Nechci děti

Dobrý den, jmenuji se Veronika a jsem studentkou 3.ročníku Psychologie na univerzitě v Praze. V současné době pracuji na své bakalářské práci na téma Subjektivní spokojenost se životem u dobrovolně bezdětných. Cílem mé práce je zjistit, jak dobrovolně bezdětní vnímají své rozhodnutí ohledně rodičovství z dnešního pohledu, s ohledem na svojí životní spokojenost a partnerské vztahy plus jaké byly hlavní důvody a okolnosti vedoucí k volbě bezdětného života. Byla bych moc ráda, kdyby se mezi Vámi našli tací, kteří by byli ochotní poskytnout mi rozhovor, který by byl samozřejmě anonymní a diskrétní. Chtěla bych svou prací poukázat na to, že podmínkou kvalitního života není splodit potomky a že je někdy těžké bojovat se zažitými stereotypy. Pro bližší informace mě neváhejte kontaktovat. Veronika (vanovav@gmail.com)

Já děti do budoucna neplánuju, nemám zatím žádný mateřský pud a od dětí si držím odstup, neumím s nimi jednat, vnímám je stejně jako dospělé, kdybych někdy náhodou dítě měla, tak to bude s jistotou jedináček. Za svoje názory se ani trochu nestydím, naopak si připadám zvláštní, jedinečná, svým způsobem nadřazená.

Zcela chápu ty lidi, kteří nechtějií děti. I ty, kteří je chtějí. Záleží jenom na každém z nás, jak se rozhodne.

i když jsem vzhledem k věku už dlouho "mimo mísu" tak máš můj obdiv za Tvůj názor.Myslím si,že i přes svůj nick citlivý člověk

Já si myslím, že kdo děti nechce, ať je raději nemá. Pokud by takové dítě mělo trpět nedostatkem lásky a zájmu rodičů nebo by měly být dokonce týrané, tak raději, ať zestárnou sami a vlastně spokojení.

Já mám dítě a život bez něj si předtavit dovedu snadno, měla bych moře času, ležela bych na kanapi, měla bych jiné přátele a měla bych možná víc peněz, to asi ne, zase bych je uvalila za svoje potřeby, nikdy bych ale neměnila. život s dcerou je rozmanitý, je každý den nový, úsměv na rtech mám takřka stále. Moje holčička je báječná a já doufám, že nikdy nebude vůči světu tak zapšklá, že by mi nedala vnoučátko, už teď říká, jak si přeje být taky maminkou a starat se miminko. Je to na životě to nejkásnější a zroveň to, co Vám mnohdy nafackuje, ale vždycky je důležité si to užít a děkovat za každou chvíli, kterou strávíte se svým dítětem, jste to přece vy a vaše přednosti a vaše chyby, mnohdy se v ní vidím a hned to spravuji, abych byla lepším vzorem.
Teprve děti vás naučí žít!

hluboce se skláním...

Víte co, já to si vidím jinak.. ale zkuste se podívat na sebe. Vynadali jste někdo své matce proto, že nebyla dost zámožná a přesto vás porodila? Napadlo vás někdy "No, tos mě radši neměla mít, když mě teď nemůžeš rozmazlovat!"

Mě teda ne.. abych řekl pravdu, jsem hlavně rád, že jsem na světě. Jsem neskonale šťastný, že mě matka a otec stvořili a že mě pak měli rádi. Dali mi život, dali mi šanci v něm uspět, dýchat, vnímat, prostě.. žít!!

Coby dítě jsem vážně nepostrádal drahé hračky a luxus. Chtěl jsem jediné - aby mě matka měla ráda. Vážně si myslím, že pokud dokážete dítěti dát tohle, můžete si ho směle pořídit. Dejte mu šanci žít, být na světě... určitě vám za ní jednou poděkuje (-: Nemyslete na sebe, jestli dítě chcete, nebo ne, myslete na něj! Ono určitě chce žít zrovnatak, jako chcete žít vy!

Vsechny Vas zdravim, dnes jsem si precetla vase nazory a na deticky a chtela jsem se k Vam pridat a napsat Vam muj nazor, ktery nikoho neodsuzuje, za to ze nechce mit deti(neboli si je nemuze dovolit, nebo cokoliv jineho) ale to je prece lepsi si deticky neporizovat, pokud Vim, ze na to nemam z financnich duvodu, nebo zijete s nekym, ktery vas a ani sebe nedokaze zabezpecit a neni na nej spoleh a jsou jine a jine duvody v kterych nebudete mit jistotu, ze budete mit pro dite to co by melo mit a pokud mu to nebudete moci dat tak, aby bylo spokojene mimi, ale predevsim i vy potrebujete to bezpeci a vedet, ze mu muzete dat to co chcete a pokud mu to nebudete moci dat tak ke stesti Vam to neprida spis naopak Vas to bude hodne mrzet, ze mu nedokazete dat to co aspon potrebuje a pak mu dopravat a chtit ho rozmazlovat a tesit se a radovat se... Takze to jen, kdyz ho chcete za kazdou cenu jen proto, ze priroda si to zada a to, ze vsichni okolo vas uz maji deti jen vy ne a tak si pripadate, spatne za to, ze ho taky nemate. Tak jdete do toho bez premysleni. Jina vec je,kdyz dite nechete vubec aspon zatim Vas to abolutne nijak neoslovilo ani materske pudy vam nic nerikaji, ne ze by jste nemeli zabezpeceni, ale proste se nechcete vzdat te svobody, ktera je dulezita, pro kazdeho z nas a kdyz ji obetujete treba diteti a to bohuzel obetujete,tak ze uz treba nikdy jina sance uz nemusi prijit,je lepsi podle mne pockat az budete sama chtit tak to prijde nebo i neprijde, ale zijeme v jinaci dobe nez nase babicky a je o hodne tezsi doba, kdo je chytrej tak s ditetem pocka aspon az bude na to opravdu pripravenej... A chapu i ty kteri to dite strasne chteji a preji si ho a takovy jsou pro nej schopny obetovat vsechno, kterym nezalezi tolik na kariere nebo na vzdelani maji i na to, aby se postarali tak proc to dite nemit, kazdy ma pravo si vybrat a pokud to tak chceme, tak neni duvod ho nemit. Ja jsem vyrustala jako jedinacek do svych 16ti let a jeste s babickou a mamca porodila pak dvojcata nez je mela tak se mela dobre, hodne dobre, ale tehotenstvi zjistila az ve 4 mesici takze si dvojcata nechala, ale prisla o praci a o penize, ktere mela pred tim nez porodila, jeji pritel s kterym mela dvojcata pil, tak mamca musela s detma 4 roky litat po azylech a melo bylo jen 16 takze jsem ji nemohla pomoci, takhle se mamca dostala do situace, ktera byla pro ni tezka a samotnou maminku s dvojcaty nikdo nezamestna a k nemu uz se vratit nechtela, kvuli detem, aby nevyrustali s alkoholikem. Ted mi je 29 a od svych 20 let jim pomaham jak muzu, protoze je to presne situace, ktera mi ukazala, jak clovek muze prijit o vsechno, a ja proto deti nechi, za to,ze nechci nikdy dopadnout takhle,abych jim pak nedokazala dat co potrebuji a hlavne aby jsem jim nemohla dopravat tak jako bylo dopravano mne, by mne hodne mrzelo,ale ja dvojcata miluju jsem stastna, ze je mam a udelala bych pro ne vsechno,takze aspon maji segru, ktera ma je a tim jsem si vynahradila i tak trochu deti, takze me to staci ja si je rad vezmu, ale i je rada vratim domu a mam zase ten svuj klidecek :) protoze ja jsem jako dite mela uplne vsechno, nadherny detstvi,ktere vim, ze moji sourozenci uz nemaji ,tak jsem proste segra, a tak to ma byt, ze rodina je od toho, aby si pomahali, taky to umeji oplati, kdyz jim neco date, tak vam udelaji radost ne penezni, ale jinou takovou, kteou pochopi asi ty co deti maji nebo maji nehoho z rodiny, ktery mu je blizky. a ja jsem sama jesteobcas dite, ziju v praze rada se bavim a uzivam si proste, kdyz vim, ze mne necekaji zadne povinosti tak si proste umim udelat cas na sebe a na sve pratele ktery mne zase napni ja se uklidnim odreaguju a je mi zase dobre na dva mesice, naucila jsem se to, ze nic nespadne do klina a to, ze jsem porad cestovala jsem se naucila cizi reci, poznala jine lidi , jine rodiny a zase ty mi pomohli se dostat dal , kere me hodne naucili,kazda zkusenost je pro mne strasne dulezita, otvira mi zase nove moznosti ,bych nedokazala, zit bez niceho radjei se dokazat postarat sama o sebe nez byt na nekom odkazana, a to je to, ze sice mamca dopadla hur, ale zase jsem se diky vsemu dostala na vlastni nohy a mam se dobre , lip nez nektere holky co maji uz deti a maji naprd vztahy a jsou nekde na vesnici, a nepoznaji nic jineho nez jak varit a starat se o dite a nebyt stastny. Ja mam pritele 4 roky, 2 pejsky malinky yorkshiracky a nejuzasnejsiho kluka a vim, ze ho miluju a stejne by nas nenapadlo mit svatbu natoz deti, chceme tu byt pro sebe a az dokonci jaderku tak zase jen cestovat a dokavad jeste jsme mladsi uzivat si, poznavat a delat veci, ktere nas bavi, a tak vsem preji at uz se stane cokolic, nikdy neni pozde, zacit delat neco co vas naplni a nebo zacit nekde uplne jinde a jit si za svym cilem, a to co si prejete se vam nakonec splni, i ty nejhorsi chvile preboli a bude zase dobre, akorat se nesmite vzdat a verit.... Mne se ta obetavost vratila take, mam uzasneyho pritele, milovane pejsky, sourozence, super rodinu, pratele, kteri me podporili a to je dulezity... Tak at uz se rozhodnete jakoliv, delejte to tak jak byste si to samy prali a nebojte se neceho noveho :}} A at je rok 2011 lepsi nez ten predchozi....Nikola

Ahojky všichni, je mě 23.let a rozhodla jsem se taky nemít děti. Ne že bych děti vůbec neměla ráda, ale stačí mě někomu vypomoct s hlídáním na jeden den a pak jsem ráda, mám zase svůj klid - vím že je to sobecký, ale je to tak. Přítele nemám a nikdy nechci, chci být nezávislá a žít si v klidu sama. Moje sestra má stejný názor jako já, jen mamka nechápe, jak jsme se tak mohly rozhodnout. Zřejmě to je i v našem dětství. Tatínek nám zemřel, když mě bylo 7 let a ségře 2 roky, takže mamka všechno muslea zvládat sama. Tak jsem se rozhodla, tak jak jsem se rozhodla a žádné pudy na mě nikdy nepřijdou, tím jsem si jistá. A když ho, stačí když si vezmu dítě na hlídání na noc a mám po pudech .

převážně s tebou souhlasím. Nemít děti je divné, nicméně každého věc. Já děti mám a miluju je a nikdy bych neměnila. A takové řeči, jako že se obětujeme pro děti a neděláme kariéru atd. Tak to já považuju kariéru za obětování sebe práci, což se mi osobně nelíbí. Raději se budu věnovat dětem a manželovi, než dělat někomu v práci šaška. Dnes už mám děti velké, studují VŠ a střední školu, dokážu si vydělat peníze, takže na manželovi určitě závislá nejsem. Taky jsem chodila vždy upravená, a to i na mateřské. Takové kecy o neupravených, pupkatých matkách nechápu, protože takových moc ve svém okolí neznám. Naopak spousta maminek chodí cvičit, bere děti sebou, protože to bývá i s hlídáním dětí, pak si spolu zajdou na kafčo a jsou to převážně krásné, upravené a spokojeně vypadající maminky. Děti jsou neskutečná radost a když jim dáváme dostatek lásky, tak nám to vrátí. Vidím to už teď, když je mi někdy úzko, tak mě moje děti obejmou a hned je mi líp. Pomalu se začínáme s mužem těšit na vnoučátka, to bude pro nás určitě další velká radost. A taky chci ještě říct, že se mi moc nelíbí současný trend, mít děti až někdy okolo 30 let. Já jsem měla první dítě ve 23 letech, dnes už jsou skoro dospělí. Do práce jsem se vrátila, když mi bylo 30 let, takže na kariéru spousta času, čím byly děti větší, tak tím víc jsem měla čas na sebe, práci a svoje koníčky. Takže určitě se nezanedbávám, pracuju, chodím několikrát týdně cvičit, s manželem si vyrážíme už sami, kam se nám zlíbí a užíváme si jeden druhého a víme, že máme někoho, kdo nás má rád. Takže bez dětí by to pro mě nebyl krásný a spokojený život.

jen protože zkrátka nechce vlastní děti je divnej. Základní imperativ přírody je zplodit potomstvo, předat otisk svých genů do další generace, třebaže nevíme proč, ale je to tak. Kdo se tomu BEZDŮVODNĚ vzpírá, je divnej. To je jako když se vyskytne člověk, který nemá pud sebezáchovy, nebo když by se chtěl duševně zdravý člověk zasebevraždit, vždy se na taková individua bude hledět jako na divné lidi. Ať si to zdůvodňují jakýmikoli kecama, stále budou divní. No a ti co děti mají a chtějí je, tak jim poskytují péči a lásku a odměnou je jim právě to, že jim mohou poskytovat lásku, protože to je moc príma pocit. Nemůžete ho ale nikomu popsat, kdo ten pocit nezažil. Zkušenost je nepřenosná. Ne vždy se všechno povede, ne všichni svou roli v životě zvládají, ale to se nemůže brát za normálu. Zbabělost a sobeckost má příroda pojištěné, nepřejdou do další generace, absolutní konec linie. Jinými slovy, rostlina i květ uvadnou a uschnou, aniž by vydaly plod. Nikoho nesoudím, jen říkám, že ti, kdo se ve své lidské zpupnosti vzpírají přírodě, jsou divní.
Amen.

není pro každého.
Mám asi štěstí , že ve svém okolí neznám žádno pupkatou matku, která chodí neupravená a v teplákách, stěžuje si a řve na děti a myslím si, že to jsou vyjímky.
Taky nevím nic o tom, že mít děti znamená zříc se profese a nutně být finančně závislá na manželovi.
Co je užívat si života? Já se snaží užít každe chvilky , teď s prťatama, protože život prostě nezastavím.
Mít děti prostě není jen o přebalování plenek..., děti rostou, dospívají, učí se na nočník a časem se to naučí. Možná, že si vzpomenete že jste byli taky děti.
Pořád se mění, mají období vdoru jindy zas separační úzkost, bolístky, radosti, strachy. Různý temperament, jedno je divoké , druhé klidné, třetí zvědavé ....S tím vším se musí rodiče naučit vypořádat, přizpůsobit, "být flexibilní", organizovat, plánovat, dělit peníze, realizovat, naslouchat , pochopit,...
Ta představa být na ostrově spokojena bez dětí je opravdu heskám (obzvláště když děti "zlobí"), jenomže to se dá, budu-li a budu-li to chtít realizovat , protože za pár už si děti půjdou po svých tak jako mi sme šli.
Budovat kariéru- znamená to?: chodit do práce, vzdělávat se, dostat lepší místo, víc vydělávat. Myslím, že i děti budou v jistým věku radši když se budu věnovat těmto činostem, než abych je pořád prudila. Kromě toho věnovat se práci je taky tak trochu sebeobětování i když nás baví.
A hlavně mít děti je předevšim srdeční záležitost .,
bez tohoto prostě nejde, to se nedá svítit.
Buďte tolerantní i knám matkám se řvoucím dětskem (vychovávat dítě je věda). Dík

Není ani tak důležité, jestli jde o to zda mít děti či ne, ale dle svých výroků Jeanny působí jako velmi chladný a vypočítavý člověk Tím nechci nijak útočit, jen konstatuji svůj dojem. Nevím, zda je taková doopravdy, to mi nepřísluší soudit, ale myslím, že takovým lidí bude okolo nás čím dál tím více... Jsou prostě plodem dnešní materiální a citově vyprahlé doby....

Jsem šťastná, že mám přítele, který je rodinný typ a jednou se mnou rodinu chce založit. Jsem štastná, když mi řekne, že chce mít dítě, které bude mít stejně krásně modré oči jako já A to je pro mě tisíckrát důležitější, než to, že vydělává okolo těch "směšných" 15 tisíc Sama studuju VŠ a rozhodně nechci být ženou v domácnosti finančně závislou na muži. Ale ani bez dětí...

Někdy si říkám - k čemu prachy, když člověka nic netěší a pořád se za něčím žene, jde mu jen pomíjivé věci jako zmiňovaný perfektní vzhled...


Zdá se mi jako by nebylo nic mezi utahanou oplácanou maminou v teplákách a chladnou oslnivou manažerkou bez dětí, rodiny, atd. Myslím, že svět není černobílý a existují tisíce žen mezi těmito dvěma extrémy.

Respektuju, když se někdo rozhodne nemít děti - mám i ve svém věku takových žen okolo sebe několik, ale někdy mám pocit, že se to snoubí s určitou citovou vyprahlostí, soustředěností na materiálno, na chorobné udržení určitého "standartu", který se dotyčné bojí, že ho s pořízením dítěte ztratí... Pak si myslím, že primárně nejde o to zda mít či nemít dítě, ale o celkový přístup k životu a životní filosofii té dané ženy...

Tý jo, to je až skoro nějaká posedlost, ne?

Já bych to nechala na každém, ať se rozhodne, protože pro každého je přece lepší něco jiného. Vždyť jsme každý tak jiný, je přirozené, že chceme jiné věci.

Tvým životem je kariéra a užívání si, to je skvělé. Jiná by ale byla z takového života nešťastná, pokud by ho nenaplňovaly děti.

Mládí budiž vysvětlením Tvé nižší tolerance.

Jen mě šoklo Tvé vyjádření o "mizerných 15 tisících".
Nevím, kolik vyděláváš Ty, ale ujišťuji Tě, že mnozí by za těch "mizerných" 15 tisíc byli fakt vděčni.
Včetně mě.

Ale člověk míní a život mění...

Treba by to bylo jedine dobre, zivot bez krasne kariery atd..je na nic!

No jo pak je tolik rozvoduu, matka s ditetem 30let dejme tomu, zadek velky, plet hrozna atd no tak se manzel poohlidne jinde no..Pro spoustu chlapu neni dite nic a jen predstiraji ze je..Je i hodne chlapu co se staraji o dite ale neni to nikdy tak jak to doopravdy vypada.

Más pravdu proto je lepsi pekne udrzovana zena s vlastne vydelanyma penezma a bez vazani se na nejakeho chlapa ktery vydelava nejakych smesnych 15 tisic ne?=)

Nikdy spíš, není hezčí predstava si uzivat zivota nekde spokojene na ostrove nez otravovat okoli s brecicim ditetem a navstevou? Stereotyp a o tom zivot neni..=) Já si vazim zeny, ktera se rozhodne dite nemit, nevim proc ale je pro me velkym vzorem.Kariera, zivot..ne prebalovani plenek a zapominani na sebe. Udrzovat se a vypadas stale pekne..=) Ne?

Jsi velmi inteligentní mladá žena, není důvod tě odsuzovat a rozhodně je lepší žena bez dětí, než žena, která děti nemiluje a pořídila si je. Všechno je to o předsudcích, kdo tě bude chtít odsoudit, udělá to a nebude se tě na nic ptát. Kdo tě bude chtít vyslechnout a tolerovat, toho se drž. Nikdy nevíš, třeba budeš chtít děti, až si splníš sny o kariéře, cestování, partnerovi a životě vůbec. Ale nutit tě nesmí nikdo a tohle ty moc dobře víš. Buď stále svá a stůj si za svým, takových lidí by mělo být víc. A nemáš se proč ospravedlňovat, tak to nedělej.

Jsem Elizabet,40let.Mám manžela a zviřatka,ale děti jsme nechtělí nikdy.Prostě nam to nic neříka.Když slyším dětsky hlasíty plač,ták jsem nervozní z toho.Každy den vidím naši neupravené sousedky s 2-3 dětma,které neustale se stěžuje na život a křiči na dětí..Hm..,přemyšlim proč tyhle ženy nemaji manžele...

Angelwoman,
ujišťuji Tě, že i řvaní vlastního dítěte leze někdy pěkně na nervy. Protože před tím cizím můžeš utést. To své máš pořád doma.
Navíc pláč dítěte (zvláště je-li neustálý) evokuje vlastní neschopnost utišit dítě a zajistit mu základní potřeby.
Jinak nechci nikoho odrazovat , náš stát potřebuje schopné zdravé jedince. Vzdělané osvícené rodiče, ne jen aby rodily národnostní menšiny...

undefined

undefinedundefined

undefinedJe mi taky 22 let, taky studuju VŠ a také mám
spoustu plánů do budoucnosti a chci se věnovat své kariéře Ale přesto chci mít
v budoucnu děti a těším se, že až přijde ten pravý čas, budu moci chovat v náruči
své dítě, svou část, plod lásky a mě a mého partnera A jsem šťastná, že mám partnera, který jednou bude chtít opravdovou rodinu se mnou vytvořit

Nechceš si číst, že je ti teprve 22 let a že se vše
možná změní, ale je dost možné, že přesně to se stane… Prostě se u tebe zatím
neozval mateřský pud – vždyť spousta žen ho začne pociťovat až po třicítce,
nemůžeš vědět, jestli mezi ně nebudeš patřit Třeba ano, třeba vážně nebudeš nikdy chtít děti - tak hlavně, jestli budeš jinak šťastná

Taky mě občas vytáčí řvoucí mimina – ale ono je
něco hodně jiného, když řve cizí a když řve tvoje To to bere člověk úplně
jinak. A ke kojení žen na veřejnosti mám také svůj osobní názor – vím, že tohle
dělat prostě nebudu,i kdyby to mělo být tisíckrát „normální, přirozené, in a
moderní“ - cítím to jako intimní věc mezi matkou a dítětem a pro mě neznamená,
že kvůli tomu, že budu mít dítě, najednou změním své hodnoty a budu odhalovat
svoje prsa na veřejnosti V soukromí s partenerm mi to vadit nebude, ale mimino nevidím jako důvod, proč se na veřejnosti takto obnažovat. Neodsuzuju maminky, které to dělají, ale když už je
třeba opravdu honem nakojit na veřejnosti, jde to myslím udělat i trochu
diskrétně, otočit, se, apod. Dívat se na vyvalené prso ženy a jíst při tom svůj
oběd, není někdy zrovna to pravé ořechové…. Ale to není podstatné

Nemám osobně pocit, že společnost by dnes nějak
extra odsuzovala ženy, které nechtějí mít děti – v dnešní době dochází k takovému
uvolnění všech zažitých pravidel a konvencí, že už ani toto nikoho moc nepřekvapí Takže určitě ani ty nemáš důvod se tak divoce obhajovat – je to přece tvoje
volba

Na druhou stranu vidět těhotenství a mateřství jako "místo chození s
velkým pupkem, rodění, zavření na 3 roky doma, kde vím, že by mi
přeskočilo?" mi připadá poněkud jednostranné a taky trochu nevyzrálé. Zatím nemám dítě, ale troufám si tvrdit, že jsi vyjmenvoala jen naprostý zlomek toho všeho co vlastní "mítě dítě" obnáší. Nezmínila jsi všechnu tu lásku, když držíš vlastní dítě v náručí, když ti poprvé řekne "mami", když jste ty, partner a dítě opravdová rodina, když je najednou něco co tě přesahuje - tebe a všechny tvé plány, cíle, kariéru, ego.... - když má najednou život úplně jiný smysl a získá nové obzory... Mateřství určitě není jen velký pupek, kojení a zůstat zavřená sama s dítětem - můj názor

Každopádně je to tvůj život a můžeš si ho zařidit, jak chceš. Ale já ve svých 22 letech vím, že se ještě mnoh věcí může změnit...vždyť jsem tak mladé

Nepotřebuješ slyšet "argumenty", vždyť píšeš, že jsi sama rozhodnutá.

Není třeba tohle vůbec rozebírat. To je jako by mě někdo obhajovat, že nemá rád dršťkovou polévku, a proč, když ostatní ji tak milují...
Proč? Máš to prostě takhle, a zdaleka nejsi jediná. Nejsi povinna nikomu nic vysvětlovat, stejně jako nikdo nemá Tobě do toho co kecat.

Svobodně ses rozhodla, a své rozhodnutí nemáš povinnost obhajovat. Pokud se svou volbou nemáš problém, tak není co řešit. Řeší to jen Ti, kdo svou pravdu chce vnucovat ostatním.

Stejně tak máš (jako kdokoliv jiný) právo své rozhodnutí kdykoliv změnit, aniž bys komukoliv cokoliv vysvětlovala, nebo se dokonce ospravedlňovala...

Ahoj, je mi 22 let a jsem taky rozhodnuta, že nikdy nechci děti. Jsem z
milující kompletní rodiny, nebyla jsem v dětství týrána ani zneužívána
a pohled na lidi v mém okolí, kteří mají děti mě taky utvrzuje v mém
rozhodnutí.. Děti prostě nechci. Velmi mě mrzí, že mi okolí můj názor
vyvrací a působím na ně jako exot. Proč? Studuju vysokou školu, neberu
drogy, podle možnosti pracuju, neublížila bych ani mouše a myslím, že
jsem velmi slušný člověk. Proč bych měla být špatná jen proto, že mi
děti nepřipadají roztomilé, když vidím na veřejnosti kojit ženu, tak mi
to připadá nechutné a dětský pláč ve mě vzbuzuje spíš nervy než lítost
a chuť řvouna pochovat? Pro někoho jsou děti smyslem života pro jiného
ne. Proč zrovna ten, co se rozhodne je nemít, má být vyvrhel? Není
vyvrhel spíš ten, který si je pořídí a pak se o ně nestará, nemá je
rád, překážejí mu nebo je týrá? Proč jsem považovaná za sobeckou? Vůči
komu jsem sobecká? Vůči sobě, že chci mít hezký život, procestovat celý
svět a vybudovat si kariéru, o které sním už dlouho místo chození s
velkým pupkem, rodění, zavření na 3 roky doma, kde vím, že by mi
přeskočilo? Vůči partnerovi, který je taky nechce? Vůči svému vajíčku
nebo partnerovým spermiím? Podle mě je to směšné. Člověk, který nemá
rád výšky přece taky dobrovolně nepoletí balonem... proto prosím
milovníky dětí ,, neodsuzujte nás, jako my neodsuzujeme Vás." Protože
každý máme právo na volbu a na druhé straně si uvědomte, že nám taky
může být ,, divné" že vy děti chcete.. Lidičky buďte tolerantní je přece 21. století.

P.S.
Prosím Vás, pokud bude nějaký zastánce názoru ,,žena = rodící mašina"
reagovat na můj názor, nepište mi tady, že je mi teprve 22 let a že se
to změní.. u mě tohle není otázka věku, protože si nepamatuju, že bych
je někdy chtěla, ale spíš žádný mateřský pud... Takže si prosím zkuste
najít jiný argument..

Přesně tuhle otázku jsem si léta pokládala. Byla jsem přesvědčená, že budu bezdětná, jelikož se ve mně mateřský pud neprobouzel a dítě jenom proto, že se to má a že je to možná to poslední co mi k dokonalému životu chybí jsem nechtěla. A užila jsem si své od rodičů,kolegů atd. Než to bouchlo a já začala ve 33 letech doslova šílet po dítěti.Dnes mám čtyřletou holčičku a jsem nesmírně šťastná, že jsem tento cit mohla poznat. Nejde to pochopit, musí se to zažít. Ale než být matka z donucení /ať už od partnera, nebo od společnosti/ či z jakohokoliv jiného důvodu si myslím je lepší být bezdětná. Né všem je zhůry dána tato možnost být matkou a přesto jsou tyto bezdětné ženy úžasní lidé, kteří dokážou lásku rozdávat jinam než dětem. Do ničeho by se člověk neměl nutit, buď to přijde a nebo to prostě přijít nemělo.......Taky jsem čekala a "ono" to přišlo.

že také musí mít nějaké bydlení,aby ten muž tu ženu uživil,co si budeme vykládat,při dnešních cenách všeho.........,pak když by chtělo případně na školu,kroužky......... .Já děti nemám,brácha má dvě,nemyslím,že bych o něco přišla.Ono taky najít tu druhou polovičku,je někdy těžké,protože se akorát chtějí bavit,jinak,nic. .Nikdy jsem od žádnýho chlapa neslyšela,že by se chtěl ženit a mít dítě .Že by se báli závazků,to fakt nevím.

Myslím, že je věc každého, zda chce či nechce mít dítě.. proto jsem taky proti tomu, aby muž rozhodoval, zda žena půjde či nepůjde na potrat.. vím, existují muži, kteří se o dítě chtějí a umí postarat.. ale těch je proti těm, co na děti i ženu pak kašlou a žena zůstane s dítětem sama, mnohem míň..

Já sama mám dítě jako postarší mamina, ne že bych ho nechtěla, nechtěl ho můj předchozí partner, ale neuměl to říct na rovinu.. hlavně se nechtěl o nikoho starat, mít za někoho zodpovědnost.. tak jsem mu dala v 35letech kopačky a našla si jiného, který na sebe to břímě vzal..
Jsem ráda, že máme dcerku, i když mám práci, která mě baví, přece jen by mě dítě chybělo..
Ale nesouhlasím, že dětí je hodně.. je, ale tam, kde to není potřeba.. v chudých státech, kde je přelidněno.. nevím, kdo bude na nás dělat, až budeme v důchodu.. I když já sama jsem se o to moc nezasloužila, bráška to vyrovnal, ten má děti 3..