Máme štíhlost nebo tloušťku v genech?

Je čtvrtek, krátce po jedenácté hodině večer, když na procházce po Singapuru narazím na něco, čemu bych nevěřila ani ve snu: v zastřešené pouliční hale čítající několik desítek stánků s jídlem z celého světa posedávají stovky Asiatů a večeří: nudlové polévky v tisíci a jedné variaci, smažené nebo vařené taštičky a různobarevné knedlíčky, dezerty přelité různými sirupy nebo palmovým cukrem… Lavender Food Court, jak se toto místo jmenuje, je otevřený dvacet čtyři hodin denně, ale nejplněji je tady zhruba od sedmi večer do jedné hodiny ranní. Nikdo z přítomných přitom neváží víc než šedesát kilo a upřímně pochybuji, že tento večer se na jejich hmotnosti podepíše víc než pouze vahou zkonzumovaného jídla. „Jak to, že oni můžou a já ne?“ napadá mě při pohledu na všechny ty úžasné pochutiny.

V Evropě funguje stravování trochu jinak, ale i tady se otevírá široký prostor pro otázky. Tak si vezměme třeba Francii. Jak si vysvětlit ty zástupy žen středního věku s postavami dvacetiletých, které se procházejí po pařížských bulvárech? V čem tkví to tajemství -jíst a nepřibrat? Když to pro začátek velmi zjednodušíme: to, kolik budete vážit a jak bude vypadat vaše tělo, je zhruba z padesáti procent dáno geneticky a z druhých padesáti procent prostředím, jídelníčkem a sportovní aktivitou.

Síla genetické dispozice je však značně individuální, obecně se má za to, že může dosahovat až desítek procent. Ovšem přestože někteří lidé mají sklony k nadváze, či dokonce obezitě, stále více výzkumů potvrzuje, že svádět tloušťku na geny, potažmo rodinu, je chabá výmluva. I lidé s genovými dispozicemi totiž mohou případnou obezitu výrazně ovlivnit. Vhodným cvičením je možné zbavit se údajně až 40 procent nadbytečné váhy.

TAJEMSTVÍ NÁRODŮ

Proč lidé vypadají tak, jak vypadají? Asijské ženy v Singapuru jsou malé a drobné, Afričanky žijící v Mali vytáhlé a štíhlé jako gazely, Kolumbijky podsaditější, často s pozadím, které některým - například zpěvačce Shakiře - závidí celý svět?

„Jak konkrétní populace vypadá, je do značné míry ovlivněno prostředím, ve kterém žili její předkové,“ říká nutriční specialistka Klára Adamová ze společnosti Laboratoires William Didden - Paris a pokračuje: „Byli jsme uzpůsobeni podmínkám vnějšího prostředí tak, jak to pro nás bylo výhodné. Pro některé populace je klasická menší výška či typické plnější tvary některých partií, podobně jako někteří mají dispozici přibírat spíš v oblasti břicha (obezita typu jablko) nebo v oblasti boků a hýždí (obezita typu hruška). Díky tomu pak máme v genech zakódovány mechanismy, které se týkají příjmu potravy, vnímání sytosti, preference potravin nebo vstřebávání některých živin.“

Dnešní doba je však podle odbornice natolik charakteristická migracemi populace a prolínáním kultur, že některé typické rysy - například vzhled, výška, ale i tvar postavy jednotlivých skupin se pomalu začínají stírat. Pravda je, že potkat na ulici podsaditějšího nebo dokonce obézního Asiata, není dnes až takový problém jako kdysi, nicméně primární roli v tom, jak vypadáme, hrají ještě pořád naši prapředkové: co do nás zapsali, to nosíme. Neseme si s sebou ovšem výbavu, která byla zkonstruována pro pradávný svět, a protože s ní neumíme zacházet, tloustneme.

NAVŽDY ŠTÍHLÍ FRANCOUZI?

Asii jsme probrali, je načase podívat se do Francie. V čem tkví tajemství štíhlosti tohoto národa, když geneticky se od jiných evropských zase tolik neliší? Francouzka Mireille Guilianová je autorkou několika knih týkajících se životního stylu. Tvrdí, že tajemství francouzské štíhlosti není v dietách, ale v životní cestě, na níž si vylaďujeme návyky, hledáme, co nám prospívá, a učíme se, co nám škodí - s optimismem a úsměvem na rtech. Všechno je podle ní otázkou osvojení si základního pravidla: nauč se oklamat sebe sama.

Že na tom bude kus pravdy, potvrzuje i Klára Adamová: „Pro francouzskou populaci je typický pozitivní a pohodový přístup k jídlu s výběrem kvalitnějších potravin. Francouzi jedí menší porce delší dobu, bez spěchu a dalších činností při jídle. Je to tedy spíš kulturní fenomén, geneticky jsou na tom víceméně stejně jako jiné evropské národy,“ říká. S francouzskou populací je podle odbornice spjatý také obecně známý „francouzský paradox“, který udává nižší výskyt kardiovaskulárních onemocnění navzdory vyššímu příjmu rizikových nasycených mastných kyselin.

Nižší výskyt těchto onemocnění může souviset mimo jiné se střídmým a pravidelným pitím vína. „Právě to obsahuje prospěšné flavonoidy, konkrétně resveratrol. A onemocnění srdce a cév jdou mnohdy ruku v ruce s nadměrnou tělesnou hmotností.“ Mireille Guilianová doporučuje zapomenout na knihy o hubnutí a vytvořit si časem ověřený postoj k jídlu a životu obecně.

Nejpřesvědčivějším argumentem proti dietám je podle ní to, že žádná nerespektuje individualitu vašeho metabolismu. Navíc systém spalování u každého člověka prodělává v průběhu života změny, takže máte-li nadváhu v pětadvaceti, musíte se s ní poprat jinak než v padesáti. A to zní logicky.

PROČ SVĚT TLOUSTNE?

Obezita je v posledních desetiletích zdravotním problémem téměř na celém světě. Na jejím rozvoji se podílí řada faktorů, přičemž jedním z nich jsou i geny. „To, že je obezita podmíněna geneticky, naznačuje takzvaná hypotéza „šetřivého genotypu“. Tato genetická výbava byla důležitá hlavně v dřívějších podmínkách. V té době byl častý nedostatek potravy a tento genotyp tak našim předkům umožňoval přežít například období válek či hladomorů. V dnešní době jsme ale vystaveni spíše opaku, a tak rozvoj obezity nabral na intenzitě,“ říká Klára Adamová a její slova potvrzuje i americký psycholog David M. Buss ve své knize Evoluce touhy: „Geny pro McDonald´s v nás nevypěstovala evoluce. Ovšem skladba potravin, které tam pojídáme, odhaluje strategie pro přežití našich prapředků,“ píše.

Řetězce rychlého občerstvení jsou podle něj oblíbené proto, že reprezentují preference pro druhy potravin, které se vyvinuly v dávno minulém prostředí nedostatku. „V dnešní době ovšem tyto složky konzumujeme nadměrně díky jejich hojnosti a staré strategie teď škodí našemu zdraví. Uvázli jsme na místě s preferencemi, které se vyvinuly v úplně jiných podmínkách,“ dodává David M. Buss.

Ovšem ne všichni lidé, kteří žijí ve vyspělých zemích, jedí hamburgery a mají nedostatek pohybové aktivity, se stávají obézními. Jak je to možné? Podle Kláry Adamové je to právě proto, že prostředí zformovalo jednotlivé národy nebo skupiny etnického původu každou trochu jinak a její zvyky také trošku jinak: takže zatímco Asiaté prokládají hamburgerem z McDonald´s prakticky dennodenní konzumaci rýže, Američané to obrátili a dennodenní stravování v rychlém občerstvení proloží čas od času normálním jídlem.

TLOUŠŤKU MÁME V RODINĚ

„Stejně budu tlustá po mámě. Máme to prostě v rodině!“ Jestli patříte k lidem, kteří svou nadváhu svalují na geny, čtěte pozorně. „Pokud lidé mluví o tom, že za nadváhu či obezitu nemohou, mají pravdu jenom zhruba z poloviny,“ říká Klára Adamová a dodává: „Pro řadu z nich se geny stávají spíš záminkou, proč s kily navíc nebudou nic dělat.“

V současnosti jsou známy stovky genů, které buď zvyšují, nebo snižují náchylnost ke vzniku obezity. Tyto geny ovlivňují regulační mechanismy týkající se příjmu potravy, pocitu hladu a sytosti, jídelního chování včetně preference potravin, zpracování potravin v trávicím traktu, jejich vstřebávání a spalování, výdej energie a podobně.

Jinými slovy: genetické dispozice tvoří určitý vrozený základ - například proč právě vy můžete mít větší dispozici k přibývání na váze než vaše kamarádka, vy sníte dva knedlíky a máte kilo nahoře, ona jich sní šest a s váhou to ani nehne -, s tím se dá však pracovat.

Ano, pravděpodobně se vy víc než ona budete muset zaměřit na prevenci obezity, dbát na přiměřený kalorický příjem, dostatečně sportovat. Bude vás to stát jisté úsilí, ale pokud to budete dodržovat, nebudete obézní. „Ve vztahu k obezitě není rozdíl mezi muži a ženami. Na tom, zda dojde k rozvoji nadváhy či obezity, se podílí například gen FTO. Řada vědeckých prací mluví o tom, že riziková varianta tohoto genu zapříčiňuje zvýšený nárůst hmotnosti, který je pozorován kolem sedmého roku věku a později. Navzdory tomu však o rozvoji obezity - a do jaké míry k ní dojde - rozhodujeme muži i ženy sami svým životním stylem,“ upozorňuje odbornice.

Obézních lidí na základě závažné genetické dispozice, kdy se jedná o vrozenou poruchu metabolismu buď samostatnou, nebo jako součást některých genetických syndromů, je v populaci jen malé procento. Tito lidé obezitu příliš ovlivnit nemohou, to je ale jiná kapitola. U většiny je nadváha a obezita kombinací řady mírných genetických dispozic a nevhodného životního stylu. Případně pouze nevhodného životního stylu bez vrozených dispozic.

ZACHRÁNÍ LIDSTVO MODERNÍ MEDICÍNA?

Protože s výjimkou závažných genetických poruch je obezita kombinací genetických dispozic a životního stylu, můžete ji ovlivnit nebo, chcete-li, s ní bojovat. Jak, aby to bylo co nejúčinnější a věděli jste, na co je třeba se zaměřit? Mnohé může napovědět genetické testování, které v Česku nabízí několik klinik.
Novinkou na trhu je analýza DNA mynutrigen, která nabízí 100% osobní výživový a pohybový plán právě na základě genů.

„Výsledkem této analýzy je komplexní zpráva, která klientovi potvrdí nebo vyvrátí nejen sklon k obezitě, ale také podá informace třeba o vstřebatelnosti vitaminů, vhodných či nevhodných potravinách ke konzumaci nebo jaká je pro něj vhodná pohybová aktivita,“ říká Klára Adamová. Ve složitém systému, v němž jeden gen či jeho produkt ovlivňují další a toto vše pak ještě ovlivňuje naše strava a tělesný pohyb, jsou mimo jiné zakódovány také chuťové preference.

Chutě jsou nám dané už při narození, jinými slovy, už při příchodu na svět je jasné, jestli budeme -lidově řečeno - spíš masožravci, nebo budeme preferovat sladké. Ačkoli existují výjimky, obecně platí, že zatímco muži preferují spíš tučně-slanou potravu, ženy dávají přednost potravě tučně-sladké. V tomto směru geny bohužel příliš přelstít nelze a je téměř jisté, že i když budete dodržovat zásady zdravé výživy, vždycky budou existovat potraviny, po kterých sáhnete raději než po jiných, protože na ně budete mít prostě chuť. Takže: steak, nebo rýžový nákyp?

A CO MOJE DĚTI?

Prostředí, strava a pohybová aktivita nejenže ovlivní to, jak vypadáte vy sami, ale může ovlivňovat také intenzitu budoucího uplatnění genu obezity. Co to znamená? Pokud začnete žít zdravě, můžete ovlivnit genetický základ vašich potomků - byť změny životního stylu musejí trvat i několik desetiletí, jak dokládají nejrůznější výzkumy, a tudíž nestačí spoléhat na to, že když teď zhubnete a za dva roky otěhotníte, budete vychovávat štíhlé dítě.

„Jestliže je jeden z rodičů obézní, existuje čtyřicetiprocentní pravděpodobnost, že bude obézní i dítě. V případě obezity u obou rodičů bývá obézních asi 70 procent dětí. Není proto pravidlem, že by obézní rodiče museli mít obézní dítě. A neplatí to ani naopak, že by štíhlí rodiče automaticky měli štíhlého potomka. U rodičů s normální hmotností se obezita vyskytuje asi u 14 procent dětí. Kromě dispozic od nich však děti dědí i návyky, které jsou charakteristické pro danou rodinu či kulturu a které se mohou na rozvoji obezity výrazně podepsat, anebo naopak ne,“ vysvětluje Klára Adamová.

Tím zároveň odpovídá na otázku, co se stane, když pojmete za manžela nebo manželku cizince, třeba právě Asiata nebo Francouze, a počnete s ním potomka - bude automaticky štíhlý? Jednoduchá odpověď: nikoli. Pravidlo o obezitě platí pořád, za každých okolností, a to ať si vezmete za manžela Čecha, Asiata, nebo Američana. Ovšem přínosem - ale zároveň i rizikem - mohou být kulturní zvyky, které přinese partner-cizinec a které „okoření“ stravovací návyky potomka.

Tak to vidíte: nemusíte být naprostými otroky genů. Zdraví své, svých dětí a - s trochou nadsázky řečeno -i zdraví populace na této planetě můžete ovlivnit především tím, že si budete hlídat své chování a návyky. Neznamená to, že když máte sklony k tloustnutí, musíte denně uběhnout maraton. Jde o to, že i menší změny - třeba procházka se psem nebo pravidelná práce na zahradě - mohou výrazně ovlivnit to, jak budete vypadat a jak budete sami se sebou spokojení.