Diskuse: duchovní růst

   
Řadit:
22
příspěvků
Správce: angelwoman
Kamarádka nemá fotografii.
Morise Poslat vzkaz | 23.5.2013 16:20

Já mám třeba za svojí osobní „bibli“ knížku od Kurta Tepperweina - Poselství tvé duše. Díky té knize jsem toho tolik pochopila a myslím, že jsem i vyrostla... a hlavně jsem teď mnohem šťastnější a spokojenější... je akorát trochu složitější se přesvědčit, že to opravdu jde :)

Kamarádka nemá fotografii.
angelwoman Poslat vzkaz | 9.5.2010 12:56

Stačilo jednou, fakt není třeba tím zaplavovat všechny diskuze ::ne-ne::

Kamarádka nemá fotografii.
cimice22 Poslat vzkaz | 9.5.2010 12:06

Dobrý den, napadlo mě - že Vám o něčem napíši. Patrně zde si přijdou na své Ti, kteří mají BIBLI za jaksi starou známou věc a která je tak nějak v podvědomí většiny lidí, co se v ní asi píše. Tak tady v knihách najdete něco zvláštního, neočekávaného, nadpřirozeného - něco, co k Vám může mluvit v dnešní době a ne jen přes starozákonní proroky a evangelisty. Zápisky Anny Kateřiny Emmerichové z jejích vidění Ježíše a Marie zaznamenané Brentanem (k nimž Vatikán nevznesl žádné námitky) mohou být porovnávány s dalšími případy, kdy vizionáři zažili „přímé Ježíšovo diktování“, jak je předkládá např. Maria Valtorta. Mám v elektronické podobě její knihy: HOŘKÉ UMUČENÍ PÁNA NAŠEHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA (Vize křížové cesty jako zjevení) + ŽIVOT A HOŘKÉ UMUČENÍ PÁNA NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA díl II. a III. Od Maria Valtorta pak knihy: ŽIVOT PÁNA JEŽÍŠE + ŽIVOT PANNY MARIE. Takže, pokud máte zájem, tak mi napište na radek.chloupek(zavináč)<a href=„http://email.seznam.cz/redir?hashid=1588715833&amp;to=http%3a%2f%2fseznam%2ecz%2f“ >seznam.cz</a> a já je Vám pošlu na e-mail. Mějte se fajn.

Kamarádka nemá fotografii.
Este Poslat vzkaz | 18.12.2008 10:15

zonan, Nux, to je to úžasný, že i když má člověk třeba pocit, že se pořád motá v tom samém, tak když se podívá zpět zjistí, že to tak není. proto si píšu deníček (spíš občasníček) se svýma myšlenkama a zážitkama, a když to čtu třeba po tom roce, tak zjistím, že jsem opravdu o kus dál, a že v mém případě nějaký ten duchovní růst probíhá ::tleskajici::.
a to i v případě reptání. nejde ani tak o to si trochu postěžovat, jako spíš o to, že někdy mě štve úplně všechno i bez důvodu a hledám problémy, kde nejsou. to je to špatný. opravdu záleží na míře, ale ideálně by člověk neměl nikomu sdělovat nic negativního. tak daleko ale ještě nejsem ::svaty::

Kamarádka nemá fotografii.
| 17.12.2008 13:40

Taky jsem se s úsměvem začetla do rok starých příspěvků.
U mně se za tu dobu mnohé událo.
Změnila jsem se v lecčem, naučila se řešit problémy jinak, než do té doby.
Prošla jsem vývojem, možná rychlejším, než za poslední roky.
Změnil (zlepšil) se můj partnerský vztah, protože se stala se mnou změna.
Prošla jsem si vyvrcholením své neurotické nemoci, které mě nastartovalo zase dál, a pozměnilo směr mého  konání zase trochu jinak.
Cítím to nylí jako velmi pozitivní, a ještě mě čeká jedna nepříjemná změna, ale zatím nevím jaká.
Uvidíme, co tu budu psát za rok...::usmev::

Mlada
Mlada Poslat vzkaz | 17.12.2008 12:04

já nereptám vůbec. A už po mnoho let. A je pravda, když slyším někoho reptajícího, tak mi to drásá uši. Nic přijmnýho. Co reptáním vyřeším. Nic. Akorát si pokazí člověk každou pěknou chvíli.

zonan
zonan Poslat vzkaz | 17.12.2008 11:56

Uběhl rok od mého příspěvku a díky vytažení tohoto tématu na světlo jsem si mohla přečíst co jsem psala. Pravda je, že můj příspěvek už pro mě vůbec není aktuální, čtivý a skoro nic mi neříká. Dnes bych ho tady už nevložila. Co se ovšem změnilo je, že jsem se začala radami o nereptání řídit. Přestala jsem reptat a teď si uvědomuji, že nereptá ani mé okolí. (Reptáním mám ovšem na mysli onu věčnou nespokojenost a nadávání na každou maličkost stále dokola. Např. řízení auta, kdy jsou všichni ostatní řidiči a chodci naprostí „debilové“ ::nastvany2::, počasí každý den nemožné, šéfové volové, spolupracovníci idioti, děti hajzlíci ... atd.). Takže jsem si opět potvrdila, že když chci něco změnit ve svém okolí, musím změnit sebe. Ten zbytek přijde sám ::radujici::.

Tatu
Tatu Poslat vzkaz | 17.12.2008 08:57

Zakázat si jakékoli stěžování je zase určité dogma a to je vždycky špatně. To potom člověk ani duševně neroste, ani vlastně nežije, jen si dává pozor, aby si nepostěžoval a získal bobříka. Proč se říká, že sdělená starost je poloviční starost? To je přece normální, a i tyhle stránky jsou toho důkazem, že si člověk člověku postěžuje a i když je to věc, kterou ani jeden z nich nemůže ovlivnit, připadá mu, jakoby  mu ten druhý pomáhal nést jeho trápení. To je přeci součást člověčí komunikace svěřovat se s bolestmi i bolístkami. Reakcí na tato sdělení se přeci lidi ujišťují o své sounáležitosti, o tom, že jim na sobě navzájem záleží. Dále, když se pojmenuje problém nahlas, mluví se o něm, musí se o něm přemýšlet a třeba se najde nějaké jeho řešení a nenechá se jen tak vyhnívat. Samozřejmě, nic se nemá přehánět, ale třeba jsou ty tzv.plané řeči nad sklenicí taky k něčemu. Lidi se z toho co je štve a „nikdo s tím nic nedělá “ vykecají a frustraci z problémů tímhle způsobem vyventilují. Nezapomeňte, že i žádné rozhodnutí je také rozhodnutí!!!!!! V jiných krajích se místo toho rovnou seberou a zapalují auta, rabují obchody a nebo se rovnou vraždí. Takže stěžování k životu patří. Když třeba v létě řeknu „do p....e to je vedro“, a můžu si to říct i jen sám pro sebe a nikdo mě neslyší, tak samozřejmě vím, že se vedro nezmenší, ale aspoň si tím ulevím ( no a podle desatera zároveň spáchám hřích, ale ten nahoře ví, že to nemyslím na něj, protože v létě zkrátka vedro má být a tak mě nechá). ::vysmaty:: A když si někdo stěžuje a nic s tím nedělá, ačkoliv by mohl a měl, tak mu můžeme vpálit, aby už s tím tedy něco udělal. No můžete tohle říct člověku, který si na nic nestěžuje? Nemůžete! ::smich::Tak to vidím já.
T

slona
slona Poslat vzkaz | 16.12.2008 15:04

Výborné téma! Když se dívám na svůj duchovní růst-nerůst::smich:: tak jsem snad za poslední roky dospěla k větší tolerantnosti vůči chybám jiných.

Mnohé jsem se naučila v partnerském vztahu. Můj přítel, ačkoliv na svém duchovním růstu nijak nepracuje ::stydlivka::, je mnohem vyrovnanější a dospělejší osobnost než já. Tak ho tak po očku pozoruju a postupně se učím. Naučila jsem se třeba smát sama sobě, připustit vlastní chybu, omluvit se, hádat se rychle a věcně. Začínám si myslet, že některé věci se z knih vyčíst nedají. Tím nechci říct, že by se knihy o duchovním růstu neměly číst! Mám na mysli to, že je snazší chování odkoukat (teorie sociálního učení) než si ho nastudovat. 

Kamarádka nemá fotografii.
Valeriana Poslat vzkaz | 16.12.2008 13:01

Ahoj, jsem tu dnes nová, tak jsem se začetla. Nepochopila jsem to jako půst od jídla, to by ty děti asi brzo pomřely ::smich:: půst může být od čehokoli, čeho se zřekneš. Například od sledování TV, osobně bych potřebovala občas půst od PC. Mně to přišlo jako dost dobrý nápad, půst od remcání ::tleskajici::

Kamarádka nemá fotografii.
Este Poslat vzkaz | 2.10.2007 18:34

jojo. všichni pořád na něco nadávají. taky mě to občas stahuje. je to o vnitřní stabilitě. když se cítím dobře a jsem vyrovnaná, tak tyhle řeči se mnou ani nehnou. a někdy, když je to horší, tak mě to pohlcuje...

zonan
zonan Poslat vzkaz | 2.10.2007 08:00

Já Tě chápu, jsem na tom stejně. To povídání mě zaujalo jen proto, že poslední dobou se kolem mě v práci značně rozvinulo brblání, remcání a pomlouvání a já jsem se přistihla, že mě to začíná stahovat. Takže tohle byla odpověď pro mě na mou prosbu, jak z toho ven.

Kamarádka nemá fotografii.
| 2.10.2007 07:47

to je možné. Pak ano.::usmev::
Ale stejně jsem velmi opatrná při poslouchání takovýchto výroků osvícených. Raději uvažuji a věřím tak jsem nastavena já. Mám problém přijmout víru druhých. A to i kdyby mi vzásadě seděla, prostě si na to musím přijít sama.::ano-ano::

zonan
zonan Poslat vzkaz | 1.10.2007 19:05

Já to vnímám tak, že v tomto případě není pust myšlen jako zřeknutí se jídla, tj. hladovění. Je to <strong>pust od veškerého reptání, tedy snaha 21 dní nereptat, nenaříkat a nenadávat.</strong> Neznám originál a možná je chyba v překladu, pokud to bereme doslova.

Kamarádka nemá fotografii.
| 1.10.2007 18:01

Musím říst,
že kdyby mi nedali 21 dnů najíst, taky bych byla svolná k čemukoliv, a jistě bych přiznala a hlásala cokoliv.
Měli by OSVÍCENÍ mluvit nikoliv pod vlivem hladu, ale v pohodě, jako je většina věřících, co může změnit svět.
Půst není prostředek k pravdě, spíš mi to připúomíná m učení, nebo „jiný stav“ rovný opilství.
Až bude hlásat ve střízlivém stavu, budu nad jeho výroky přemýšlet...

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění