Ondřej Brzobohatý: Vaření je můj psychický azyl
Co se vám přihodilo?
Vytahoval jsem kuře z trouby a holou rukou omylem sáhl
na rozpálenou rukojeť pánvičky. Občas už se mi sice při
vaření nějaká ta nehoda přihodila, ale většinou to byly
jen drobnosti. Jenže tentokrát jsem si popálil celou dlaň.
Víte si v takové chvíli rady?
Naštěstí jsem zrovna měl na telefonu kamaráda Michala
Sochora, který dělá reportáže z medicínského prostředí.
A ten mi poradil, ať strčím ruku do kýblu plného studené
vody a ledu a rychle spěchám k doktorovi. Teď, po týdnu,
je to už lepší, ale stejně radši při pozdravu podávám
levou ruku.
Říká se o vás, že jste i přes svůj mladý věk mužem mnoha profesí. Co všechno momentálně stíháte?
Skládám muziku do televize, do divadla, do reklam a občas
i do šuplíku. Hraju u táty v divadle ve dvou hrách, potom
Heroda v karlínské verzi muzikálu Jesus Christ Supestar,
kde také přes léto zkouším nový americký muzikál.
Dávám dohromady novou kapelku… a to je asi tak všechno.
A k tomu vaření – bez něj bych nemohl existovat, při něm
si skvěle odpočinu, je to zkrátka můj psychický azyl.
Máte spolehlivý recept jak takovou pracovní nálož zvládnout ve zdraví?
Všechny činnosti mě naštěstí baví a naplňují, proto to
vlastně není nic extra náročného. Každá věc vás totiž
v takovém případě posune někam dál, dá vám energii,
kterou potom můžete investovat zase jinam. Když však
člověka začne práce stresovat a stane se pro něj otravnou
povinností, musí to být určitě náročnější.
Jak vlastně takové přelévání energií v praxi vypadá?
To nevím, nejsem žádný psychotronik. Snad jen cítím,
že když třeba dělám muziku nebo ji jen tak poslouchám,
nabíjí mě to určitou silou. A tu potom můžu investovat
někam dál, kde se mi to vrátí zase jinak… Takhle nějak
by to asi mohlo fungovat, snad to nezní příliš složitě.
Někdy se mi ovšem stane, že se věci v určitém stadiu
zaseknou a já nevím jak dál.
A co pak?
Úplně nejlepší je restart. Odjet někam pryč, vypnout
si mobilní telefon a soustředit se jen sám na sebe.
Revitalizační proces u mě naštěstí bývá hrozně rychlý.
Za den dva začnu znovu přemýšlet, co všechno bych měl
a chtěl dělat.
Máte nějaké osvědčené povzbuzovací místo?
V Čechách je takových míst habakuk. Třeba Šumava je
nádherná, tam se skvěle relaxuje. A úplně nejlepší bývá
moře, jenže to je bohužel trochu z ruky.
