Tip na výlet: Vídeň
Vídeň je hlavní město Rakouska, tedy bývalého Rakousko-Uherska, takže v tomto městě na Dunaji před dávnými lety vlastně sídlili naši korunovaní vládci - a tudíž je součástí naší národní historie. Můžete si klasicky projít zámky, muzea, chrámy a galerie. Anebo se můžete podívat na město trošku netradičně.
Prapůvod města Wien, jak zní oficiální název rakouského hlavního města, spadá do začátku prvního tisíciletí - římští vojáci založili na okraji uherských plání, v místě původně keltské osady, tábor nazvaný Vindobona.. a na jeho místě dnes stojí hlavní město Rakouska.
Můžete do něj přijet mimo jiné vlakem (třeba spojem nazvaným Panonia, což je římský název oblasti, kde Vídeň leží, nebo dokonce přímo soupravou Vindobona) a potom vám fakt, že Římané založili svůj tábor na rovině, přijde mimořádně vhod. Po rovince se totiž jezdí dobře na kole a toho jsou si vědomi jak obyvatelé, tak obchodníci i političtí představitelé Vídně.
Celé město je pokryto hustou sítí cyklostezek s vlastními semafory, které místní využívají prakticky za každého počasí. Ani turistům však není šlapání upřeno – po celém městě jsou rozmístěny automatické půjčovny kol, samozřejmě i v turisticky zajímavých oblastech.
Kolo si můžete půjčit za skutečně nízký poplatek, platí se přímo u stojanů kartou (bohužel však co platební karta, to jeden cyklista, takže jedete-li na výlet s dětmi, vezměte si buďto dostatek kol, nebo dostatek platebních karet). Na kole se můžete přepravit do místa, po němž toužíte (a jsou tam stojany vaší půjčovny) a kola prostě zaparkujete do stojanů, platba za využité hodiny (první hodina je zdarma!) se vám odečte z účtu po zaparkování kola.
Ať už jste si kolo půjčili nebo nepůjčili, určitě vám přijde vhod výlet na největší vídeňské tržiště Naschmarkt. Jeho historie sahá až do 16. století, kdy se zde prodávalo hlavně mléko, ale teprve od roku 1793 trh vypadá spíše tak, jak jej známe dnes – v tomto roce byla totiž zavedena povinnost prodávat zde všechnu zeleninu, která byla do Vídně dovezena na vozech. Mimochodem, zboží, které přivezli obchodníci po řece, se smělo prodávat všude…
Tržiště je v současné době celkem jeden a půl kilometru dlouhé a koupíte tam nejen ovoce a zeleninu, ale také maso, koření, bylinky i tradiční vídeňské pochutiny jako například palačinky. Naschmarkt najdete na řece Wien – nachází se totiž přímo na její podzemní části, nedaleko zastávky metra Kettlebrükengasse linky 4. Pokud přijedete v sobotu, s největší pravděpodobností se vám podaří vystoupit přímo do ruchu blešího trhu, který se zde pořádá pravidelně už od roku 1977.
Kdyby se vám chtělo, mohli byste si od Naschmarktu udělat hezkou procházku (anebo projížďku) právě podél říčky Wien. Kromě toho, že podél ní vede jedna ze dvou nejstarších tras metra (trasy U4 a U6 jsou součástí systému Stadtbahn, který svůj provoz rozjel už v roce 1898!).
Po břehu pak dojdete až k Schönbrunnu, obrovskému zámku s ještě větším parkem. Jednou z jeho součástí je i nejstarší zoologická zahrada na světě - byla založena už v roce 1752, která určitě stojí za návštěvu, alespoň letmou. Pokud si ovšem budete chtít prohlédnout všechna zvířata, strávíte tam šest hodin.
Dalším lákadlem Vídně jsou ujeté stavby umělce, který si říkal Friedensreich Hundertwasser a kromě barevných staveb, které po něm zbyly po Rakousku i jinde ve světě, maloval barevné obrazy. V hlavním městě Rakouska se mu podařilo uvést do reality projekt domu pro sociálně slabší občany, který patří městu a od svého otevření přitahuje pozornost každého, kdo se mu dostane na dohled.
Nedaleko tohoto plně funkčního bytového domu najdete podobnou stavbu, která je zasvěcena pro změnu umění - jmenuje se Kunsthaus, je stejně barevná a pokud nemáte zájem o výstavy, které jsou instalovány v jejích útrobách, můžete si aspoň posedět v kavárně, která se v létě z uzavřených prostor přesune i do dvora domu.
Vídeň samozřejmě nabízí mnohem více zajímavostí, u kterých nepotkáte tisíce turistů a poznáte, jak město doopravdy žije. Možná se k nim jeětě vrátíme. Ale stejně ten nejlepší způsob jak je objevit, je vyrazit do města s mapou v ruce.
Autor: Jana Michlová
12.září 2009
