Kolik mít dětí?

Ahoj Nux, díky za odpověď. Přesně takhle se okřikuju, když přestanu mít "pocit" a začnu zase logicky uvažovat.

Ano, některá by dala nevímco za jedno zdravé dítě, jiná má zase několik
důvodů, proč dítě nechce, tak to prostě chodí, že každý chce něco
jiného.

Hlavně jsem se chtěla zastat těch zajištěných rodičů s jedním dítětem,
kteří jsou obecně považováni za sobce a kariéristy. Ono to někdy může
být trochu jinak. Zdravím.

Promiň, ale trochu se divím Tvému pláči nad "pocitem zpackaného života"!
To je velmi neskromné. Vychovalas syna, a zdá se Ti to málo? Dítě Ti bylo dopřáno, a Ty máš málo? Víš co by za to jiné daly? Za jedno zdravé dítě?
Jedináček není žádné postižení. Když nevyšlo víc dětí, nevyšlo, ale plakat nad zpackaným životem...to snad ne.
Za Tvým smutkem musí být ještě něco jiného, ne?

Ahojky. Zažila jsi si své...Mrzí mě to, ale život to tak někdy prostě naplánujeMáš opravdu hodně, z nejčastěji, žádaných priorit. Buď šťastná za to, co máš a co ti bylo dáno. Určitě se dočkáš vnoučátek a i kdyby jednoho....v tomhle smyslu na počtu přece nazáleží....Přeji krásné plány.

Dovolím si přispět svým příběhem. Jsem starší ze dvou dětí s rozdílem 8
let. Velkou část dětství jsem prožila jako osamělý opečovávaný
jedináček. Umínila jsem si, že budu mít tři děti, a hned za sebou, aby
si spolu mohly hrát. Těšila jsem se, až budu "velká". Pak stačil jeden
nelehký porod a bylo po plánech. Další život plynul v rytmu dva týdny
zklamání - 2 týdny naděje, pak neúspěšné IVF a nakonec už jen oči pro
pláč.

Dnes je můj syn už dospělý a nemá nejen sourozence, ale ani bratrance a sestřenice (naši sourozenci jsou bezdětní).

Já mám spokojené manželství, dobré zdraví, hezké bydlení,

práci, která mě baví. Mé okolí soudí, že mám všechno. Nikdo neví, jak často brečím s pocitem zpackaného života.

Tak snad mi bude dopřáno mít alespoň dost vnoučat.

Přesně tak - rytmus rodiny. Navíc každé dítě je jiné. Některé bude stále žárlit na mladšího sourozence, i kdybyste dělaly cokoliv, jiné bude naopak pomáhat a z miminka se těšit. U menších věkových rozdílu tato žárlivost není, což je plus, ale jinak si to neumím představit. Mít třeba děti rok po sobě, jak to má kamarádka, to ne. Vůbec nic nestíhá a je to i finančně náročnější.

Ani já si nemyslím, že samostatností to končí, ale vidím to ze svého úhlu pohledu. Mám dceru, která si velmi dobře adaptuje na jakékoliv podmínky a lidi a prostředí tzv.cestovatelský typ. Domnívám se až teď je připravena přijmout do naší rodiny dalšího tvorečka a mít z toho sama radost a hlavně takové ty základy všeho už má. Ono je to subjektivní a vychází to z rytmu dané rodiny. Citově to dítě nemá šanci strádat pokud mu dokážete, že na něj ten čas máte a já vím, že nikdy druhořadě stát nebude. Jako pedagog znám daná úskalí, ale právě to zmiňované "odbití si starostí" vážně nechci. Chci si pamatovat každý detail i u druhého dítěte a radovat se stejně. Ovšem chápu maminky co musejí mateřskou vzít v kuse a potom nastoupí do práce.
Přeji všem krásné chvilky se svými dětmi a hodně psychické pohody.

PŘESNĚ TAK, KAŽDÁ MÁME JINÝ NÁZOR, TO JE SAMOZŘEJMÉ.
NĚKTERÁ MAMINKA CHCE RADŠI VĚTŠÍ VĚKOVÝ ROZDÍL, ABY NEMĚLA TAKOVÝ SHON, JINÁ TO NAOPAK BERE TAK, ŽE SI ODBYDE, V ÚVOZOVKÁCH, VŠE NARÁZ.
NEMYSLÍM SI ALE, ŽE 6ILETÉ DÍTĚ NEBUDE VYŽADOVAT TOLIK POZORNOSTI. OPAK BÝVÁ PRAVDOU. JÁ MÁM NEJSTARŠÍ 8MI LETOU A CO SE TÝKÁ PÉČE, JE TO SAMOZŘEJMĚ JINÉ, NEŽ S MALINKOU, KTERÉ JE 19 MĚS, ALE PO CITOVÉ STRÁNCE POTŘEBUJE POZORNOSTI DALEKO VÍCE, NEŽ BY SE MOHLO ZDÁT. POZOR, ABY SE NESTALA STARŠÍ DCERKA SAMOZŘEJMOSTÍ A VŠE SE NETOČILO KOLEM MIMINKA.
JINAK JEŠTĚ NÁS ČEKÁ DALŠÍ OBDOBÍ - PUBERTA, DOSPÍVÁNÍ - ZASE JINÉ STAROSTI, JINÉ RADOSTI. VŠE NEKONČÍ TÍM, ŽE JE DÍTĚ VÍCE SAMOSTATNÉ.
TOHLE NEMYSLÍM PŘÍMO NA PISATELKU, SPÍŠE VŠEOBECNĚ - ONA MNE K TOMUTO ROZEBRÁNÍ POUZE INSPIROVALA.

Hodně pohody v těhotenství. Tak nějak jsem se vrátila do mládí . I já mám rozdíl mezi dětmi 6 let, ale trochu jinak než to bude u Tebe. Já mám děti 4. První dcera se narodila 1962/ 5 , syn pak 1963/6 - přesně za rok a 9 dní.
Byl to záhul, ale protože jsem byla vycvičená / dětská sestra/ - jsem to zvládala technicky - v praxi tom bylo horší, ale tenkráte jsem měla babičku a ta mi při vycházkách pomáhala, maminka ještě pracovala. -
Manžel tehdy do práce dojížděl, ale ve volných chvílích se účastnil on. -
Když bylo dětem 3 a 4 roky jsme se odstěhovali do východních Čech a v roce 1969/3 se mi narodila další dcera , která se stala "živou panenkou" - báli jsme se rozmazlenosti a tak jsme se rozhodli pro další dítě, tak je nejmladší dcera 1970/7 -
I když to nebylo vždy lehké , byli jsme na to dva. -
Ale nejpyšnější byla Zdenička - dodnes má pocit, že musí své malé sestry "vychovávat" - což obě velmi "oceňují"!! - .
Velmi nenásilně se tak zapojila do "pomoci" a zdaleka v ní neobjevila žárlivost -

Myslím si, že každý na to máme svůj názor a zaleží co vše pro nás v důsledku důležité. Jsem z početné rodiny a na materiální věci si nemohu stěžovat jako dítě jsem to moc nepociťovala, ale neměla jsem vše.
sama mám prozatím jedno dítě a čekám druhé. Záleželo mi na tom dát dítě vše co pro život je třeba co mu bude přínosem, pocitově takový malý jedináček. Pamatuji si každý detail jeho života dcera má 6let a budeme mít doma zanedlouho mimi. Všichni to prožíváme atěším, že se mu budu moci věnovat tolik jako dceři. Ona povyroste a už nebude potřebovat a chtít tolik pozornosti a a časem to vidím na třetího mazánka. nevidím dceru jako rozmazlenou a jako pedagog cítím, že je vše v pořádku.
Matky, které mají dětí více po krátké době jsou zcela svobodně rozhodnuté a záleží poze na jejich psychice jak vše zvládnou a proč to vlastně chtějí důvodů bývá nesčetné množství. ty starosti z malými si odbydou brzy a potom už mají poklidný život. Já se budu po 6letech vracet k tomu krásnému starání o malého tvorečka.
Každý máme pohled na toto zcela jiný a doufám, že jen jen správný pro nás. A materiální věci nejsou to důležité pro mnohé děti.

Já mám tři děti s věkovým rozdílem 4 roky a 3 roky. Můžu říct, že rozdíl 4 let byl přijatelnější. 4 leté dítě už má trochu rozumu a netahá se s malým o hračky a dokáže si s ním hrát. To se osvědčuje i teď, kdy je dceři 8 let a mladší 4 roky. Pořád si spolu dokáží hrát. Horší to bude časem, protože to pak bude jedna v pubertě a druhá ještě dítě, jenže to si nevybereme. Buď je klid, když jsou relativně malé a nebo později - to je když je věkový odstup menší, např 2 roky. Když porovnám ten druhý rozdíl - 3 roky, tak to je už horší Holce byly 3 a něco a malá lezla. Ještě neměla rozum z toho, že malinké nemůže brát hračky a brečela, když něco malinká měla a samozřejmě jí tu hračku nedala. Věkové rozdíly mají své pro a proti v každé variantě. Já kdybych se rozhodovala znova, tak bych chtěla děti asi s 4 letým odstupem. Přecejen se spíš řeší konflikty starších dětí, než malých. A mít děti po sobě třeba rok nebo dva je fakt boj. Maminka je opravdu velice vytížená - dvě děti na plenách atd ....Mám takovou kamarádku.

Pokud to mohu posoudit pohledem sourozence, má ségra je mladší o 1 rok a 2 měsíce. A přijde mi to skvělé, dokázaly jsme si vždycky porozumět, rodiče mezi námi nemuseli dělat rozdíly (typu ona je malá, udělej to ty), oblečení jsme nosily současně, střídaly jsme si ho nebo ho hned podědily, mohly jsme se spolu i učit atd atd. Takže já hodnotím pozitivně malý věkový rozdíl. Pokud to vezmu pohledem matky, myslím, že úplně až tak ideální není, přecijen mít dvě malé uřvané děti hned po sobě asi není žádný relax, ale myslím, že vzít si mateřskou "2 v 1" je určitá výhoda i co se týče "kariéry", žena nemusí dvakrát přerušovat zaměstnání. A navíc, první dítě nemusí chodit do jeslí, protože může být s matkou doma. Já bych chtěla rozmezí věku dětí asi tak 2 roky, ale příroda si někdy postaví hlavu a zařídí to jinak, to chápu, takže to nechám na ni :)

Já děti nemám,tudíž budu mluvit pouze ze své zkušenosti "sourozence"-já si myslím, že ideální je takový věkový rozdíl, kdy si ty děti spolu můžou hrát a prožívat dětství-tak do 4 let...Pokud je to velký rozdíl, ty děti jsou každý někde jinde...neříkám, že to musí být úplně na škodu (naopak mnoha maminkám, jak pozoruju u své spolužačky vyhovuje, když si ze své dospělé dcery můžou dělat chůvu.... )
Jinak jestli můžu mluvit za sebe, já bych chtěla děti v rozmezí tak 3-4 let..

jaký si myslíte že je nejvhodnější věkový rozdíl mezi sourozenci?tyto názory mě velice zjímají..

ahoj všem.četla jsem vaše názory...byly opravdu různé.já sama si myslím že je lepší mít min. dvě děti.sama mám jedno(22měs.) a plánujeme druhé.bylo plánované,ale oba jsme nečekali,že se to povede tak rychle.ničeho nelitujeme.
zda na financích záleží je asi taky věc názoru.já osobně bych chtěla svým dětem dopřát,aby se měli lépe než já a mé 2 mladší sestry,jako malé a abych je mohla zajistit do budoucna.ne že bysme měli špatné dětství,ale bylo fakt skromné a z hnízda jsem vylítla uplně bez prostředků,tak asi jako většina. chtěla bych,aby mé děti na tom byly lépe.měli něco naspořeného.takže být skromný jde,mít méně peněz,jde,ale už bych si nemohla dovolit např. dětem spořit.tím nikoho neodsuzuji.
přítel podniká a vše dělá pro budoucnost našich dětí..jsem na něho hrdá.

Takhle žije i dneska hodně lidí. Já bych to ale tak nechtěla. Ono pro ty děti je to asi hezké, to domácí teplíčko, jak jsi psala, ale ti rodiče to tak určitě nebrali. Museli být hodně ve stresu atd...Tolik lidí v jednom pokoji, to bych nemohla.
Dneska je to holt taky boj a troufla bych si říct, že větší, než za minulého režimu. Tehdy se rodiny s dětmi měly líp. My jsme měli spoustu věcí a byli jsme tři, po revoluci 4 sourozenci. Dnešní děti toho tolik mít nemůžou, když jich je víc.
Co se týká bydlení, tak je třeba dobrý bydlet s miminkem s rodiči, když teda člověk chce mimi a říká, že nemá byt a zažádat si o něj potom. To je velká šance, že byt dostanete. My to tak měli a byt jsme dostali za 2 roky. Rozhodně mít první dítě v těhle podmínkách---bydlet u rodičů, mi nepřipadá nijak hrozné a jako důvod nemoct mít dítě, bych to nebrala vůbec.
Otázka je potom, jak to dlouho půjde a jestli jsou partneři rozumní. Přivést do tohoto další děti, to už bych neudělala.

Co se týká dalšího argumentu..peníze. Pokud má muž, přítel prům. mzdu a bydlíte s rodiči nebo v klasickém, městském bytě, není to k nezvládnutí.
Jiné je, jak jsi psala, že studuješ. To už je o těch prioritách. Někdo chce studovat, někdo chce rodinu a každý si vybere to své.
Je fajn, že studuješ. Já kdybych tehdy nepotkala mého přítele, nezačala s ním žít, tak bych také studovala dál, ale osud to naplánoval po svém
Jinak já říkám, že na studia a práci mám ještě celý život, ale na děti člověk celý život nemá. Studuje se sice hůř, ale je hodně studentů kolem 40 let, zvládají to, tak to ani moc neřeším. S prací je to to samé. Nikdo mi nezaručí v dnešní době, že když budu mít vejšku, seženu práci snáz, než jen s maturitou. Nebo že když půjdu pracovat hned po škole a až potom odejdu na mateřskou, jestli se vrátím na stejné místo nebo mám jít na mateřskou hned a práci si rovnou hledat až potom, co budu mít děti ...myslím, že je to v dnešních poměrech fuk. Pokud už na škole jsi a máš dobré vyhlídky, díky vhodnému výběru oboru, je to ok, ale většinou je stejně hodně vysokoškoláků na pracáku nebo hledá práci s nižší kvalifikací.
Ideální je opravdu počít dítě kolem 25 roku, ale do těch 30 je to ještě ok. Později už jsou opravdu rizika.

Hmm,tohle je moc zajímavá debata - hlavně je super,jak to má každej úplně jinak! Zrovna nedávno mi to vrtalo hlavou - je mi čerstvejch 20 a nedávno jsem zjistila, že moje o měsíc starší bejvalá spolužačka ze základky je v 5. měsíci. Nejdřív mi blesklo hlavou něco jako "chudák holka"..... Pak mi došlo, že je tohle jenom postoj vnucenej dnešní společností .... dnešní společnost má čim dál tim větší nároky na pohodlí a proto velká část lidí vnímá těhotenství mladičkejch holek jako tragédii, nebo aspoň velkou nepříjemnost. Jenže zase podle odborníků je biologicky nejvhodnější období 20-22 let! Moje známá teď čeká první mimčo a je jí 27 a doktor jí nábádal, ať je hodně opatrná, že už neni nejmladší a že být ve 27 prvorodičkou je biologicky už dost pozdě - společensky, bohužel, ne. Je mi dost líto z toho, že společenský tlaky tak odkláněj lidksej život od přírody, od jejich biologický podstaty a cítim se z toho jako v pasti.... je mi 20 ,studuju vejšku, takže mě čeká ještě spoustu let studia, navíc chci odjet na rok do zahraničí, začít vydělávat, sehnat si bydlení s přítelem - a moc se na tyhle roky těšim. Na druhou stranu, nechci být stará maminka. Mám dost madý rodiče a jako dítěti mi to moc vyhovovalo - jsem nejstarší ze 4 dětí a když jsem se narodila, bylo taťkovi 21 a studoval vejšku a mamce bylo 23 a právě vejšku dokončila, peníze jsme neměli, bydleli jsme půl roku v pokojíku v babiččině domě, pak jsme si sehnali pronajatej byt 2+kk, do kterýho se zakrátko narodili ségra s bráchou-dvojčata. Až do mejch 6 let bydlela naše 5ti členná rodina v tomhle prťavym bytečku, táta student, máma na mateřský, když pak táta vydělával, začal stavět dům, takže jsme museli hodně šetřit - uff, dnešní společnost by to označila za tragédii. Ale mě se to moc líbilo, jak nás tam bylo hodně, bylo to takový útulný, rodinný teplíčko. Teď už teda 14 let žijem v domě, máme ještě jednoho bráchu. Dost rychle jsme si zvykli na pohodlí. Na dovolený jezdíme k moři a máme daleko víc prostoru a možností, ale mě tehdejší život někdy dost chybí. Bylo krásný, když jsme před 15ti lety jezdili na dovolenou na sázavu rozpadajícim se Varburkem, chodili na výlety, četli si všichni společně knížku před spanim, stavěli domečky z mechu....tohle už můj nejmladší brácha nikdy nezažil - měl sice spoustu autíček, lega a plyšáků, má svůj vlastní pokoj, ale ta atmosféra, jak se člověk musí uskrovňovat a být ohleduplnej a tolerantní, jak se umí radovat z maličkostí, takový to domácí teplíčko, kdy musí rodina spolupracovat jako jeden duch, to přechodem do pohodlnýho života vymizelo.... A když se teď máma dozvěděla o tý mý těhotný spolužačce, tak se chytla za hlavu a říká "chudák holka", a poněkolikátý nám se ségrou zopakovala, že si musíme dávat pozor atd, jaká by to byla tragédie. Přitom doteď je ráda, že má 4 děti a že tehdy to bylo nejkrásnější období jejího života, dokonce prej kdyby byla mladší, pořídí si pátý. Tak nevim, jak se mi to jednou podaří skloubit - na jedný straně pohodlnost a touha po zabezpečení a po vzdělání, na druhý straně vědomí, že čim mladší maminka, tim lepší pro ní i pro dítě.... Jedno vim jistě - v sedmnácti bych dítě brala jako "tragédii", ale teď už ne. S přítelem jsme už dlouho, sice spolu nebydlíme, ale kdyby se stala "nehoda", tak bych to už jako žádnou "nehodu" nebrala a byla bych spíš ráda. Koneckonců, naši rodiče, babičky, atd. měli normálně děti ve 20, tak proč bych to nezvládla já? (Koneckonců, mám mnohaleté zkušenosti s péčí o miminka-sourozence, bratránky,atp ). Jo, a kolik chci mít dětí? Ideálně tak 3, i když i ty 4 sou dobrý Míň bych určitě nechtěla - jsem zvyklá mít kolem sebe hromadu lidí a s 1 nebo 2 dětma bych se asi cítila osaměle

To souhlasím. Špatně jsi mě ale asi pochopila, my nebydlíme v pronajatém bytě!!!!! Do pronájmu bych nikdy nešla a když, tak né s dětma. Nemít jistotu, kdy nás vyrazí majitel atd...To ne!!!
Máme byt v klasickém nájmu, jsme nájemníci jako většina lidí v naší republice.
No, nad hypotékou uvažujeme, jenže nám ji v bance nedají, víš, když máme i úvěry. Platba by byla v podstatě stejná, jakou dáváme za ten byt, koukala jsem na to na netu. Na 30 let 1500 000 Kč je na 7300 Kč/ měs. Ale nedostali bychom ji. Maj dost přísný podmínky.
Teď se nám naskytla možnost vzít si od s.r.o, ta by nám půjčila na dům a zároveň by poplatila naše úvěry a spláceli bychom jen jim, tu jednu splátku, jenže do toho se bojím jít, když to není banka. Tam je spousta rizik.
Ano, máme tři holčičky. Je jim 8 let, 4 roky a té nejmenší je 18 měsíců. Chtěli bychom chlapečka, ale do čtyř dětí už opravdu nejdu. Ty tři jsou takovej průměr a pro nás strop.

A jak mas stary deti? Ja bych chtela taky tri holcicky
Mate to opravdu drahy statni byt, a bude hur!!! Nepremysleli jste nad hypotekou, na malym meste asi mate byty levny a hlavne by jste aspon platili na svy, ne na cizi...
Ja nevim, ja bych tedy asi do pronajateho bytu dite neprivedla, natoz tri, z meho pohledu je to tak trochu nezodpovedne. Byla jsem tak vychovavana, nejdriv zajistit prostredky, bydleni a az pak deti.....i kdyz je to samozrejme tezsi varianta a taky zdlouhavejsi......taky bych se na to nejradsi vykaslala a hned do toho vlitla, ale to proste nejde! Nechtela bych pak resit situaci ze nemame kde hlavu slozit..
Pekny vecer

Vždyť jsem psala, že každý se na to cítí zralý jindy a každý má jiné životní plány atd.....
S těmi dávkami je to tak, že pokud na to mám jako žena na rodičáku nárok, tak proč se kvůli tomu cítit nějak špatně? Beru 7500 rodičák a pak ty dávky.
To je na bydlení asi 400 Kč a sociální, to je jako na děti a to mám asi 500, takže zase...oni se tak nepředaj. No a přídavky jsou podle ročního příjmu a ty máme celkově 1500 Kč. Ona zase vláda tolik nerozhazuje, neboj.
Jinak ohledně toho příspěvku na bydlení - je to teď daleko líp udělaný, než to bylo. Bere se to podle reálných výdajů, prostě ukážu zaplacený Sipo a el a oni to vypočítají. Předtím to vůbec nezáleželo na tom, kolik doopravdy za byt platíš. Prostě podle nějakýho jejich základu a pak podle příjmů spočítali příspěvek, takže to bylo dost málo oproti reálným nákladům. nemít ale úvěry, tak opravdu nijak škudlit nemusím. Záleží na tom, co si kdo kupuje, jak nakupuje atd....Ale holky mají všechno, vitamíny, jogurty atd....

Máme byt v nájmu, normálně od města. Sipo je 5665 Kč + 1000 Elektřina + 60 plyn. Není to přesně sedm, ale jo, je to dost. Nevím proč je to tu tak drahý. Jsme malé město. Všechno je ve službách, jinak čistě nájemné za podlahovou plochu platíme 1300 Kč. Pokoušela jsem se domluvit na městě o snížení záloh, protože třeba za topení platíme 1970 Kč a to je nejvíc z celého sídliště. Vždy máme přeplatek. Bylo mi řečeno, že si takové zálohy stanovili vlastníci bytů v našem domě a my se tím pádem podle toho musíme řídit. Prostě to navrhli městu a to souhlasilo a poslalo nám nový výměr. Byty v našem domě jsou k odkoupení nájemníky. Má je koupena polovina rodin z celkového počtu nájemníků. Zase tak do toho nevidím, tak nevím proč má náš dům tak vysoké zálohy. Třeba za teplou vodu jsme ještě minulý rok platili 600 a teď je to 1500 Kč. Je to šílený a včera jsem podepisovala oznámení o navýšení nájemného o 15 %, což nechápu, jelikož v naší lokalitě bylo vládou povoleno nejvýše 10% ročně. Prý se to musí do roku 2010 vyšplhat na určitou sumu za metr podlahový plochy, tak jsem zvědavá, kam až se to vyhrabe....

Nemyslela jsem to zle s temi penezi, jen mi to prijde, ze bychom z toho asi nevyzili....no ale kdyz clovek musi tak musi, ze?
Taky pises o soc.davkach....to pak jo, ja jsem ale tak trochu odpurce teto politiky, myslim, ze stat by v techto oblastech mel trochu brzdit...tot ale jen muj osobni nazor...
A v 19 dite? V 19 sem na to vubec nebyla zrala. Ted mi je uz 25 a mam pred sebou jeste jeden rok studia....do toho prace.............kdyz holka studuje, proste ani nemuze myslet na deti v 19....
Ale uz se strasne moc tesim, chteli bychom na tom pristi rok zacit pracovat

Taky se mi to zdá dost hodně...

To teda platíte za byt opravdu hodně -to ho máte projanatý nebo je to státní byt?

Ještě jsem chtěla dodat k těm penězům, že pokud člověk nemá úvěry, dá se to v pohodě se 3 dětmi zvládnout i s platem 12 tis a žena na rodičáku. Dávky jsou docela štědré, tak to opravdu jde. A to platíme za byt 7000 Kč.

Ahojky, já ti rozumím. Vlastně kdyby přišla moje dcera, že čeká v 18 dítě, nevím, jak bych se zachovala. Snažila bych se jí ale určitě pomoci.
Přece jen tohle bylo ale trochu jiné, v mém případě. My jsme spolu s přítelem žili a už ve 4 roč. školy jsme byli manželé, takže naši s tím tak nějak počítali, i když přišlo na nějakou tu poznámku.
Nebyly to ale žádný výčitky a rozhodně nepadlo slovo interrupce. Do toho bychom si ale mluvit stejně nenechali, i když jsme u našich bydleli.
Prostě se taky těšili, i když to na rovinu nechtěli přiznat. A to i přesto, že měli doma nadějnou dceru, která by, podle nich, měla studovat dál.
Jako neříkám, že ne, ale někdy holt člověk míní a situace, chcete -li osud, to změní.....
Tam šlo o hodně věcí, který ovlivnily náš postoj a názor.

Každý jsme dospělí nebo jak to říct - cítíme se zralí..jindy. O tom to je.
Já se na to těšila, vůbec mi nepřišlo, že bych byla nezralá. Dokonce jsem radila i maminkám v porodnici co s ubrečenýma mimčama. Asi je to i mým vzděláním - jsem zdravotní sestra.
Každý si prostě najdeme ten svůj čas, ale zase mít první dítě ve 30? To je, podle mne, hodně pozdě. Od 30 let mohou vznikat různá vrozená onemocnění dítěte a toto bych nechtěla riskovat.
Děti by měla mít žena do 27 let, tak nějak průměrně. Samozřejmě se to nedá nijak nutit, např. není přítel nebo mám kariéru apod...pak ale nemůže každá počítat s tím, že bude mít úplně bezproblémové těhotenství, porod a zdravé dítě.
Já sama jsem zažila těhotenství v několika věkových obdobích, v 19 v 23 a v 26 letech. Asi se to nezdá, ale je znát opravdu každý rok. Už druhé těhotenství jsem snášela hůř, oproti prvnímu, ale to třetí? To bylo nejhorší a to jsem úplně zdravá žena. Zkrátka příroda ví, kdy by žena měla plodit děti a je to mimo našich požadavků, kariér, atd....

Já si zase myslím, že je hezké být mladá maminka v tomhle trendu 30letých a více maminek Dočkat se jednou vnoučátek, pravnoučátek, atd. Moje mamka třeba byla nejstarší ze všech maminek od kamarádek na střední-je jí 50. Jednu dobu jsem kámarádce záviděla její mladou maminku, která má pro vše pochopení, ale přešlo mě to, když tatínka pustila k vodě a přivedla si domů 28 letého "nového tatínka" Takže lidé jsou opravdu různí Pokud máš život takový, jaký sis ho chtěla zařídit, určitě si do něj nenech od nikoho mluvit. Já jsem sice byla od mala vedená k vzdělání a vysoké škole, naši by mimčo v 19 asi těžko rozdýchavali Taťka by mluvil o zničeném mládí, vzdělání, mamka o tom, že na to nejsem připravená....Ale o oni takoví prostě jsou-vyznávají ve věcech řád Ale je to i o člověku-vy jste miminko chtěli, pro mě by v 19 letech bylo neštěstím (i když je škaredé takto dítě nazývat-samozřejmě je vždy štěstí, ale někdy trochu nechtěné.....)...Nedovedu si to představit-maturita za sebou, vyhlídky na studium, práci, atd. Asi bych na to nebyla tak nějak zralá, jestli mi rozumíš...Prostě se těším, ale vím, že teď není ten správný čas. A je moc dobře, že ty jsi to věděla a miminko si -třeba i přes protesty ostatních-pořídila Každý holt máme tu svou vlastní cestu

Nám někteří říkají, že jsme měli počkat, že jsme furt doma a nic si neužijeme. No, manžel si užil dost už než jsme se poznali a já? Já asi opravdu moc ne. Ale ničeho nelituju. Miluju děti. Ještě přemýšlím o nějaký specializaci na dálkový studium, ale nevím, jde o peníze atd...Jinak já jim odpovídám, že jsme oba mladí a jak říkají také zase ti druzí....ještě si užijeme až děti trochu odrostou.

Naši si popravdě představovali, že půjdu na medinu a budou mít v rodině doktorku, ale já jsem nechtěla. Spíš jsem chtěla studovat nějakou specializaci, ale obor, který jsem chtěla, byl od nás daleko a musela bych být na intru a to jsem také nechtěla. Vzhledem k tomu, že přítel se k nám přistěhoval, abychom byli více, než jednou za týden spolu a já bych pak byla zase týden pryč, chtěla jsem jít do práce. Zkrátka jsem si řekla ne a hledala si radši po škole práci. Jenže práce v mém oboru nebyla a mimi jsme stejně chtěli, tak jsme do toho šli. Když se malinká narodila, všichni byli rádi, nepadlo ani slovo o promarněném studiu apod...Dodnes si to nemyslím. Udělala jsem to, co bylo v tu chvíli pro mne tehdy dobrým rozhodnutím a je úplně jedno, jestli bych to dnes udělala jinak. Tehdy jsme to tak oba chtěli. Jsem ráda, že jsem se tak rozhodla, i když budu mít po rodičovské asi docela problém s prací.

Ale stejně je to zvláštní-jsi o 3 roky starší, než můj brácha, ten teď dodělal VŠ, našel si práci, přítelkyni momentálně nemá, má spoustu kamarádů, jezdí s nimi na dovolení, zná už každý kout ČR...ale přitom už se docela těší, až se s tou pravou slečnou pěkně usadí a založí rodinu...A někdo jiný v tomhle věku má už dvě děti...Jde vidět, že životní příběhy lidí jsou opravdu různé... Hlavně, když si to každý zařídí tak, jak mu to vyhovuje

Tak pokud jste to plánovali, tak je to v pořádku Hlavní je, když je miminko chtěné-nezáleží na věku