Ivana Dubnová: Mateřská je ideální čas k podnikání
Proč jsem odešla z velké korporace
Když mi bylo čtyřicet, poznala jsem svého druhého manžela a on toužil po dítěti. Bylo mi jasné, že vracet se po mateřské do zaměstnání skoro v pětačtyřiceti letech je sebevražda. Tak jsem si řekla, že mateřská je ideální příležitost postavit se na vlastní nohy. Věděla jsem, že mám na vybudování firmy tři roky, abych už se nemusela vracet k zaměstnavateli.
Co mě překvapilo
Lidská nespolehlivost, a že lidé lžou o svých schopnostech. Abych mohla uspokojit zakázku, musím zajistit kvalitní paní na úklid. Napřed jsem si myslela, že není nic jednoduššího. Realita je taková, že se domluvíte na termínu pohovoru s několika uchazečkami, z nich polovina bez omluvy nedorazí. Z druhé poloviny vyhovují dvě.
Jak to vzala moje rodina
Vzala jsem si chlapa, který mě ve všem podporuje. Má radost z mých úspěchů, ale po pravdě také z každé mojí volné chvíle. Naštěstí jsem paní svého času a den si zorganizuju tak aby mi to vyhovovalo. S manželem zvládáme pečovat o našeho čtyřletého chlapečka a žije s námi ještě můj dvacetiletý syn.
Proč zrovna úklid
Protože mi to přišlo jednoduché a úklid mě osobně baví. Ráda za sebou vidím voňavý čistý prostor. Pracovala jsem v nadnárodní korporaci, kde kolem mě běhaly uštvané kolegyně, které neměly čas na rodinu, byly v práci až do večera. Já tenhle styl odmítala. Ale řekla jsem si, že toto je něco, s čím jim můžu pomoct.
Jak vypadá můj pracovní den
Ráno zkontroluji e-maily, pak mám většinou domluvené pohovory s novými uchazečkami. Po obědě se věnuji administrativě a přípravě podkladů pro moji paní účetní. Večer jezdím po návštěvách nových klientů. Potřebuji znát specifika každé domácnosti, abych přesně odhadla, jakou paní jim mám poslat. Mohu upozornit na věci, kterých si třeba oni sami nemusí všimnout. Když mi potom volají, že něco potřebují, přesně vím, o čem hovoří. Moji klienti vědí, kdo se o ně stará a bdí nad tím vším. Je to skutečně osobní rodinná služba.
Co bych poradila tomu, kdo by chtěl dělat to, co já
Aby pro tu práci žil, proto ho musí bavit. Aby se choval vždycky čestně a jednal s lidmi na rovinu, jak s klienty, tak se zaměstnanci. Aby se nebál přiznat, že třeba něco popletl, a neházel chybu na jiné. A taky aby byl ostražitý a zajímala ho ověřitelná fakta, a ne hezké řeči. Aby nebyl lakomý, netahal z klientů peníze za každou cenu a aby včas platil svým lidem.
CO MÁM RÁDA
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
