Podzimní rovnodennost přináší barvy

Dvakrát do roka

Rovnodennost, jak už název napovídá, znamená stejnou, dvanáctihodinovou délku dne a noci. V tu dobu je Slunce nad zemským rovníkem a stejnoměrně osvětluje severní i jižní polokouli, a rozdělí den na dvě stejné poloviny. Letos se tak stane 22. září po desáté hodině večerní.

Krom toho, že nastává astronomický podzim, je další zajímavostí východ slunce přesně na geografickém východě a západ na geografickém západě. Slunce vstupuje do znamení Vah, a každým dalším dnem se na naší polokouli bude den zkracovat.

Na jižním pólu po půl roce vyjde slunce a na severním pólu zapadne – nastane polární noc. U nás se budou noci prodlužovat, až bude světlá část dne pouze osmihodinová a noc bude trvat šestnáct hodin.

Po této nejdelší noci nastává zimní slunovrat (zároveň začíná astronomická zima), v období těsně před Vánocemi. Pak se dny pozvolna prodlužují, až k jarní rovnodennosti – tedy podruhé do roka trvá den i noc dvanáct hodin.

Babí léto pro všechny

Koncem září a počátkem října bývají někdy dva týdny jak malované. Ranní teploty jsou sice dost nízké, ale přes den se mohou dostat i přes dvacet stupňů. Občas se vlivem velkého rozdílu nočních a denních teplot objeví ranní mlhy s kterými si slunko poradí.

Babímu létu se také říkávalo léto svatého Václava, a stane se, že toto období trvá mnohem déle. Tak tomu bylo v roce 1959, kdy se všichni těšili z parádního počasí sedm týdnů. Zato před třemi lety jsme se babího léta vůbec nedočkali.

A proč léto „babí“? Někdy se název vysvětluje spoustou poletujících pavučin připomínajících šedivé vlasy starých žen, astronomické vysvětlení se přiklání k tomu, že se na obloze objeví Plejády ze souhvězdí Býka, jemuž se lidově říkalo Baba.

Ať už je to jakkoliv, babí léto dokáže ukázat podzim v úžasně barevné kráse. Dozrává poslední ovoce, tažní ptáci odlétají a konec vegetace je plný všech odstínů zlaté, červené, žluté, oranžové i zelené.

Země neběhá po kruhu a ještě je nakřivo

Kdyby naše planeta obíhala kolem Slunce po kruhové dráze a měla zemskou osu pěkně kolmo, střídání ročních období bychom se patrně nedočkali. Její dráha je elipsovitá, a tam, kde je Země na své cestě blíže Slunci se pohybuje o něco rychleji.

Pohyb Země na eliptické dráze nemá na střídání ročních období vliv, rozdíl v bližší a delší vzdálenosti od Slunce je zhruba pět milionů kilometrů, což na vesmírná měřítka není skoro nic. Rychlost oběhu Země kolem Slunce má vliv na délku ročních období, takže severské léto je o pár dnů delší než jižní, to je ale zase teplejší. Nejblíže Slunci je Země na své dráze počátkem ledna, nejdále v červenci.

Za pravidelné střídání roční období může sklon zemské osy, a léto u nás nastává, když je severní polokoule nejblíže ke Slunci nakloněna. Doba počátku ročních období se mění podle kalendáře kvůli přestupnému roku – ten srovnává rozdíly v čase při oběhu Země kolem Slunce (jeden oběh netrvá totiž rovných dvacet čtyři hodiny).

Slavit můžete i rovnodennost

Staří Keltové oslavovali v počátku podzimu duby jako symbol síly a dlouhověkosti. Tiskli se k dubům, nebo si jejich větvičky brali do domů. Ke konci „objímacích“ obřadů se k patě dubu lilo červené víno. Dub dokáže žít mnoho set let, prvních sto let narůstá a padesát let košatí, proto byl v takové úctě i u jiných pohanských národů.

Naši předkové slavili konec léta jako svátek druhé sklizně, scházely se rodiny na hodech, a při debatách se rekapituloval vlastně celý pracovní rok. Domovy se zdobily barevnými podzimní květy a větvemi.

Zkuste si udělat věnec nebo kytici na oslavu rovnodennosti: stačí neopadavé větvičky břečťanu či buxusu, plody šípku, hlohyně nebo psího vína, trochu barevného listí nebo odkvetlých suchých trav. Fantazii se meze nekladou, a než se dočkáte adventních svícnů a věnců, potěší vás barvami věnec podzimní.