Diskuse: Ataka panické úzkosti

   
Řadit:
51
příspěvků
Správce: morrley
Kamarádka nemá fotografii.
Lida | 6.11.2017 13:42

ahojky lidicky mam take panickou poruchu ale uz od mala vylecila jsem se ale po 20 letech se ta svine vratila aby mi zneprijemnila zivot chodim k psychiatricce a dobrovolne jsem ji nabidla aby jsme prokonzultovali moznost dobrovolneho nastupu na psychiatrickou kliniku. 4 dny jsem brala AD a z toho dvakrat skoncila v nemocnici nikdo mi totiz nerekl ze ze zacatku lecby se ty ataky zhorsi takze jsem se silenym busakem srdce skoncila na pohotovosti mimochodem sednu do cekarny na interne a buseni a sucho v puse a kdovi jake priznaky odezni takze mi nic nenasli . Ted AD neberu ve ctvrtek si jdu pro jine a v nejtezsich chvilich mi pomaha Lexaurin neberu ho porad vezmu si ho jednou tak za 4 dny a ne cely jenom pulku vzdy se po nem krasne uvolnim a je mi po nem dobre. Verim ze v psychiateicke nemocnici mne zase nauci zit a nauci mne zaclenit se zas mezi lidi.. Az se vratim napisu svou zkusenost.. Fakt se chci te hnusne uzkostne poruchy zbavit a verim ze to dokazu proste ji nakopu prdel :-D

Kamarádka nemá fotografii.
Balrožka | 29.8.2017 22:15

TO Anonym: Když jsem skončila v Riapsu se záchvatem paniky, poradili mi, jak „kotvit“. Je to lepší než to, co se radí obvykle - dýchat do pytlíku a pak zpátky vdechovat ten vydýchaný vzduch. Tož kotvení - je potřeba si sednout, stoupnout nebo se prostě jen o něco nebo někoho opřít a cíleně začít pomalu dýchat. Cíl je, aby se dech zpomalil třeba na nádech-výdech 4 vteřiny, 5, 6 - to už je fuška. Prý mají v Riapsu zkušenost s velkým množstvím pacientů s různě rozjetou panikou - VŠEM to zabralo! Od té doby jsem těch záchvatů úspěšně rozdýchala asi pět (během tří měsíců, předtím jsem tím netrpěla). Držím palce, rozhodně se to dá zvládnout tím dýcháním.

Kamarádka nemá fotografii.
Ajina | 14.8.2017 18:17

Ahoj, trpím panickou úzkostí, prvně jsem ji měla před dvěma lety, dostala jsem setralin vipharm 50 mg, zabral dobře už skoro po týdnu mě bylo líp, brala jsem ho skoro dva roky pak postupně vysazovala, bohužel za dva měsíce se to vratilo, dostala jsem Elontril, ale ten nezabral, na víc syn onemocněl a byla jsem úplně vyčerpaná, dostala jsem zpět setralin, teď ho beru čtyři týdny a zatím nic moc, hlavně po ránu je to nejhorší, máte někdo zkušenosti, za jak dlouho zabere, když se bere po druhé? Nebo jestli to trvá díl když jsem měla před tím AD které nezabrali a víc se to rozjelo?

Kamarádka nemá fotografii.
Anonym | 31.7.2017 11:10

Dobrý den, mám přítele, trpí panickými atakami a já v tu chvíli nevím moc, co dělat... Máte nějákou radu, nebo aspoň něco, jak bych mu mohla od toho pomoci? Chodí na psychiatrii, ale když jsem s ním a popadne ho to, tak nevím, jak reagovat... Předem děkuji za odpověď...

Kamarádka nemá fotografii.
Anonym | 16.9.2016 08:19

TO Anetka: Nepomohla by meditace nebo hypnoza namísto těch strašných léků ? Dobrý psychiatr asi bude mít delší dobu na objednání, když je dobrý. Držím palce, ať je ti líp O:-)

Kamarádka nemá fotografii.
Anetka | 14.9.2016 18:18

Ahojky všem, měla jsem poprvé ataku a nevěděla jsem co mi je. Myslela jsem, že to nepřežiju. Chodím k psychiatrovi už 9let a beru cypralex a rivotril na úzkosti. Byla jsem u své známe psycholožky a ta mi rivotril vůbec nedoporučila, ale třeba lexaurin. Hledám nového a hlavně dobrého psychiatra co by mě vzal co nejdříve. Nevíte o někom???Děkuji za odpověď

Kamarádka nemá fotografii.
Moje úzkost | 20.7.2016 11:58

Je nás hodně a stále máme pocit, že jsme divní, nemocní, či snad dokonce vyšinutí. Není to ale vůbec pravda. Jsme normální, jen více citlivý a emotivní, ale na to přece není nic špatného.

Panická úzkost provází můj 2,5 roku a prožila si pár týdnů a měsíců, kdy jsem se bála vyjít i ven z bytu. Přesto jsem se rozhodla pro přírodní cestu za pomocí homeopatik, detoxikace a hlavně terapie. Našla sama sebe a naučila se poslouchat své tělo. Nedržet emoce v sobě a už vím, že mi úzkost chce něco říct a ne mi ublížit. Začala jsem psát blog www.mojeuzkost.cz a věřím, že může pomoci dalším lidem i vědomí, že nejsou sami a jde to i jinak než za pomocí AD.

www.mojeuzkost.cz/nesudte-nas-neznate-naseho-protivnika/

Držte se lidičky :-)

Kamarádka nemá fotografii.
Jana Ch. | 15.7.2016 12:55

Trpím velkou úzkostí k tomu se přidala deprese, léky mi moc nezabírají a tak jsem hledala něco nového. Zkusila airterapii a mohu doporučit.Po každém setkání mám pocit, že zvládám úzkost lépe. Samozřejmě to chce čas, ale mám s tím dobré zkušenosti. Všem držím palce aby tuto nemoc zvládli. Jana

Kamarádka nemá fotografii.
Bob | 23.5.2016 20:22

No jo, pročítám to tady. Mám to samý. Beru lexaurin a je to lepší. U mě to chce spánek, který nemám kvalitní. Záchvat jsem měl jako z hororu a byl v bezvědomí. Myslel jsem, že na 100% umřu. Pracuji u pc a někdy nemůžu vstoupit ani do kanceláře, tak jdu na záchod a hodím do sebe lexaurin a příjdu tam až jsem najetej :) Většinou se mě to stává po alkoholu, námaze a následně po nekvalitním spánku - to je vražedná kombinace. V práci potom stačí mírný stres a tělo už bije na poplach a mě zase berou mory. Strávil jsem dva měsíce po vyšetřeních než jsem zjistil, že je to tohle. Všem držím moc, moc, moc palce. Mám vás tady všechny rád, protože víte jak mi je :) Bojujme

Kamarádka nemá fotografii.
Mon | 17.12.2015 17:01

Ahoj lidicky, jsem fakt hotova. Trpim panickou uzkosti. Ted se to promenilo neschopnosti neco delat. Jen lezim a jsem totalne nervni. Jsem nervni od rana proste furt. Nevim co mam delat. Uzkost me uzira. Jsem nekdy desne zmatena uplne mimo. Asi zajdu k kr. Tohle se neda vydrzet. Mam dve male deti a musim fungovat. Desnej stres v praci. To je sila :-S

Kamarádka nemá fotografii.
Barbora | 26.11.2015 15:21

Dobrý den přeji.

Jmenuji se Barbora a studuji na Obchodní Akademii v Liberci. Tento rok mě čeká maturita a jedna z částí maturity je práce/projekt právě o PANICKÉ PORUŠE. Strašně moc chci někoho požádat a moc by mi to pomohlo, kdybych se mohla sejít s někým, kdo touto poruchou trpí. Chtěla bych formou rozhovoru, který bych si mohla nahrát vyzpovídat osobu s touto poruchou, která by mi přesně popsala jak k této poruše vlastně došlo a jak se s tím vypořádává do dneška. Kdyby byl někdo tak moc ochotný a udělal semnou rozhovor vážně by mi to pomohlo. Nejlépe kdyby to byl někdo z okolí LIBERCE, ale klidně dojedu i někam do bližšího města. V případě zájmu mě prosím kontaktujte na tomto emailu: bara.holomkova@seznam.cz. Moc děkuji.

Hezký zbytek dne. :-)

Kamarádka nemá fotografii.
Annie | 10.9.2015 14:05

Je mi 24 a už dlouho jsem byla ze všeho zbytečně nervózní, nesmyslně se mi chtělo strachy zvracet a tak, až to vyvrcholilo do úplné paniky. Ležela jsem v posteli, celé dny lapala po dechu a myslela, že umřu. Ale nakonec jsem to zvládla a zvládneme to všichni, nebojte. Nejhorší je číst na netu všechny ty šílenosti o tom, jak to někdo má patnáct let a nezajd ek doktorovi, protože se bojí. Já to chápu, taky jsem se bála, nejlepší je, když vás tam někdo doprodoví, vezme autem. Je to nepříjemný a vypadá to nepřekonatelně, ale jděte tam co nejdřív. Moje rada, cesta, která mi pomohla je teda následující:
1.) pokud je úzkost už tak příšerná, že neumožňuje normálně fungovat, já jsem volila antidepresiva, je důležitý, aby obsahovaly escitalopram, látku, která je léčí. Zezačátku úzkost zhorší, pak začne léčit. Vydržte to.
2.) vyhraďte si cca měsíc, berte v klidu ad, pokud to jde, dejte si dovolenou, dělejte, co je vám příjemný, cvičte jógu nebo něco, dejte si klid.... po cca třech týdnech až měsíci ucítíte, že je to jiný, bude se vám najednou už chtít i ven, zajdete nakoupit, postupně pak třeba popojedete autobusem, postupně se zařadíte
3.) jakmile budete schopní ormálně vycházet, najděte si psychologa, choďte na pravidelné návštěvy k němu, probírejte to, cvičte dělejte si radost
4.) uvědomte si, jestli máte úzkost z prostředí nebo lidí - pokud z prostředí, uvědomte si třeba, že prostředí k životu je stejné jak u vás doma, tak v obchodě, prostě všude... Jiné jsou pouze kulisy :D

Dá se to zvládnout a budete naopak šťastnější, než předtím. Nenechte se ovlivnit nazorem lidi, kteří se bojí jít s tím k doktorovi a tak roky nevyjdou z domu. Já vím, jak těžký to je. Ale jde to! Asi i bez antidepresiv, ale ja zvolila tuhle cestu. Držim všem moc palce!

Kamarádka nemá fotografii.
Vladimír | 24.2.2015 11:45

Úzkost je možné zmírnit jen doplněním výživy. Skutečnou příčinou úzkosti je nedostatek určitých minerálů v těle, často vyčerpaných stresem, bez nichž nadledvinky již nemohou správně fungovat, a naše odolnost na stres tak klesá ještě více. Tím se vytváří doslova začarovaný kruh. Používám přístroj, který změří jakých, pro zdraví důležitých minerálů a vitamínů, máte v těle nedostatek a poradím, jak si je doplnit. Tělo samo si neumí minerály vytvořit a v dnešních průmyslově zpracovaných potravinách se bohužel už téměř nevyskytují. Existuje přímá souvislost mezi nedostatkem minerálů v těle a konkrétními nemocemi. U úzkosti je tato souvislost naprosto zřejmá a prokazatelná. Kdo by měl zájem, může mne kontaktovat na čísle 608 155 338.

Kamarádka nemá fotografii.
Anonym | 15.2.2015 15:19

Taky s tim bojuju uz 10 let. A jak pise Martin vsichni ode me utekly. Dlouholety partner,obe me dcery. Ty jsou vdane,ale na navstevu neprijdou jak je rok dlouhy. Takze se v tom placam uplne sama. Poceni,tres nohou,rukou. Nekolikrat mi bylo tak zle,ze jsem si volala rychlou. K psychiatrovi chodim, AD beru. Nekdy se to zda skoro dobry,pak zas prijde klepaci den. Tak se s tim ucim zit a verim,ze jednou to zvladnu. Jana

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění