Mluvit sprostě je zdravé

Když jsem nastupovala do nové práce, pociťovala jsem lehké obavy. Ani ne tak z nejistoty a nového prostředí. Spíš z toho, jak na nové kolegy budu působit já. Sem tam mi totiž ujede sprosté slovo. Když se mi něco nedaří, ale i když se zadaří. Mimoděk ze mě vypadne rozhněvané anebo radostné „kurva“. Obávala jsem se, jak tenhle zlozvyk přijmou noví kolegové, a rozhodla jsem se, že svůj emocionální slovník dostanu pod kontrolu. Přiznám se, že to byla marná a nakonec i zbytečná snaha. Brzy jsem se přesvědčila, že ostatní jsou na tom podobně. Sprostá slova k životu patří. A podle nedávných vědeckých zjištění dokonce prospívají našemu fyzickému i duševnímu zdraví.

KATARZNÍ ÚČINEK SPROSTÝCH SLOV

Nešlo vám nastartovat auto zrovna, když jste nejvíc spěchali? Vystáli jste dlouhou frontu na poště, a když jste konečně přišli na řadu, úřednice přepážku zavřela a vyvěsila ceduli „polední pauza“? Dodělali jste práci na počítači, systém se neočekávaně zhroutil a data se neuložila? V takových frustrujících situacích rozhodně sáhnete po drsných výrazech. Jedině ty totiž zaručeně pomůžou vyventilovat zlost. Sprostá slova mají katarzní, úlevný a očistný účinek.

Jsou zaručeným prostředkem, jak vyjádřit štěstí či smutek, stres, strach, překvapení, ale i nadšení. Když o něčem prohlásíme, že to bylo „kurevsky dobrý“, je posluchači bez dalšího vysvětlování naprosto jasné, že se jednalo o strhující a nezapomenutelný zážitek. Podle psychologa Johna Grohola se nám pomocí sprostých slov otevírá cesta, jak zdůraznit, co vlastně máme na mysli, o co nám přesně jde. Vyjádřit to, na co nám někdy slušná mluva prostě nestačí.

Sprostá slova nejsou jen záležitostí sociálního prostředí, kde se užívání vulgarit tak trochu očekává. Nejsou výhradní doménou, jak se dnes říká, „sociálně vyloučených lokalit“. Když nadáváte, neznamená to, že jste omezení ignoranti. Podle psycholingvistických výzkumů užívání sprostých slov nenaznačuje, že by měl člověk omezený slovník nebo nedostatek imaginace. To, že sáhneme po slovu, které je tabu, je fakt, že vulgarity prostě komunikují emocionální informace daleko efektivnějším způsobem. Silné výrazy patří do jakéhokoli prostředí, jejich správné použití je ale vždy otázkou citu pro situaci.

Představte si fotbalové fanoušky, když se jejich týmu zrovna nedaří. Asi uslyšíte: „Kurva, do prdele, co to dneska hrajou za tužku?!“ Pro oblast sportu je používání sprostých slov příznačné. Bezpochyby to souvisí i s tím, že utkání mezi týmy svým způsobem nahrazují dřívější boj mezi znepřátelenými kmeny. A k boji nevyhnutelně patří adrenalin. Právě sprosté slovo nám pomáhá nahromaděnou adrenalinovou smršť uvolnit.

A nejsou to jenom sportovní utkání, kam hecování prostřednictvím vulgarit bezesporu patří. Znám plno žen ve svém okolí, které bych rozhodně neváhala označit za slušné a vychované dámy, ale když se na ně znenadání vyřítí auto nerespektující přednost zprava, pravidla společenské etikety spadnou někam vedle řadicí páky a z nich se vyhrne spontánní: „Kam čumíš, ty zasranej kreténe!“ To v tom lepším případě.

V životě ale nebojujeme jenom na hřišti nebo s piráty silnic, ale – a to možná nejvíc – sami se sebou. Sprostá slova jsou v takových okamžicích hnacím motorem, který nám dodává sílu a odvahu. Když si pro sebe anebo i nahlas řekneme „já na to kurva mám“ nebo „se z toho do prdele neposeru“, získáme pocit, že to tak skutečně bude. Podle psychiatra Neela Burtona mají sprostá slova povzbuzující účinek a díky nim se cítíme silnější, stoupá naše sebedůvěra i sebevědomí. „Ukážeme, že nejsme pasivní oběti, ale že jsme to my, kteří jsou pány situace a mohou ji dostat pod kontrolu. S pomocí sprostých slov máme větší sílu reagovat, bojovat nebo vrátit úder,“ pokračuje Neel Burton.

SPROSTÁ SLOVA JAKO ANALGETIKUM

Sprostá slova nám také pomáhají zvládat bolest. Ať již je to bolest fyzická, kdy každý z vlastní zkušenosti ví, co z nás vyletí, když se praštíme do brňavky nebo si ukopneme palec na noze. Sprostá slova tady působí jako skutečné analgetikum, což potvrzuje i řada vědeckých studií. V jednom z experimentů, které provedl psycholog Richard Stephens na Keele University v Anglii, měli studenti strávit nějakou dobu s rukama ponořenýma v ledové vodě. Část studentů, která byla vyzvána, aby při máchání v ledové lázni vykřikovala vulgarity a nadávky, dokázala snášet tuhle nepříjemnou a bolestivou proceduru dvakrát déle než druhá skupina, která nadávat nemohla.

Podobné je to i s bolestí duševní. Sprostá slova nám slouží k uvolnění napětí a pocitů frustrace. Jejich prostřednictvím dokážeme ventilovat podráždění, zklamání nebo zlobu. Pokud je příčinou naší frustrace druhý člověk, nadávka v tomto případě funguje jako společensky přijatelnější mechanismus, jak uvolnit nahromaděnou agresi. Je lepší druhého označit za „neskutečného hajzla“ nebo ho poslat „do prdele“ než ho fyzicky napadnout. Podle psychiatra Neela Burtona ostré slovo působí také jako varování, že druhý už zachází moc daleko, něco jako zvířecí zamručení: Pozor, zastav se. Máš poslední šanci, jinak za sebe neručím!

SPROSTÁ SLOVA JAKO ODZNAK PŘÁTELSTVÍ

Sprostá slova také potvrzují přátelství. Mám kamarády, kteří se v dobrém rozpoložení častují „ty pičo“, což je vlastně signál toho, že se mají rádi, že jsou k sobě otevření, upřímní a nebojí se jeden před druhým shodit. Australská lingvistka Monika Bednarek upozorňuje na to, že sprostá slova jsou způsobem, jak se identifikovat a vytvořit těsné vztahy s druhými. Podle Neela Burtona vyjadřují humor, jsou známkou uvolnění od společenských tlaků a norem.

Mladík v baru ve skupince přátel vyjádří obdiv k dívce postávající vedle pravděpodobně slovy „ty vole, koukej, ta má neskutečně krásný kozy“. Ne že by mu ostatní nerozuměli, kdyby volil jiná slova, ale takhle se prostě v téhle partě mluví, je to projev sociální a emoční inteligence.

Mluvit sprostě tak nepochybně svědčí našemu fyzickému i duševnímu zdraví. Ale pozor! I tady platí, že všeho moc škodí. Když budeme od rána do večera mluvit jako dlaždič, už nám tolik nepomohou. Jejich katarzní účinek vyvane. Užívejte je tedy s mírou, aby pořád fungovala.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.