Seychely: Ráj na zemi
Poprvé jsem vstoupila na půdu Seychelských ostrovů v roce 1996. Právnička a úspěšná podnikatelka, rozmazlený produkt nové doby, za sebou řadu úspěchů v realitním byznysu a před sebou skvělou kariéru. Nenašla jsem tehdy nic z toho, co jsem očekávala. Žádné luxusní vily, jen drobné domky se střechami z vlnitého plechu, v malých potemnělých obchůdcích sotva jeden, mně do té doby neznámý druh sýra, jediný druh chleba, o másle a jiných lahůdkách nemluvě. Nikde nákupní mola ani obří turistické diskotéky.
Exotickým ostrovům však trvalo pouhopouhé tři dny, než mě chytily do pasti. Dokonalost tamní přírody, neexistence času a přítomnost čehosi, co vás donutí zamyslet se nad svým vlastním životem, to vše způsobilo, že si mě rajská zahrada jménem Seychely doslova omotala kolem prstu. Svoji kariéru jsem o několik měsíců později pověsila na hřebík, rolexky zavřela do sejfu, kde spí dodnes… Zatímco já si užívám luxusu věčnosti, svobody a romantiky.
Samy ostrovy jsou pozůstatkem pradávné zemské desky, tzv. superkontinentu, kterému se říká Pangea. Žádné naplaveniny ani vyvřeliny, ale poctivé, miliony let staré obrovské žulové kameny, které každému návštěvníkovi zprostředkují pocit všudypřítomné věčnosti. Moderní ezoterický průvodce dokonce odvážně tvrdí, že se na ostrovech nacházejí místa vyzařující mocnou energii naší pramáti země a nabízejí prý možnost vyléčit různé neduhy, ať už fyzické, či psychické…
A proč rajská zahrada? Na anděly při svých túrách po ostrovech sice nenarazíte (přestože místní kreolky jsou půvabná děvčata), ale v nádherně barevné a voňavé seychelské džungli nepotkáte ani žádná nebezpečná zvířata. Ač je zdejší příroda i v jednadvacátém století nekompromisní a silná (na ostrově Praslin se například seznámíte s poctivým deštným pralesem), vše, co vám při procházce mezi starobylými palmami a kapradinami hrozí, je maximálně kousnutí místní stonožkou (v kreolštině santapee), což se rovná bodnutí naší včely. Takže se uprostřed džungle můžete divoce a nebojácně koupat ve vodopádech, dovádět v teplých vodách Indického oceánu, vylézt na nejvyšší vrchol ostrovů (mimochodem vysoký 905 m), a hrozí vám snad pouze vymknutý kotník nebo úžeh.
Na Seychelách svítí slunce téměř stále. A teplota vzduchu i vody se v průběhu roku odchyluje maximálně o tři čtyři stupně. Tedy řekněme v průměru 29°C. Na těchto ostrovech zkrátka vládne věčné léto. Seychely navíc leží mimo cyklonovou zónu, nehrozí tak ani žádné větrné smrště a týdny trvající deště. Počasí se zde zkrátka chová pod heslem „vše přiměřeně“. Kromě zimy samozřejmě, tu vám nenabídne.
Dalším zcela typickým rysem pro Seychely je fakt, že čas tady jaksi neexistuje. Lépe řečeno, funguje zcela odlišně než v našich evropských končinách. Kreolové tady mají prostě čas! V této rajské zahradě se nespěchá, všechno jde „dousman, dousman“, tedy pozvolna, pozvolna, a když se řekne hned, znamená to tak nějak do dvou tří hodin, pokud ne přímo zítra či pozítří. Připouštím, našinec si na tuto časovou škálu musí nejdříve přivyknout. A řeknu vám, pokud se s „kreolskou časomírou“ sžijete a pak se navrátíte do Evropy, nebudete stíhat. Nic a nikoho.
Zato se budete mile a přátelsky usmívat na všechny strany a zbytek moderního evropského světa se vám bude jevit jako bezbarvé stádo zpocených myší, pobíhajících sem a tam bez jakéhokoli pádného důvodu. Úspěch, peníze a kariéra jsou pro pravého Seychelana poměrně pomíjivé a nezajímavé komodity, s nimiž se sice dá úspěšně „obchodovat“, ale nejde s nimi být skutečně šťastný.
Pro popisovanou rajskou zahradu je charakteristický i další rys, a to romantika. Všudypřítomná, až do morku kostí se vtírající. Očekává vás vlahý vzduch, vpodvečer nasáklý vůní skořice, vanilky a pepře – směsicí tak intenzivně afrodiziakální, že zčerstva zamilovanému jedinci hrozí úhyn z nadměrné touhy. Stejně nádherná a romantikou prodchnutá jsou i brzká rána, v době těsně po východu slunce, kdy džungle vydechuje svůj tropický parfém a vy, fascinovaní, stojíte nad údolím a obdivujete tyrkysový oceán. Obrazy natolik nádherné, že snad jen oko zkamenělého suchara či zavilého konzumního nešťastníka zůstane suché.
Cestovní informace: K cestě potřebujete pas platný ještě 3 měsíce po plánovaném návratu, z Prahy můžete letět přes Vídeň, letenka vás vyjde zhruba na 25 000 Kč. Na Seychelách budete platit místní měnou, seychelskou rupií (SCR), která se dělí na 100 centů. Úředními jazyky jsou angličtina, francouzština a také kreolština. Očkování nepotřebujete. V zimě je zde o 3 hodiny více než v ČR, v létě o 2 hodiny více.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
