Kam za sluncem? I.
MEXIKO
Pro toho, kdo dokáže žít alespoň nějaký čas bez pocitu, že díky své usilovné práci a perfektnímu plánování má budoucnost pevně v rukou, je Mexiko ideální destinací. A právě zima je nejlepším časem pro jeho návštěvu. V Mexiku se nikdo nestresuje. Nebude vás znervózňovat, že se před vámi kupí řada neodkladných povinností, protože všechno lze udělat až maňana. Nebudete rozčilení, že nikdo nechodí na schůzky včas, ba dokonce, že se časový údaj raději přesně nedefinuje. Sejdeme se k večeru v centru, například. Nebo ještě přesněji: sraz zítra na pláži. Správný Mexičan totiž ví, že pokud nikam nespěchá, nic mu neuteče.
Díky tomu, že Mexičané umí hodit všechny pro život nepodstatné věci za hlavu, mají čas, chuť a sílu být na sebe milí, věnovat pozornost sobě navzájem. Pozdravit souseda, zeptat se ho na zdraví a rodinu, pokecat s prodavačem tortill o tom, jak jde obchod, přivítat, pozvat a pohostit vystresovaného turistu. Jen pro porovnání – kdy jste naposledy prohodili pár milých slov s člověkem, který žije léta ve stejném domě jako vy?
VELKÁ ŽRANICE
Stejnou lásku, jakou věnují Mexičané svým bližním, věnují už jenom jídlu. Na snídani se celá rodina a pár desítek nejbližších přátel vypraví do restaurace. Podávají se tortilly, fazole, sýr, vejce se slaninou, grilovaná masíčka, salsy, ovoce. Během této lehké snídaně je hlavním konverzačním tématem oběd. Kde bude, co se bude jíst, koho ještě pozvat. Ideální se zdá zajet na pláž a tam grilovat maso, chorizo, ryby, banány. Pokud jsme snídali od 11 do 12 hodin, oběd krásně vychází mezi 15. a 18. hodinu. Je nasnadě, že mezi snídaní a obědem je potřeba si odpočinout někde v klidu ve stínu, zkrátka čas na siestu. K večeři pak už jen něco malého, pár tacos s vepřovým masem a po nich kousek sladkého pečiva s ledovým kakaem.
Po kakajíčku se naskytne otázka, co s načatým večerem. Protože to, co se mělo udělat dnes, se odložilo zcela správně na zítra nebo prostě na někdy jindy. Budoucnost je totiž tak nejasná, že se může stát, že se to nakonec vůbec nebude muset dělat. Místo pocitu viny a výčitek svědomí je tudíž čas na fiestu. Je potřeba se sejít s přáteli a probrat život v nějakém podniku s hlasitou hudbou a dostatkem nápojů. Hudba se ozývá odevšad, z barů, pláže, parků, zahrad, domů i z projíždějících aut.
Všudypřítomné jsou tu výrazné barvy. Módních evropských tónů, jako je olivová, krémová, taupe nebo antracitová, by si v Mexiku nikdo ani nevšiml. Nuda. V Mexiku září sytě růžová, šmolkově modrá, jasně žlutá, ohnivě červená, azurová, limetková, oranžová, v jakýchkoli kompozicích a kombinacích. Proč barvy tlumit, když slunce tak jasně svítí. Tady je potřeba zmínit postoj Mexičanů k otázce vkusu. Žádný není. Plastová Panenka Maria obklopená umělými květy jásavých barev a obalená drátem s barevnými blikajícími světýlky je prostě v pořádku. Bůh je všude.
Příště: AUSTRÁLIE
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
