Můj život v kartách: Mám si nechat vyložit budoucnost?

Občas si z legrace přečtu horoskop v časopise, ale tím mé zkušenosti končí. U astrologa ani kartářky jsem nikdy nebyla a zatím to ani nemám v plánu. Ovšem řada kamarádek mě přesvědčuje, že bych to měla alespoň zkusit. Většina z nich je vzdělaných, mají dobrou práci, partnery, rodiny, plány, jsou racionální a poměrně dobře zvládají svůj život. Tedy žádné citlivky, které v zoufalství nahlížejí do křišťálové koule nebo sbírají recepty na zázračné lektvary. Ale když mi nedávno o své návštěvě kartářky vyprávěla i Jana, úspěšná manažerka žijící v zajetí výzkumů a čísel, zbledla jsem. Do té doby vůči ezoterice skeptická žena mi líčila, jak jí kartářka do puntíku řekla, co má za sebou a co ji čeká, a vnukla myšlenku, že vlastně žije život, který nechce. Na to se mě Jana zcela vážně zeptala, zda si myslím, že by se měla rozejít s Milanem a dát výpověď. Cože?!!!

Jiná kamarádka chodí ke kartářce skoro stejně pravidelně jako ke kadeřnici. „Je to pro mě terapie. Vím pak, co mě plus minus čeká a jak se na to připravit. Ani jednou se nesekla. Až mě to děsí,“ vypráví třicetiletá Veronika. Možná vám to připadá směšné. Říkáte si, že ke kartářům stejně chodí jen labilní ženy, které mají peníze na vyhazování. Ale zeptejte se kolem, kdo všechno z vašeho okolí má zkušenosti s magií. A ptejte se i mužů, protože ti je mají rovněž. Nicméně jsou tady rozdíly: zatímco muži se chodí ptát, kdy se jim začne dařit v práci nebo kdy je vhodný čas na rozjetí podnikání, ženy chodí zásadně kvůli mužům a dětem. Někdy ani nechtějí znát souvislosti, jen si nechávají vyložit, jestli vůbec a kdy už ho konečně potkají. A druhý rozdíl: mužů je mezi věštci podstatně méně než žen. Mimochodem, všimli jste si, že až na pár výjimek bývají kartářkami či věštkyněmi všeho druhu ženy? To asi nebude náhoda, nebo…? Podle některých teorií je to tím, že ženy jsou senzitivnější, citlivější, víc se zabývají samy sebou a vůbec víc řeší celý život.

Proč to děláme?

Co nás vede k věštcům všeho druhu v racionálním světě, kde jsme zavaleni informacemi a na většinu otázek najdeme odpovědi jedním kliknutím? Podle psychoterapeuta Michala Mynáře s tím nemá racionalita co dělat. „Člověk není jen tvor racionální, je také tvor hledající. Hledáme odpovědi na otázky po smyslu našeho života i světa, který nás obklopuje. Tyto existenciální otázky jsou důležitou součástí naší spirituality a jsou v pravém smyslu tím, co z nás dělá lidi. Pro toho, kdo to s hledáním odpovědí na ně myslí vážně, je to celoživotní cesta, která častěji než k jasným odpovědím vede k dalším otázkám. Člověk se postupně spíš zbavuje iluzí, než aby nacházel jistoty,“ říká odborník. S příchodem hnutí New Age v 70. letech se objevil fenomén „masové spirituality“, jehož příznačným rysem je konzum. Mnoho lidí začalo kupovat knihy s duchovní tematikou, navštěvovat různé semináře, vyhledávat služby léčitelů, věštců, psychotroniků. A stejně jako u každého jiného konzumu i tady hrála větší roli kvantita než kvalita. Lidé mají stále hlad po poznávání něčeho nového. A protože nabídka plodí poptávku, rázem vzniklo celé odvětví nabízející sycení našich duchovních potřeb zábavnou a přístupnou cestou.

Co se financí týká, nestojí zase tak moc, a hlavně: nevyžaduje od nás žádné velké úsilí. „Od návštěvy astrologa nebo kartářky v drtivé většině nepožadujeme dosažení životní změny. Jde o vytvoření iluze, že jsem pro sebe něco udělal (a zkusil něco nového) a to něco mě stálo jen peníze a čas,“ říká odborník.

Většina zákazníků nechce po věštcích žádné výjimečné osobnostní a morální kvality, osobní moudrost nebo hlubokou životní zkušenost: „Povrchnost poptávky vede i k povrchnosti nabídky a podle toho pak nabídka služeb vypadá. Neříkám, že mezi lidmi poskytujícími podobné služby nenajdete skutečné osobnosti a lidi obdarované zvláštní citlivostí, já se ale za svůj život setkal asi jen se dvěma takovými.“

Zábava a inspirace

Otázku „jak to funguje“ si před návštěvou kartářky, a hlavně po ní, klade snad každý. Zvlášť když máte pocit, že se dotyčná aspoň v něčem trefila. Někteří věštci jsou možná schopní mimosmyslového vnímání, spíš jde ale o vnímavé a bystré pozorovatele, kteří člověka odhadnou.

Na jednom ezoterickém webu jsem našla tuto myšlenku: „Lidé potřebují duchovní útěchu, a když ji nemají od náboženských autorit, jejich duše je prázdná. Proto hledají opory a jistoty u věštců. Těch pak stejně jako jejich zákazníků přibývá.“