Rozhovor: Jak jsem hlídal SuperStar
Co tě přivedlo k tomu stát se securiťákem a osobním strážcem?
Tak hlavně to dobrodružství. Člověk musí počítat s tím, že může nastat situace, kdy musí ve svůj neprospěch vystavit vlastní zdraví na úkor chráněné osoby. Je to zkrátka moje práce a já už jsem se s tím asi narodil.
Ostrahu dělám od doby, co jsem vyšel ze školy a práce bodyguarda je taková třešnička na dortu. Hlavně je to o té odpovědnosti, jejíž míra není 100%, ale 200%. Člověk musí přemýšlet dopředu a neustále předvídat situace, které mohou nastat. I když nenastane zrovna něco nebezpečného, skoro vždy přijdou situace nechtěné a neočekávané, které se musí ihned vyřešit.
Je ta práce stresová?
Může být stresová. Ale s tím stresem se člověk musí naučit žít a potom to pro něj přestane být stresem. Já už to jako stres nevnímám, pro mě je to prostě moje práce.
Vzpomněl by sis na nějakou situaci, kdy to bylo hodně vypjaté?
Těch situací bylo hodně, ale nejvypjatější to bylo asi na letošní Superstar. Porota potřebovala pro svou práci klid a mnozí neukáznění lidé ji dost obtěžovali. Muselo se to řešit citlivě. Snažili jsme se těm lidem vysvětlit, kde jsou hranice, a zároveň jsme museli zajistit porotě klid i v přímém přenosu.
Každý porotce je jiný. Na Rytmuse si chtěl každý sáhnout, otravoval ho, případně měl nějaké uštěpačné poznámky. Museli jsme dostat ty lidi od něho co nejdál, aby nevznikaly zbytečné konflikty.
Oproti tomu Pavol Habera potřeboval jistou míru koncentrace a soustředění. Je to nekonfliktní člověk, ale také na něj o přestávkách někdy lidé nebyli příjemní. Museli jsme udělat co nejvíc pro to, aby měl dost prostoru pro svůj klid.
Jak si mám Superstar představit?
Vysvětlím ti to jednoduše. Představ si obrovskou halu a tribuny. Uprostřed toho všeho je pódium a porota. Přenos trvá dvě a půl hodiny. Obsahuje, řekněme, osmi minutové reklamní brejky. To se pak porota zvedne a přechází na kraj do zákulisí, aby si dala pauzu.
Jenže těch dva tisíce lidí chce jít také na pauzu. V tu chvíli se všichni potkáváme a je třeba to selektovat. Jenže tam žádné bariéry nebo ploty nejsou, dělá se to v podstatě hradbou lidských těl. Když se porota přesouvá, neukáznění lidé nejsou na svých místech a čekají na podpisy, i když na to není vůbec čas.
Neposlouchají, že reklamní brejk končí, a nechtějí uvolnit místo porotě, která přichází většinou na poslední chvíli a tak lidi musíte vlastně rozrážet, protože jsou opravdu neposlušní. Právě tato neposlušnost pak kolikrát může bránit kvalitě přímého přenosu.
Je však podstatou, že v českých podmínkách nemáme takové agresivní jedince, kteří by se přímo ohrožovali na zdraví či životě naše hvězdy šoubyznysu. My jim vytváříme především pohodlí, zázemí a pocit jistoty.
Bál ses toho?
V podstatě nebál. S tímto štábem jsem před třemi lety dělal projekt X-faktor, který mi byl vstupní bránou do tohoto typu šoubyznysu. Základ je vytvořit si pravidla, která se prostě musí dodržovat. Vytvoří se analýza bezpečnostních rizik a na základě vyhodnocení se nastaví režim shodný s potřebami klienta.
Všechno musí bezvadně fungovat, což je úkol pro bezpečnostního specialistu. Svou práci se sice snaží přizpůsobit potřebám klienta (štábu), nicméně je to právě on, kdo určuje míru rizika a výši bezpečnosti.
Bezpečnostní specialista je váš člověk?
V dnešní době je naše firma už na takové úrovni, že tohle umíme sami nastavovat u většiny akcí, které se dělají v České republice. Pro naši společnost to zajišťuji nejen já, ale také Roman a Martin Čechákovi a také Jarda Hrabovský, ředitel eventu nás ve firmě.
Člověk musí umět dobře improvizovat, protože na place se neustále vše staví a předělává. Navíc tu platí těžce na cvičišti, lehko na bojišti, Když je všechno naučené a jsou zaběhnuté režimy, tak si to člověk jde na pozici jen odstát, protože má jistotu, že to bude fungovat. Mnohé nás také naučil Tomáš Fnouček - člověk, který je špičkou v této oblasti security v Česku.
„Martin Svojanovský Věk: 35 Pozice: Oblastní ředitel – Čechy, ČECHYMEN s.r.o. Pracovní jméno: Leon po vystudování střední školy se dal na kariéru v oblasti security, ve které je doposud (16 let praxe) kromě standardních znalostí z oboru se mj. podílí na analýzách, přípravách a nastavení eventových (kulturních, sportovních a společenských) akcí, specialista – soukromý detektiv a bezpečnostní audity, zájmy v oboru: bodyguarding, vyjednavač-psycholog mezi jeho koníčky patří psychologie, taneční hudba, střelba, sebeobrana a fotografování. Má desetiletou dceru Terezu. Motto: Kdo jde rovně, nezabloudí!“
Jak probíhá cvičiště?
Není to až tak o té fyzičce, spíš jde o plánování. Stokrát si projít veškeré akce, kde se chodí, v kolik se jaké dveře otvírají a zavírají. Když máš na pozici zhruba třicet lidí, v kolik koho kam přesunout. Všichni se to naučí, ideálně abys jim nemusel nic říkat do vysílačky. Potom už to jede. Všichni ví, co dělat, když je brejk, když začíná nebo končí přenos, kam se má každý postavit, co mají udělat s přenosnou zábranou……. klape to, jak hodinky.
V případě bodyguardingu je samozřejmě plán jedna věc, ale realita je pak úplně jiná. Plán se musí měnit za provozu. Šli jsme třeba na autogramiádu do obchodního centra a zjistilo se, že trasa ze zázemí na stage není vyhovující, protože je tam hromada fanoušků a nedá se ani projít. Okamžitě se najde jiná trasa a necháte si spočítat čas, za jak dlouho je průchodná. Chráněnky (slang. hlídané či chráněné osoby) tak mohou být v zázemí do poslední minuty, odpočívat a na stage přichází bezpečně jinou trasou těsně před vystoupením.
Máš někdy strach?
Člověk v terénu nemá čas na strach. Má svoji míru zodpovědnosti, což je možná nějaký převtělený strach. Ale spíše se dá říci, že odpovědnost vytlačuje strach. Musíš mít rozhodnost a mozek. Není to o svalech, ale o hlavě. Bodyguard zkrátka nemůže mít strach…strach je nahrazen odpovědností.
Utrpěl jsi někdy vážné zranění?
Ne, v rámci práce ne. Lidé, kteří se v našem šoubyznysu hlídají, nejsou v nebezpečí. Samozřejmě počítám s tím, že se to může stát. Naše firma dělá většinu velkých festivalů v republice, jako Rock for People, Colours of Ostrava, nebo Hip Hop Kemp. Tam už samozřejmě nebezpečí je, jenže my tu práci děláme trošku jinak.
My se snažíme s lidmi mluvit. Návštěvníci, byť jsou hrubí, agresivní, nebo opilí, pořád jsou to návštěvníci našeho klienta a podle toho se snažíme k nim chovat. Konflikty řešíme verbálně a psychologicky, proto jsou zranění velmi výjimečná. Náš projekt WE ARE YOU je proto opravdu vyjímečný. Roman a Martin Čechákovi si zaslouží za vznik tohoto projektu opravdu velké uznání.
Takže securiťák by měl být psycholog?
To zcela určitě. Pokud někdo chce dělat tuto práci, tak musí přemýšlet, jak to udělat tak, aby byli všichni spokojení. Ne si jen potěšit ego tím, že někoho rozbije. O tom to v dnešní době opravdu není. Když se ve tři ráno snažíte přesvědčit hlouček opilých lidí, aby ukončili svoji přítomnost na akci, nemůžete se k nim chovat jako hovado.
Snažíme se do toho vložit trochu empatie. Já ho chápu, že se chce bavit, jenže se to již musí ukončit. Lidi poslechnou, protože k nim nepřijde nikdo arogantní, namyšlený, nebo s pocitem, že je něco víc. Učíme navzájem respektovat jeden druhého.
A co třeba detektivní služby?
Služby soukromého detektiva? Když jsem s firmou začal před lety spolupracovat, byl jsem jediný ve firmě, který tuto práci znal. Proto i dnes jdou zakázky víceméně přeze mne.
Takže ty jsi také soukromý detektiv?
Můžu to o sobě říct, mám na to koncesi a samozřejmě spoustu nenahraditelné praxe. Hodně se řeší nevěry, mezilidské vztahy a k tomu vázané sledovačky. Zavolá vám žena ohledně problému s manželem, že se asi schází s tou a s tou, zjistěte mi toto. Vy se legální cestou snažíte udělat pro lidi to, co potřebují.
Dále tu máme samozřejmě i obchodní záležitosti, kdy si vás najme firma, ať pohlídáte někoho z jejich partnerů, případně z jejich konkurence. Další věc, co nabízíme, jsou infiltři. O ty je velký zájem. Nabídnete svého člověka, který se začlení do nějakého prostředí a odhalí pak všechny potřebné informace, především majetkovou trestnou činnost.
Máte nějaké historky?
Jeden supermarket měl problém s řezníkem. Bylo tu podezření, že rozkrádá maso. Tak se k němu nasadil náš člověk zaškolený na řezníka, byla mu udělána smlouva a všechny náležitosti. Nasadil nízkou pracovní morálku a zjišťoval informace, co ten druhý řezník dělá.
Touto metodou se dostane k informacím, které se normálně nedají zjistit a zákazník je spokojený. Tahle služba se dneska hodně využívá.
Co musí mít soukromý detektiv?
Musí mít především hlavu, schopnost plánovat a musí se umět chovat nenápadně. Míra improvizace je často nesmírně velká. Vybavuje se mi případ, kdy jsme sledovali jednoho mladého náctiletého kluka v centru Prahy. Věděli jsme, že je problémový. Náš úkol byl vypátrat, s kým se schází a co dělá v nepřítomnosti rodičů. Věděli jsme, že auto nemá a neřídí. Když bylo před půlnocí, tak jsme čekali, že půjde na metro. Jenže pro mladíka najednou přijelo auto, on sedl do vozu a začal ujíždět a my - detektivové - stojíme na chodníku…
Co jste dělali?
Když jsem rozklíčoval, kudy to auto může jet na nějakou větší silnici, co nejrychleji jsme běželi tím směrem. Okamžitě jsme skočili do taxíka a uháněli za ním. Je to jak z filmu, ale opravdu se to tak stalo. Je vážně štěstí, že tam ten taxík stál, jinak bychom to nakonec nedopátrali.
Říkám schválně nedopátrali, protože v rámci utajení vždy na případu pracují minimálně dva lidi. Pokud se člověk nechce „odkopat“, to znamená nechat se odhalit, tak se zkrátka musíte střídat, nebo pracovat ve větším počtu.
Poznáš policajta?
Policistu ano, to už se dneska pozná. Soukromého nepoznáš, pokud si ho vyloženě nevšimneš, jenže dobrého detektiva by sis správně všimnout neměl. Policajty poznáš i oblečením. Oni se někdy oblíkají všichni stejně, každopádně nosí ledvinku.
Vytáhl na Tebe někdy někdo pistoli?
Jednou, ale poznal jsem, že je plynová. Podíval jsem se pořádně do hlavně. Je to vážně ošklivý pocit, všiml jsem si, že má jiný průměr. Situaci jsem vyhodnotil a náležitě zakročil.
Jaké je podle tebe nejlepší bojové umění?
Bojové umění? Chytrý jazyk… (smích) No – vážně….
Jaké jsi byl dítě?
No právě opak toho, co jsem dnes. Bázlivý, někdy až ufňukaný. Můj mladší bratr byl dost hyperaktivní. Řádil ve škole, doma, kdežto já byl ten hodný kluk. Na základní škole jsem vůbec nepatřil mezi rváče, ani jsem se neuměl bít. V patnácti letech jsem ale pozvolna začínal získávat představy o tom, co bych chtěl v dospělosti dělat.
Jednou jsme šli s bráchou na vesnickou diskotéku a on tam začal dělat do nějaké holky. Když jsme pak odcházeli, počkalo si na nás asi osm dvacetiletých kluků. Vesnická férovka….už vím co to je . Tehdy to bylo poprvé a naposled, co jsem dostal přes hubu. Po prázdninách jsem se přihlásil na karate a do kick-boxu. Vnitřně jsem se postupně obracel, že jsem jiný, že ta éra otloukánka skončila a začala éra člověka, který umí nasadit svůj život…..
Superstar...
Superstar a podobné akce - to není o nebezpečí, ale o chaosu. Hned po přímém přenosu je autogramiáda, kdy člověk musí zajistit bezproblémový chod a dohled nad chráněnou osobou, většinou zpěváka. Ti totiž mají opravdu hodně fanynek, uječených a upištěných holčiček, které se strašně tlačí. Pomalu by ho chtěly umačkat.
Musíme vytvořit prostředí a komunikovat s davem - systematicky a psychologicky mluvíte do davu. Buďto vše bude probíhat podle pravidel – anebo to nebude vůbec. V klidu, poker face - a ty holčičky vás poslechnou, protože nechtějí přijít o svého zpěváka.
Nejdůležitější vybavení?
Vysílačka. Všechno je o komunikaci a naše práce obzvlášť. Když člověk správně komunikuje, může si ušetřit hromadu práce. Všichni musí dostávat jednotné informace najednou a mít přehled, co se děje, a co se jak mění. Vysílačky jsou to nejdůležitější, kdyby v terénu nebyly, tak se akce ani nemůže rozjet.
Jak si uchovat klid?
Zhluboka dýchat….třeba . Je to těžké, člověk se pak musí „zrelaxovat“. Je potřeba vypnout, dát si pivko, karaoke, bowling, apod., aby se to ve vás nehromadilo. Každý to má jinak, někdo si jde zajezdit na čtyřkolce, někdo se „zrelaxuje“ hudbou, někdo jde jenom spát. Mě ale nebaví spát…
Poselství:
Až budete potkávat securiťáky na akcích, tak si uvědomte, že tam nejsme kvůli sobě, ale pro vás! Pro váš komfort a vaše bezpečí. Bez nás by se nikdo moc nepobavil. Kde není nastavený režim, vládne chaos.
Motto:
Kdo jde rovně, nezabloudí.
