Rady a tipy známých osobností
JANA FLORENTÝNA ZATLOUKALOVÁ
spisovatelka a vydavatelka
Často se mě čtenářky ptají, jak to zařídit, aby nevařily stále dokola pár stejných jídel. Odpověď na to je jednoduchá, ale ne každému se líbí. Pokud člověk nemá opravdu pevné znalosti pěti základních kuchařských technik – tedy vaření, zadělávání, dušení, pečení a smažení –, za chvíli se dostane do úzkých a vyčerpá své možnosti. Jakmile se tyhle základy naučí, vezme první čerstvou zeleninu, která mu přijde do cesty, a napadne ho nejmíň pět věcí, které by s ní mohl udělat. Ano, může ji uvařit, zadělat, podusit, upéct nebo usmažit. Bude to rychlé a bude to lehké, protože je to zelenina. Pak už stačí přidat jen trochu sytící složky (vajec, sýra, luštěnin či libového masa), trochu přílohy, kterou může zastoupit pečivo, a za pár okamžiků je hotové pokaždé jiné, sezonní, rychlé, lehké jídlo. Právě na toto téma dokončuji večerní kuchařku, která ukáže, jak se do stavu neustálé inspirace a radosti z vaření dostat.
BÁRA SRNCOVÁ
herečka a malířka
Udržujme rovnováhu mezi tím, co světu kolem nás dáváme, a tím, co od něj přijímáme. Když hodně dostáváš, snaž se dávat. Když hodně dáváš, snaž se přijímat. Abychom mohli dávat, musíme mít sami dost. Abychom měli sami dost, musíme si dopřát dostatek toho, co chceme dávat. Být v klidu sám se sebou. Tvůrčí práce je výbornou očistou a nemusí to být jen malování obrázků, za umění považuji i vaření. Člověk se při tvorbě propojí se svou duší a může být šťastný.
AŇA GEISLEROVÁ
herečka
Jsem si vědomá toho, že štěstí není nic automaticky daného. Je to schopnost radovat se z toho, co se právě teď děje. A mohou to být dvě vteřiny nebo hodina. Někdy se v těch momentech úplně tetelím, i když se mi za to děti smějí. Zdám se jim dětinštější, než jsou samy. Pak jsou ale zase dlouhý temný rokle a údolí stínů, kdy se peru se životem stejně jako všichni ostatní, nejsem stoprocentně zenová a šťastná. A myslím, že neznám člověka, který to dokáže. Leda že by rezignoval na normální obyčejný život.
MARTIN NĚMEC
hudební skladatel, textař, malíř, scenárista
Moje myšlenky se třídí velmi neochotně. Většinou jim dávám volnost, stejně jako tomu bylo například při výchově dětí a „výcviku“ pejsků. Mé myšlenky jsou trochu takoví rozmazlení frackové, většinou si dělají, co chtějí, odmlouvají, neposedí a občas zmizí v keři šeříku. Souvisí to jistě s mým blíženectvím, které zavinilo, že jsem zároveň malíř, hudebník a trochu píšu. Zajímavé je, že když se některému z oborů své činnosti začnu věnovat víc než ostatním (teď je to například znovuzrozená skupina Precedens), myšlenky pak bloudí v krajinách těch druhých zájmů (třeba po ateliéru mezi plátny). Až se bude blížit moje podzimní výstava obrazů v Nové síni, určitě mi při horečném malování pojedou hlavou nějaké ty noty. Faktem je, že mám občas nutkavou potřebu uklidit si pracovní stůl, knihovnu či ateliér a snažím se utřídit i nepřehledný obsah své hlavy. Stůl, knihovna i ateliér jdou srovnat víceméně snadno.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
