BAP - maniodeprese

TO noname:
No za 1,5mesice opravdu asi nic nezaznamenas..a jak dlouho o nemoci.vi?

TO noname: Také se léčím s bap. Dlouho jsem byla špatně diagnostikovaná, vršily se prášky. Zdálo se, že se přepracovávám,až jsem úplně zkolabovala. Teď už rok a půl vím,že jde o tuhle nemoc, a snažím se žít co nejnormálnějším životem, ale znamená to dodržovat režim dne, brát léky, chodit k psychiatrovi a ještě zvažovat, zda nenakupuju zbytečné věci , protože jsem v hypománii. Rodina mě podporuje a hodně chválí - já se snažím a oni někdy jen řeknou:"Mami, nemoc." A já zmlknu...

TO Denisa: dobry den... Pochopila jsem spravne, ze jste žila rok s člověkem, ktery ma BAP a dítě mate spolu? Vim, ze je to velice dědičné, ale trva, nez na to lékaři prijdou, take myslim, ze se to nedá diagnostikovat nejak brzy...

TO Beny: Ano, je to úplně možné. Jsem skoro 30 let šťastně vdaná a ve chvílích střídání nálad jsem schopná naplánovat, že se i s malou dcerkou odstěhuju, a další měsíc manžela miluju jako na počátku našeho vztahu. Vždy ho obdivuju, že dokáže být stále v pohodě. Často si své chování uvědomím až ex post, bohužel.

TO Nevim: ahoj. Zazivam to same jak pres kopirak. Akorad delsi dobu ,nekolik let .Jsem z toho uz vycerpana a premyslim,ze to ukoncene uz necham je to porad dokola.a ma cim dal krutejsi reci co me boli.Vsude ctu jit od toho je opravdu asi pravda .sama sebe nechapu ze ho muzu mit rada. Eli

TO Sova:

Kdyz ctu Tvuj prispevek, ktery jsi psal tak davno, chce se mi brecet... Po nekolika zivotnich chybach jsem poznala cloveká ktereho miluji z celeho srdce, dychala bych za nej, libala zem po ktere chodi... Proste je to ten s kterym chci zestarnout... Muj pritel ma BIPO, vedela jsem to na zacatku vztahu a jsem odhodlana s tim bojovat, zvladat zmeny nalad, byt mu oporou, byt pro nej vsim, stejne jako on je pro me...
Jen je to nekdy moc tezke pochopit, ze je schopen mi rict at mu dam pokoj, ze na me nema naladu, nebo od nej jen slyset co delam spatne a citit, ze ma na me zlost... Nedokazu vecer usnout s pocitem, ze na me muj muz nema naladu...ptam se, snazim se to urovnat a vzdy mu naladu jen pokazim tim, ze to nechapu, je nazlobenejsi a nazlobenejsi a ja s brekem odchazim do jine mistnosti... Hrozne me to nici a taky jej potrebuju, vse pisu ve zkratce, ale z pohledu zeny je opravdu tezke byt s clovekem, ktery vas jednou muse snist a podruhe posilat pryc... Sama bych v tyto tezke chvile potrebovala prasky stesti at mam silu pochopit to a jit dal... Take se nechce lecit, jedine co bere jsou silne prasky na spani, ktere stejne jiz nepomahaji... K lekarum a lidem celkove duveru nema, kdyz jej chci nekdy smerovat k pomoci ja, ma pocit, ze s nim manipuluji a nechci jej takovy jaky je...
No, je to ze me venku, je mnoho situaci... Z me strany nepochopenych, ale jsem si jista, ze at me v zivote potka cokoliv, bude to s nim...

DRZIM PALCE VSEM VZTAHUM

TO Lůca:

Ahoj Lůco a všichni ostatní, každý zvolíme nějaký způsob jak se s věcmi smířit..to proč lide řeši nemoci ..je to diskutabilní, buď se můžem tvářit jako že tu nejsou, ale bohužel na ty nemoci lidé umírají. Zaleži moc jak se k tomu postaví ti co tím trpí. Proč někdo na rakovinu zemře a někdo se vyléči? Je to o tom nepřipustit si to. toje rozhodnutí každého. Musím ale říci ačkoliv jsem a vždy jsem byla velký optimista jako ty..maniodeprese není jako rakovina ale jako kyselina. Podle mého se dá i vyléčit jako každý psych. problém, ale ne léky, ty fungují jen jako poklička na hrnci. Problém je pořad. Ale alespoň díky nim lidé dokáži fungovat ve společnosti, jestliže dodržují vše tak jak mají při léčbě. To není zrovna případ mého přítele. Zkráceně, dnes jsme spolu 2 a půl roku , teprve po roce, jsem se dozvěděla , že tím trpí a to při jeho manii, kdy se tedy se mnou rozešel, protože byl zuřivý a s nikým nevydržel..navíc si skoro nic z toho nepamatuje, byl to uplně jiný a zlý člověk..nikomu to nepřeji zažít..No neřekl mi to ačkoliv už měl manickou a depresivní přihodu od svých dvacetilet 3krátobojí, apak osm let klid. Takže si myslel , jako to ti lidé mívají ve zvyku, že už j o.k. a stzděl se za to. Když se díky lekum vrátil do normálního stavu, omluvil se mi, vše mi vysvětlil, a po půl roce jsme se k sobě vrátili. Teď je to další půl rok, ale i přes léky nebo jestli je to těmi léky mi přijde, že má velké výkyvy nálad, není to ten čověk kterého jsem poznala. Ikdyž do manie naštěstí ani do derese uplné nespadl. má sklony k závislostem a celkově je to dost vyčerpávající, asi záleží člověk od člověka.
No chtěla jsem tim říci, že se můžeš chovat jak chceš, ale to jak a co se stane, zaleží jen na těch lidech co to mají. Tak ti přeji aby tvůj přítel byl v klidu a dobře se mu dařilo..

TO : chtěla jsem se zaregistrovat ale jaksi asi si s tím nevím rady trpím maniodepresí od roku 2005 možná trochu dřív těžko říct nikam jsem s tím nešla ale oficiálně potvrzenou ji mám od roku 2007 a slovo trpím je asi slabé slovo na to čím procházím. ano žít s psychicky nemocným člověkem je věc určitě velmi těžká možná nemožná tuto otázku jako spousta jiných zodpovězených nemám. nesnáším ji je jako cholera kam se hneš je za tebou bere sebou všechno jako velká vodaa já hledám únik ven a zpátky můj život jak mám radit jak žít s nemocným člověkem když sama nevím jak mám žít sama se sebou. ano všechno má svůj příběh a samozřejmě i ten můj pokud o něj budete mít někdo zájem budu velmi ráda už dlouho hledám komunitu lidí postiožených stejnou nemocí jako já. jmenuju se patricie