„Tanec je lék na duši“, říká kubánská lektorka tance Doris Martinez
Jak dlouho se už věnujete tanci?
Tančím od svých čtyř let.
A kde jste se učila tančit?
Začínala jsem doma, na Kubě, v tanečních kurzech v něčem podobném jako jsou tady v česku „kulturáky“, u nás to funguje na podobném principu. No a potom jsem absolvovala několik tanečních škol.
Pokud se nepletu, vyučujete salsu, že?!
To není tak úplně přesné. Salsa v mých kurzech není počátkem, ale spíše takovým vyvrcholením toho všeho. Základem je naučit se vnímat rytmus, hudbu i vlastní pohyb současně a s tím pak dále pracovat. Například teď nedávno jsme otevřeli nový kurz La clave de osha Choreografía , kde se kombinujeme stretchink, balet, jazz, modernu, contemporaneo, spin techniky a zpracování choreografie dohromady. A je krásné vidět, jak to ty naše „tanečníky“ baví.
Zatím převažují ženy. S muži je to v Česku těžší, tady hodně u mužů existují zábrany či obavy z tance. Není tady příliš obvyké, že muž přijde a přihlásí se na kurz tance….
To ho spíš "přitáhne" drahá polovička...
Ano, to se stává častěji (smích).
A je jednodušší naučit tančit muže nebo ženu?
S ženou je ta práce vždycky jednodušší. Už kvůli těch mužských zábran k tanci.
Jak se pohybují účastníci vašich kurzů věkově?
Obvykle tak kolem 25-35 let. Aktuálně mám nejmladšího účastníka ve věku 20ti let a nejstaršímu je 45. A dokonce je to muž!
Ale chtěla bych říct, že salsa není omezená věkem! Znám např. paní, která má 80 let a tančí salsu úžasně!
DORIS MARTINEZ
Profesionální tanečnice, choreografka a lektorka Doris Martinez se narodila v Havaně na Kubě (1980). Na Kubě absolvovala několik tanečních škol, včetně akademie připojené k divadlu Carlose Marxe.V roce 2000 odcestovala na taneční turné po Španělsku, kde se na několik let usadila. Od roku 2001 provozovala v Malaze vlastní taneční školu Doris Martinez y La clave de Osha a dále se s velkým úspěchem podílela na různých mezinárodních kongresech salsy v Německu, Itálii, USA a ČR.
Pravidelně účinkuje v televizních spotech prestižních značek jako např. Bacardi, Havana club, či Heineken. Mísení afrických kořenů, znalosti klasického tance a afrokubánského folklóru způsobuje, že její styl tance a choreografie jsou jedinečné.
Za jak dlouho naučíte běžného návštěvníka vašich kurzů tančit?
To je velice individuální.
Dobře, tak tedy jinak: za jak dlouho naučíte tančit mně (smích)!
Záleží na tom, co se chcete naučit…
Všechno!
To bude chtít mnoho času… (smích)
Jak dlouho už působíte v Česku?
Dva roky.
Co vás sem přivedlo
Práce a Praha (smích). Vysvětlím. V roce 2008, když jsem se dostala do Česka poprvé, to jsem přijela do Prahy na taneční festival. A Praha, to byla pro mne byla láska na první pohled. Když jsem to tady viděla, hned mne napadlo „wow, tady bych chtěla žít.“
V té době jsem žila ve Španělsku, působila jsem tam dvanáct let a měla jsem tam také vlastní taneční školu. Jenže s nástupem ekonomické krize se přestalo dařit, a tak jsem přemýšlela, co dál. A takjsem teď tady.
Co pro Vás bylo v začátcích nejtěžší?
Zima! (smích)
A po pracovní stránce?
S prací nemám problém, tam vše funguje tak, jak má!
Tak teď v sobotu čtvrtého února pořádám ve svém tanečním studiu takový menší jednodenní workshop Salsa-Roots.
Ale není to jen o tanci, cílem je seznámit účastníky se základy afrokubánské kultury a objevit kořeny salsy. Jejich smysl, tradici, folklór i to jak ovlivnily kubánskou kulturu. Takže budeme nejen tančit - součástí bude i kubánská kuchyně, projekce afrokubánské kultury a samozřejmě večerní fiesta. Ale ta už bude v Rincon Latino.
Salsa-Roots? Neměl to být festival?
Ano. Tenhle workshop bude vlastně takovou malou předzvěstí třídenního tanečního festivalu SALSA ROOTS, který proběhne na začátku března. Ta malá akce má být vlastně takovou předzvěstí té velké, protože tady v Česku na ně zatím nejste zvyklí.
Chtěla byste Vy sama něco vzkázat našim čtenářům?
Aby se tance nebáli. Tanec není jen pohyb, tanec je lék. Znám to i u sebe – když nemám dobrou náladu nebo mi zrovna i nějak jinak není dobře na duši, tanec mne z toho vždy dostane!
