 4 roky.. Je to furt stejné,zbytečné tady popisovat kvuli čemu to bylo,protože když já jsem měla něco udělat,snažila jsem se to udělat sebelíp,ale on si vzdy neco našel,aby mě mohl seřvat a říct,jak jsem hrozná apod. Strašně mě to štve a mrzí,protože mám z něho strach,tak ráda bych sla za mamou a promluvila si s ní,jenže ona má za zady furt jeho apod. Vyvrcholilo minulý rok,když jsem podávala přihlášky na SŠ a podala si přihlašku blízko domova abych mohla byt doma a nemusela byt na intru.. Přijali mě a já byla ráda,muj nevlastní otec CELOU DOBU VĚDĚL,že jsem si tam na tu školu dala přihlašku apod.Ale kdyz jsme podali zapisový lístek a vezl mě do školy společne s jeho dětmi říka mi:,,Ty si jako myslíš,že když jste si s mámou podali přihlasku sem na obchodku,tak já sklapnu křídla a budu chtít aby si byla s nami? Ani nahodou,sbalíš si věci a pujdeš pryč." Máma s tím nic neudělala.. Změnili jsem školu abych mohla být u taty,protože ten byl od nás 100km. A máma mě nechala "vyhodit" svým nevlastním manžel v tom mě máma strašně zklamala. Vzdycky jsem se jí zastala,i když jsem vedela,že potom co se jí zastanu si vyslechnu hrozny řev apod.. Ale stálo mi to za to,protože to je moje máma.. Díky tomuhle můj tata nesnáší mámu ještě více než předtím o nevlasním otci nemusím ani mluvit,protože kdyby táta mohl tak by mu asi hodně ublížil.. Tak jsem se tedy přestěhovala k tátovi,byla jsem sice s jedním ze svých rodiču,ale ta máma mi tak strašně chyběla.. Jednou jsem se s tátou pohadala tolik,že jsme se potom nemohli sžít,tak jsme se dohodli,že půjdu na intr. Všechno je dobré,s tátou už mám dobry vztah a dokonce se mi zalíbilo na intru,že jsem tam i zustala. Ale o víkendu jezdím domu a už ve čtvrtek večer brečím,protože mám strach z toho co se bude doma zase dít,sama se přiznám,že celá moje rodina si myslí,že nějaké sebepoškozování mi už nehrozí,ale přitom když mě opět seřve,nebo mojí mámu,tak se říznu. Probrečím doma víkendy,protože slyšim jak na ní řve,psychicky jí týrá apod.Ale moje máma nic neřekne,protože má z něho strach,když jsme měli jít k paní psychiatričce na kontrolu,řekla jsem jí,že to tam prostě řeknu,jak se k mámě chová apod. A máma mi na to odvětila větu,kterou bych od ní nikdy nečekala:,,Jestli tohle uděláš,tak se vidíme dneska naposled!".. Zklamala mě:( Protože jsem tohle nikdy nečekala..S mým nevlastním tátou,si nemůžeme skoro vůbec přijít na oči,příjde mi ( a i máme,když jsme se o tom bavili),že ty konflikty schválně vyvoláva a hledá i tu sebemenší chybu,za kterou by mě mohl potrestat... Na jeho děti,takový neni.. Nevím,co jsem mu udělala tak špatného že se ke mně chová jak kdybych mu nějak ublížila apod.


Když vám to tady píšu,tak třeba Vám to nepříjde tak strašné,ale uvnitř ve mně,mě to tolik užírá a hrozně bolí:(.. Nevím,jestli je toto normální nebo tak:( Ale strašně ráda bych si přála aby to už jednou skončilo.. Máma ta nic neřekne,protože má strach z jeho nečekaných i čekaných reakcí a nechá na sebe a na mě raději ječet.. Mrzí mě to..