Tři králové ukončí vánoční čas
Kdo byli ti tři mužové?
V běhu času se role tří králů, přicházejících do Betléma s dary pro novorozené dítě, měnila jen nepatrně. Podle pověstí už ve třetím století našeho letopočtu byli tito tři muži účastni vítání narozeného Ježíše.
Nepřišli s prázdnou – přinesli dary právě tak, jako pastýři, přispěchavší k jeslím s dary ze svých stád. Původně byli tito tři mužové pohanskými mudrci či hvězdopravci z Arábie, kteří vyčetli z pohybu hvězd proroctví, že z rodu Jákobova vzejde nová hvězda, budoucí král Izraele.
V šestém století se z mudrců stávají králové, jejichž počet je odvozen od tří darů, s nimiž do Betléma přišli. O století později pak dostávají jména, u nás počeštěná do podoby Kašpar, Melichar a Baltazar.
Dary a podobenství
Tři králové přinášeli do Betléma dary v té době velice vzácné: zlato, kadidlo a myrhu (latinsky myrra), představující zároveň všechna tehdy známa skupenství hmoty. Zlato již v té době bylo žádaným a drahým kovem (pevné skupenství), kadidlo jako vonná pryskyřice se pálilo k vykuřování prostor při náboženských obřadech (plynné skupenství).
Myrha je načervenalá pryskyřice některých stromů rostoucích v Orientu a Africe, a používala se smísená s vínem jako utišující prostředek, nebo k výrobě mastí (tekuté skupenství). Podle pověsti to byla právě myrha s vínem, podávaná Ježíšovi na jeho poslední cestě.
Tváře králů přinášejících dary mají také vyjadřovat podobenství o třech obdobích života: první má tvář mladíka, druhý podobu zralého muže a třetí král představuje starce. Tři králové nebyli nikdy svatořečeni, ale jsou patrony poutníků a hříšníků. Jejich údajné ostatky jsou uloženy v kostele svatého Petra v Kolíně nad Rýnem.
K + M + B
Původní počet mudrců (králů) není nikde v bibli zmiňován, o třech mužích prvně píše až ve třetím století jeden z církevních spisovatelů. Do té doby byl jejich počet různý, objevují se i zmínky o dvanácti mudrcích.
Dlouho byli tito muži bezejmenní, teprve když asi v sedmém století pověst o nich zlidověla a stali se součástí vánočních betlémů, zůstali králové pouze tři a dostali jména Kašpar, Melichar a Baltazar.
Z pověsti o třech králích se stala tradice udržovaná až do dnešních časů. Do bílého roucha oblečení chlapci (nebo i muži), chodili šestého ledna od domu k domu a posvěcenou bílou křídou psali na dveře obydlí i chlévů známé K + M + B.
Nápis se obvykle vysvětluje jako iniciály jejich jmen, původní C bylo nahrazeno literou K, i přesto bylo možné C vykládat jako iniciálu jména Casparus. Známý nápis značí však formuli požehnání, jehož původní text byl latinský a zněl „Christus mansionem beneficat“, ve volném překladu „Kristus ať žehná obydlí po celý rok“. Proto je vždy v nápisu uváděn i letopočet.
Křížky mezi písmeny neznačí matematické plus (tedy nikoliv Kašpar plus Melichar plus Baltazar), ale tři kříže symbolizující Nejsvětější Trojici, tedy Otce, Syna a Ducha svatého.
Legendy odjinud
O třech mudrcích (či králích) se vypráví nejen v západních církvích. Podle orientálních pověstí se jednalo o konkrétní muže: Melkona – krále Peršanů, Gaspara – krále Indů a Balthazara – krále Arabů.
Některá vysvětlení uvádějí, že počet tří klanějících se králů symbolizuje tři lidské rody vzešlé po potopě ze synů Noeho, jiné prameny udávají tři kontinenty Starého světa. Jinde se můžete dozvědět, že počet tří značí tři známé světské řády: církevní (kněžstvo), vojenský (válečníci) a lid obecný (pracující).
Ať už je vysvětlení počtu králů jakékoliv, buďme vděčni za krásnou tradici opředenou tajemstvím až do dnešních dnů.
