Máte pocit že nikdy nevíte jestli přítele máte či nemáte ráda?

Ahoj... Našla sem si kluka který je na mě hodnej... Ale já mám pocit že ho mám ráda a pak za pár sekund se to změní a normálně mi přijde cizej a říkám si že snim nebudu... Pak zase že ještě počkám... A navíc když pomyslím že sním mám mít někdy nějaký vztik tak se mi z toho dělá blbě... Dnes ráno sem se probudila v 5h a začala se zničeho nic klepat když sem pomyslela na něj a na to že ho přitahuju a tak...

Prosím vás, já bych chtěla poradit s něčím jiným. Rozešla jsem se s přítelem s kterým vztah trval 6 měsícù, má kamaráda který se mi opravdu moc líbí, ten se právě taky před CCA týdnem rozešel s holkou (9 měsícù) která líbala na akci jiného a je sice z toho do teď smutný ale vzpamatovává se z toho. Chodím s ním tak asi 5x za týden ven, dívá se pořád po mě a já po něm ale nevím jestli mě má rád až tak moc jak já. Co mám dělat? :'-(
- Děkuji

Ahoj Lulu, tak koukám že máme stejný problém. Já totiž mám stejný pocit jako ty. Jednou svýho přítele miluju a po druhý ho nenávidím a říkám si jak s takovým člověkem můžu být....Taky nevím co mám dělat a taky bych ráda věděla co mám udělat....

Myslím, že nejsi praštěná a nebo jsme obě . Zažila jsem něco obdobného jako ty - můj přechozí vztah byl muž starší a samozrejme ženatý, to byl klasicky kámen úrazu, kdyby ne, jsem s ním doted, ale kdyby jsou kdyby a holt některý věci jsou daný. Ze vztahu jsem musela odejít já, on by mě neopustil, bylo to pro mě hrozný, protože jsem milovala, ale vedela, že to nemá budoucnost a tak to byl rozchod z rozumu, dohromady to trvalo zhruba 5 let a nyni ziji s pritelem v mém věku a plánujeme svatbu. Presto mám pocit stejný jako ty, že takove, jake to bylo to uz nikdy nebude...srovnavat se to ani neda, kazdy jsou uplne jiny, snad i opační. Ale v krizovem okamziku me napadne, ze to jsem driv resit vubec nemusela...a ze mi predchozi partner znal az do morku kostí a ted ten pocit nemám, ale pričítám to i tomu věku. Starší muzi obecně jsou pozornější, citlivější k potřebám svých polovicek, obzvlast mladsích. Ale nekdy mi takove pohlazeni v pravou chvili bez nápovědy chybí.

ahojda kdo poradi s pritelem ziju temer 5 let kazdy mame svuj byt ale bydlime u me touzim po spolecnem bydleni a to v malem domecku nekde na vesnicce ale on porad rika ze to bude a nic kdo da dobrou radu

Téda holky, to vám nezávidím!!! Ale láskou si musíš být jistá , jinak si přeci nebudu brát někoho, kdo mi ve spoustě věcí vadí. Ano, každý máme nějaké chyby, ale vztah dvou lidí je o toleranci, komunikaci a láska to musí být vzájemná!!!! Vždyť se vzájemné lásky se mají narodit děti, a pak teprve nastanou problémy, které by se měly řešit ve vzájemné shodě. V každém manželství jsou mraky, někdy i bouřka, ale tam kde je opravdová láska, úcta, tolerance atd., vždy se vše vyřeší a kolikrát se člověk po tom i zasměje a zjistí, že to vlastně byla prkotina. Držím všem palce, jsem šťastně vdaná už 23 let.

Nevím jestli jsi normání, ale jestli ne tak já jsem hotový blázen. Delší dobu máme ve vztahu problémy, vadilo mi to, že často chodí do hospody. Už asi čtyři měsíce každou chvilku ve vzduchu visí rozchod, několikrát už jsem ho vyhodila, on se nikdy neodstěhoval. Teď přes víkend byla další krize a on v neděli volal a snažil se to nějak urovnat, ale já už nechtěla. Nepřišel domů a dnes přes den zmizel jeho zubní kartáček a nějaké oblečení, takže předpokládám, že ani teď nepřijde a přesto, že vím jak moc mě problémy v našem vztahu trápily a pořád dokola se všechno opakovalo a vím, že to nemělo budoucnost, tak tu teď sedím a je mi hrozně smutno, derou se mi slzy do očí a nevím co budu dělat dál. Co vám pomáhá po rozchodu?

že rozum a cit nejdou ruku v ruce.
Musíš se rozhodnout, jestli upřednostňuješ jistotu, klid, anebo vášeň a oheň.
Obojí má své pro i proti.

Žiju s přítelem už 15 let , máme malé dítě a já celých 15 let přemýšlím, jestli je to ten pravý. No nejsem praštěná???Před ním jsem chodila 2 roky se staším mužem, který mi mohl dělat mého otce a byla jsem do něj šíleně zamilovaná. Jak je možné, že stejně "šílenou" lásku nepociťuji k otci mého dítěte. Ten staší muž byl velmi známý, finančně zajištěný a ženatý a já mám přesto pocit, že taková láska už mě nikdy nepotká. A.

...dýchej zhluboka, počítej do 10 a opakuj si slůvko: důvěra...bez ní to nemá smysl! ....a uvědom si, jaké to bylo pro Tebe a co to znamenalo....to by Ti mohlo býti dostatečnou motivací...

Ahojte.Ja jsem chodila 4 roky s klukemdo kterého jsem byla úplně blázen,ale byl hrozně žárlivý.Zakazoval mi kamarády,kamarádky,malovat se,barvit si vlasy a dokonce mi bránil jít dál na školu,aby si tam náhodou někoho nenašla.Byla to hruza,tak jsem se s ním rozešla i když jsem ho měla a stále mám ráda.Už to jsou 2 roky a mám nového přítele,se kterým žiju.Jenže teď zase žárlím já,i když jsem to nikdy v povaze neměla.Jsem agresivní a chovám se stejně jako můj bývalý přítel.Nevím co s tím,protože bych ho nerada ztratila a za své chování,které neumím ovládat se moc stydím.Katka

Sem s přítelem skoro 2 roky ted 16 srpna máme víročí nevim jestli sem normální nebo ne vím že ho miluju ale mam někdy pocity že by bylo nejlepší rozejít se že už to dál nevede že je to stejný ale nevim jestli to všechno není jen strach z toho že to ani nejde rozejit se že to nedokážu.Ovšem s nim mluvim a i pocity mu řeknu ale když řeknu rozchod de na něm vidět že ho to mrzí a že by ho to zranilo a taky vim že kdybych se rozešla asi bych litovala že sem tak fajn kluka nechala a vim že když to udělam tak neni cesta spět znam jeho rodiče a všechny příbuzný.Myslíte že je to normální nebo mam navštívit psychologa.poradte prosím chci sním být až do smrti ale zároven strach že když se snim rozejdu dýl tak pocity budou stoupat že se stejně rozejdu a on to neunese šíleně mě miluje.

Nechod do toho, pokud uz ti ted vadi jeho vylevy a nemilujes ho, tak to bude horsi a horsi.....A chlap ktery breci pri zmince o rozhodu, tak to je moc. Vim o cem mluvim, ja jsem neposlechla sama sebe a cloveka, ktery mi vlastne vadil uz za svobodna jsem si vzala. Jsem s nim 4 roky,ale je to peklo, nenavidim ho a vadi mi na nem uplne vsechno,jak ji, jak spi, jak dycha, jak chodi, proste vsechno. Jen se to primo umerne zhorsuje, totalni alegie. Ale me miluje cim dal tim vic. Jen se zminim o rozvodu, tak vypada jak kupicka nestesti, div se nerozbreci, oci jak spraskany pes a me je z toho zle a nejradeji bych ho profackovala at se zmuzi. Ted uz jsem rozhodnuta se rozvest, at to stoji co to stoji. Jinak by to asi skoncilo spatne. Takze moje rada, poradne si to rozmysli.

dík za odpověď, ale ono se to dobře mluví,ale horší se to dělá. Už jsem
se s ním chtěla rozejít minulý rok na dovolené, ale bylo to šílené.
Začal brečet a vytahovat minulost jaké to bylo super a co jsme všechno
zažili atd. tak jsem to vzdala. Ono jsme spolu už přes 2 roky a nějak
nevím jak na to. Asi bych mu mohla říct,že si dáme pauzu a pak uvidíme
jak to s nama je. Je teda fakt, že si připadám už sama sobě
trapná. Ale nějak nezvládám citové výlevy.Zkusím si ještě s ním
promluvit a pak uvidím. Pak napíšu jak to dopadlo.

...letos budeme s přítelem spolu 5let a vím, jestli ho mám či nemám ráda! ...jen někdy ho miluju strašně moc a někdy mám pocit, že koukám na úplně cizího člověka, který mi dokonce hrozně leze na nervy...a ono se to tak nějak prolíná a střídá...ale v září se bereme, tak to není zas tak hrozný! :o) ...snad nám vyjde! ...jinak z předchozích vztahů taky vím, že jediné, jak stoprocentně poznám, že je se vztahem ámen, je lhostejnost...dokud mě člověk štve nebo ho miluju -to tak nějak patří k sobě, ale když je mi úplně jedno, co dělá, co si myslí, cítí...nemá to smysl! (teď doufám, že mě někdo nevyvede z omylu, protože už máme termín, zámeček i šaty :o) )

Myslím, že tento pocit zažívá hlavně hodně nevěst...máš se za pár dní vdávat a najednou tě přepadnou myšlenky, že je to na celý život a jestli je tohle vůbec on, s kým ho máš ztrávit, vždyť na světě je tolik můžů, tak jak si můžeš být jistá, že máš toho správného. Takže mě do jisté míry tyto myšlenky přijdou normální,a le pokud je máš příliš často, tak je asi nejlepší se s ním rozejit.

Chtěla bych se zeptat jestli má někdo jako já takovej menší problém.Já někdy nevím jestli přítele miluju a nebo ne.Je to různý.Jednou si říkám je to ten pravý a podruhý si říkám co když je pro mě nikdo kdo je lepší a říkám si jestli mám a nebo nemám s ním chodit a pak když to partnerovi řeknu(my o všem mluvíme narovinu) že to asi skončíme tak najednou vím že to nejde že my bolí u srdce a že bych to nevydržela.Poradte je to normální?