Pašijový týden: od Modrého pondělí po Boží hod

Pohyblivé svátky

Velikonoce jsou každoročně v jiném termínu – proto mají označení „pohyblivé“ svátky. Přesto je v té pohyblivosti pravidelnost: Hod Boží velikonoční vždy připadá na první neděli po prvním jarním úplňku. Svátky tedy mohou být už v předposledním březnovém týdnu nebo až po polovině dubna.

Velikonocemi také končí čtyřicetidenní období půstu, kdy se nejedlo maso a tučná jídla. Naši předkové tak vlastně procházeli očistnou kůrou, o kterou se snažíme dnes i my s pomocí potravinových doplňků a různých diet.

Velikonoce jsou také významným křesťanským svátkem, oslavujícím vzkříšení ukřižovaného Krista. Naši pohanští předkové v té době vítali jaro a příchod nového života v přírodě i v hospodářství.

Barvy dnů v pašijovém týdnu

Celý pašijový týden vděčí za své pojmenování pašijím – biblickým vyprávěním o utrpení Krista, které sepisovali Ježíšovi apoštolové. Nejčastěji se čtou pašije svatého Marka, podle nichž se také provozovaly lidové pašijové hry, jejichž tradice opět ožívá.
První den předvelikonočního týdne bývá pojmenován jako Modré pondělí, po němž následuje Šedivé úterý. Neveselé barvy patrně symbolizovaly nadcházející utrpení, jímž procházel Ježíš před svou popravou.

Známější jsou názvy dalších dnů v týdnu: Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Hod Boží velikonoční. Po něm následuje druhý svátek, kterým je Velikonoční pondělí.

Škaredá středa

Prostřední den týdne byl poznamenán velmi přísným půstem, a smutkem nad tím, že všechny zvony v ten den chystají na odlet do Říma. Až do neděle pak nebylo slyšet jediný zvon, a místo hlaholení zvonů nastoupili mládenci a děti s řehtačkami, hrkačkami a klapáči.

Někdy se pro středu užívá názvu Popeleční: v ten den žehnal kněz věřícím tak, že jim na čelo dělal křížek z popela spálených, vloni svěcených kočiček.

Zelený čtvrtek

Pátý den od Květné neděle připomíná poslední Kristovu večeři s apoštoly a jeho zajetí při modlitbách v Getsemanské zahradě. Vzpomíná se i Jidášova zrada pro třicet stříbrných. Proč se čtvrtek jmenuje právě Zelený, není tak úplně jasné.

Některé prameny uvádějí jako důvod zelené mešní roucho kněží, užívané už ve dvanáctém století. Jiné prameny uvádějí, že jde o zkomoleninu německého pojmenování, znějícího původně Greindonnerstag = lkavý čtvrtek. Postupně se přešlo ke jménu Gründonnerstag = zelený čtvrtek.

O Zeleném čtvrtku se svěcenou vykropil pomocí slaměné otýpky dům, boucháním hmoždíře se vyháněla myší a hmyzí havěť z domu. Nametené smetí se vynášelo za první křižovatku, aby se dům uchoval v čistotě po celý rok.

Velký pátek

Tento den má v sobě plno tajuplného a magického. Určitě si vzpomenete na Erbenovu baladu o pokladu ze sbírky Kytice. Pověst vypráví, že v tento se na několik hodin otvírají poklady země ve skalách, jeskyních i ve sklepeních. Běda tomu, kdo se nechá bohatstvím okouzlit tak, že zapomene na čas: skála se zavře a nešťastník tam zůstane na celý rok uvězněn.

Také prý v tento den jezdí v Čechách vodníci na koních, a co je ještě zajímavé? Můžete se jít podívat na naše rytíře spící po staletí v Blaníku, jen o Velkém pátku se hora otevírá.

V pátek se nemělo prát v potoce prádlo, ale plavili se koně, aby byli zdraví a bujní. Nesmělo se také hýbat zemí, to znamená žádná orba, setí či okopávání. Hospodáři se modlili za stromy, aby dávaly bohatou úrodu, a lidem dávala léčebnou sílu tekoucí voda, v níž se myli za úsvitu.

Velký pátek je dnem Kristova ukřižování a uložení do hrobu, dnem bolesti věřících nad jeho utrpením. Mše se slouží kolem patnácté hodiny, považované za hodinu Ježíšova skonu.

Bílá sobota

Hlavně sobotní dopoledne se nese ve znamení smutku u Ježíšova hrobu. Večer a v noci pak nastávají oslavy Kristova vzkříšení. Bývalo zvykem světit ohně před vraty kostelů, každý si pak mohl odnést posvěcené přinesené polínko, nebo žhavé uhlíky.

Starý oheň doma se uhasil, popel odnesl na louky a pole, aby lépe rodily a založil se nový oheň ze svěceného dřeva.

Večerní pobožnosti už v sobě mají ducha radosti nad zmrtvýchvstáním Ježíše Krista. Na oslavu vzkříšení se vrací i zvony z Říma, aby doprovodily nedělní bohoslužby svými hlasy.

Hod Boží velikonoční – neděle

Končí postní období, křesťané slaví návrat Krista a nastává období radosti. Na Boží hod byly svěceny i pokrmy, po období půstu obvykle střídmé a netučné. Neděle velikonoční je prožívána ve znamení pobožností, radosti, pohody a klidu.

Posledním dnem Velikonoc je pondělí, u nás od nepaměti spojené s pomlázkou, koledováním a říkankami koledníků. Na vesnicích se tradice udržuje ve větší míře, ale pomlázky, malovaná vajíčka a zelené osení s kuřátky patří k symbolům jarních svátků i ve městech.

Velikonoce - Zelený čtvrtek velikonoce - Velký pátek velikonoce