Jaké máte zkušenosti s muži odjinud?

To jsou dementní slepičí starosti.

Protože jsem atraktivní modrooká s dlouhými blond vlasy tak jsem neměla nouzi o zájem ze strany mužů.
Na škole jsem chodila s několika hezkými kluky- tady na Liberecku, bylo pár lásek, ale jak to tak bývá, ten do kterého jsem byla zblázněná mi city neopětoval. Hlavně ti liberečtí kluci jsou dost nafoukaní a skoro bych řekla i hrubí. Nespíš proto, že tu je hodně hezkých holek a tak se nemusí o ně tolik snažit.
Pustila jsem se vehementně do studií jazyků a tak jsem cestovala. Různé letní brigády a akce
Na cestách jsem poznala Ali Omara. Byl to muslim, nesmírně slušný, pozorný a já se cítila jako žena. Opaky se přitahují, takže on byl černooký s hustými vlasy, ostré řezané rysy, hlavně nesmírně pozorný. Jenže jak jsem byla jeho a zprvu se se mnou chlubil, tak mě časem začal omezovat, zakazovat, nařizovat a to mě svobodomyslné holce nebylo po vůli. Kamarádku, která také žila s jedním dokonce tek její po čase nutil k prostituci. Z toho mého vyprchala jakákoliv pozornost a úcta a projevil se jako despota považující ženu za kus nábytku. Pěkná přetvářka. Doslova jsem mu musela utéct a bála se, že mě bude někde pronásledovat, aby mě dostal třeba násilím zpět. Brrrr.
Když jsem pobývala v Americe, tak jsem zkusila černocha. On to nebyl takový ten klasický nafouknutý balon, byl milý a měl příjemnou tvář. Jenže protože byl jako muž dost obdařený, tak mě milování s ním dost bolelo a nějak nešlo si na to zvyknout. Navíc mi dost vadilo pižmo a vůbec všechny ty jeho sekrety byly cítit dost agresivně až štiplavě. Co řešil, to řešil příliš razantně, až jsem se někdy bála. Po návratu do Evropy jsem poznala jednoho poláka. Ti mají snad v národní povaze se k ženám chovat excelentně. Byl príma, než jsem zjistila, že mi ukradl nějaké šperky a pokoušel se prodat i mé cukrové autíčko, zmetek.
Chodila jsem i s jedním Italem. Typicky naleštěný, navoněný elegantní černooký s kudrnatými vlasy. Taky velice pozorný. Oni jsou trochu víc uhulákaní a slovo italská domácnost je na místě. Když něco vysvětlují, tak jsou samá ruka a noha, je to legrační je pozorovat, jak se teatrálně předvádí. Bylo mi to k smíchu a připomínal mi gesty toho Musoliniho když řečnil. Rozešli jsme se protože ho prý uráželo, že se mu směju.
Když jsem znovu zakotvila v našich luzích a hájích tak mám tu práci a jsem spokojená. Přes namyšlené liberecké kluky a nahoře vylíčenou cizinu až po neuvěřitelně aktivní Pražáky, kteří vás ani na ulici nenechají bez pozornosti, jsem si našla svého současného muchláčka a manžela od Děčína. Tady jsou příjemní lidé, a i on je milý, až pedantsky poctivý a slušný. Můžu se na něho spolehnout a mám v něho velkou důvěru. mohu se o něho opřít a to s láskou, kterou k němu mám a on mi ji také dává vrchovatě jsem nadmíru spokojená. Tato moje minulost je uložená v okované a zamknuté truhličce na dně mé duše a jemu bych ji nikdy neotevřela. On sice tvrdí, že není rasista, ale zároveň říká, že kdybych měla něco třeba s afričanem, tak by se mě štítil. Něco je prostě třeba uzavřít a zahodit i když to my ženy moc neumíme. Proto se vypovídám tady anonymně. Ne jemu. Jaký na to máte názor vy?