Tereza Kostková: Pohyb mi dodává životní energii
Někdo si možná myslí, že herečky, když mají volno, tráví většinu času posedáváním po kavárnách. Je pravda, že jsme se v jedné kvůli rozhovoru pro Dietu sešly. Tahle však nenabízí sladké dortíky, ale vitaminové nápoje. Je totiž součástí fitness centra. Když jsme skončily, zamířila Tereza Kostková rovnou na hodinu cvičení na Power Plate.
Musíte se ke sportování přemlouvat?
Já tedy rozhodně ne. Naopak se na něj vždycky těším. Dokonce můžu potvrdit závislost na pohybu. Už na sobě poznám rozdíl mezi dnem, kdy cvičit jdu, a kdy ne. Několikrát se mi stalo, že jsem kvůli pracovním povinnostem neměla na cvičení čas. Potřebovala jsem se nutně učit texty, které mi ale vůbec nelezly do hlavy. Nakonec jsem si řekla ,dost‘ a vyrazila do posilovny. Když jsem se vrátila domů, najednou šlo všechno bez problémů.
Dokážete si coby „závislačka“ představit život bez pohybu?
Po porodu se mi nedařilo najít si na sportování čas, a v tu chvíli mi
nedělalo problém bez něj být. Závislost se znovu objevila až v okamžiku, kdy jsem zase začala pravidelně cvičit. Najednou jsem si uvědomila, co mi tak dlouho chybělo. Dneska je pro mě týden bez pohybu už opravdu moc. Jakmile v diáři vidím volný termín, hned se do něj snažím alespoň hodinu vtěsnat.
Byla chuť hýbat se vždycky tak intenzivní?
Dá se říct, že ano. Jako malá jsem se řadu let věnovala rytmice, modernímu tanci a stepu. To byla moje velká láska. Po revoluci jsem vyzkoušela všechno, co se trochu se podobalo tancování.
Jedinou černou ovcí pro mě byl běh. Nesnášela jsem ho, protože mi nešel. Píchalo mě v boku už po třech vteřinách aktivity. Nakonec jsem se zařekla, že to musím zlomit. Uvědomovala jsem si, že běh je pro tělo a celkovou kondici hodně důležitý. Začala jsem pěti minutami chůze a pěti minutami běhu, další den jsem to zvýšila na deset. Postupně jsem se dostala až ke čtyřiceti minutám. Teď si běhání na pásu užívám.
Projevilo se běhání na vaší postavě?
Když jsem si s ním konečně začala rozumět, zařadila jsem třikrát
týdně čtyřicet minut kardio cvičení, a to už na mé postavě znát
bylo. Promítlo se to i na mém zdraví. Několik doktorů už z výsledků EKG poznalo, že pravidelně běhám. Ale netvrdím, že to jediné mi pomohlo k tomu, abych zhubla. Vždycky je potřeba vyvinout úsilí, které se skládá z mnoha věcí. Nejde jen o cvičení, ale i o vyváženost stravy a pestrost pohybu.
Sama jsem teď najela na program anti-aging medicíny, která vám na základě výsledků krve a rodinné anamnézy připraví jídelníček na míru přímo pro vás. K tomu, aby člověk vypadal dobře, je potřeba velká dřina, teda alespoň v mém případě. Když musíte překonat překážky, vždycky si pak víc vážíte výsledku. A to není jen otázka hubnutí, ale i peněz, práce a vztahů.
Každá žena zná limity své postavy. Co by se stalo, kdybyste přestala cvičit a začala víc jíst?
Už několikrát jsem dokázala, že jsem typ, který umí ztloustnout. Ráda si pochutnám na jídle, takže se musím hlídat. Mojí určitou výhodou je fakt, že když přibírám, zvětšuje se mi celé tělo. Dá se tedy říct, že jsem pořád stejná, jen zabírám větší prostor na planetě.
Které období je pro vás z hlediska váhy nejkritičtější?
Oproti většině lidí jsem štíhlejší na podzim, protože hraji v několika
divadelních představeních a u moderování jsou mi šaty šité na míru,
takže se hlídám. Když jsem navíc ve stresu, přestanu mít hlad, a tím
pádem hubnu. Naopak v létě jde ručička na váze trochu nahoru. Mám volno, takže povolím a přestanu se stresovat.
Držela jste někdy cíleně dietu?
Po revoluci jsem se nadchla pro zdravou výživu a propadla dietě zvané Fit pro život, která kombinovala konzumaci ovoce s dělenou stravou. Tenkrát jsem zhubla asi tři kila. Ale ne, že bych to potřebovala. Byla jsem mladá holka a spíš než touha shodit, mě dieta fascinovala z hlediska filozofie. Jenže pak jsem nečekaně během třech měsíců přibrala deset kilo a prošla si snad všemi pokusy o zhubnutí.
To je rapidní nárůst kil... Kolik vám tehdy bylo?
Báječných osmnáct. Navíc jsem v té době půl roku chodila se svým
prvním klukem. Všechno nejspíš odstartovala antikoncepce. Najednou se mi totálně změnila postava, aniž bych začala víc jíst. Během půlroku se zjistilo, že to má na svědomí snížená funkce štítné žlázy. Tenkrát jsem ale byla mladá a nestačily mi rady lékařů. Takže jsem nejdřív nejedla vůbec, následně jsem měla hlad a začala jsem se přejídat. Nedošlo to do žádných extrémů, ale chvíli trvalo, než jsem se vyrovnala s tím, jak vypadám. Jedním z projevů nemoci je totiž zadržování vody a taková situace má vliv i na psychiku. Moje já si k té nové a dlouhotrvající situaci hledalo nějakou dobu cestu.
Ovlivnilo to váš tehdejší vztah?
Naštěstí ne. Důvod, proč jsme se nakonec rozešli, byl úplně jiný.
Musím říct, že i když jsem byla silnější, nikdy to moje vztahy s muži
neovlivnilo. Spíš teď mému manželovi vadí, že jsem zhubla a se
smíchem mi vyhrožuje, že jestli shodím další kilo, pošle mě zpátky
k rodičům.
Nezdá se vám, že se u hereček automaticky předpokládá, že budou hubené?
Upřesněme si to – měly by být normální, tak akorát, přirozené a zdravé. Ani otylé, ani podvyživené. Ale v požadavku na jistou péčio svůj vzhled, kam rozumná váha patří, vidím určitou logiku. Zároveň je spousta hereček, které nejsou štíhlé a mají plno práce, protože
je to předurčuje k určitým rolím. A je to dobře a potřeba. Podstatné je, aby každý vypadal tak, jak je mu dobře. Když ale některá žena
není přirozeně kulaťoučká, proč by měla mít zbytečná kila navíc? Země je plná obézních lidí a není důvod se na ně dívat ještě v umělecké tvorbě, nejde-li o tvůrčí záměr! Lidé mají právo sledovat něco hezkého a může to pro ně být i určitá motivace k tomu, aby se sami změnili.
Další rozdíl je v tom, zda mluvíme o herečkách nebo moderátorkách. Zatímco u hereček je jistá pestrost a rozdílnost leckdy přímo nutností, moderování má na vzhled jiné nároky. Evidentní „gaučové špeky“ by při provázání pořadem o tancování asi nebyly to pravé ořechové. Z toho ovšem výrazně vyjímám kila těhotenská, která naopak dávají vědět o zdraví ženy. V těch jsem nesmírně „tolerantní“.
Pomáhá vám zdravý způsob života ve vaší práci?
Stoprocentně. Nevím, jestli bych toho zvládla tolik, kdybych neměla
fyzickou kondici. Cítím, že mám hodně síly a myslím si, že je to
právě díky tomu, co a jak jím a jakou mám celkovou životosprávu.
Alkohol si opravdu šetřím jen na výjimečné události, protože jinak
mi zbytečně ubírá energii. To, že chodím pravidelně cvičit, se mi už
několikrát vyplatilo. Před lety jsem hrála v muzikálu Miluji tě, ale…,ve kterém čtyři herci ztvárňují celkem dvanáct postav, což bylo hodně náročné představení. Chodila jsem kvůli tomu do fitcentra, kde jsem cvičila a do toho zpívala, abych se naučila ovládat dech.
Hubla jste někdy cíleně kvůli roli?
Takový požadavek jsem vysloveně nikdy neslyšela. Možná mě kvůli kilům něco minulo, ale nevím o tom. Jen si vybavuji, jak před lety můj, tehdy ještě budoucí, manžel (divadelní režisér Petr Kracik,
pozn. redakce) zkoušel hru a říkal mi, že kdybych měla o deset kilo méně, mohla jsem v ní hrát. V té době jsem vážila sedmdesát kilo a on mě z principu nemohl obsadit do role křehké dívky, která vypadá na sedmnáct. Už tehdy jsem se snažila zhubnout, protože jsem věděla, že nejsem přirozeně zas až tak buclatý typ, i když slovanský rozhodně jsem a jsem tomu ráda.
