Diskuse: Divné chování ženy?

   
Řadit:
5
příspěvků
Správce: Lemoninka
Kamarádka nemá fotografii.
Lemoninka Poslat vzkaz | 15.3.2011 16:28

Ahoj. Podle toho co píšeš to snad vypadá, jakobys psal o mě. :-) Ovšem já nejsem takový extrém.

Jsem hodně výbušná, žárlivá a občas takhle takyle dělám scény, takže ti můžu říct, jaký důvod to má u mě, třeba ti to nějak pomůže. Většinou takhle reaguju když mi muj přítel leze na nervy, to jsou pak takové ty narážky typu: nelep se na mě pořád, sedni si  dál a tak. Ale ta žárlivost a že nekomunikuju vychází z toho, že s ním manipuluju tak jak potřebuju. Většinou tím chci něčeho dosáhnout. třeba aby si uvědomil, že si mnou nemá být tak jistý, že nejsem ochotná se mu všem přizpůsobit, že mám svou hlavu. Všechno to ale podle mě vychází z toho, že první vztah mi nevyšel. Toho muže milovala příliš a tak jsem po sobě nechala šlapat, v podstatě jsem mu dělala služku, ikdyž se ke mně nechoval příliš slušně. Nemluvil se mnou, někdy mě urážel (nikdy ne sprostě, on se nikdy nehádal, spíš jen rejpal), nepomáhal mi s domácností, po porodu se mnou nechtěl spát, protože jsem přibrala. Takže teď jsem asi občas hnusná proto, aby si tohle na mě současnej chlap nezačal dovolovat. Je to taková sebeobrana. Jsem o 9 let mladší než on, přesto si myslím, že by měl na lepší. Souvisí to i se ztraceným sebevědomím, které mi bylo v předchozím vztahu soustavně pošlapáváno.
Snad jsem Vám trochu pomohla.

Kamarádka nemá fotografii.
lolka Poslat vzkaz | 24.2.2011 21:51

si myslím, že trpí nízkým sebevědomím, které jí možná, opakuju možná nepodporuješ tak, jak by si ona zrovna přála. ALe to je jen varianta, neznám tě, nevím, jestli jí dáváš najevo své city.

Píšeš, že je žárlivá a ty nesmíš být, tady se chová docela manipulativně, tohle se mi zdálo až zlé, ona může s kamarádkami a ty ne, to je nesmysl, zakazovat ti nemůže nic, jste přece oba rovnocenní, tak proč to rozlišovat. Nedej se.

Určitě bych jí rázně řekla, že ji miluju i těmi manýry, ale jestli s tím hodlá pokračovat, zničí vše, co je mezi vámi a to mi věř, že to přijde, tak ať si sama dá čas na rozmyšlenou, třeba týden a řekne ti, co vlastně chce a co od tebe očekává. Prostě o tom mluvte, ty jsi její partner a máš plné právo vědět, co stojí za jejími proměnami. Já si opravdu myslím, že se bojí být konečně šťastná, protože očekává, že se zase něco semele a ona o to přijde. Jděte klidně za psychologem do poradny, to neuškodí nikdy.

Přeji ti, aby ta snaha ve vztahu nezůstala jen tobě, ale aby se i ona začla o váš vztah starat.

Kamarádka nemá fotografii.
bretislav Poslat vzkaz | 11.2.2011 15:41

Ahoj Miki. Je to složité. Z takové partnerky jde strach, v mém případě jde o ponížení. Vím, že když odejdu, je schopná udělat cokoliv, aby mi ublížila a dokonce i udělala problémy.

Když si s ní o tom promluvím, tak problém je ve mě. Přitom, každý den jsem stejný, nejsem výbušný typ, spíš naopak, pořád se směji, nehádám se.

U psychologa byla, ale jelikož otázky v psychotestu vyplnila nepravdivě - např.: Vyžíváte se v krvavých filmech; odpověděla ne, test dopadl pozitivně.

Zdá se mi, že tihle lidi mají rozdvojenou osobnost. Jednou pláčou, milují a jsou citlivý, podruhé jdou z ničeho nic city stranou a neznají bratra..

Děkuji za reakci:)

Břeťa

Kamarádka nemá fotografii.
miki0405 Poslat vzkaz | 11.2.2011 10:29

s podobnou situací jsem se setkala,jen je trošku odlišnější,než situace tvojí partnerky. Můj druhý ex, s kterým jsem chodila když mi bylo 15, byl o osm let starší než já. Zamilovali jsme se do sebe a prvního půl roku bylo vše v pohodě, zatím se nijak neprojevoval. Bohužel neměl to také v dětství jednoduché jako právě tvoje přítelkyně - když byl nemluvně museli mu odoperovat jednu ledvinu, protože na ní měl rakovinu. Dodnes má jakoby vykousnutý jeden bok a aby toho nebylo málo, poškodili mu při operaci jakýsi nerv, díky kterému mohl můj ex přibírat - proto byl strašně hubený, při svých 189 cm vážil snad jen necelých 60 kilo! Jako chlap se tedy neměl čím projevit, neměl čím ženskou zaujmout a ve škole se mu všichni posmívali. Kvůli tomu se z něj stal zlý člověk. Začal si svoje mindráky vybíjet na mě. Vůbec si neuvědomoval, že se do něj zamilovala o osm let mladší normální holka a že jí vůbec nevadilo, jak vypadá. Milovala jsem ho i s jeho zdravotními problémy, ale jemu to nestačilo. Začal pak přehnaně žárlit, kohokoli jsem na ulici pozdravila, hned mě za rohem zmlátil nebo dal facku a tak to šlo dál.. Mohla jsem ho pořád dokola přesvědčovat, že on byl pro mě jediný a že bych ho nikdy nepodvedla, ale marně. Jeho neustálé vytáčení se začalo stupňovat, až mi moji rodiče zakázali se s ním scházet. Víš, právě proto že se nemohl projevit jako chlap, tak jeho jediná záliba byla hospoda. Tam hrál karty, prohrával peníze a cítil se tam jako doma. Pak jsem to s ním po dvou letech ukončila a zjistila jsem, že má teď novou partnerku a jede ve svém chování jako přes kopírák. Už se nikdy nezmění.

Takže má odpověď zní - ano, může mít její chování dopady z děství jako to bylo u mýho ex. Jediná tvoje možnost je si s ní o tom promluvit, případně využít pomoc psychologa, nebo rychle utíkat, jako já. Které rozhodnutí si vybereš?

Kamarádka nemá fotografii.
bretislav Poslat vzkaz | 9.2.2011 12:32

Dobrý den. Musím se zeptat na názor i zkušenosti vás všech.
Mám přítelkyni, jsme spolu poměrně dlouho, bude to devět let. Je super žena, pracovitá, hodná, starostlivá.
Po nějaké době jsem u ní zpozoroval divné chování, vypíšu některé příklady. Celý den se k sobě máme, je legrace, smějeme se, užíváme si dne, mazlíme se, pořád jsme, jako jedno tělo, jdeme spát, pořád si povídáme. Přijde ráno, probudíme se a ona je, jako vyměněná. Říká - „Nelep se pořád, nesahej na mě, nemáš co na práci, že musíš být v jedné místnosti se mnou?“ Celý den takto probíhá, je uzavřená, na otázku ohledně toho, co jí trápí, co se stalo odpoví, že nic. Takto to trvá třeba několik dnů. Poté zase v pořádku.

Další příklad   - Celý den super, jdeme spát, ráno jdu do práce. Celý den ani smska (hodně si píšeme). Já už tuším, že bude zase něco v nepořádku. Příjdu domů, ona mlčí. Na otázku, co se stalo neřekne nic. Potom odvětí, že jsem nějaký divný, co se mi v práci stalo. Nechce být se mnou v jedné místnosti.

Další příklad - (ještě jsme spolu nežili, ale podobná věc se stává docela často) Celý den je to super. Jsem v práci na noční, voláme si, smějeme se, popřeju ji dobrou noc, je vše v pořádku. Za 3 hodiny smska, že bych si měl stejně najít někoho jiného (jsem mladší o 8 let). Volám ji, píšu ji, pokládá mi telefon, když ho zvedne, křičí, že ji mám nechat být, že nic nechápu. Za dva týdny je to opět v pořádku - asi měsíc, poté jde křivka opět dolů.

Je velice žárlivá a dominantní - ona může, já ne. (ona může s kamarádkami, já s kamarády ne), své názory mění z minuty na minutu, rozčílí ji i malá věc, neuvědomuje si, že mi tímto ubližuje, dokáže nekomunikovat třeba i měsíc, poté napíše, že ji to mrzí, že ji chybím. A tohle se opakuje stále a stále dokola a je toho víc. Často bývají i hysterické záchvaty, házení věcma, sprosté nadávky i ponižování. Nikdy jsem ji neuhodil ani nenazval sprostým slovem.

Jsem velice citlivý, chápavý člověk, důvěra je mezi námi na prvním místě.

Je možné, že tohle chování je odrazem nějakého traumatu z dětství - např. tvrdá výchova otce, sebevražda matky.

Četl jsem, že takoví lidé jsou velicí puntičkáři, hodně uklízí. Radši jdou uklízet, než aby řešili problém.

Podle mého názoru je toto chování nějakou poruchou. Má někdo takové zkušenosti? Ví někdo o takovém chování?

Děkuji, Břeťa.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění