Diskuse: Nevera partnerky, co ted?

   
Řadit:
17
příspěvků
Správce: sebkova
sebkova
sebkova Poslat vzkaz | 6.4.2011 20:29

kazdy by stoural, chtela bych videt co by delal ty, kdyz se ti hnusi tak to uz nema cenu, to neprejde, sama si vybrala, tak ted se na case aby sis vybral ty, neni jedina, krasnych zenskych je plno:) tak do toho:)

Kamarádka nemá fotografii.
dubenka Poslat vzkaz | 6.4.2011 11:23

Ten citát, je naprosto Úžasný.
Já mám taky jeden: Moudřejší stále jen ustupuje, dokud z něj není idiot.

Kamarádka nemá fotografii.
dubenka Poslat vzkaz | 6.4.2011 11:11

Přesně tak, jak píšeš, nevím co dělá po zbytek týdne, ale víš co je na tom fajn? On neví, co dělám já. A musím říct, že po nějakém čase jsem poznala, že by to rád věděl. Já ti opravdu rozumím a vím co prožíváš. Všechny pocity, že tohle nemůžu vydržet, tolik síly nemám, nesnáším partnera, miluji parnera, mám chuť ho zabít, mám chuť ho milovat, všechny tyhle pocity se na tebe valí každý den, den za dnem. Každý si myslí, že to nejde vydržet. Ale jde, vydržela jsem to a vydrželo to mnoho jiných. Uvidíš, že se jednoho dne vzbudíš a najednou ti bude lehko. Musíš na tom začít pracovat. Mít rád sám sebe. Soustředit se jen na sebe a dcerku. Vzít ji o víkendu, nebo v nějaký volný den na vílet, jen vy dva. Užít si to. Jsem si jistá, že hodně času trávíš tím, že v hlavě spřádáš různé plány. Nedělej to.  Prostě mysli na sebe a dceru a kamarády a kariéru. . Píšeš, že se bojíš špatného rozhodnutí.  Tvoje rozhodnutí nebude špatné. Je tvoje a je správné. Udělej to, co je správné pro tebe a tvoji dcerku. A jestli to pořád nevíš? Jestli máš finanční možnosti, zkus se odstěhovat na zkoušku. Domů bych chodila každý den za dcerkou a až půjde spát, odešla bych. Ale partnerce bych neříkala, že je to za trest. Řekla bych jí, že nastala doba dělat to, co je správné pro tebe, že ne ona se rozhoduje, jestli ty nebo někdo jiný, ale že ty se rozhoduješ, jestli ona ještě za to stojí, že v tom momentálně nemáš jasno. Jenom chci upozornit, že to FUNGUJE pouze tehdy, když vynecháš emoce. Nenadávat, nevyčítat, neponižovat ani sebe ani jí.  Přeji hodně osobní síly, protože to opravdu nejvíc potřebuješ.

Kamarádka nemá fotografii.
icon Poslat vzkaz | 6.4.2011 06:45

Mockrat dekuju za vase rady a nazory. Jak psala „dubenka“, asi bych neumel zit takovym zpusobem. Zit jen tak vedle sebe a mit jeden den v tydnu pro sebe. Proc? Kdyz vis, ze zbytek tydne muze travit s jinou. Tolik sily v sobe urcite nemam, tim jsem si jisty. Ted jsem v situaci, kdy s ni proste nemluvim, kdyz nemusim. Schvalne jezdim domu z prace jak nejpozdeji, abych se vyhnul kontaktu. Jedine co me opravdu stve je to, ze nemuzu stravit moc casu se svoji holcickou. Zatim je silnejsi ta nenavist k ni nez laska k moji dceri. Vim, ze je to jen docasne a brzy to nejakym zpusobem  musi skoncit. Asi to zustalo na mne, kdy a jak to bude. Te situace se bojim a asi to sam oddaluji. Mozna mam strach sam pred sebou, pred tim, ze se rozhodnu spatne a budu trpet nejen ja, ale i moje dcera. Nechci ji v zadnym pripade ztratit. Moje „pritelkyne“ je ted jako ovecka. Mozna se mi to jenom zda, kdyz ji vidim jen hodinu denne. Uz me prestalo bavit ji kontrolovat, kam vola, komu pise a pod. Jak uz jsem se zminil drive, zijeme v zahranici a kontakt s rodinou mam maly, jednou tydne si zavolame pres Skype a to je vse. Nikomu jsem se s tim co se mezi nami stalo jeste nesveril, krome teto diskuse. Vim, ze to ze sebe musim dostat, ale zase nechci byt hajzl a prasknout to na ni pred rodinou. Moje svagrova uz neco tusi a asi budu muset s pravdou ven. Proto je mi mozna tak tezko, protoze to vsechno drzim v sobe. Myslite, ze je dobre tahat rodinu a pribuzne do takovych veci?
Jeste jednou mockrat dekuji za vasi pomoc.

Kamarádka nemá fotografii.
lolka Poslat vzkaz | 5.4.2011 20:55

prožívám něco podobného, ale přítel nejspíš kontakty ukončil, dal mi i hesla k emailům i do počítače, snaží se. S nikým nespal, jen měl občas tednence k navazování nových vztahů s mladými krásnými slečnami za mými zády. Věřím mu, že to nedělá, podařilo se mi mu uvěřit, trvalo to asi půl roku. Jde o to, že od něj vidím snahu, od tvé ženy nikoliv. Opravdu to chce, aby viděla, že to myslíš vážně, že tě možná ztratí, že odejdeš. S bývalým manželem to bylo podobné, dva roky trápení, o stresech nebo žaludečních problémech ani nemluvím (nebyla v tom ženská, ale drogy a spolupráce takřka mizivá), ale nevím, asi jsem nějak nedokázala být přesvědčivá. Všiml si, že se schyluje k mému odchodu, až ve chvílích, kdy jsem na něj musela působit, že je mi jeho přítomnost volná, že mě už nezajímá, kam mizejí peníze, že mě netíží, kde tráví celý den, přestala jsem vyčítat, hledat uschované dávky a trápit se. Podotýkám, že máme spolu dceru a tehdy jí byly necelé tři roky. To, že bere, jsem zjistila v devátém měsíci těhotenství :-( Ale dcerka je báječná :-) Každopádně jsem tím chtěla říct, že totální nevšímavost někdy pomůže. A u současného přítele, ten to začal brát vážně až ve chvíli, kdy jsem mu bez emocí vysvětlila, co mě na něm štve, že už ho nemám ráda, že se mi občas hnusí, byť nic neudělal. Má to ale obtížnější než tvá žena, protože já mám nepříjemnou zkušenost s důvěrou v minulém vztahu, vy to máte snad jen spolu. A jak z toho ven, odejít a nebo se pokusit to slepit, i třeba s pomocí psychologa, nebo poradny pro rodinu, ale jak tu bylo zmíněno, je třeba, aby jste na vztahu pracovali oba a jí by mělo dojít, že každý chlap má své mouchy a buďme za ně rády, a že jí zase i tento časem omrzí, ale když bude pracovat na svém vztahu, dá se to spravit, měla by být chytřejší, má se s tebou až příliš dobře a je pravda, že takoví hodní lidé, co by se pro druhé rozkrájeli, na tom bývají zpravidla ve vztazích nejhůř, měl bys být víc sobecký a kupovat menší dárky, tvoje žina si na to zvykla a časem zjistila, že se může dostat mnohem dál ve vztahu s tebou, než by jí třeba dovolil někdo jiný, méně tolerantní. Hodně štěstí a držme si palce, ať nás ta důvěra neskolí. A jeden citát nakonec: Lepší hrozný konec než hrůza bez konce“::kvetina::

Kamarádka nemá fotografii.
dubenka Poslat vzkaz | 5.4.2011 10:14

Musíš udělat rozhodný krok. Myslím, že jsem ti odepsala do zpráviček. Zkus takovou dětskou hru. Napiš si na papír, co chceš. Jen stroze. Bez emocí. Napiš si, co rozhodně nedovolíš, co jsi ochoten tolerovat, co chceš aby se stalo teď v přítomnosti a co chceš, aby bylo v budoucnosti. Požádej přítelkyni, aby udělala to samé. Jen heslovitě, protože výčitky nebo zdůvodňování, nemají smysl. Uvedu příklad. Ty napíšeš: doma nebudeš telefonovat s přítelem. Přijímat maily. Budeš se chovat tak, jako by nikdy žádný nebyl. Dodržíš vždy slovo. Upřímě mi odpovíš na otázku vztahu ke mě. Př.: mám tě ráda a nechci tě ztratit, popřípadě, mám tě ráda, ale jeho taky. Tady už budeš vědět, když napíše, že jeho taky, že bude už navždy patřit do tvého života. Zase, musíš si upřímě odpověďět. Chci to? Nebo, tohle rozhodně nechci, neunesl bych to. Jen do ničeho nemíchat emoce, zdůvodňování, výčitky typu: co já pro tebe udělal a ty takhle. Nemají smysl. Možná, že se budeš divit, co tvá přítelkyně napíše. A možná, že se právě tím objasní situace. Jen jí důsledně vysvětli, že ať napíše cokoliv, nebudeš jí to vyčítat. Jen to vezmi na vědomí, přemýšlej o tom a ona ať udělá to samé. Tohle jsem prožila. Tři roky jsem se snažila jak blbá, tři roky jsem udělala, co jsem manželovi na očích viděla, plakala, nadávala, vysvětlovala, hrozila, přemlouvala a k ničemu to nebylo. Až to, co jsem ti napsala. Ona musí z tvého chování poznat, že to myslíš vážně. A ty to musíš myslet vážně. Psal jsi, že máte dítě. Věř mi, že špatná situace v rodině je pro dítě to nejhorší. Zase si musíš položit otázku, co je pro mé dítě nejlepší? Nervózní a rozhádaní rodiče nebo klid byť jen s jedním rodičem, i když to nebudeš ty. Život není lehký, ale je jen jeden a každý člověk by ho měl prožít ne jen přežít. Ničeho se neboj. Uvidíš, že jsi silnější než si myslíš. Já jsem za ty tři roky šílenství, kdy jsem nebyla schopná udělat rozhodný krok zhubla 20 kg, začala kouřit, vypadávaly mě vlasy... Tohle se ti stane, když neučiníš rozhodný krok. Já ho udělala v podobě kompromisu, který jsem ti popsala do zprávičky. Žaludek mě už nebolí, někdy se i zasměju, získala jsem ztracenou sebedůvěru. Zase žiju.

Kamarádka nemá fotografii.
Lemoninka Poslat vzkaz | 29.3.2011 13:30

Rozhodně s ní nezůstávej jen protože se bojíš, že zůstaneš sám a nechce se ti budovat novou rodinu. A pokud ti tvrdí, že miluje oba, tak to svým způsobem nechává na tobě, protože jen testuje, jestli jí to projde nebo ne. A pokud s přehledem lže a zapírá, tak rozhodně nemá snahu vztah zachránit. Toť muj názor.

Kamarádka nemá fotografii.
Lemoninka Poslat vzkaz | 29.3.2011 13:24

Můžu poradit jen to, že pokud to tvoje partnerka myslí vážně, tak by měla zrušit ten svůj tajný email a ani telefonicky toho chlapa přestat kontaktovat. zkrátka aby ti dokázala, že to myslí vážně. nechápu, že ti tvrdí, že chce bejt s tebou, ale na druhou stranu si s ním volá atd... ani já bych jí na tvém místě nevěřila. Pokud něco říká, ale něco jiného dělá, tak nemá smysl, abyses ty snažil o nějakou záchranu vztahu, když ona nehodlá spolupracovat. A  věř mi, že s ním na 100% spala, protože jinak by pro ní nebýl problém přestat ho kontaktovat.

Kamarádka nemá fotografii.
cd Poslat vzkaz | 29.3.2011 10:48

na obou stranach je treba pocitat s tim, ze se ten druhy zakouka do nekoho jineho. Bylo by to proti prirode, kdyz by hormony nepracovaly ... na druhou stranu, je na zodpovednosti toho zakoukaneho, aby se s tim vyrovnal. Pokud je ten zakoukany rozumny, tak toho necha. Muze to trvat mesice, ale necha toho ... Tvoje partnerka zrejme neni nejaka davacka, to je plus pro tebe. Urcite by se k tomu ale mela postavit celem a rozhodnout se pro jednu z cest

Kamarádka nemá fotografii.
Bell Poslat vzkaz | 29.3.2011 10:26

Nevěra přijde časem do každého vztahu. Neříkám, že je to v pořádku, ale prostě se to děje. Navíc paŕtnerka není tvůj majetek, autem nebo telefonem si ji nepojistíš. Možná jen chtěla utéct od každodenních starostí a něco si prožít,ale to ještě není důvod ji nenávidět. Chápu, že se cítíš podvedený, ale chce to čas.

Tatu
Tatu Poslat vzkaz | 29.3.2011 08:22

Že bys k ní nic necítil? Ani lásku ani nenávist? Divné. A co když s ním opravdu nic neměla, jen si psali? Zeptej se jí, jestli s tebou chce dále žít. Když řekne že ano, tak se jí zeptej, jestli by dokázala přerušit styky s tím dotyčným. Když řekne ano, tak spolu žijte.

zonan
zonan Poslat vzkaz | 29.3.2011 06:36

Pokud se chceš změnit, měl bys pochopit mechanismus partnerských vztahů. Stále tedy doporučuji onu knihu a Savčenka. Jinak tvrdím, že jsi partnerce neodpustil. Možná ses to rozhodl zamést pod koberec, ignorovat, ale rozhodně jsi neodpustil. A teď se vůbec nejedná o Tvou partnerku. Jedná se o to, co v Tobě tato záležitost způsobila. Kolikrát jsi už ve svém životě prožíval zradu? Jakoukoliv? Kolikrát jsi zametal, ignoroval, tvářil se, že Ti to nevadí, ale vnitřně byl nešťastný? Skutečným RADIKÁLNÍM odpuštěním odpustíš i tyto dávné zrady a zradičky a nebudeš muset prožívat obdobné situace stále dokola.

Kamarádka nemá fotografii.
icon Poslat vzkaz | 29.3.2011 05:32

Odpustit jsem uz zkusil (dvakrat nebo trikrat). ALE...nekolikrat jsem ji prosil, aby mi prestala lhat a rikala pravdu. Prisahala, ze uz s nim nema zadny kontakt a uz na nej zapomnela. Vsude na internete je napsane, ze kdyz chce nekdo napravit to, co provedl, musi absolutne ukoncit veskere kontakty apod. aby se mohlo vratit vse do starych koleji. Neveril jsem, ze zapomnela, protoze ztratila moji duveru. A mel jsem pravdu. Vcera, kdyz jsem ji rekl, ze uz k ni nic necitim, se priznala, ze nekolikrat volal a ze si docela pravidelne psali emaily. Podle ni tomu ja nerozumim a nechapu to, ze clovek pry muze milovat dva najednou...TO opravdu nechapu. Ja nechci byt zadnym cislem v necim zivote a uz vubec ne nahradnikem.
Momentalne si neumim predstavit zivot bez ni, ale ani s ni... Je to pro me dulezita zivotni krizovatka a jelikoz to je muj jediny vazny vztah v dosavadnim zivote (poznal jsem ji v 22), nevim co me ceka a nemine a uprimne receno se toho bojim.
A co se tyka deti, take to neni tak jednoduche, protoze zijeme v zahranici a kazdy jsme jine narodnosti. A kdyz odjede i s moji dcerkou, kterou strasne miluju, asi bych to nerozchodil.
A kdybych mel vsechno hodit za hlavu a zacit novy zivot, chvili by mi to urcite trvalo a nevim jestli bych tak rychle dokazal zase nekomu duverovat. V te dobe uz by mi tahlo asi na 50 a zacinat novy zivot (a rodinu) v tomto veku by asi nebylo to pravy orechovy (nechci samozrejme urazit zadne padesatniky).
Ale na druhou stranu, zit s parohama take neni moc dobra vyhlidka.
Neverim, ze cas neco zmeni. Pripada mi, ze to bude trvat celou vecnost.
Dekuju za vase nazory a jsem zvedavy, co mi poradite ted.

Kamarádka nemá fotografii.
Ignis Poslat vzkaz | 28.3.2011 12:56

Když se s tím nemůžete smířit, tak to neřešte a rozveďte se. Takhle budete akorát prodlužovat agónii. Jsem toho názoru, že člověk, který podvede jednou, bude podvádět i podruhé, pokud dostane příležitost, takže se důvěra nikdy nevrátí. Odpouští jen ti slabí. Nebojte, děti mohou žít štastně i v rozvedených rodinách, pokud se rodičové starají a nehádají se mezi sebou. Život jde dál, není vhodné odkládat důležitá rozhodnutí donekonečna. 

Tatu
Tatu Poslat vzkaz | 28.3.2011 08:13

Ty jsi šťoural, hledal, vyzvídal, vyslýchal. A teď to máš. Připadáš si jako paranoik. No tak jí odpusť, no. Dej si na to nějaký čas.
T

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění