Rozhovor s rosničkou Taťánou Míkovou

Zlobí se někdy profesionální meteorolog na špatné počasí?

Já na něj nenadávám. Když přijedu třeba na dovolenou a začne pršet, mám oproti ostatním jednu výhodu: většinou to předem tuším. Samozřejmě mi to radost nedělá. A protože v redakci musíme plánovat dovolenou dlouho dopředu, nemůže si ji meteorolog vybrat, až když je krásně.

Jak vlastně meteorolog počasí vnímá oproti laikovi, můžete mít ještě zachovaný určitý odstup? Jaký je třeba Váš první vjem počasí ráno?

Já mám jednu obrovskou výhodu. I přes to, že se počasí věnuji už dlouho, nepřestalo mě pořád bavit. A tak vlastně ta lidská dimenze, kterou mají všichni lidé kolem mě, a na druhé straně ta pracovní, která je už skutečně hodně vyprecizovaná, se mi trošku prolínají a můj život bez počasí by už těžko existoval.

Dokáže Vám hezké počasí spravit náladu?

Těch případů, kdy se zálibně podívám na oblohu a mám čas se jenom kochat, je opravdu málo. Ale pořád a skoro bych řekla každým dnem, kdy se podívám na nebe a zamyslím se, jestli nám předpověď vyšla, nebo ne, nevycházím z údivu, co obloha dokáže vytvořit.

Někomu se možná zdá předpovídání počasí jako nudný obor. Čím je pro Vás tolik zajímavý a fascinující? Je to přece jen hodně o fyzice a matematice.

To ano, ale nechybí mu praktický dopad. Na jedné straně máte to, co počítají naše meteorologické modely, v řeči čísel nebo polí a prvků. A všichni diváci vědí, že to potom musíme dovést až do symbolů a konkrétních teplot v jednotlivých regionech. Takže ona to není jenom odtažitá fyzika a matematika, jsou to i konkrétní procesy, které můžou ovlivnit život každého z nás, a ještě dovedou být na pohled buď krásné, nebo někdy docela hrozivé.

V čem je vlastně podstata předpovědi počasí? Je počasí spíše chaotické, nebo vypočitatelné?

Atmosféra respektuje spoustu fyzikálních zákonů, které platí, a dá se na ně celkem spolehnout. Kdyby nefungovaly, tak by naše meteorologické modely postrádaly smysl a nemohli bychom se na ně spolehnout. A každý divák se v předpovědi může denně přesvědčit, že meteorologické modely fungují, a dokonce se za těch dvacet let, co se věnuji počasí, vylepšují. Pravdou ale je, že existuje ještě velká spousta signálů, které umíme popsat jenom do určité míry nebo přibližně.

Jaký je Váš profesní názor na tolik diskutované klimatické změny? Skutečně se dějí, nebo se spíše v cyklech vrací něco, co už jste historicky zaznamenali?

Mluvit o slunečních cyklech je moderní. Ony pochopitelně existují, ale nemůžeme si představovat, že přicházejí s přesností na den a navíc je trochu komplikace, že se překládají jeden přes druhý, takže výslednice vypadá dost chaoticky. Ale změny klimatu, které zaznamenáváme teď, se do značné míry odlišují od těch, které se daly vysvětlit slunečními cykly. Nárůst teplot, který vidíme v posledních dvaceti letech, je překvapivě rychlý, a když někdo tvrdí, že ho nevidí, tak se možná jenom nepodíval na čísla, která klimatologové změřili.

Otázkou samozřejmě zůstává, co ten nárůst teplot způsobuje. Můj názor je, že v tom bude svoji roli hrát zvýšení koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Ale jestli je to polovina, tři čtvrtiny nebo jenom třetina, to byste ode mě chtěl spekulaci na otázku, na kterou ani současná klimatologie nemá stoprocentní odpověď. A to by ode mě bylo vůči atmosféře nefér.

Dá se ještě vlastně mluvit o pravidelném střídání čtyř ročních období?

Bylo by zajímavé třeba v druhé polovině tohoto století sledovat, jak je to vlastně s ročními dobami. Myslím totiž, že tam už budou naši následovníci moudřejší. My jsme teď, řekla bych, v jakémsi zvláštním přechodném období. V některých případech jako by to, co jsme v posledním standardním klimatologickém období 1961-90 zaregistrovali, moc neplatilo.

Stává se velice často, že jaro je krátké nebo jakoby nám úplně chybělo. Stává se to často i u podzimu. Ale zase to není sto procent případů. Myslím, že zaznamenáváme určitý posun a bude otázkou pár příštích desetiletí, abychom poznali, jestli se roční doby budou rok od roku velice lišit nebo jestli se vývoj usadí do jakési nové rovnováhy a jara a podzimy zůstanou kratší a léta a zimy budou třeba delší.

Existují z Vašeho úhlu pohledu nějaké zažité mýty nebo omyly o počasí? Co třeba pranostiky?

Na to se spousta lidí ptá. A některé pranostiky mají skutečně reálný základ. Asi není tajemství, že když se třeba mluví o Medardovi, skutečně existuje období v průběhu června, kdy se rozprší. A není to déšť na jeden nebo dva dny, ale následuje celé dlouhé uplakané období. Často to souvisí s tím, že v květnu je nad Evropou krásně teplo, svítí slunce a kontinent se rozehřeje. A potom jako kompenzace přichází období dešťů, protože nad rozpálenou pevninou se tlakovým nížím moc líbí. Řekla bych tedy, že některé z pranostik mají svou hlubokou moudrost. Ale pak jsou pranostiky, které nejsou víc než dětská říkačka. Často to bývají takové, co podle jediného dne odhadují počasí na celý rok nebo na několik měsíců dopředu.

Pojďme se teď věnovat Vaší televizní práci. Na začátku letošního roku jste představili divákům hned dvě novinky.

Ano. Předpověď počasí se od 2. ledna vysílá v novém čase. Předchází hlavní zpravodajské relaci Události a má i prodlouženou stopáž. Začíná už v 18:54 a trvá do 19 hodin. Potom následuje hlavní zpravodajský pořad Události a poté Branky, body, vteřiny. V 19:50 hodin pak startuje nová relace nazvaná Počasí ve světě s tříminutovou stopáží. Hlavní pozornost se upírá na počasí v Evropě – zvlášť tam, kde místní meteorologové počítají s nebezpečnými povětrnostními jevy, takže kdo se třeba chystá cestovat, ví, na co se má připravit, a jestli nehrozí, že jeho let skončí kvůli počasí na jiném letišti. Ale stranou nezůstávají ani nejrůznější zajímavosti.

Mohla byste být podrobnější?

Je to taková rychlá mozaika toho, co se ve světě odehrává. Diváci vidí, že jsou na světě místa, kde se například obyvatelé opakovaně každou sezónu musejí potýkat s ničivými povodňovými vlnami, i když tam dřív po léta klidně žili. Nebo naopak se suchem. Klimatologové, kteří odhadují, jak se bude vyvíjet klima, soudí, že některá dnes obydlená místa budou za pár desítek let pod hladinou oceánu. Jde třeba o některé tichomořské ostrovy korálového původu, odkud se už teď lidé stěhují do Austrálie nebo na Nový Zéland.

Kromě Předpovědi počasí vyrábí vaše redakce i týdeník Turbulence, který se vysílá zhruba rok. Jak jste s ním spokojeni?

Turbulence je magazín, o kterém jsme snili už od doby, kdy jsme s kolegy přišli do České televize. A i když nežijeme v Anglii, kde o počasí mluví každý pětkrát denně, i v Česku se o něj zajímá spousta lidí. Takže divácké ohlasy, že bychom měli některé věci z Předpovědi počasí víc vysvětlit a věnovat jim větší prostor, jsme vyslyšeli a v Turbulenci jednak nabízíme zmíněné podrobnější vysvětlení předpovědi, ale také rozšířené zprávy o počasí. Informujeme v nich, co se děje jinde ve světě, zohledňujeme tady i celosvětovou propojenost počasí.

Jste také autorkou několika publikací, stíháte jako vedoucí televizní redakce počasí ještě psát?

Po Atlasu podnebí České republiky přišla na řadu spíš popularizační kniha Skoro jasno, kterou jsme psali s kolegy Alenou Zárybnickou a Pavlem Karasem. Odborných publikací mám už teď míň - souvisí to s dobou, kdy jsem přebrala vedení redakce počasí. S rozjezdem čtyřiadvacítky a nových projektů mi úkolů opravdu hodně přibylo. Ale nejspíš se k psaní ještě vrátím. Zatím jsem nikdy nezkusila pohádky…