Jak (ne)odradit nápadníka na prvním rande?
První rande znamená uvést se a udělat perfektní první dojem, někdy je to o to horší, že se jedná většinou o vstup do neznáma, s člověkem, s kterým se totiž chceme sejít, se vůbec neznáme, například internetová známost, možná jen zlehka pokud je to kolega z práce nebo známý známých.
Za prvním krokem jsou většinou sympatie či líbivost, nic víc, tedy doufáme, že se sympatie budou prohlubovat a také se obáváme, že zklameme či on zklame nás. Co potom, dá se vyhnout trapasům a nepříjemným chvilkám?
Jak si poradit, když chceme zapůsobit
„Nejrychlejší způsob, jak najít toho pravého nebo tu pravou - a být jimi nalezen – je udělat dobrou zkušenost při ,randění‛.“ (John Gray Ph.D.)
Člověk co člověk je jedinečná osobnost, především však platí, že muž a žena jsou naprosto jiná stvoření, prostě jeden hot a druhý čehý. Tedy žena má zcela odlišné představy o randění než muž. Žena se chce hned líbit po fyzické i psychické stránce, dá si velmi záležet na přípravě. Většinou se krásně obleče, nalíčí, aby uspokojila své představy i představy svého nápadníka. Na první rande by si měla obléci především to, v čem se cítí dobře, pohodlně, aby mohla být uvolněná a svá.
Pokud chceme my ženy na muže dobře zapůsobit, musíme se snažit být milé, vtipné, proto i oblečení musíme zmiňovanému stavu přizpůsobit, můžeme volit oblečení oblíbené, klidně i mírně výstřední, originální či přitažlivé, ale nesmíme zvolit variantu, kdy by muž z našeho oblečení byl nervózní nebo snad dokonce si ho vyložil pouze jako návrh k sexuálním hrátkám, to bychom z prvního rande mohly udělat i poslední. Tedy opravdu na našem vzhledu záleží, jelikož co si budeme nalhávat, tělesná chemie na prvním setkání hraje velkou roli, proto též otázka oblečení není jednoduchá, můžeme působit neodolatelně, ale zároveň křehce a lehce nepřístupně, ať se chlapec trochu snaží.
Další důležitou skutečností je míra sebevědomí. Určitě musíme dát najevo sebejistotu, ale nesmíme nic přehánět, moc sebevědomí muže odradí, muži mají strach ze sebejistých dam. Proto zdůrazněme svou osobnost, mluvme o sobě, o svých vlastnostech, spíše tedy kladných, a zároveň i o svých koníčcích, musíme dát najevo, že jsme své, nebojácné a „in“, avšak musíme projevit i skromnost, chvíli naslouchat abychom působily křehce a poddajně, aspoň pro danou chvíli.
Mluvit nebo obdivne naslouchat?
Právě míra naslouchání může být také rozhodující. Ženy mají větší schopnost naslouchat, porozumět a projevit zájem, umí se ptát. Ovšem dané umění ocení ženy, ale muži ne, muži mají pocit, že jsou pak oni středem pozornosti a mluví především o sobě, což má za následek, že muž jeví zájem výhradně o svůj výklad a na ženu se přestane soustředit. Nás po chvíli trpělivé naslouchání přestane bavit, nudíme se a říkáme si, že nápadník zřejmě bude pouze sebestředný narcis. Proto musíme do naslouchání zapojit také muže, tím zvýšíme jeho pozornost a zájem o nás. Musíme především mluvit my a autenticky se svěřovat pozitivním způsobem, tím dosáhneme svého cíle a možná se i „on“ začne ptát a aktivně naslouchat.
Velký význam má samozřejmě právě způsob konverzace. Snažme se hovořit pozitivně, vnímejme svůj vliv na něj, snažme se, aby v našem hovoru zazněla známka humornosti, vtipu, nemluvme o negativních pocitech nebo problémech svého života. Muž neocení na první schůzce důvěrné svěřování, jak už bylo zmíněno výše, jen ženy dokáží ocenit okamžité porozumění. Společník by to začal chápat spíše jako náš symbol věčné nespokojenosti, že se neumíme odreagovat a máme neustálou potřebu si stěžovat, to může být pro něj frustrující, jelikož oni chtějí mít pocit uspokojení a příjemný pocit ze získávání nových informací od ženy.
Konverzace by měla být lehká, soustředěná na běžné události ve světě a v životě, vždycky však výhradně kladným způsobem. Ale nemusíme se přetvařovat, naopak osobitá upřímnost činí každého přitažlivější. John Gray Ph.D., odborník v oblasti komunikace a mezilidských vztahů, je názoru, že: „K tomu, aby se žena projevila co nejlépe, musí se svěřovat se svou nejpozitivnější stránkou, se svými jasnými chvilkami a suverenitou. Později může dojít i na to ostatní. Všechno je otázkou správného načasování“.
Hlavně se nenechejme příliš okouzlit pěkným zevnějškem, ponechme si trochu toho racia. Jakmile budeme moc unešené, dychtivé, muž to pozná, prvně se mu naše pozornost bude zdát přitažlivá, ale po chvilce onu přitažlivost přestane pociťovat a buď je znepokojen z „uhánění“, nebo má radost, že si s ženou může pohrávat, ale takto ho skutečně nepoznáme, dá se říci vůbec, a ženeme se do pasti lásky na první pohled. Ale co když rande přestane bavit nás?
Jak si poradit, když chceme odradit
V jistých případech může také nastat situace, kdy se sice pěkně ustrojíme, nalíčíme, ale nápadník nás po pár hodinách společně strávených značně zklame. Nebo se z naší internetové známosti vyklube vzhledově nesympatický člověk a nebude nás přitahovat ani jiným způsobem. Jak utéci z těch nepříjemných chvil a jak se pojistit, aby nám už nezavolal?
Začněme opět sebevědomím. Zkusme být sebestředné, mluvme jen o své dokonalosti, neustále dokola pouze o uhrančivosti své osoby a pokračujme tím, co nesnášíme na mužích nebo kolik věcí nesnášíme všeobecně a už nám společník začne pochybovat.
V naslouchání buďme více než sobecké, vůbec nesmíme poslouchat, co muž říká, jen se snažme mluvit a mluvit a navíc úplně mimo téma konverzace. Nebo nemluvme vůbec, buďme vážné, tvařme se nezúčastněně a znuděně, přidejme gesta, pokrčujme rty do úšklebku, podpírejme si hlavu a můžeme si ještě (např. jako) kousat nehty či pořád škrabat nos. Pořád se na něco ptejme, bez přestání a vtíravě, tak ho odzbrojíme a začneme se mu zprotivovat. V konverzaci podobně, musíme působit nesoustředěně, bezmyšlenkovitě hovořit, dávat najevo svou nespokojenost a stěžovat si, buďme hrubé a bez přestání pomlouvejme kolegy, svět.
Pokud nepomůže ani jedno, tak snad už jen klasika: udělá se nám špatně - musíme domů, zapomněly jsme vypnout troubu, volá nám nemocná máma, máme tři nemocné děti, máme zvláštní nakažlivou nemoc, buďme nešikovné – něco můžeme rozbít, vylít, zničit apod.
I když se stejně stane, co má se stát, naším prvotním přáním zůstává, aby se setkání podařilo a měly jsme z něj milý pocit, tak hodně štěstí, hlavu vzhůru a jděme na věc.
