Diskuse: Rozchod po 6ti letech

   
Řadit:
59
příspěvků
Správce: Tatu
Kamarádka nemá fotografii.
Jeina | 31.10.2013 23:09

Téměř všude čtu,jak máme rozchod ustát se „vztyčenou hlavou“. Ale proč?! Mě osobně bývalý přítel po dvou letech (kdy mě seznámil s celou rodinou, s polovinou jsem si tykala, bydleli jsme spolu, byli spolu u moře, ve Francii a na spoustu jiných místech, plánovali jsme spolu rodinu, baráček a psa...) oznámil, že už mě zná příliš dobře, že si proto našel novou, které chce dát šanci a se kterou to chce zkusit. Proč bych proto měla být já ta, která se NEPONÍŽÍ a bude vše mlčky trpět a snášet? Proč by ON měl být ten, který teď má nový objev,který je spokojený, šťastný, plný nadějí a očekávání? Copak jsme nějaké hadry, které se po takové době dozví něco tak otřesného a mlčky to přijmou? Nevím, jak vy, ale já tedy rozhodně ne! On je ten, co ublížil, proč by já měla být ta, co se bude utápět ve vzpomínkách, plakat a vše si chtě nechtě připomínat? A přiznejme si - ať máme vztek, jaký chceme, pořád jsme to my které to dřív nebo později opláčeme. A když už se pro tuto cestu rozhodl, nemíním mu to ulehčovat tím, že se mu neozvu a v jeho nové „lásce“ mu nebudu stát v cestě. Jen ať si pěkně uvědomí, co promeškal, co ztratil. A jsem ochotná podstoupit téměř vše, jen abych věděla, že nejsem jediná, kdo za jeho chyby trpí.

zonan
zonan Poslat vzkaz | 24.8.2011 07:57

TO Marek737: Stejně, jako Tatu. Jdu blejt, velebnosti.

Uf, ale rozohnilo mě to, takže ještě dodatek:

Zahleděný, sebestředný, nedospělý jedinec. Já, já, já, jenom já. Jak můžeš čekat, Ty i Tvá „přítelkyně“, štěstí, když ubližujete jiným? Na neštěstí druhých nikdy štěstí nevyroste. A láskou bych se neoháněla. O lásce to totiž není. Láska totiž nikdy neubližuje!

Kamarádka nemá fotografii.
Meggie | 23.8.2011 03:06

TO Marek737: Milý Marku, připadá mi naprosto přirozené, že člověk někdy udělá chybu. Byl jste pod velkým tlakem, proto jste se se svou dívkou rozešel. Vztah Vás dvou na mě působí jako osudový, už způsob, jakým začal. Myslím, že pokud budete trpělivý a budete se snažit a dávat jí svou lásku najevo, vrátíte se k sobě. Zkuste se ale aspoň nějak starat i o svou dřívější rodinu. Jste moc hodný a citlivý, přeji Vám, aby vše dobře dopadlo!

Tatu
Tatu Poslat vzkaz | 4.7.2011 15:17

by se neměl svěřit moped, natož letadlo za 50 milionů dolarů  se 180 lidma na palubě. Skoro mi připadá, že se celý příběh odehrává jen v něčí hlavě. I kdyby ne, vůbec mne nedojímá. Oblbne se mladá holka, naláká na atraktivní povolání s ještě atraktivnější perspektivou. Manželku si nechá jako servis, vymlouvaje se, že nechce ublížit dětem a když bude mít pilotní průkaz a smlouvu, odvděčí se jí za veškerou podporu a péči tím, že se s ní rozvede a ještě má tu drzost chtít abychom ho snad litovali, že slečna bokovka ztratila nervy před finále. To je hnus velebnosti, jdu blejt.

Kamarádka nemá fotografii.
Marek737 Poslat vzkaz | 1.7.2011 17:46

Dobrý den dámy,

vím že vaše odpovědi budou většinou negativní,ale i tak bych rád svůj příběh napsal a slyšel váš názor.Před 6ti (příští týden na den) lety jsem při práci v moderátora v rádiu poznal slečnu,která napsala sms že je jí smutno a jestli bych jí nezahrál písničku.Bylo mi jí líto,tak jsem jí zavolal a písničku zahrál.Pak jsme si začali občas psát a během půl roku se poprvé viděli.Jsem ženatý a mám 2 děti a tak,tak jsem to v té době nebral příliš vážně a po čtvrt roce jsme spolu začali vážněji chodit.Ona kvůli mě opustila přítele po 7letém vztahu,se kterým však byla nešťastná.V té době jsem začal dělat dělat školu na dopravního pilota a zároveň střední školu,měl práci,děti a ona mi strašně  pomáhala,držela ty depky z neúspěchů a vždy při mě stála.Snažil jsem se jí to vynahrazovat,ale na rovinu říkal,že se nemůžu rozvést,že mám malé děti a nemůžu jim ublížit,ale být každý večer v bytě sám,jezdit na dovolenou s kamarádkou,vánoce u rodičů atd je strašně těžké.Vždy jsem se jí ptal,jestli je alespoň trochu šťastná a ona říkala že je,že je ráda že jí mám opravdu rád.Po 4 letech jí ale došly síly a já v pocitech viny že jí jen ubližuju se rozešel.Po 10 minutách po tom co jsme se rozešli,jsme se po telefonu domluvili že půjdem dál,ale že se rozvedu.Pak přišla pekelná doba,kdy z její strany jsem se snažil jí dokázat jak jí mám rád,ale bylo jen čím dál horší.Komandování,výpady,hádky atd.Také problémy v intimním životě a do toho mi ještě ještě začaly chodit anonymykteré trvaly téměř rok.Po vánocích se z její strany začalo chování zlepšovat,ale neustále se oddaloval můj rozvod a čekání na práci v létání,kde jsem neustále musel absolvovat nějaké zkoušky apod.Také doma to bylo už jen o nedůvěře a snažili jsme se to vydržet kvůli dětem,tak,abych se jich to dotklo co nejméně.Začal jsem létat a výcvik byl tak náročný,že jsem už neustával nic.Neustále se z obou stran něco řešilo,do toho tahle práce.Byla domluva,že hned po smlouvě na práci se vše vyřeší.Snažil jsem se jí pomáhat jak to jen šlo,ukázat,že jednou nebude na nic sama,že jí miluju jako nikoho.Před jednou zkouškou jsme se ale viděli,já viděl jak se trápí a už nevěděl co dělat.Po hádce a nervech z té zkoušky která byla branou k té smlouvě jsem to ukončil.Už během večera mi došlo že jsem ztratil nervy a chtěl si sednout a domluvit se na řešení,už bez čekání.Bylo však již pozdě::placici::.Ten rozchod navíc přišel den před jejíma narozeninama::placici::.Není pro to omluva,jen už jsem byl v koncích.Snažil jsem se zvládnout vše.Neublížit dětem,jí udělat šťastnou,zvládnout práci,která přinese peníze a tím snadnější život,protože složenky se nezaplatí ze vzduchu.Po třech nedělích mi řekla,že už dál nechce,že jsem jí zklamal.Že mě má ráda jako kamaráda,ale dál už nechce.Je to velice složitá duše,které jsem se naučil rozumět jako nikdo jiný a dnes vidím,jak to pro ní muselo být těžké.Dostal jsem se do depresí ze všech stran.Ublížil jsem strašně jí,dětem a vůbec nevím jak dál.Po pěti letech,kdy jsme si denně psali 50 sms o největších láskach,věčné lásce,že už větší láska nebude,denně jsme si při každé příležitosti volali,povídali si,najednou ticho a tma.Ve chvíli kdy jsme mohli žít ten svůj sen,se celý svět zhroutil,jen mým zkratem.Tak strašně prosím o poslední šanci,že jsem nebyl omyl.Dokázat,že jí budu tím nejlepším mužem na světě.Vím že od vás dostanu ta nejtvrdší slova a předem je přijímám.Strašně mě to vše mrzí a jediné mé přání je šance vše napravit.Už nikdy jí nezklamat.Největším důkazem lásky je odpuštění.Já o něj prosím 

Kamarádka nemá fotografii.
lolka Poslat vzkaz | 29.6.2011 22:12

bych se asi jen zeptala, jestli si můžeme promluvit. Je to pro tebe určitě strašně těžké, sama bych ve tvé situaci nechtěla nikdy být a nevím, zda bych dokázala poslechnou bolestivé rady, ale někdy nesou ovoce. Chtěla bych od něj bez emocí znát dobu, po jakou jeho pochybnosti trvají a proč se dosud nezmínil. Také bych se zeptala, jestli je rozumné z čista jasna ničit vztah, který funguje, máte dítě a to nemůže za to, že otec přestal mít zájem žít s jeho matkou. Měl by se zachovat zodpovědněji a ne jen stroze vše skončit, když jste si ani neměli možnost o všem promluvit a zkoušet hledat řešení, stojí on o řešení vůbec?? Pokud ne, troufla bych si tvrdit, že někoho má, i zde by se ale měl podívat na to, o co by přišel. Zkusila bych mu tohle říct a tiše odešla, pak bych se asi vybrečela někde bokem, ale nenaléhala bych, byť by to bolelo, vidět ho jen procházet bez zájmu o mě, ale čím větší nátlak, tím větší odpor z něj bude. Je to nešťastná situace a nezáviděníhodná, ale drž se, začni žít a dej mu najevo, že jeho neuvážeé chování ti „nevadí“, musíš být strašně silná, abys tohle zvládla, ale jen tak si jej můžeš získat zpět, muži jsou rádi dobyvateli a když za ním polezeš, smete tě hned v počátku snažení. Hodně sil a přeji štěstí ve vztahu, už kvůli vašemu dítěti,

Kamarádka nemá fotografii.
janusze Poslat vzkaz | 12.6.2011 12:36

Ahoj,mám problém,před pár měsíci se semnou rozešel můj rpitel po 6a pul letech.nas rozchod ale trval jen asi 8hodin.ale on behem tech 8hodin rekl sve matce o nasem rozchodu ale uz ne o tom,ze jsem zase spolu.Dost me boli to ze me takhle zapira.Rika ji ze mu ted chodi zehlit a prat nase spolena kamaradka a me to i dost urazi ale nejsem schopna na nej uderit stim at stim laskave prestane.chci aby to jeho matka vedela!!!poradte prosim

Kamarádka nemá fotografii.
luciferka84 Poslat vzkaz | 10.6.2011 19:12

Zdravím všechny co tu jste.Mám velkej srdcebol a bohužel nikoho s kým bych si mohla pokecat a komu bych se mohla vybrečet na rameni. Po 7 letém vztahu a s 3 letou dcerou mě asi čeká ten nejhorší rozchod jakej jsem si kdy mohla jen představit.Přítel mi totiž oznámil že už mě asi nemiluje a potřebuje čas si to všechno rozmyslet.  Bylo to jako rána palicí po hlavě a já teť nevím co dělat,jelikož ho miluju stejně jako když jsme se poznali.Už 3 dny pořád jen brečím,nespím,nejím a jsem vlastně nepoužitelná,protože každej můj pohled na něj strašně bolí. Nedokážu a ani vlastně nechci být bez něj. Mám se pokoušet něco zachraňovat a doufat že když mu dám čas tak to dopadne dobře a budeme fungovat jako dřív?

Tatu
Tatu Poslat vzkaz | 30.5.2011 08:26

::och::Život je jako bonboniéra, nikdy nevíte jaká chuť se bude skrývat v právě rozbalovaném bonbonu... Právě tak nikdo neví, jaký bude nový den.

Biki
Biki Poslat vzkaz | 27.5.2011 16:49

<a href=„http://www.databazeknih.cz/knihy/pripad-otravene-bonboniery-25258“>Případ otrávené bonboniéry - Anthony Berkeley | Databáze knih::vyplazeny-jazyk::</a>

Tatu
Tatu Poslat vzkaz | 27.5.2011 12:52

::usmev:: Hezkej citát. A je dobré si ho připomenout. I pro ostatní. Píšu ti za to plus. ::ano-ano::
T

Kamarádka nemá fotografii.
ian Poslat vzkaz | 24.5.2011 18:33

Pročetl jsem tvůj příběh, ze kterého je cítit, jak ti na té dívce opravdu záleželo. Průběh tvého rozchodu byl opravdu bolestný a nečetlo se mi to dobře, proto mě tvůj poslední příspěvek velice potěšil a vím, že s tím co jsi prožil, budeš pro svoji stávající přítelkyni v budoucnu dobrý manžel a skvělý otec jejich dětí. Držím palce ať ti vše vyjde!
K tvé bývalé přítelkyni - o hodně v tobě (ač nedokonalém člověku, ale milujícím) přišla. Asi jí to dochází, ale takový už je život, ne všechno lze vrátit, a i když ona sama držela svůj osud v rukou a mohla se k tobě vrátit, rozhodla se jinak...Jestli si ještě někdy (pár měsíců, let) vzpomeneš, tak napiš, jak dále pokračuje tvoje cesta životem. Třeba se jednou, někdo jako dnes já, sem podívá a něco mu to přinese... 
Život je jako bonboniéra...:-)

Kamarádka nemá fotografii.
trancedj Poslat vzkaz | 12.11.2010 21:28

Musel jsem do nazvu tohoto prispevku pouzt nazev z filmu s Jackem Nickolsenem a trochu ho predelat. Vsem co na tom byly tak mizerne jako ja chci vzkazat, ze lepsi uz to bude.

Od posledniho prispevku uteklo hodne casu a udalo se spoustu udalosti a mezi nimi ta nejdulezitejsi a sice ta, ze jsem potkal uzasnou slecnu. Je tomu uz skoro 4 mesice, co jsem mel moznost ji zacit poznavat. Byli jsme s prateli na posezeni a kdyz jsme pote odchazeli tak uz bez nich. Jen my dva a bylo to a je stale stejne uzasne jako tehdy, kdyz jsem se ji dival do oci a hltal jeji slova abych z nich poznal, jestli jsem ji sympaticky a treba zaznamenal v jejich ocich nejaky naznak zvedavosti na mou osobu. A bylo to v nich . . .

Co se tyka me EX vim ze existuje, vim co se s ni deje, neni mi volna ( obcas si zavolame nebo mi pisne zpravu ), ale uz ji nemusim.Ted nekdy ma termin narozeni sveho prvniho decka, tak at si to uzije.Ja si to taky uzvivam ale jinak a myslim ze vice. Chci zit, chci milovat a byt milovan, rozdavat radost i ji dostavat, byt oporou a proste byt stastny.

Mejte se vsichni moc fajnove. . . 

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění