Diskuse: tokofobie - chorobný strach z porodu

   
Řadit:
28
příspěvků
Správce: Soleil
Kamarádka nemá fotografii.
šťastná máma | 11.12.2015 08:20

TO Girl: je mi vás líto, nevím jestli je to dobrý nápad, abyste pak neměla negativní zážitek a k dítěti odpor :-( Co s vámi dělá miminko jako takové ? Kvůli němu opravdu stojí za to, podstoupit všechno. Je to část vašeho manžela, kterého milujete a část vás, vašich rodičů ... clamp

Kamarádka nemá fotografii.
Anonym | 11.12.2015 08:18

TO Lemonny: ale může, je to služba jako každá jiná, dá se zaplatit. Serebrity ani platit nemusí :-!

Kamarádka nemá fotografii.
Anonym | 11.12.2015 08:17

TO Lemonny: ale může, zaplatit se dá skoro všechno, serebrity ani platit nemusí. :-!

Kamarádka nemá fotografii.
Girl | 10.12.2015 14:09

TO Vlasanka: mam úplně stejne pocity, nechci to zažít, přijde kmi to odporné, tehotny ženský nesnáším, nevhci to nikdy ale mam úžasného muže a on dítě chce...musím to udělat pro nej abych jo neztratila :'(

Kamarádka nemá fotografii.
Lemonny | 25.9.2011 17:02

TO : Sportswoman

Vážně????
Ujištuji vás že v této zemi si císařský řez žena zvolit nemůže...

Kamarádka nemá fotografii.
Soleil Poslat vzkaz | 21.4.2010 21:50

Lulu - jestli máš pořád stejný strach, napiš mi, jsme na tom stejně...

Kamarádka nemá fotografii.
angelwoman Poslat vzkaz | 2.11.2008 13:39

Jak si tak zpětně čtu diskuzi, koukám, že jsem na to podobně jako Lulu. Nemám fobii z porodu, ale určitý strach mám. Nevyhledávám hnusné historky o porodech, ale vždycky někdo něco řekne, čtu to nebo slyším v televizi a bojím se. Taky ve mně všechny ta slova jako „nástřih hráze, klystýr“, apod. vzbuzují trochu hrůzu. Ale věřím, že mě to přejde s očekáváním miminka ::svaty:: Člověk se bojí hlavně neznámého a kolem máločeho koluje tolik fám a hrůzných historek jako kolem porodu. A ke mně se dostávají asi jen ty špatné...::kocka::

Kamarádka nemá fotografii.
| 29.8.2008 10:31

Ono to není až tak jednoduché.
Císařák je zásah do organismu větší, než přirozený porod. Normální lékař to neudělá „jen tak“.
Ale tokofobie může být dostatečný důvod k tomu, aby byl proveden. problém je, že to nikdo nebere moc vážně, že to je skutečně psychická porucha, a ne jen obyč. strach.
Když to potvrdí psychiatr, mohlo by to klapnout.

Kamarádka nemá fotografii.
Vlasanka Poslat vzkaz | 29.8.2008 09:49

No mě se zvedá žaludek jen když vidím těhotnou ženskou - tedy doufám, že se případně přítomné těhotné neurazí:) Ale já si jen představím, jak se to dítě v té slečně/paní „mele“ a je mi opravdu na zvracení.Nevím proč. Nemám ráda  miminka, ani všechno co k nim patří a debatám s nastávajícími nebo už mladými maminkami - kterých je v mém okolí teď dost :-( - se vyhýbám. Nemám na to zkrátka žaludek.  A o porodu radši vůbec nepřemýšlím - to by mě asi kleplo:-) 

Kamarádka nemá fotografii.
Sportswoman Poslat vzkaz | 28.8.2008 12:50

existuje porod císařským řezem, v dnešní době si to žena může sama zvolit...

Kamarádka nemá fotografii.
Vako Poslat vzkaz | 28.8.2008 11:19

Dobrý den Lulu, už deset let se potýkám s úzkostmi a mohu říct, že to, co popisujete by zasloužilo pomoc psychologa nebo psychiatra. Absolvolala jsem leccos, ale co mi opravdu pomohlo - byla kognitgivně behaviorální terapie (KBT) v denním stacionáři pražského psychiatrického centra. Krom nácviku relaxace, vyměňování zkušeností s ostatními, co mají podobné problémy, nácvikem asertivity jsem se hodně dozvěděla o tom, proč a z čeho mám své strachy a jak s tím bojovat. Pod úzkostí je často více než jen to, z čeho je samotný strach. Je to dobré najít (sám to ale člověk hledá těžko a pokud najde, trvá to roky - terapie mi pomohla - na rozdíl od léků - za 2 měsíce). Jsem teď v 32 týdnu těhotná s dvojčaty - myslím na porod - a vím, o čem mluvíš - taky mi to připadá divný, že se mám nechat „zdevastovat“. Na jednu stranu je to přirozené a pro miminko se to vyplatí podstoupit - ale to nic nemění na tom, že žena dneska prostě není stádní zvíře, které porodí na poli, protože je to přirozené a ani stroj na děti. Co se týče bolestí, nástřihů, zhoršení sexuálního života po porodu, atp - s tím je to těžký - každý říká něco jiného. Jsou ženský, který rodí 20 hodin a užijí si dost a jsou takové, které mají za 2 hodiny po všem. Někdo nástřih a šití ani nezaznamená a někdo ano. Totéž se sexem. Mám kamarádku, která říká, že kvalita jejího sexu je po porodu naopak lepší. Co z toho plyne? Podle mne to, že to nemá cenu řešit a pořád diskutovat, protože jednoznačná odpověd není. Vím už, že strach se neodstraní mluvením o něm ( i když lepší než o něm mlčet a dusit to), ani pokusem o nalezení správného postupu, který by vše vyřešil (např. císařský řez),ani pokusem se vyhnout tomu, co ho vyvolává a ani to ale není tak, že když si to člověk rozumně vysvětli, tak to přejde. Jak říkám, pod tím, vždy něco je - musí se to nejdřív vylovit, ošetřit - a pak to ustupuje. Např. by bylo zajímavé se podívat na to, proč je pro Teba tak zásadně důležité, aby nedošlo ke změně pohlavních orgánů. Nevím - napadá mne třeba, že pod tím může být podvědomá obava, aby byl člověk atraktivní pro partnera , aby člověk nepřišel o vztah nebo tak něco. Pokud je to takto, je třeba řešit proč se člověk bojí, že se to stane. Existuje něco ve vztahu, co gto naznačuje - pokud ano, nutno řešit. Pokud ne, pramení to ze vztahu rodičů - dítě si mže zakotvit strach z něčeho, co se stalo rodičům, nebo i z toho, jak si to vyložilo...Při terapii jsem si všimla, že většina z nás měla také tendence k dosahování dokonalosti. Tj. že jsme měli pocit, že co není perfektní je špatné - trocvhu ode zdi ke zdi - když ne úplně bílá, tak černá.  Já jsem tenkrát řešila problém v práci, tj. měla jsem dojem, že musím být buď spolehlivá, výkonná a skvělá na 120%, anebo jsem selhala. Pak se ukázalo, že to má skoro ve všech oblastech života. Chci být nejlepší matkou, milenkou,partnerkou,...ideálně být nejlepší, nejchytřejší, nekrtsnější...Proč? Protože se bojím odmítnutí. Čím je člověk dokonalejší, tím snadněji ho přece lidé přijímají...Takže jsem v rámci terapie např. dostala za úkol dělat chyby - abych zjistila, že svět se nezboří a kdo mne má rád, bude mít stejně...Bylo to prima a dost úleva:) Také jsme se učili vyhledávat pozitiva (na sobě, na druhých, na světě, kdekoliv)-  nejen pořád hledat a vytahovat, co nejde, co nedopadne dobře nebo co nepůjde, ale naopak...Bylo by toho hodně, co bych o tom mohla napsat - doporučuji to zkusit. Jak říkám často se bojíme ještě něčeho jiného, než jak to na první pohled vypadá. Tak držím palce. Je to zápas.

Kamarádka nemá fotografii.
Lulu89 Poslat vzkaz | 21.5.2008 12:58

S tím štěstím máš určitě pravdu.
Třeba se to trochu změní, až jednou budu opravdu těhotná, ale jsem moc úzkostlivá, pokud bych dopředu nevěděla, že budu rodit bezbolestně, určitě bych strašně moc stresovala a ubližovala tím i miminku..

Kamarádka nemá fotografii.
Lulu89 Poslat vzkaz | 21.5.2008 12:55

Moc Vám děkuju za rady, určitě se podívám na stránky doktora Apolináře i té regresní terapie..

Nevím ale, jestli mi to pomůže, právě se hrozně bojím těch různých roztržení..prostě vím, že se to děje, to není jen subjektiví pocit..Slyším to v rodině, protože všechny mé sestřenice a bratranci jsou ve věku, kdy zakládají rodiny. Občas něco zaslechnu i v autobuse a tak..

Ta epidurální injekce zní dobře, ale pořád mi to přijde obrovský zásah a nedovedu si představit, že by se všechno vrátilo zase do normálu, natož při více dětech... Přítel má menší penis, tak si myslím, že bych pro něj po dětech byla moc velká, to je další věc, které se bojím, po  porodu samotném.

Císařského řezu bych se bála ze všeho nejmíň, i když ani ta představa se mi nelíbí ( trubička v močové trubici - další úzkost, jizva..ale přece jen mi to přijde šetrnější než zažít takovou bolest a změnu pohlavních orgánů, které jsou tak citlivé )

Chtěla bych děti vlastní, nejlépe dvě, nebo tři ale pochybuju, že by mi má psychika dovolila být těhotná a rodit vícekrát než jednou..

rezama
rezama Poslat vzkaz | 21.5.2008 12:37

Všechny příspěvky mají v něčem pravdu.Já jsem rodila 3krát a taky mě předtím spousta lidí strašila.Jediná rada na to je -neposlouchej je.Až to přijde tak se budeš těšit na miminko a uvidíš bude to dobré.První porod jsem měla dlouhý,14 hodin,taky mě nastřihli a synovi se moc ven nechtělo  já neuměla tlačit,ale nikdy bych to nepopisovala jako nějakou hrůzu.Jak říká Nux ženské tělo je k tomu přizpůsobeno.Druhá dcera byla na světě oproti synovi rychle a třetí dceru jsem rodila právě tím epiduralem.Tenkrát (dcera nejmladší má 16 let) se s tím teprve začínalo a bylo pravda že někdy se stalo že to špatně napíchli.Ale to už je dlouho a medicína je zase dál a o mnoho lepší.Jen chci říct,že i když jsem epidural nechtěla a paní doktorka mě ho doslova vnutila,bylo to jak popisuje Hana.Napíchli mě ho do zad a pak už ani nevím jak malá valezla,teda pardon,jestli to tak mohu doslova napsat.Jen mě teda mravenčili nohy a nemohla jsem moc stát,ale necítila jsem vůbec žádnou bolest,jen jak Hana psala jako by se mě chtělo na velkou.Opravdu si myslím že když někdo má strach z porodu a nebo z bolesti tak ten epidural mu hodně pomůže a určitě je lepší jak císařský řez,to je přece operace a to už samo sebou nese víc rizika jak sám porod.Takže já jsem u prvních dvou porodů měla křížové bolesti,taky je to něco,ale dá se to zvládnout,a tak vřele můžu po zkušenostech z třetího porodu ten epidural doporučit.Ještě ti ale napíšu jednu věc:ať máš za sebou porod jakýkoliv,tak té radosti,tomu štěstí z narození děťátka,jak je poprvé uvidíš,tak tomu se opravdu nikdy nic nevyrovná,tomu věř.

zonan
zonan Poslat vzkaz | 20.5.2008 18:17

Už 2x se mi ztratil muj dlouhatánský příspěvek, takže nyní krátká verze ::drsnak::.
Doporučuji regresní terapii. Ta opravdu dokáže strach odstranit. Na stránkách pana Andreje Dragomireckého je kromě vysvětlení této metody uveden i seznam terapeutu. Dále existují i energetické esence Araretama (<a href=„http://www.araretama.cz/“>www.araretama.cz</a>), které jemně pracují s psychikou a mohou celý proces podpořit. Jedna z esencí je také zaměřena na odstraňování strachu z porodu. Osobně ji vyzkoušela má spolupracovnice a velmi kladně hodnotila. Mimochodem, u jejího porodu jsem byla jako doprovod a moc jsme se nasmály. Zprvu to byla pohodička, pak dostala i epidurálku asi na 2 hodiny, aby se nejen zmírnily bolesti, ale také pro rychlejší otevření a skoro závěr jsme proseděly ve sprše (ona na míči, já vedle ní). Ten porod byl užasný, emotivní zážitek. Jsou to již skoro 4 roky, ale  obě na něj s nadšením vzpomínáme. Ona říká, že stále čekala, kdy přijde to „strašné“, a místo toho najednou uslyšela ten nejkrásnější „pláč“ na světě.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění