Stále nevíte, kam letos na dovolenou? Co takhle Sporády?
1. Skiáthoské Benátky
Ne, nenajdete tu domy na vodě, té mají obyvatelé Skiáthu dost kolem celého ostrova. Malebný skalnatý mys jménem Boúrtzi, který rozděluje přístav městečka na „starý“ a „nový“, však stopy benátského vlivu určitě nese.
Jmenovitě díky bratrům Giziům, kteří Skiáthos počátkem 13. století dobyli a zřídili na poloostrově pevnost i s rezervoárem vody a kostelem zasvěceným svatému Jiří, patronovi Benátek. V civilizovanějším 20. století se z rozvalin pevnosti stala škola a v luxusním 21. století rekreační místo i s kavárnou, kulturním centrem a vyhlídkou na přístav.
2. Ruiny pod taktovkou umělců
Hlavní město ostrova Alónnisos se jmenovalo stejně jako celý ostrov, jak bývá na řeckých ostrovech zvykem. Skoro železným pravidlem je, že ostrované často přezdívají svému hlavnímu městu Chóra – stejně jako zde. Zdejší Chóru však v roce 1965 poničilo zemětřesení, takže lidé městečko opustili a usadili se v přístavu u moře.
Později však ruiny opravili umělci a začali je obývat. Dnes se už opět můžete procházet úzkými uličkami, nakupovat v uměleckých obchůdcích či sedět v místních tavernách. Z přístavu Partitíri sem jezdí autobusy pokaždé, když přistane trajekt nebo výletní loď.
3. Požehnaná země
S délkou kolem dvanácti kilometrů a šířkou sotva poloviční Skiáthos opravdu nepatří mezi ostrovní giganty – dokonce ani v rámci Řecka, kde jsou na stovky drobnějších ostrovů zvyklí. Přesto se však jeho obyvatelům podařilo na jeho vnitrozemí vměstnat přes padesát rodinných kostelíků a bezpočet drobných kapliček, jež slouží na štěrkových křižovatkách jako orientační body či k poděkování za šťastné události.
Připočítejte k tomu několik městských kostelů, pozůstatky tří z původních dvaceti kostelů v pevnosti Kástro a kromě fungujícího kláštera Evangelistrías ještě dva další opuštěné, a můžete si udělat krásný den po stopách řeckých církevních památek.
4. Zapomenuté ráje
Máte rádi svůj kousek pláže a moře jen pro sebe? Tak zamiřte na „odvrácenou“ stranu Skiáthu. Pláže Mandráki, Aselinos či Elía budou přesně pro vás. Najdete tu svatý klid plážové taverny s pár rákosovými slunečníky. K plážím vede štěrková cesta od oblasti Koukounariés, po které jela džípem i Donna ve filmu Mamma Mia! Odtud je trasa dobře sjízdná, pokud se však pokusíte o štěstí z druhé strany od staré pevnosti Kástro, půjčte si terénní auto.
Druhou možností je vyjet za letiště k pláži Xaménos. U ní najdete malé opuštěné zátoky a navíc budete moct při slunění sledovat startující letadla hezky zblízka z podhledu.
5. Za tuleni do mořského parku
V přístavu Partitíri na ostrově Alónnisos zajděte do muzea pirátské minulosti či na expozici o zdejší mořské rezervaci. Osada vznikla až v 60. letech po zemětřesení, a tak tu nejsou žádné staré památky. Nevadí, půjčte si skútr a vydejte se vzhůru po jediné větší silnici na průzkum menších vesniček: Stení Vála, Kalamákia…
Hrstka domků, pár taveren v malém rybářském přístavu a nádherná krajina, která je součástí mořského národního parku, kde ještě přežívá pár set tuleňů středomořských.
6. Klid v uličkách
Glóssa je sice druhou největší vesnicí na Skópelu, žije tu však sotva tisíc lidí. Vesnice se rozkládá na svahu vysoko nad mořem a procházka zdejšími svažitými úzkými uličkami je něco jako návrat o desítky let zpátky. Právě tady potkáte staré babičky v černých šatech, jak si spolu povídají ve stínu, a vousaté staříky popíjející ouzo z omšelých sklenek.
Vypravte se sem z hlavního města Skópelu na pronajatém skútru a cestou se zastavte i v přístavu Loutráki s hezkým kostelem, který vesnici spojuje s vnějším světem. Dokud nepřijede trajekt, je tu jako po vymření. Žije tu totiž pouze sto šedesát lidí.
Článek vyšel v časopise Lidé a Země.
