Proč hubnutí stávkuje… 7 nejčastějších příčin a jak je "ustát"
Jakmile se řekne slovo dieta, hubnutí a přidáte k tomu ještě slovíčko „musím“, většina lidí se pomyslně oklepe a nejraději by s tím neměli nic do činění. Ještě kdyby to tak šlo snadno a rychle, to ano – to by nás pandemie obezity jistě netrápila. Nicméně: „Hubnutí je obtížný a dlouhodobý proces, který změní takřka všechno ve vašem životě.
Ovlivní váš vztah k vlastnímu tělu i zdraví, vaše sociální vztahy, pozmění váš rytmus dne, stravování, to, jak se hýbete,“ říká na úvod psycholožka PhDr. Marta Boučková. A nejenom s přihlédnutím k jejím slovům je tedy také očekávatelné, že se celý ten náročný a komplexní proces sem tam zpomalí nebo docela zastaví. Jenže na to je připravený opravdu málokdo.
PŘEDSTAVY VS. REALITA
Především proto, že se do hubnutí pouštíme jako naprostí laici, kteří najednou řekli naštvaně „dost“, narážíme brzy na to, že se naše očekávání střetávají s velmi odlišnou realitou. Nejsme připravení na změny, které nás potkají, na pocity, jež je budou provázet, o překážkách a způsobu jejich překonávání ani nemluvě. „Velkou roli v tomto hraje fakt, že začínáme hubnout se značnou nevědomostí. Neshromažďujeme informace, nemáme nastudovaná fakta, nechápeme souvislosti. K tomu musíme připočítat fakt, že náš život už nebude probíhat v takovém stereotypu jako doposud.
A dokud nezačneme tento stereotyp překonávat, nevíme, jak jsme na tom s trpělivostí, temperamentem a schopností věci dotáhnout do konce. Takže vlastně až když se do procesu hubnutí dostaneme, začneme tušit, co nás opravdu čeká,“ říká k tomu psycholožka, podle níž se dá s nadsázkou také říct, že pokud si aspoň jednou nevyzkoušíte hubnoucí neúspěch, nemůžete mít zdání o tom, jak se na hubnutí, na to správné, skutečně připravit, aby to dopadlo.
PROČ SE NEJČASTĚJI PROCES SHAZOVÁNÍ KIL ZPOMALÍ NEBO ZASTAVÍ?
Pokud jste se pustila do hubnutí na vlastní pěst a netušíte, co se děje, když to najednou nejde, máme pro vás přehled sedmi nejčastějších příčin této situace:
1. Zvolila jste příliš drastický způsob snižování váhy.
Při nastolení „kruté diety“ postavené na velmi nízkém příjmu kalorií se sice dočkáte raketového poklesu váhy, ale také rychlého konce celého hubnutí. Naštěstí pro vaše zdraví to tělo nevydrží a bude zoufale ukládat každou přijatou kalorii na horší časy, protože ho naučíte, že jediné, co ho při vašem způsobu života čeká, je hladovění. A na to se vyzbrojí právě tím, že uloží maximum z toho přijatého minima. Vedlejším produktem takového chování bude nutriční podvýživa (tj. tělu budou chybět důležité živiny), psychická únava, podrážděnost, nespokojenost se sebou i vším, v čem žijete. O poruchách příjmu potravy v extrémních případech ani nemluvě.
2. Dostala jste se do dlouhodobého stresu, potýkáte se s nemocí, jste po operaci…
Oslabené, nemocné tělo a hubnutí? To opravdu nejde dohromady.
Když ležíte v posteli a není vám nic zásadního, spoustu času strávíte mlsáním jen z nudy. Pokud vás tlačí ke zdi dlouhodobý stres, jídlo je zase ideální náplastí na vyčerpanost (proto také při stresu tolik lidí touží po sladkostech jako nejrychlejším způsobu doplnění energie). V každém případě, i když se hubnutí nezastaví či nezpomalí při samotném stresu/ nemoci (protože tehdy naopak taky nemusíte mít chuť pozřít vůbec nic), úbytek váhy se jistě zpomalí poté. Až se uzdravíte, pomine původce stresu.
Protože tělo se dostane do regenerační fáze. Po nemoci to navíc budete mít ještě pár dní bez sportu, a to pak nějaké to deko může naopak i naskočit. Každopádně je důležité tyto situace brát jako výjimečné, jako dočasnou nerovnováhu, která sice možná na chvíli hubnutí zpomalí nebo zastaví, ale vy všemu dáte prostor a čas, a až zase budete v pohodě, znovu se pustíte do zeštíhlování. Rozumně a zdravě!
3. Vaše tělo se adaptovalo na nastolený režim a potřebuje znovu „popostrčit“.
Ano, i když děláte všechno správně, chodíte za odborníky, máte profesionálem vypracovaný jídelníček, při cvičení na vás dohlíží trenér… I v tomto případě může dojít ke zpomalení hubnutí. Začátky jsou zkrátka vždycky nejradostnější – proto jsou ale pohybové i stravovací plány sestavovány na určité období.
Nejčastěji to bývají tři měsíce. Během prvních tří měsíců pak zaznamenáte největší úbytek už proto, že je to pro tělo největší změna, na kterou výrazně reaguje. Potom si ovšem zvykne. Na pohyb, příjem kalorií, váha se pomalu stabilizuje… A když ji potřebujete ještě dál snížit (z objektivního hlediska!), je právě po třech měsících dobré znovu zamířit na kontroly, přeměření bazálního metabolismu, zjištění, jak se vám vylepšila kondice, a podobně. Výsledkem bude přepracování stávajícího „rozpisu“ ve stravování i pohybu tak, aby bylo tělo povzbuzeno k dalšímu úbytku tukové hmoty.
Z tohoto pohledu je pozastavení hubnutí naprosto normální a běžné, a dokonce se dá říct, že je v pořádku, že k němu dojde. Tělo tím signalizuje, jak přijímá změny. A že je přijímá dobře.
4. Mění se poměr tuku a svalů ve vašem těle.
A to se při optimální změně životního stylu stane takřka jistě. Ubude tuk, přibudou svaly. A tenhle jeden z nejzásadnějších momentů přitom vaše váha takřka nezaznamená. Možná vám pár týdnů zůstane ručička na místě, ale než to se vztekem a slzami vzdáte, zase zajděte za odborníkem a nechte si změřit složení těla. Sami výživoví poradci a trenéři vás na tuto skutečnost určitě připraví a včas vás upozorní, že už se právě tohle děje!
5. Jste v zajetí hormonů!
Hormony jsou zapeklitá věc. A hlavně s těmi ženskými to každý den vypadá jinak. Jednou jich je moc, potom zase málo, a jejich množství ovlivňuje naši náladu, kondici a kupodivu i váhu.
Ta se během měsíce sama mění v závislosti na právě probíhající fázi menstruačního cyklu. Mění se také v závislosti na veku. A logicky proto kolísá také rychlost, s jakou jsme schopné my ženy hubnout. Takže až vaše hubnutí zacne stagnovat, podívejte se do kalendáre: neblíží se náhodou „vaše dny“? Po nich se to obvykle zase pohne kupredu, tak proste jen vydržte…
6. Myslíte si, že všechno děláte správně, ale…
Můžete být na omylu. Tuto chybu dělávají ti, kteří si po měsíci dvou jsou jistí, že už dávno mají v malíčku cvičební i stravovací plán a že už můžou cvičit a jíst prostě tak nějak „od oka“. Přestanou vážit potraviny, měřit si tepovou frekvenci, protože sami sebe přesvědčili, že po tom zářném začátku shazování jsou už takřka profíci, všechno vědí, všechno znají… a to, že sem tam přidají pár (desítek) gramů přílohy a sem tam přepísknou tepovou frekvenci, jim přijde naprosto vyloučené. Oni přece vědí! Nevědí.
A pokud se tak nějak přibližně chováte i vy, zase se rychle vraťte k tomu, co máte předepsané od odborníků, ať zbytečně nemaříte své vlastní úsilí.
7. Dosáhla jste svého cíle!
Ano, i to se jednoho dne stane. Budete u konce. Křivky vyladěné, tělo v kondici, pocit ze sebe sama skvělý… Ke konci shazování bude hubnutí vůbec nejpomalejší. Jediné kilo, to poslední, které vám bude chybět do stanovené mety, vám může trvat třeba taky dva měsíce. A bude to tak v pořádku. Tělo je v optimální formě – fyzicky i psychicky. Takže vás tohle už ani nebude trápit.
Přesto je tento fakt jen dalším důkazem toho, že zhubnout je běh na dlouhou trať, a to ještě běh překážkový, při kterém občas zapadnete do bláta, občas budete chtít závod se svou vlastní vůlí a vytrvalostí vzdát, ale na jehož konci, v cíli, vás čeká odměna v podobě vašeho vlastního spokojeného úsměvu a vědomí, že jste dokázala něco neuvěřitelného!
