Diskuse: Byl nevěrný vrátil se dá se s tím žít????

   
Řadit:
27
příspěvků
Správce: zonan
Kamarádka nemá fotografii.
Anonym | 7.11.2014 13:54

S mužem se střídáme na směni. Přes jeho fb jsem zjistila že si k nám do bytu pozval párkrát nějakou slečinku kdyš sem byla v práci. Teť nevim jestli mu to mám říct že to vím nebo dělat slepou aby neřek že ho šmíruju. Na druhou stránku si zato muže sám že tovím používáme stejnej pc a on se neodhlásil a já byla zvědavá. Co teť. ?

Kamarádka nemá fotografii.
Jarunkaros | 25.8.2014 11:57

To je moc krásně řečeno, opravdu, cítím to úplně stejně ale v záplavě různých negativních emocí se mně tento zásadní postoj k životu a k situaci zamlžil , ne-li schoval. Díky za připomenutí , co je důležité :-) :)

Kamarádka nemá fotografii.
Ani | 3.3.2014 01:25

TO Chlap: Čím tě urazila?? Tebe se nic z toho netýká???

Kamarádka nemá fotografii.
Ani | 3.3.2014 01:23

TO Anonym: :-) Jsi tak statečná!!!!

Kamarádka nemá fotografii.
Viky | 2.7.2013 15:56

TO Peg: Opravdu stačilo pohlazení ? A copak asi dával své ženě, když nechával veškeré starosti na své ženě a raději čučel na filmy s cizí ženskou a povídal a smál se ? Jeho paní asi moc do smíchu nebylo. A když si svou ženu bral, tak se s ní nesmál ? To jste ale naivka. Ten můj spal se mnou i s cizí a také si jen povídali. A jí vykládal jak se mnou nespí. Ale doma jen přišel najedl se, lehl spal, pak vstal a šel si sednout k PC a pak se jen na židli otáčel k televizi. U PC vydržel až do 2 hod. ráno. Ani mě nebylo do smíchu. Měla jsem starosti, ale nebyl nikdo o koho bych se mohla opřít.. třeba jen tím, že by mne vyslechl. Nu hlavně, že si povídal s cizí ženskou. Ta mu vždy ochotně naslouchala, jaký je úžasný táta atd. Ještě to okořenil svými žárlivými scénami. Ukázal mi pár meilů a přišly mi jak od žáků z 5 třídy. A k vám osobně.... své problémy jste měla řešit buď se svým mužem.. nebo se rozejít, rozhodně nemohu dát palec nahoru, že jste ničila tři rodiny. Asi by jste se měla stydět.

Kamarádka nemá fotografii.
evka | 27.3.2013 09:25

Můžu se zeptat jak je to tet s vaším manželstvím.Stalo se mi úplně to samé.Také už nejsem ta odhodlaná manželka bojovat za naše manželství.

Kamarádka nemá fotografii.
Effi | 5.6.2012 19:23

TO Katrin: myslím, že když už se jednou člověk rozejde neměl by se dávat znova dokupy. když totiž někoho skutečně milujete /oboustranně/, pak opravdu bez sebe prostě nemůžete být a i po letech je věrnost zásadní artikl pro růst čisté lásky hned po zamilovanosti. Líbit /hormonovat/ se může komukoliv vždy kdokoliv a kdykoliv, ale to je něco jiného - to je normální součást života. Dokonce jsou na světě lepší muži a ženy než jste vy nebo on....ale vaše Láska je primus, který se podporuje a nikdy nevyumělkuje. To když tam není, nebo bylo zprzněno, tak to není vztah, který by něco mohlo kvalitně držet. časem se vše zahojí a vy mu taky odpustíte.Dokonce mu musíte odpustit-je to zásadní pro vaše vlastní psychické uzdravení. To, že vás podvedl neznamená, že jste horší. Mějte se ráda takovou jaká jste a zbytečně neřešte své nedokonalosti. Bylo to jeho sobectví,ne vaše.

Kamarádka nemá fotografii.
tjsd@seznam.cz Poslat vzkaz | 30.5.2012 13:18

TO Chlap: tyyyyý jo, je super, že existuje ještě někdo takový jako vy.,. doufám, že vás je víc,. :)

Kamarádka nemá fotografii.
Katrin | 29.5.2012 16:32

Dobrý den, i já mám takový jeden menší problém:( Je mi 27let. Před dvěma měsící jsem přišla partnerovi na nevěru, bohužel jsme tento rok plánovali svatbu, dítě a on se nechal očarovat mladou slečnou a ta ho bezhlavě získala. Tušila jsem celou zimu, že něco není ok, ale stále si říkala, že mě určitě nepodvádí. Tvořili jsme moc pěkný pár, neustále o nás někdo usiloval, já ale nikdy nikomu nepodlehla, proč když mám jeho, ona mu ale asi projevovala více lásky, nebo já nevím. Byl s ní několikrát, jezdil za ní na slovensko, kupoval jí dárečky a denně s ní volal. Zlomil mi srdce a postavil mezi nás propast. I když ho miluji z celého srdce nedokážu mu odpoustit, pořád nato myslím a asi si tím ubližuji sama. Od té doby jsme to zkoušeli dát dohromady vícekrát, ale z mé strany je to mrtvé, ničím mi to nevynahradí. Vím, že jsem přišla o skvělého člověka, ale nedokážu žít s tím ponížením, že si užil a teď si uvědomil, že chce vlastně mě a miluje mě....až když člověk ztratí, uvědomí si jak moc miloval! chci jen všem říct, že nechápu proč člověk tak zaváháv ,oddá se jinému a pak si uvědomí co miluje....tolik bolesti a zbytečně!

Kamarádka nemá fotografii.
Chlap | 17.5.2012 22:47

TO ivina: Mluvte prosim za sebe a vyslovujte prosim pouze svoje nazory. Nevera je podle mne důsledkem nezodpovednosti a sobeckosti. Alespoň v naší společnosti.Zejména v případě, že se jedná o rodinu s dětmi. Chápu, že je to pro Vás přirozené, nemusíte to ale prezentovat jako skutečnost platnou pro všechny. Jsou i lidé, kterým na svém partnerovi, dětem a svém svědomí opravdu záleží. Já to třeba vnímám tak, že pokud mi na mém partnerovi záleží (a jinak si to ani nedovedu představit), tak přes to nejede vlak. A pokud se kdykoliv dostanu do situace, která by k něčemu takovému mohla spět, okamžitě se jí vyhnu, abych třeba v nějaké situaci neudělal podle mého názoru chybu, se kterou vím, že bych mohl jen těžko žít. Je mi už přes 40 let a díky mému přístupu jsem se nevěry nikdy nedopustil. Mám v tom jasno. Pokud s někým být nechci, odejdu, vyrovnám se s tím a teprve poté začnu uvažovat o další partnerce. (a udělal jsem to 2× v životě). Pokud s někým být chci, vnímám to tak, že to nemohu své partnerce udělat. Je to pod její i mojí důstojností. Uvědomuji si samozřejmě, že je daleko běžnější Váš přístup, ale neuvádějte ho prosím jako jediný. To, že je to standardem pro Vás a pravděpodobně i všechny Vaše kamarádky neznamená, že to je přirozené pro všechny.

Kamarádka nemá fotografii.
Anonym | 31.12.2011 12:57

Takže než mi vůbec někdo poradil nebo odpověděl od posledního příspěvku, stačila jsem se rozvést. Byly to sice 4 měsíce plné depresí a slz, ale věřte mi, pak přišla velká úleva,Jsem šťastná,že jsem se toho promiskuitního člověka zbavila a začínám nový život. Teď už ale budu při výběru mnohem opatrnější. Všem ženám,které jsou podváděny přeju, aby si našli lepší partnery a nenechaly se už nikdy ponižovat.Vězte, že když člověk chce a zabojuje, tak to jde. :-*

Kamarádka nemá fotografii.
Anonym | 18.8.2011 12:24

Chtěla bych taky něco napsat a tak částečně reagovat na některé příspěvky. Vzala jsem si o 10 let mladšího muže. Bezhlavě jsem se zamilovala do člověka, který mi byl vlastně nevěný už před svatbou, protože při každém mráčku se vracel ke své bývalé. Po roce námosti jsem ho poslala k vodě, ukončila podnikání a odjela na druhý konec republiky pracovat jen proto abych ho neměla na očích. Tři měsíce mě bombardoval eSMSkama jak mě miluje,ať se vrátím, že teprve teď poznal co ztratil - hotová písnička vra´t se mi zpátky. Vrátila jsem se, ale ne kvůli němu, ale kvůli dceři, která byla tenkrát se školou na 3 měsíce v zahraničí a bylo ji 18, tedy věk, kdy potebuje rady mámy.Samozřemě,že můj příezd nezůstal utajen a za několik dní jsem za dveřmi slyšela zvonek a za dveřmi 101 růží.Čas šel dál a já si ho po roce vzala. Za další rok jsme postavili dům s krásnou zahradou a žili krásný život. To jsem si ale myslela jen já. Vůbec nic jsem nepoznala, uměl se tak přetvařovat - honil milenky na internetu, po telefonu, dělal ze sebe chudáka, že má těžkou životní situaci, že jeho svatba byla velká chyba, každou strašně miloval. Já to zkrátím - nevěřte chlapovi ani když je spokojený, a hlavně nelezte mu do mobilu ani do pošty, jinak se z toho zblázníte, zbyde vám srdce rozbité na cucky a několik nožů v zádech - řečeno obrazně. Teď už mi jen zbylo dilema, jestli po 4 lelech manželsví mám zase utéct na druhou stranu ne republiky, ale zeměkoule nebo zůstat v novém domě, narazit si milemce a všechno vracet i s úrokama. Ještě mě napadla jedna možnost - dát se na holky.

zonan
zonan Poslat vzkaz | 18.6.2011 09:11

Děvčata, vše se dá urovnat. Jen to chce o mnoho více práce, než dosud. A taky, jste to vy, které na tom budou muset (to slovo nesnáším) zapracovat. Důležitým momentem je ZAČÍT ŽÍT V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU. Jen přítomný okamžik totiž můžeme ovlivnit (a tím trochu ovlivňujeme i budoucnost). Minulost je už daná, ta se nezmění. V hlavě nám neustále víří myšlenky. Ty se nedají zastavit jen tak. I toto vyžaduje určitý trénink. Důležité však je nedávat těm myšlenkám velkou váhu. Jen my sami můžeme rozhodnout, co je pro nás důležité a které myšlence věnujeme pozornost a svou energii. Konkrétně u vás. Rozhodly jste se slepit rozbitý džbán a bylo to pro vás v určitém momentě velmi důležité. Tak prosím, pokud je to pro vás stále důležité, hojte ty rány. Nepodléhejte vzpomínkám, které pukliny jen prohlubují, až se džbán znovu rozbije. Vaši partneři už nemohou vrátit čas. Nemohou změnit minulost (možná by moc chtěli, ale v tuto chvíli to už není v jejich moci). i oni mohou ovlivňovat jen a jen přítomnost. Takže, chcete se neustále trápit vzpomínkami na ponížení a zradu? Chcete se svým partnerem žít i nadále? Rozeberte si poctivě vaši situaci a uvědomte si, že jenom vy si tvoříte svůj život. Nikdo jiný to za vás neudělá. I na znovunalezení lásky se musí zapracovat. A pokud vám za to partner stojí, začněte s tím něco dělat. Překonejte se, otevřete::srdce:: a žijte s láskou.

Kamarádka nemá fotografii.
kamoska75 Poslat vzkaz | 15.6.2011 12:54

Ahoj všichni,rok je za námi,téměř rok a půl za tím naším kotrmelcem.Chtěla bych Vám jen říct jak se mám.Dost zapracoval čas.Nejdřív proběhla velká euforie,že já jsem před ní měla přednost a  „vyhrála“ jsem.Hořkosladké vítězství to ale bylo.Pak přišlo rozčarování a otázky proč, jak mi to ten..... mohl udělat.Zhnusení podobné viz  o příspěvek výš.Časem se to srovnalo.Teď si tak nějak žijeme,vztah se vyčistil,oddělilo se zrno od plev.Můžu upřímě říci,že ho pořád miluji a on mne.Do budoucna samozřejmě nevidím,ale doufám v „lepší zítřky“.Jen kdyby se ten brouček v hlavě občas neozýval.Ten se bohužel po takovéhle zkušenosti vyhnat nedá,na to není na světě síla.::smutny::

Kamarádka nemá fotografii.
crince Poslat vzkaz | 15.6.2011 12:34

Dnes je tomu skoro rok, kdy jsem zjistila, že mi byl manžel nevěrný (asi 3 měsíce to táhl se svoji mladší svobodnou koleginí - ona hledala koho by ulovila a on se se mnou po letech nudil a každý den jsem mu neskládala poklony, jak je skvělý). V té době jsme spolu byli asi 11 let, z toho 6 let manželé, měla jsem doma 1,5 roční dítě a byla jsem ve 4 měsíci těhotenství -plánovaně. Vyčetl mi, jak jsem nemožná, že už si nerozumíme, že už nejsem v posteli zábavná, že mít druhé dítě byla vlastně blbost, atd. - do té doby jsem takový pocit fakt neměla. Odešel od nás (asi na týden). Pak se s prosíkem vrátil a že je jako vše ok, že si uvědomil, o co by přišel.  Slečně to vysvětlil, ikdyž občas tam jistě nějaká smska prolítla oběma směry. V práci dal časem výpověď a začali jsme „znovu“. Udělala jsem za tím tlustou čáru a už nikdy jsem se k tomu nevracela a nikdy nic neřekla, nevyčítala (i přesto, že jsem často měla chvíle, kdybych mu to nejraději vmetla do obličeje). Slečna tedy do dnes občas napíše nostalgickou smsku, ale to asi vše. Z práce jede rovnou domů a je celý čas s námi, takže mám jistotu. ALE!! Nejdříve jsem byla šťastná, že je všechno úžasné, že si vše uvědomil a že jsme jedna velká rodina. Postupem času, kdy ze mně ale vyprchaly po porodu přebytečné hormony cítím, že ho už asi nemiluji. Je to rok za námi a teď se ve mně probouzí pocity zklamání, ponížení, totální ztráta důvěry,  říkám si, jak mi to mohl udělat ještě navíc v době, kdy jsem byla těhotná. Nebavíme se o tom, je zde přece „ta tlustá čára“. Ale večer když si vedle něho lehám, nemám už chuť ho obejmout, nechci mu říkat, že ho mám ráda, netěším se na jeho návraty z práce - odcizil se mi. Proč musel podvést, aby zjistil, co má doma? A o společném milování ani nemluvím, napřed tam byl prostě blok, když jsem ho po půl roce zdolala (hrálo mi do karet, že jsem pak měla rizikové těhotenství a po porodu zdrav. problémy, bylo se na co vymluvit) stejně mně už nebaví, nejsou tam ty správné city. Je to pro mně jen tělesný prázdný kontakt. Když mu naznačm, že nejsem šťatsná, tak se hrozně diví proč, vždyť se snaží a najednou je „otec a manžel roku“. Takže žít se s tím dá, ale nestojí to za nic. Dodnes si říkám, proč jsem o něj  bojovala, že kdyby zůstal u kolgyně, mně by dnes bylo mnohem líp. Jenže tenkrát jsem to tak neviděla.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění