Milujte svůj přibývající věk!
Naše společnost to má se stárnutím těžké. Bojí se ho. Děsí se ubývajících sil, narůstajícího pocitu „nepotřebnosti“ a neuvědomuje si, že z přirozeného procesu, který může být obohacující, dělá něco jako trestnou lavici. Na kterou navíc ženy posadí mnohem dříve než muže. Ti přece podle známého klišé zrají jako víno, kdežto ženy? My plníme ordinace plastických chirurgů v touze zastavit čas a ničíme samy sebe pochybnostmi o tom, co bude, až budeme ještě o dalších pět let starší. Ne, nejsem zahořklá padesátnice. Je mi pětatřicet, a přesto tohle všechno kolem sebe cítím stále silněji.
POPULACE „NAD HROBEM“
Přitom bychom si měli spíše zvykat. Na co? Naše populace stárne. Starších lidí je více než těch, kteří přicházejí na svět, budeme je tedy potkávat stále častěji. A budeme také delší časový úsek patřit mezi starší část populace, protože nám k tomu pomáhá medicína a věda, společně pracující na tom, abychom tady na světě byli všichni co nejdéle.
„Čím více je starých lidí, tím ovšem menší, bohužel, k nim máme úctu. Dříve byli těmi, které všichni poslouchali, dávali na jejich rady. Dnes patří k těm, kteří se přes všechnu svou moudrost a zkušenosti ocitají na okraji společnosti, jež si hýčká hlavně děti. A to všem nesmírně škodí. Děti nemají správné vzory, dospělí nenaslouchají zkušenějším a ti, kteří mají učit, se cítí nepotřební,“ vysvětluje lékařka a systemická terapeutka MUDr. Kateřina Cajthamlová s tím, že nás děsí samozřejmě i to, co přichází po stáří, tedy smrt. „Lidé s ní nepočítají. Stejně jako vlastně nepočítají se svým stárnutím. Z obojího jsou šokování a bezradní.“ V
POLOVINĚ ŽIVOTA…
My ženy se pak bohužel také dočkáme tzv. hormonálního ústupu slávy. „Muži, řekněme, uvadají pomalu, dokonce chytají pověstnou druhou mízu, u žen je to bohužel rychlé. A jakmile přestanou být reprodukceschopné, jako by nebyly schopné ničeho,“ konstatuje lékařka a pokračuje: „Když mají smůlu, jejich muž je nahradí mladší ženou, s níž navíc klidně ještě založí novou rodinu. Děti odcházejí z domova, přestávají potřebovat mateřskou péči. Potíže hrozí v práci, kde patří k nejvíce poptávaným třicátníci…“ A nakonec i samy ženy jako by zapomněly, že možná jsou už ve věku, kdy jsou stále plné sil, a že před sebou mají ještě polovinu života. A co s ní udělají? Prosedí ji zavřené doma nezaměstnané, smutné, zahořklé a samy?
POHLED Z DRUHÉ STRANY
Jakkoli to zní zatím pesimisticky, na všechny ty menopauzy, opuštěná hnízda nebo hrozby ze ztráty práce a vztahu se dá podívat i z jiné strany. „Stárnoucí ženy, ženy po čtyřicítce, padesátnice… rozhodně nemají důvod se schovávat. Jednak jistý vtip vysvětluje, že si nemohou hrát na schovku, protože by je nikdo nehledal, ale hlavně: i ony mají, stejně jako jejich muži, v tomto věku ideální šanci podruhé se nadechnout a zařídit si život po svém. Právě proto, že najednou zjistí, že je teoreticky nikdo a nikde nepotřebuje! To jim totiž dává jistotu, že si mohou žít přesně tak, jak vždycky chtěly, dopřát si, co postrádaly, objevit, čeho se vzdávaly…
JAK SI SKVĚLE UŽÍT DRUHÉ DĚJSTVÍ
1. Přijměte fakt, že všechno se mění. I ten váš věk v občance. A učte se dívat na změny jako na vítané osvěžení, nikoli jako na nutné zlo. Změn se nezbavíte. Určitě ne těch, jež přicházejí s časem a týkají se vás. Ale dobrá zpráva: můžete ignorovat ty, které se dějí kolem vás a nevyhovují vám. S každým rokem totiž máte stále větší právo říct NE a dělat si věci tak, jak chcete. „Jsem už příliš stará na to, abych něco předstírala,“ říká americká herečka Meryl Streepová., která se už také ocitla ve druhé polovině života. “Lhaním člověk ponižuje sebe.“ A i když právě tohle je velká změna, stojí za to, ji přijmout. Díky ní si tu pověstnou druhou polovinu života můžete skvěle užít. Díky ní přestanete mít strach z budoucnosti. Strach dělá z budoucnosti jenom virtuální realitu a z lidí psychicky unavené, statické bytosti. Vyhýbejte se mu, nebo ještě lépe: bojujte s ním.
2. Pojmenujte své „nové já“. Zjistila jste, že jste jiná, než jste bývala, že žijete život, který už vás nenaplňuje a který byste potřebovala obměnit jako šatník? Ujasněte si, co bylo vaším životem doteď, co vám na něm sedělo a co nikoli, škrtejte, definujte to, kým jste právě teď. S vědomím, že se pozměníte určitě ještě několikrát. S věkem to tak prostě je. A pokud máte štěstí na stabilního partnera, zapracujte také na redefinici vašeho vztahu. Už se daleko méně staráte nebo vůbec nestaráte o děti? A co budete podnikat dál? Můžete tím získat oba!
3. Změňte práci. Ano, po čtyřicítce už to začíná být ožehavé. A s každým rokem je tlak na trhu práce silnější… ale nečekejte, až vás vyhodí. Odejděte klidně sama, pokud to tak cítíte. Berte to tak, že ve svém věku dávno víte, jestli vás vaše práce baví, nebo jenom živí. A že je možná načase najít si svou druhou práci, na druhou polovinu života. Může to být táž, na lepší pozici, s lepším platem. Můžete zkusit úplně nové odvětví. Často se stává, že žena v pozdějším věku přemění v novou práci jedno ze svých celoživotních hobby (klidně pečení, vaření…). Anebo podnikejte!
4. Zamilujte se do své svobody. Přibývající věk osvobozuje. Přestáváte se starat o druhé, doplácíte hypotéky, uvědomujete si své zkušenosti, znáte své tělo, svou duši (nebo na tom pracujete), přestáváte mít potřebu se neustále porovnávat, víte, kdo jste a jakou máte cenu… Když to vezmete za ten správný konec, nejistoty budou střídány jistotou, kterou budete mít sama v sobě. Ostatně, každý z nás je nejvíc odpovědný za jediný život, za ten svůj!
5. Uzavřete svou minulost! Hlavně tu, která už se stala velmi dávno. Možná vám někdo něco provedl, když vám byly čtyři, a vy mu to nemůžete zapomenout. Možná s lítostí vzpomínáte na nějaká nedorozumění a užíráte se jimi… Zbytečně, ku své vlastní škodě. Všechno, co bylo dávno, bylo dávno. Jednou provždy na to zapomeňte. Hlavně na ty křivdy, které vám berou sílu a dělají vás i po letech zranitelnými. Život je teprve před vámi, tomu se věnujte!
6. Vyhledávejte ženská společenství. Ovšem ta pozitivně smýšlející. Setkávat se s kamarádkami, které pláčou nad rozlitým mlékem, vám nepomůže. Mít kolem sebe ženy, jež aktivně nakládají se svým životem, jsou podnikavé, plné pozitivní energie, odhodlané… to je naopak to pravé. Ženská síla je ohromný potenciál, zvlášť když se znásobí.
7. Zkuste koučink. Když se nedokážete nastartovat k redefi nici sama, poohlédněte se po odborníkovi (dřív, než to vzdáte a necháte si čas utíkat mezi prsty). Mít svého kouče, mentora, dokáže zázraky. Určitě uvidí věci, které vy ne, snáze rozklíčuje, co vám brání být šťastná i s „x“ křížky na krku, a pomůže vám ze slabosti udělat sílu. Dokáže vám pomoct snáze najít své nové já, které se změnou životní etapy prostě musí přijít.
8. Těšte se na skutečné stáří. Protože s ním přijde dokonalý klid na duši, vědomí, že není za čím se hnát, i znalost skutečných hodnot. Vašich hodnot. A v tu chvíli si také zkuste najít prostor pro svou roli učitele, abyste naplnila svou další (i když poslední) životní etapu.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
