Radost ze života

Taky cítím, že nic nemá smysl. Oba jsme s partnerem studovali VŠ, skončili, on je rok a půl nezaměstnaný- nechtějí ho ani na nekvalifikovanou práci. Já dělám desítky jako prodavačka, na černo za minimální mzdu. máme problémy vyjít s penězi, nemáme na sebe čas, nemám čas, sílu, ani peníze na jakékoli koníčky. jako by všechna radost ze světa zmizela.

Ahojky Smoulinko!
....tyjo,to by me teda asi taky slozilo,kdyby me po 4 letech vyhodili ze skoly....Ale! bohuzel se to stava a nema smysl se ohlizet, musis jit dopredu! Nas zivot je tak kratkej a my si ho kratime placanim od niceho k nicemu, propadanim se do cim dal tim hlubsiho bahna......vim moc dobre o cem mluvim, mam taky vsechny slozky zivota totalne rozsypany, na VS sice jsem a k Bc se snad doplacam,ale zase me ten obor moc nebavi,tak to mas skoro prast jako uhod.....moc dobre si vzpominam, jak jsme zacatkem rijna u tebe v denicku resily, jak se do toho ted obujem a neco s tim zivotem udelame, ok, tak se nam to obema zatim nepovedlo, ale nevadi, protoze jsme mlady a kvalitu naseho zivota mame plne ve sve moci! Vis, rikas, ze se ti smula lepi na paty.....ja jsem nedavno cetla zajimavou uvahu o tom, ze clovek svym negativnim postojem dava telu podvedome signaly, a to telo se podle nich zarizuje - takze kdyz neses sklenenou vazu a rikas si, ze jsi nesika a ze ji urcite upustis,tak mozek da telu signal a ejhle - ty ji opravdu upustis! Kdyz budes jen sedet a cekat, az odejde smula a prilepi se na tebe stesti, tak uprimne myslim, ze se ho nedockas..... stesti se musi jit naproti nekdy i hoooodne daleko, ale i to za to stoji, ne? Chapu, ze ted nevidis smysl zivota, nemas motivaci, citis se opustena.....ale sezenim u TV zadnou motivaci, optimismus, silu bojovat, neziskas. Vis co? Jdi si zasportovat - zabehat, na aerobik, cokoli, u ceho se zpotis - endorfiny udelaji sve a Tobe se bude hned lepe uvazovat o tom, co dal.... Nemyslim, ze bys byla v bezvychodne situaci, muzes si udelat nejaky rekvalifikacni kurz, navic dnes je v Praze nejnizsi nezamestnanost a fakticky nedostatek zamestnancu, takze s praci bych se zas tak nestresovala, neco se sezene vzdycky! Pripada mi ale tedka dulezitejsi, aby ses srovnala sama se sebou, pecovala o sebe, sportovala, dopravala telu vitaminky......protoze dokud se nebudes citit trochu dustojne jako clovek, tak ani tak moc dobre nemuzes fungovat....... Pojd, kasleme na to co bylo a zacnem znovu, jo?

Ach jo ty teda máš náladu Proč by si neměla na VŠCHT? Kámoš dělal inženýra devět let a nakonec skončil „jen“ jako bakalář. To je docela síla ne? Můžu se zeptat, jestli jsi dělala nejdříve Bc. Nebo jsi ještě nastoupila rovnou na magisterský program? Hele, to, že máš pocit, že nic neumíš je normální. Já jsem tu VŠ dodělal a rozhodně se necítím, že bych byl chytrej. Prostě praxe a škola je bohužel na českých VŠ pořád trochu o něčem jiném. Na smůlu a na počasí to nesváděj! Za své štěstí si může každý sám. Prostě bojuj se všemi problémy, které jsi zde popsala. Myslím, že Ti budou všichni držet palce

Ne, na VŠCHT bych ani neměla, vyhodili mě ze zemědělky. Vrátit už se nemužu, musela bych chodit znova 5 let, za každý rok platit a navíc mě to už vůbec nebavilo. POslední dva roky mám na co sáhnu smůlu:( O nějakým hubnutí tedka ani nemluvím, já se prostě sama od sebe nedokážu přemluvit a jít něco dělat, asi ej to taky tím počasím, nevím. Snad se to časem zase obrátí, už bych taky nějaký to štěstí potřebovala:)

Smloulinko,

Koukal jsem se na Tvůj deníček a vypadá to, že Tě vyhodili z VŠ. Věřím, že to je vždy nepříjemné, obzvláště, pokud tam jsi již 4 roky. Já měl v prváku taky namále, ale na rozdíl od Tebe jsem měl štěstí a tu rozhodující zk. (dáš, nebo letíš) jsem udělal a nakonec se ze mě stal po pěti letech inženýrskej. Nevím sice odkud jsi, ale píšeš, že jsi bojovala s chemií, tak počítám VŠCHT??? To by znamenalo, že jsi z Prahy a to tady práci sehnat musíš! K té Tvé postavě. Viděl jsem fotky a určitě by Ti to s pár kilo dole slušelo více. Víš, já bych asi taky potřeboval takových pět kilo shodit, tak se můžeme navzájem hecovat. Sestavíme klidně nějaký jídelníček, naplánujeme pohyb a večer si písneme, jak jsme to dodrželi. Sezením u TV a jen psaním do diskuse nic nevyřešíš. Hubnout můžeš okamžitě, práci budeš chvíli hledat a na školu se třeba časem vrátíš, určitě by Ti hodně známek uznali. Měj se a hlavu vzhůru.

Ne, já už maturitu mám, je mi 25. Vyhodili mě z vysoký, byla jsem už ve čtvrťáku. Opakovat už nemužu, to už jsem taky udělala, takže si jí ani nemužu dodělat:( prostě nemám před sebou žádný cíl, nemám koho o sobě přesvědčovat, tkaový bludný kruh:(

Já vím, že to není snadné, ale jde to. Brigáda je fajn, ale NENÍ to práce. A tu když chceš tak najdeš, třeba se nechytíš hned v první, ale jde to. Nebo proč si nedoděláš školu? Pochopila jsem to správně, že nemáš maturitu? Vždyť můžeš opakovat ročník, ne?

Víš ono se to lehce řekne, ale když nemáš žádný cíl, nemáš pro co v podstatě žít, na co se těšit, nikdo tě v tom nepodpoří tak to tak snadno nejde jak to ty řikáš. Samozřejmě vím, že je hodně lidí co se snaží a nemužou. Ale já na to prostě nemám vubec sílu, motivaci... Ty dva roky jsem nestárvila ničím, byla jsem ve škole, ale ve čtvrtáku mě letos vyhodili a jsem v podstatě bez ničeho. Na netu koukám pořád, ale letos už jsem vystířdala 3 brigády a nic:(

Tak se seber holka a zkus se svým životem něco udělat! Nikdo jiný to za tebe neudělá Máš to plně ve své moci, tak to zkus trochu rozhýbat-na internetu si hledat práci-což by neměl být problém něco si najít, obnovit kontakty s přáteli, najít si nějaký koníček, začít běhat nebo cvičit doma - cokoli. Vždyť možností je spousta, jak dát život zase do pořádku, tak proč sedět doma na zadku a nechat ho protékat mezi prsty?? Máš vše ve svých rukou - proč jsi strávila 2 roky ničím? Vždyť jsi za sebou mohla mít spoustu pracovních zkušeností. Tak to zkus aspoň teď - honem popadni nejbližší noviny, zapni internet a tu práci si najdi - kdo chce, pracovat může a to už vůbec nemluvím o takové mladé holce. Co mají říkat ostatní, kteří třeba práci opravdu najít nemůžou? Časem se třeba můžeš zase vrátit ke škole, nic není nemožné, hlavně už musíš udělat ten první krok! Víš, moc dobře, že ostatní mají pravdu, tak jim nedej další důvody k tomu, aby si mysleli, že jsi neschopná a něco se svým životem začni dělat-máš na to, šmoulinko Držím palce

Ahoj, já jsem tedka na tom asi stejně jako ty, možná i hůř. Po dvou letech ve škole mě vyhodili, takže v podstatě jsem strávila dva roky ničím, že bych něco uměla se říct nedá, přítel mě před rokem po 6-letech nechal a od té doby jsem sama, a navíc jsem za ten rok přibrala skoro 15 Kg, takže pokud jsem si někdy předtím věřila, tak teďka je to na nule. Takže jsem doma, nic nedělám, jen se dívám na Tv, nikam se mi nechce a navíc mě nic nebaví:( Nejhorší je že z každé strany slyším že jsem neschopná, nic nedělám, jen se válím a at už jdu něco dělat, ale vubec nevím co:( Dny jen přežívám, nemám se ani na co těšit, nemám před sebou vubec žádný cíl, prostě jedním slovem nula:(((.....

Vím přesně jak to myslíš..snad každý aspoň trochu citlivý a přemýšlivý člověk musel nějaké takové období zažít..Zrovna nedávno si ho pamatuju u přítele-zrovna ho povýšili, nám to skvěle klapalo, nikde žádný problém, ale jednou večer přišel domů a prý: "proč vlastně žiju?" Říkal, že nevidí ve svém snažení žádný smysl, že by se nejradši někam zahrabal nebo odjel někam hodně daleko...vyzvídala jsem co se stalo, atd. a dozvěděla jsem se, že nic. Prostě jednou ráno s tímhle pocitem vstal...Bylo to neskutečně těžkých 14 dní, kdy se s ním nedalo mluvit, vůbec to nebyl on...Pak ho to zase z ničeho nic přešlo..Brácha říkal, že to byl syndrom vyhoření...nevím, je to možné, je fakt, že pracoval od nevidím do nevidím a prostě už asi pohár přetekl...
Mě samotné se několikrát stalo, že jsem se prostě ráno vzbudila a neviděla jsem smysl v ničem, co dělám - ve studiu, ve svých kamarádech, koníčcích, atd. Vlastně bylo vše v pořádku, nic závažného se mi nestalo, ale já se cítila na dně..neviděla jsem důvod ráno vstát...pak jsem si našla novou práci, která mě baví, zase se začla scházet s kamarádkou, vzpomněla si na staré koníčky...ani nevím, jak a kdy a najednou mě život zase bavil..tímhle asi musí občas projít každý

Taky to tak někdy cítím..
Pak se na sebe zlobím, protože si říkám to samé, vlastně mi skoro nic nechybí, jsem mladá, zdravá..
Jak píše Pavel, je důležité mít nějaký koníček, nesedět na místě..
Pokud bydlíš na vesnici jako já a nemáš ani moc přátel, tak je to těžší..
Mně se navíc stýská po příteli, který je daleko a se kterým je mi skvěle..
Pomáhá mi hezká knížka, focení , kamarádka. když je hezké počasí, tak třeba procházka..
Přepadá mě to celkem často, ale snažím se proti tomu bojovat..

na to jsi ještě mladá abys neměla žadnou radost ze života ,vždyt dnes je tolik možností jak naplnit život at je to zájem o zvířata, ty jako studenka máš možnosti získat informace o různých aktivitách,hlavně naskládej hlavu do klína někde určitě na tebe něco pěkného čeká a zapár let budeš ráda že jsi se do něčeho pustila

Ahoj Loprajsko,


jj, občas mě také popadnou myšlenky podobného rázu. Spolehlivě pomáhá zabrat se do práce nebo se zabavit nějakým koníčkem. Důležité je také umět se pochválit za každou maličkost, která se povede.

Zdravím chtěla jsem se zeptat....také máte některá z vás problém s tím, že nemůžete najít smysl života? Nic vás nebaví, jste otrávená a prostě bez chuti do života....? Jsem mladá studentka, relativně zdravá a prakticky nic mi neschází, ale nemůžu se zbavit pocitu, že dny pouze přežívám a nežiju měla bych se správně radovat z každého dne, ale spíš jsem den ode dne skleslejší a bez nálady.....