Ach ti muži! Proč dávají prázdný obal zpátky do lednice?!

Proč? Co je k tomu vede (muže a děti), že do lednice vrací prázdné obaly, časopis nechají i několik dní ležet vedle WC (pokud ho tedy nechtějí dočíst, nebo ho neuklidíte), na vaně či pracovním stole si střádají sbírku ohryzků, od hrníčku očekávají, že dolevituje sám do myčky a vedle gauče kupí úhlednou hromádku ponožek?

Pokud v lednici obal necháte, pravděpodobně se tam bude chladit týdny. Jestliže podobně naložíte s ohryzky, velmi záleží na tom, jaké je u vás klima; suchý panelákový vzduch z nich vyrobí chrastivé křížalky, vlhký přispěje k růstu roztodivní flory (v letních dnech i „muškoidní“ fauny). Vámi netknutá hromádečka ponožek začne po čase konkurovat Sněžce, a kupodivu se na ní začnou objevovat i další kusy oblečení – milé děti v tomto případě rády přiloží ruku k dílu!

Muži žijí okamžikem a zvládnou jen jednu činnost v danou chvíli

Nelenila jsem, a zeptala jsem se v „terénu“. Odpověď prvního anonymního respondenta byla přibližně následující: „Jó, taky to někdy udělám. Já v tu chvíli prostě asi myslím jen na to jídlo, a ostatní věci dělám automaticky – vyndám, uklidím. Některé věci po sobě asi taky hned neuklízím, jednoduše si chci sednout, koukat na televizi, surfovat na internetu nebo pracovat. Uklidil bych to potom. Jenže manželka to hned uklízí za mě.“

Odpověď v podobném duchu jsem obdržela i v druhém případě: „ Prázdné obaly? Určitě to nedělám schválně. Je to automatickej pohyb. Myslím na to jídlo, nebo na práci, vždyť se o chlapech říká, že neuměj dvě věci najednou. Ne? Ty hrníčky a tak neuklízím hned, rád si po jídle nebo kafi posedím a uklidil bych to pak. Jenže to už má partnerka řeči nebo na to zapomenu.“
Poslední dotázaný tvrdil, že se u nich doma nic podobného neděje. Kamarádka, jeho žena, to viděla naprosto opačně, tak nevím…

Obal od salámu – skvělá svačina!

Musím uznat, že na prvních dvou názorech něco je; po hladovém muži lze těžko vyžadovat, aby přemýšlel nad čímkoliv (snad mi pánové prominou). Navíc mnozí muži sami přiznávají, že jim často dělá problém, udržet dvě myšlenky, natož dvě činnosti pospolu v chodu. Nicméně si přiznejme, milé dámy, mnohdy jsou v tomto směru chlapci a chlapi také rozmazlení od babiček, maminek a konečně i od nás. My jim jejich hříchy sice více či méně hlučně připomínáme, ale nakonec vše stejně uklidíme. Je to už takový folklór, automatický mechanismus: uklidíme, zabrbláme, čas od času „uspořádáme“ nějakou poučnou přednášku. Občas dokonce chvíli vydržíme demonstrativně nechávat vše v původním stavu. Jestliže nám takové předsevzetí vydrží déle, je zde dokonce určitá naděje na zlepšení.

Pokud s nadhledem a trochou fantazie zapojíme smysl pro humor a obal od salámu mu přibalíme k dvěma houskám k svačině a na úhlednou hromadu ponožek a dalšího oblečení mu dáme ceduli upozorňující na vzácné geologické vrstvy, možná budete ve své snaze o normalizaci poměrů v lednici, na podlaze, poličkách a stolech úspěšnější, než když budete demonstrativně vzdychat či hystericky kvílet.