Pétanque: Hra (nejen) francouzských důchodců…
Rekreační versus profi
Asi každý z nás si pétanque někdy v životě vyzkoušel. Ano, jsou to ty kovové koule, zpravidla tři až šest kusů v setu, které se snažíme během dovolené či víkendu hodem
(nutno říci jakoukoli technikou) dostat co nejblíže malé kuličce, tedy prasátku neboli správně řečeno košonku, a zvítězit tak nad svými přáteli či známými.
Pokud by nás při této zcela laické aktivitě pozoroval profesionál, asi by mu náš styl působil utrpení nebo bychom sklidili shovívavý úsměv. Pravdou totiž je, že málokdo z nás dbá na správně provedený hod, odstřel, postavení nohou, přenášení váhy… o načasování toho pravého momentu pro vypuštění koule z ruky ani nemluvě.
Budiž nám útěchou, že o těchto pravidlech většinou ani netušíme. Pojďme se tedy zeptat na taje této hry Jana Michálka, který za pétanquový klub Carreau Brno vyhrál hned několik mistrovských titulů a nyní se chystá bojovat na mistrovství světa v Marseille. „Pétanque není pouze o usilovném tréninku a touze porážet spoluhráče. Je to především společenská událost – jde o setkávání přátel, mnohdy z celého světa, o vzájemné porovnávání dosažených pokroků, člověka to nutí jít stále dál a svou hru vypilovat na co nejlepší styl…
Správný hod…
…může probíhat ze stoje nebo z dřepu. Důležité je mít po celý čas obě nohy na zemi a nepřešlápnout kruh, který vymezuje startovní prostor. Koule se drží v dlani, přičemž hod probíhá hřbetem ruky nahoru, koule tím při odhozu dostane zpětnou
rotaci (to je jeden z momentů, kdy se lehce rozezná naprostý laik od člověka, který již o pétanque něco ví – všichni ostatní totiž hází s dlaní dopředu). Častou chybou začátečníků je právě vypouštění koulí jak při kuželkách.
Zdá se to být jednodušší, ale člověk rychle pochopí, že takto hozená koule má mnohem horší „pohybové vlastnosti“ a hůře se dostává ke košonku (který leží ve vzdálenosti 6 až 10 metrů). Jen tak mimochodem, víte, jaká je nejlepší hrací plocha?
Kdo tipuje trávník, ten prohrál… „Úplně ideální jsou zámecké zahrady, kde najdeme ušlapané písčité cesty. Nicméně nějaký ten zámek nemáme vždy u ruky, a tak si ‚vystačíme‘ s jakoukoli plochou s jemným štěrkem či pískem, pod nímž je tvrdý povrch.
Samozřejmě existují speciálně uzpůsobená pétanquová hřiště (zpravidla při sportovních klubech), kde je opravdu radost hrát,“ říká Jan Michálek. A pokud se ptáte na vhodný oděv, nutno říci, hrajte v tom, v čem je vám dobře. Snad s výjimkou otevřených bot, aby nedošlo k bolestivému zranění prstů například o kámen, který se vloudil do cesty…
Co kondička, je potřeba tužit fyzickou stránku nějakým specifickým způsobem? „Speciální fyzický trénink není zvykem, ale pokud člověk pravidelně sportuje a má určitou výdrž, je ve výhodě, neboť turnaje trvají celý den a večer už solidně bolí nohy…“ Ale to jsou zářné zítřky. Než se dostanete k turnajům, je třeba se naučit základy.
Rozkrývač charakterů
Tato na pohled „nevinná“ hra na vás může ledacos prozradit, říkají dlouholetí hráči. Proto je vcelku oblíbenou aktivitou pro teambuilding, při kterém zkušené oko rozpozná, jak si stojíte v týmu, jak reagujete na vypjatou situaci, zda se
umíte naprosto koncentrovat na daný hod, nebo se necháte snadno vyrušit okolním děním.
Pétanque je také vhodným nástrojem pro adaptaci nových zaměstnanců do kolektivu, říkají personalisté. Při hře se zpravidla uvolní a snadněji „vplují“ mezi ostatní. Momentu uvolnění při hře lze také využít jako vhodné příležitosti pro neformální konverzaci s obchodním partnerem. Klady netřeba příliš představovat: Nejenže svého obchodního partnera lépe poznáte včetně jeho pozitivních i negativních stránek, ale můžete s ním navázat dobré vztahy v souladu s přátelským kláním, při kterém se bude bojovat o prvenství v trochu jiné podobě. A navíc na čerstvém vzduchu. Že raději půjdete na golf? A jste si jistí, že ho zvládáte lépe než váš obchodní partner? Abyste si spíše než uznání neustřihli ostudu…Do pétanque můžete vnést více uvolnění, protože tento sport s největší pravděpodobností nebude umět ani jeden z vás.
Pétanque naplno?
„V Česku se pétanque prozatím nedá hrát naplno, aby se hráč uživil, nicméně podobně je tomu i ve světě. Snad kromě Francie, která je skutečnou líhní profesionálů (současný nejlepší hráč světa má pouhých 21 let!) či Thajska, kde
se pétanque řadí mezi vojenské sporty a vojáci, kteří se na tuto hru specializují, jsou za to také placeni,“ říká Jan Michálek. „Proč mám vlastně rád pétanque, co je na něm tak krásného? Setkávání s přáteli, zároveň možnost soupeřit a stále se zlepšovat. Baví mě strategicky hlídat situaci na hřišti, odhalovat slabá místa a porovnávat to, co umím, s ostatními. Je to hra plná života a výzev…“ uzavírá.
